Sociální spoty: Děti v ohrožení a příklady


13.12.2025

V posledních letech zažívají sociální sítě obrovský boom a výrazně tak přispívají k proměnám společnosti. Tyto proměny se týkají zejména mladých uživatelů, kteří s oblibou sociální sítě využívají. Sociální sítě jsou jistě skvělé a dávají nám možnosti, o jakých se nám dříve ani nesnilo.

Co jsou sociální sítě?

Definice sociální sítě zní: Místa pro setkávání lidí, sdílení zážitků, obsahu. Ve světě tuto službu využívá 1,2 miliardy aktivních uživatelů. Existuje však i další řada sociálních sítí.

Na sociálních sítích se pohybujeme ve virtuálním světě, kde platí jiná pravidla než pro svět reálný. Platí zde jiné pojetí času a prostoru (viz příklad Libimseti.cz, kde i přes smazání fotografií z vlastních alb tyto fotografie již kolují po internetu po neomezeně dlouhou dobu a v neomezeném prostoru). Lidé se také ve virtuálním světě mohou chovat jinak než ve světě reálném.

Mezi nejzranitelnější skupiny patří zejména děti a mládež. Mají často nižší smysl pro zodpovědnost a ne vždy si mohou uvědomit různé důsledky. Méně také řeší otázky soukromí a v tomto ohledu odpovídající nastavení profilu. Častým případem je, že řada dětí sahá po nastavení soukromí, až když si je chce do přátel přidat jeden z rodičů. Potomek tak bývá zděšen, že rodič uvidí fotky a komunikaci s kamarády a že ho touto formou bude špehovat. Mladí také tolik neuvažují nad tím, zda je informace o nich zveřejněné nemohou poškodit v budoucnosti například při hledání zaměstnání.

V dnešní době je již běžné, že personalisté si prověřují uchazeče nejen podle zaslaného životopisu, ale vyhledávají informace o uchazeči komplexně, a to právě za pomoci sociálních sítí. Problémem je také samotná obranyschopnost dítěte. Děti často vstupují do světa sociálních sítí nadšené. Nechají se jimi pohltit. Setkání se s něčím negativním může dítě vysoce poznamenat po psychické stránce. Dochází tak k jakési ztrátě iluzí a tvrdému dopadu na dno. Chyby někdy bohužel pramení i z nedostatečného přístupu rodičů.

Čtěte také: Keller o sociálním ekologickém státu

Pokud dítě dostane nové kolo, rodiče si spíše ověřují, zda dítě může vyrazit do provozu na silnici. V případě nového počítače se způsobilost dítěte k jeho používání neprověřuje až tak často. Rodiče bývají naopak rádi, že dítě je doma, v bezpečí, a ne na nebezpečné ulici. Paradoxně tak může vzniknout situace, kdy se rodič zeptá dítěte: „Co děláš na tom počítači?“ Odpověď může být: „Povídám si s kamarádkou.“ Rodič je klidný. Jenže dítě rodiči nesdělí, že se jedná o novou kamarádku nalezenou přes internet, se kterou se má zítra poprvé sejít. Bohužel ne vždy nová kamarádka musí být čtrnáctiletá dívka z vedlejší ulice, může jít například o padesátiletého pána, který se za mladou dívku vydává.

Kybergrooming

Popsaný předchozí případ nové „kamarádky“ lze označit za fenomén s názvem kybergrooming, kdy se jedná o manipulaci nejčastěji s dětskou obětí za účelem sjednání schůzky a následného sexuálního zneužití či ublížení na zdraví. Právě seznamování pomocí internetu a sociálních sítí rapidně proměňuje způsoby socializace ve společnosti a zejména u mladých. Internetové seznamky a chaty jsou plné mladých lidí, kteří se chtějí seznámit.

S tímto souvisí i střídmost při vyplňování profilu na sociální síti. Veřejně viditelné údaje, jako jméno, fotografie, adresa, název školy a kontaktní údaje, jsou pro dítě nebezpečné. Pokud se dítě rozhodne komunikovat s neznámou osobou, mělo by si ověřit pravou identitu svého protějšku a požadovat zaslání aktuální fotky. Tedy takové, kde protějšek drží před sebou papír, na němž je napsán rukou unikátní vzkaz, který dítě zadá. Pokud bude reakce taková, že protějšek nemá webkameru, foťák ani mobil, aby vše mohl vyfotit, je v tom již cosi podezřelého, jelikož tyto technologie dnes vlastní každý. Pozor na videohovory přes Skype, kde může dojít k takzvanému webcam trollingu. Pokud se dítě rozhodne pro schůzku, vždy by o tom mělo říct blízké osobě, nejlépe rodičům nebo staršímu sourozenci, kamarádovi. Na schůzku by nejlépe nemělo chodit samo, a už vůbec ne do opuštěné továrny za městem a na podobná místa.

Rodič by měl především své dítě upozornit na možné hrozby, že ne vždy se dítě může setkat s někým, koho opravdu potkat chce. Nabádat děti k opatrnosti a být především oporou. Zde je pouhá restrikce spíše kontraproduktivní. Při restrikci s největší pravděpodobností dítě začne vše tajit.

Kyberšikana

Kyberšikana je šikana realizovaná prostřednictvím moderních informačních technologií. Nutno podotknout, že jde o dlouhodobou činnost. Pokud tedy o vás někdo napíše na sociální síti nelichotivý příspěvek, je to jeho názor. U nás je kyberšikana bohužel častým jevem a průzkumy říkají, že se s ní setkalo každé páté české dítě. Anonymita - oběť nemusí vždy vědět, kdo je útočníkem. Pokud dochází k takovému jednání, oběť by měla zachovat chladnou hlavu a v žádném případě neoplácet stejnou mincí. Těžko se potom rozlišuje, kdo je útočníkem a kdo vlastně obětí. Dítě by mělo ukázat jednoznačný postoj vůči útočníkovi „nejsem pro tebe ten pravý“.

Čtěte také: Ekonomika, společnost a Ahold

Dítě by se mělo v každém případě svěřit dospělému (rodič, učitel, výchovný poradce, školní psycholog), jelikož se málokdy dokážou vypořádat s kyberšikanou samy. Základem je opět otevřený vztah s dítětem, kde dítě nalezne v dospělém oporu. Rodič by celou věc měl řešit taktně a ve vší diskrétnosti. Častou chybou bývá, že rodiče oběti mají snahu vše řešit s rodiči útočníka. Nedoporučuje se z důvodu, že rodič útočníka se k dané věci může stavět odmítavě, popřípadě může promluvit s útočníkem. Oběť tak může být následně označena za „práskače“ a vše tak může být ještě horší. Kyberšikana je velice závažný jev a je namístě celou věc řešit například s výchovným poradcem či psychologem.

Kyberstalking

Kyberstalking neboli nebezpečné pronásledování oběti prostřednictvím moderních informačních technologií se může objevit například při nevydařeném vztahu. Kyberstalking se tak nemusí vztahovat přímo jen na dvojici útočník-oběť. Častým nástrojem jsou rovněž výhrůžky a vydírání. Kyberstalking vždy nemusí zůstat jen v on-line rovině, ale bývá doprovázen i pronásledováním v reálném světě a bohužel v některých případech i fyzickým napadením.

Podstatné je opět svěřit se dospělému, zachovat chladnou hlavu a s dospělým se dohodnout, jak danou věc řešit. Děti by si samozřejmě měly uvědomit, že svému partnerovi nemají zasílat žádný citlivý obsah. Vztah nemusí vydržet navždy. Opět budeme apelovat na otevřený vztah dítě-rodič. Rodič by celou věc měl řešit s rozvahou a s ohledem na psychiku dítěte. Měl by být dítěti oporou a spolupracovat například při odstranění poškozujícího obsahu z internetu. Rodič by měl dítěti vysvětlit, jak kyberstalking může být nebezpečný, a probrat s dítětem všechny možné další hrozby. V případě ohrožení dítěte je na místě kontaktovat policii. Kyberstalking může být klasifikován jako trestný čin Nebezpečné pronásledování dle § 354 Trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.).

Sexting

Samotné slovo „sex“ je jedno z nejpopulárnějších slov vyhledávaných na internetu. Pojem sexting souhrnně označuje sdílení textového či audiovizuálního obsahu se sexuálním podtextem. Právě děti dnes objevují svou sexualitu velice brzy a nebojí se k tomu využít i moderních informačních technologií. Problémem bývá, že děti s takovým obsahem často kupčí sami. Nároky dnešních dětí jsou jistě vyšší než dříve. Potřebují mít značkové oblečení, drahý telefon a podobně. Sexting je tedy jedna z možností, jak si na tyto věci vydělat. Děti, které si takto chtějí vydělat, si často stanovují hranice typu „do spodního prádla, ale dále už ne“.

„Klient“ se samozřejmě nespokojí jen s fotkami ve spodním prádle a začne dítě dále zpracovávat. Děti si často dostatečně nechrání své soukromí. Internet a sociální sítě jsou také místem, kde mladí hledají reálný sex za úplatu. Častější nabídky jsou od dívek. Chlapci přijímají nabídky spíše pasivně. Virtuální sex přes webkameru za úplatu je rovněž velmi populární. Dívky nabízejí za úplatu předvedení se při masturbaci. Chlapci jsou spíše lákáni, že si virtuálně užijí s dívkou přes webkameru. Zde nastupuje opět fakt, že ona dívka na druhé straně může být pouze falešná videosmyčka (viz webcam trolling) a chlapec tak může být manipulován pomocí chatu, aby předvedl to, co předvádí dívka, a podobně. Video chlapce tak může být druhou stranou nahráváno a následně zneužito.

Čtěte také: Propojení sociální pedagogiky a environmentálních studií

Dítě by za žádnou cenu nemělo nikomu poskytovat svůj erotický obsah. Riziko jeho zneužití je velmi vysoké. Zásadní je na různé nabídky jednoduše nereagovat a důsledně si chránit své soukromí. Při možnosti seznámení opět důkladně prověřovat svůj protějšek. Z nabídky romantického vztahu se může samozřejmě vyklubat cosi úplně jiného. Důležité je opakovaně nabádat dítě k obezřetnosti a vysvětlit mu možná rizika.

Rizika a trestná činnost

Internet a sociální sítě jsou rovněž místem, kde se všichni z nás mohou setkat s řadou podvodů a různorodou trestnou činností. V úvodu článku jsme již zmínili, jak problematická mohou být metadata a jak mohou být pozvánkou pro nezvané hosty. Doby, kdy se byty a domy vytipovávaly k vykradení pomocí sušenky pod rohožkou a zvonění na zvonek, jsou již dávno pryč. V první řadě nedůvěřovat, ale prověřovat. Pokud si neví rady, zkusit vyhledat informace na internetu, probrat danou věc se zkušenějším kamarádem, s rodiči. Důsledně chránit osobní a citlivá data. Vyhýbat se návštěvám pochybných stránek. Rodič by měl upozornit dítě na případná již výše zmíněná rizika. Také by měl dbát, aby zařízení, které dítě používá, mělo nainstalovaný kvalitní a aktualizovaný antivirový program.

Sharenting

Sharenting představuje nadměrné využívání sociálních médií rodiči ke sdílení obsahu souvisejícího s jejich dětmi. Tento obsah zahrnuje převážně fotografie, videa a popisy činností malých dětí. V současné době existuje diskuse ohledně rodičovské odpovědnosti vůči právům dětí na soukromí. Termín sharenting nemá v češtině dosud přesný ekvivalent. Pojem vychází z kombinace anglických slov „to share" (sdílet) a „parenting" (rodičovství).

Výzkum probíhal od března do července 2022 a zahrnoval 2 481 rodičů, z nichž 87,4 % byly ženy. Tyto osoby pocházely z celé České republiky. Studie zkoumá, jaké informace o svých dětech rodiče sdílejí v online prostředí a zda považují toto sdílení za rizikové. Často totiž rodiče nepřemýšlí o tom, že fotografie nebo video zachycující jejich dítě může být zneužito a může způsobit dítěti potíže.

Výsledky ukázaly, že nejvíce nebezpečnými jsou podle většiny českých rodičů (76,3 %) fotografie, na kterých jsou děti zobrazeny nahé a je možné rozpoznat jejich obličej. Další nebezpečné typy fotografií zahrnují například ty, kde jsou děti úplně nahé a nelze rozpoznat obličej (71,9 %), částečně nahé a rozpoznatelný obličej (67,1 %) a také fotografie z koupání, které jsou považovány za rizikové přibližně 63,7 % rodičů. Naopak většina rodičů (77,1 %) považuje za bezpečné fotografie ty, na nichž jsou děti oblečeny a není možné rozpoznat jejich obličej.

Podle studie 69 % rodičů sdílí online fotografie se svými dětmi, z nichž 64,7 % byly záběry, kde dítě bylo kompletně oblečené a obličej byl viditelný. Dle výzkumu 6,7 % oslovených rodičů veřejně online sdílelo fotografie, na nichž bylo dítě částečně nahé a byl zřetelný jeho obličej. Nelze tvrdit, že rodiče s vyšším vzděláním jsou na internetu odpovědnější. Existují příklady fotografií se zcela nahými dětmi, které byly sdíleny jak ze skupiny s vyšším, tak s nižším vzděláním. I když některé skupiny mohou mít omezenější přístup k sociálním médiím, rizikové chování je patrné u všech skupin rodičů, nezávisle na jejich vzdělání.

Je vhodné myslet už při focení na to, zda na záběru není něco nevhodného, co by tam být nemělo. Ani tady nemusí být fotografie chráněné, zejména pokud jsou uložené bez zabezpečení např. přístupovými údaji. Mnoho online úložišť má navíc v sobě zabudované algoritmy na vyhodnocování nevhodného obsahu a uživateli může být dočasně nebo trvale zablokován přístup k účtu jenom kvůli tomu, že ukládal fotografie částečně nebo úplně obnažených dětí.

Záměrem rodičů při sdílení fotografií svých dětí obvykle není dětem ublížit. Rovněž osobní účet na některé z těchto platforem může být například napaden malwerem nebo škodlivým softwarem a obsah účtu, včetně fotografií, tak může být zcizen. Během některých vyšetřování byly fotografie nahých dětí z České republiky nalezeny například na zahraničních serverech v zemích jako Rusko nebo Brazílie.

Děti mohou být vystaveny kyberšikaně, bodyshamingu nebo nepříjemným komentářům svých spolužáků. Někdo bez jeho souhlasu stáhne a uloží fotografii na svůj pevný disk, nebo provede snímek obrazovky s fotografií a vytvoří z něj novou kopii. Je důležité si uvědomit, že jakmile fotografii jednou umístíte na internet, může si někdy žít svým vlastním životem.

Analýza ukázala, že rodiče kojenců mohou online sdílením zmírnit pocity sociální izolace, spojené s tímto životním obdobím. Touha po mezilidském spojení posiluje jejich potřebu sdílet. Když čerstvé matky obdrží lajky a pozitivní komentáře k fotografiím sebe a svých dětí, sdílených na sociálních sítích, pociťují potvrzení v tom, že jsou dobrými matkami, a cítí se podpořeny. Pohání je tu snaha sdílet svou hrdost z úspěchů svých dětí a informovat přátele a rodinu o jejich životech. Laura Andersonová Kirbyová a Lauren Turnerová Brownová poukazují na pozitivní aspekty sdílení, jako je možnost udržovat spojení s přáteli a rodinou, zejména v době, kdy lidé žijí stále více odděleně od sebe.

Tímto způsobem se děti mohou objevit na fotografiích, které rodiče původně nenafotili, například jak běží nahé do moře apod. V rámci českého právního systému nese rodič odpovědnost za osobní údaje svého dítěte do jeho 15 let, a to včetně fotografií. Tímto je fotografie považována za osobní údaj. Pokud tedy rodič chce na nějaké akci fotografovat jiné děti, tedy pořizovat, online ukládat a zveřejňovat snímky, na nichž jsou rozpoznatelné tváře jiných dětí, nebo kde jsou děti polonahé či dokonce nahé, vždy by měl požádat o ústní svolení rodiče těchto dětí.

Rodiče by měli být ve virtuálním prostředí pro své děti vzorem a chovat se odpovědně, aby minimalizovali negativní vlivy, které může mít používání internetu. Pokud jde o sdílení fotografií, platí zásada: „Chovej se k druhým tak, jak bys chtěl, aby se chovali k tobě."

Nástroje rodičovské kontroly

Z výsledků průzkumu vyplývá, že zhruba 91 % rodičů využívá minimálně jeden online nástroj, který slouží k zajištění online bezpečnosti svého dítěte. Nejčastěji se jedná o vytvoření dětského účtu na mobilu, počítači nebo herní konzoli. Tímto způsobem může být například omezen přístup dítěte k hrám nevhodným pro jeho věk nebo k určitým webovým stránkám.

Níže uvádíme vybraný přehled některých oblíbených a často využívaných služeb, které pomáhají rodičům sledovat a omezovat používání zařízení svých dětí:

  • Google Family Link: Tento nástroj od Googlu slouží rodičům ke sledování a správě toho, jak jejich děti využívají zařízení. Rodič si vytvoří účet pomocí aplikace Family Link a poté může pomocí této služby nastavit omezení pro dobu strávenou online, řídit, jaký obsah mohou děti vidět, a sledovat, kde se nacházejí.
  • Apple Screen Time: Apple Screen Time je nástroj vyvinutý společností Apple, který je dostupný pro zařízení iPhone, iPad a iPod touch. Tento nástroj umožňuje rodičům monitorovat a regulovat používání zařízení svými dětmi.
  • Qustodio: Qustodio představuje prostředek pro rodičovskou kontrolu, který slouží k dohledu nad užíváním zařízení ze strany dětí. Tento nástroj umožňuje rodičům stanovit limity ohledně času stráveného před obrazovkou, provádět filtrování nevhodného obsahu, sledovat aktivity na sociálních sítích a provádět mnoho dalších funkcí.
  • Microsoft Family Safety: Tento nástroj je začleněn do balíčku Microsoft 365 a umožňuje rodičům sledovat a regulovat využití zařízení svých dětí na platformách Windows, Xbox a Android. S touto službou mohou rodiče stanovit omezení času stráveného na obrazovce, provádět filtraci nevhodného obsahu, monitorovat aktivity na sociálních sítích a provádět další úkoly.

Zavedení rodičovské kontroly bez předchozí diskuze s dítětem ale nemusí být vždy a v každé situaci účinným přístupem. Existuje totiž možnost, že když si dítě například vypůjčí telefon od spolužáka ve škole, může se snadno dostat na webové stránky, které jsou mu rodičem zakázány. Z toho důvodu je vždy důležité komunikovat s dítětem a vysvětlit mu, proč zatím nemá povolený přístup na určité webové stránky nebo k určitým hrám.

Tipy, jak chránit děti v online prostředí

  • Vzdělávejte se: Mějte přehled o aktuálních trendech a rizicích v online světě.
  • Komunikujte: Otevřeně mluvte s dětmi o jejich online aktivitách a potenciálních nebezpečích.
  • Nastavte pravidla: Stanovte jasná pravidla pro používání internetu a sociálních sítí.
  • Používejte nástroje rodičovské kontroly: Využívejte dostupné nástroje k monitorování a omezení online aktivit dětí.
  • Buďte vzorem: Chovejte se v online prostředí odpovědně a jděte dětem příkladem.

V České republice je zákonem o zpracování osobních údajů stanoveno, že dítě je způsobilé samostatně používat sociální sítě dovršením patnácti let. Před tímto věkem musí souhlas vyjádřit zákonný zástupce dítěte, rodič nebo poručník.

Kromě toho ale můžeme vymáhat dodržování existujících zákonů, norem a pravidel (např. věkovou hranici vstupu od 15 let). Podporovat vznik nových zákonů, norem a pravidel zaměřených na ochranu dětí (Digital Services Act).

Reklamní komunikace zaměřená na děti je v evropských zemích regulována zákony. Míra a podoby této regulace se mezi jednotlivými státy značně liší. Některé zavedly velmi liberální formu regulace, jiné naopak velmi restriktivní.

Právní regulace i etická samoregulace představují důležité nástroje pro omezení nežádoucího vlivu reklamy na děti a dospívající, ze své podstaty jsou ale nedostatečné. Technologický vývoj je příliš rychlý a neustále vznikají nové typy platforem, sítí a obsahů, na něž stávající pravidla “nedosáhnou”.

Naprosto zásadní je s dětmi všech věkových kategorií o reklamě mluvit. Výzkumy ukazují, že konverzace rodičů s dětmi o zhlédnutých reklamách a jejich působení může mít pozitivní efekt na snížení nežádoucích účinků reklamních sdělení.

tags: #socialní #spoty #děti #v #ohrožení #příklady

Oblíbené příspěvky:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kontakt

Zelaná Hrebová, z.s.

[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000

Bc. Jana Veclavaková, DiS.

tel. 774 454 466
[email protected]

Jaena Batelk, MBA

tel. 733 595 725
[email protected]