Sociální ekologie na Univerzitě Karlově

Sociální a kulturní ekologie je multidisciplinárním oborem zkoumajícím filosofické, sociální, psychické a kulturní předpoklady a způsoby existence člověka v přírodním i nově utvářeném životním prostředí. Sociální a kulturní ekologie je multidisciplinárním oborem zkoumajícím filosofické, sociální a kulturní předpoklady a způsoby existence člověka v přírodním i nově lidmi utvářeném životním prostředí.

Obsahem studijního oboru sociální a kulturní ekologie je zkoumání vztahů společnosti a jednotlivce k přírodě a životnímu prostředí především na půdě a prostřednictvím metod společenskovědních disciplín s nezbytným přírodovědným minimem. Cílem je prohlubované porozumění těmto souvislostem, nalézání jejich zákonitostí a metod, jimiž je lze zkoumat.

Zaměření oboru

Sociální a kulturní ekologie poznává a analyzuje zvláště vzájemné vztahy lidských kultur, zejména euroamerické, a přírody založené na etických, hodnotových a kulturních modelech, umožňující trvalou udržitelnost rozvoje člověka, kvality života a lidské společnosti v relativně stabilním přírodním a životním prostředí.

Sociální a kulturní ekologie tedy zkoumá uplatnění principů trvalé udržitelnosti v konkrétní kultuře, civilizaci, v politice a veřejné a sociální politice. Proces globalizace, narůstání disparit a rizik v oblasti sociální, ekonomické, bezpečnostní i environmentální vyústil v osmdesátých letech 20. stol. ve formulaci strategie trvale udržitelného rozvoje. Vzhledem k tomu, že prvotní motivací byl stav životního prostředí, zůstává ekonomická a sociální (a dále humánní) rovina dodnes méně propracována.

Sociální a kulturní ekologie se tedy výslovně nezabývá technikou, technologiemi, technologiemi šetrnými k životnímu prostředí a podobně. Táže se však mj. po předpokladech vzniku techniky a technologií; nezkoumá jejich vliv na jednotlivé složky životního prostředí, ale ptá se po jejich vlivu na podobu novodobé civilizace, novodobé vědy a lidského poznání, prožívání a tvořivosti. Přírodu ve vztahu k technice zkoumá v nejobecnějších souvislostech (vyčerpatelnost zdrojů, limitovaná asimilační kapacita prostředí).

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Cílem je „multikultura rozvoje“, „kulturní diversita“, „multikulturní paradigma“, tedy nalézání a uplatňování synergie kooperativních strategií: ekonomických, právních, hodnotových, etických a dalších nástrojů, zejména založených na sociologickém a kulturologickém zkoumání a uplatněných ve veřejné a sociální politice.

Studijní program

Studijní program uskutečňován bez specializace. Absolvent zná souvislosti vztahu člověka a jeho životního prostředí historicky i v současnosti, v přírodovědném minimu a v širokém spektru společenských věd. Detailně zná strategii udržitelného rozvoje.

Umí kvalifikovaně zadat a posoudit ekonomické, právní, sociologické a přírodovědné analýzy a výzkumy a podklady pro rozhodovací procesy na všech úrovních. Absolvent rozumí vztahu společnosti a životního prostředí v různých diskursech (služby ekosystémů, env. sociologie ad.). Se znalostí soudobých metod a praxe výzkumu v terénu formuluje výzkumný problém po testovatelné hypotézy, provádí ekonomické, právní, sociologické a přírodovědné analýzy pro rozhodovací procesy.

Nová paradigmata epochy antropocénu vyžadují nový způsob kladení otázek a jejich zodpovězení. Nezbytné je pochopení složitých interakcí mezi společensko-ekonomickým a biofyzikálním systémem naší planety, pochopení významnosti těchto vztahů, relativní důležitosti a také jejich rizik. Studijní program má i nadále přispívat k chápání těchto procesů jako nezbytné podmínky k socioekonomickému rozvoji, který respektuje environmentální limity, na kterých zcela závisí.

Studijní program je - ex definitione - mezioborový; vychází zejména ze sociologie, ekonomie, environmentální vědy a dále z mezinárodních vztahů, politologie, pedagogiky, statistiky, informatiky popř. i z dalších oborů a podoborů společenských i přírodních věd. Další odborný rozvoj vychází z rozvoje poznání v nově se prosazujícím oboru „věda o udržitelném rozvoji“ (sustainability science), resp. v dalších blízkých oborech jako jsou environmentální ekonomie a sociologie, environmentální vzdělávání a vzdělávání pro udržitelný rozvoj, veřejná politika s tématy vládnutí a participace apod.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Cílem studijního programu je připravit vysoce kvalifikované a na trhu práce uplatnitelné odborníky na složitou interdisciplinární problematiku vztahů mezi člověkem jako jednotlivcem i společností a přírodním či lidmi ovlivněným prostředím a přírodními systémy.

Katedra sociální a kulturní ekologie (KSKE)

Katedra sociální a kulturní ekologie (KSKE) je katedrou založenou roku 2000 na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Vznikala společně se zřizováním fakulty. Katedru založil český ekolog, vysokoškolský pedagog a politik PhDr. Ivan Rynda, který je po celou dobu jejím vedoucím. Na katedře je od jejího založení vyučován pouze dvouletý magisterský program sociální a kulturní ekologie s názvem Ekologie a ochrana prostředí.

Katedra nicméně organizuje kurzy pro studenty bakalářského programu FHS UK, kteří se tak již mohou zaměřit na studium sociální a kulturní ekologie a po úspěšném složení přijímací zkoušky pokračovat ve studiu přímo na katedře. Předchozí bakalářské studium je však možné absolvovat v jakémkoliv oboru.

K úspěšnému zakončení studia a získání magisterského titulu musí student KSKE získat 120 kreditů, splnit veškeré povinné a povinně volitelné předměty a státní závěrečnou zkoušku, která je složena ze 4 souborných částí, a to Přírodovědného rozměru sociální a kulturní ekologie; Společenskovědního rozměru sociální a kulturní ekologie; Specializačního rozměru sociální a kulturní ekologie (na výběr jsou tři specializace: Environmentální historie, Ekosystémové služby a Humanitní zaměření) a obhajoby magisterské diplomové práce.

Při studiu je kladen velký důraz na rozvíjení sociálních dovedností, vzájemnou spolupráci a aplikaci teoretických znalostí v praxi. Za tímto účelem jezdí studenti několikrát během studia na terénní praxe, semináře a jsou zváni na neformální setkání mimo rámec výuky.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Na chodu katedry se podílí především vedoucí PhDr. Ivan Rynda (vedoucí specializace: Humanitní zaměření), ekolog a ředitel Centra pro otázky životního prostředí UK prof. RNDr. Bedřich Moldan, CSc. (vedoucí specializace: Ekosystémové služby), archeolog - a garant oboru - prof. PhDr. Václav Matoušek, Csc. (vedoucí specializace: Environmentální historie). Mezi interní vyučující pak dále patří Ing. Michael Bartoš, CSc., Mgr. & Mgr. Arnošt Novák, Ing. Radek Trnka, Ph.D.

Uplatnění absolventů

Naše absolventky a absolventi působí ve státní správě (ministerstvo životního prostředí a jiná ministerstva), v místní správě (např. odbory životního prostředí krajských a místních úřadů), v úřadech jiných zemí včetně aparátu Evropské unie, v komerční sféře.

Absolvent má komplexní předpoklady pro kvalifikovanou strategickou řídící práci v oboru sociální a kulturní ekologie a v ochraně životního prostředí a přírody. Přistupuje eticky a historicky k limitům prostředí i potřebám společnosti, předkládá návrhy řešení ve variantách a hledá optimální řešení. Je školen pro teorii (doktorské studium) i pro praxi (veřejná správa, neziskové organizace, média, komerční sféra) vč.

Vyučující, absolventi i studenti jsou aktivně činní i mimo akademickou sféru. Angažují se v politice, různých organizacích, publikují kromě odborných článků i texty populárně naučné, vystupují v médiích a informují veřejnost o environmentální problematice. Studenti a absolventi pak aktivně podporují politické strany, jejichž jsou často členy. Významná je také jejich činnost spočívající v zakládání a podpoře NNO - nevládních neziskových organizací. Někteří absolventi podnikají také v komerční sféře, kde prosazují principy udržitelného rozvoje.

tags: #sociální #ekologie #UK

Oblíbené příspěvky:

• Definice centralizované emise
• Obrazy člověka a přírody
• Rozšíření skládky Mšeno
• Kam se zrcadlem?
• Vyhláška o odpadech Frýdlant