Současné ekologické systémy: Definice a význam

Ekologie je věda, která se zabývá interakcemi mezi organismy, jejich vztahy a výměnou energií a materiálů s okolím i vzájemnou přizpůsobivostí.

V současné době je ekologie chápána také v širším smyslu slova jako ochrana životního prostředí, čili světonázor, v jehož popředí stojí starost o přírodu a její poklidné soužití s člověkem (resp. naopak).

Ekologii lze rozebírat na třech úrovních: jako hnutí, postoj a vědu. Ekologové jsou vědci, kteří studují ekosystémy. Jako první definoval ekologii jako vědní obor Ernst Haeckel v roce 1866.

Základní pojmy:

• Environmentalistika: je věda zabývající se vztahem člověka a životního prostředí.
• Ekosystémy: přirozená jednotka skládající se ze všech vzájemně provázaných a závislých rostlin, zvířat a mikroorganismů nacházejících se v dané oblasti či prostředí (habitatu) a fungujících ve vzájemné interakci.
• Životní prostředí: systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou nebo mohou být s uvažovaným objektem ve stálé interakci.
• Trvale udržitelný rozvoj: V současné době velmi diskutovaný pojem, který se váže k rozvoji lidské společnosti a jeho závislosti na životním prostředí.

Environmentální management a norma ISO 14001

Moderní organizace čelí rostoucím požadavkům na zodpovědné chování vůči životnímu prostředí. To zahrnuje snižování negativních dopadů výroby, efektivnější využívání zdrojů a dodržování přísnějších environmentálních předpisů.

Čtěte také: Český pohled na ekologii

ISO 14001 je mezinárodně uznávaný standard zaměřený na systémy environmentálního managementu (EMS), který organizacím poskytuje návod k efektivnímu řízení environmentálních aspektů.

Norma ISO 14001:2015 využívá strukturu vysoké úrovně (High-Level Structure, HLS), která umožňuje snadné propojení s dalšími normami pro systémy managementu, jako je ISO 9001 (management kvality) nebo ISO 45001 (bezpečnost a ochrana zdraví při práci).

Klíčové kroky implementace ISO 14001:

1. Pochopení organizace a jejích souvislostí: Organizace musí analyzovat vnější a vnitřní faktory, které mohou ovlivnit její environmentální výkonnost.
2. Určení rozsahu EMS: Organizace musí definovat hranice svého systému.
3. Environmentální cíle a plány: Cíle musí být měřitelné a dosažitelné, například snížení emisí CO₂ nebo zlepšení recyklace odpadu.

Norma umožňuje firmám nejen lépe chápat a řídit jejich environmentální dopady, ale také přeměnit environmentální výzvy na příležitosti. Zároveň ISO 14001 inspiruje organizace k inovacím - firmy hledají nové způsoby, jak optimalizovat své procesy, využívat moderní technologie a přispívat k udržitelnému rozvoji.

Firmy, které se rozhodnou pro implementaci ISO 14001, nejen že získají konkurenční výhodu, ale také se stanou lídry v oblasti udržitelnosti. V širším kontextu přispívá norma ISO 14001 k plnění globálních cílů udržitelného rozvoje stanovených Organizací spojených národů.

Čtěte také: Úvod do ekologie - recenze

Územní systém ekologické stability (ÚSES) a zelená infrastruktura (ZI)

V posledních letech se významně množí i články věnované zelené infrastruktuře (dále jen ZI). Proto nemá smysl opakovat definice či historii vzniku uvedených pojmů. Na druhou stranu je dobré mít jasno v tom, jaký vztah je/může být mezi ÚSES a ZI.

Při vnímání pojmu „zelená infrastruktura“ nevycházíme z pojetí Davida Rouse, jak ji popsal ve své knize „Green infrastructure: A landscape approach” (Rouse, 2013), nýbrž z definice podle Evropské komise, která preferuje ekosystémový přístup k přírodním a polopřírodním částem krajiny s důrazem na podporu ekosystémových služeb (Komise EP, 2013b).

Pro ÚSES je pak dobré si připomenout cíle ÚSES, jak byly definovány již v začátcích tvorby tohoto přístupu. V současnosti existuje jeden významný rozdíl mezi ÚSES definovaným právními normami (zákon a vyhláška) a odborně vnímaným ÚSES na základě teorie. Zatímco právní definice rozlišuje pouze dva typy skladebných částí ÚSES - biocentra a biokoridory, tak teorie ÚSES hovoří navíc o interakčních prvcích, které jsou významným prostředkem pro ekologickou stabilizaci krajiny.

Vlivem tohoto odlišného přístupu nebyla dosud rozvíjena teorie interakčních prvků, takže dnes panují rozdílné názory, co vše může interakčním prvkem být, jak má vypadat apod. V územním plánování se pojem „interakční prvek“ obvykle nepoužívá. Jejich přítomnost v krajině je přitom nejen nezbytná, ale i reálná.

Jak je tedy možno nazírat na vztah ÚSES a ZI? Oba přístupy vycházejí z polyfunkčnosti působení. V dnešní době se hovoří spíše o ekosystémových službách. Zatímco ZI je pojata velmi široce jako ochrana, management, tvorba či využívání krajiny jako celku s důrazem na ony ekosystémové služby, ÚSES je koncipován daleko úžeji jako specifický a přesný nástroj s jasným zaměřením na potřebu ochrany (případně i tvorby) minimálního území pro potenciální přirozenou biotu tak, aby bylo možno využít působení těchto minimálních ploch i na okolní krajinu (a využít v konkrétním místě určité ekosystémové služby).

Čtěte také: Ekologická likvidace

Můžeme také provést srovnání přínosů a funkcí ZI s tím, které z nich může plnit i ÚSES. Jejich soupis je uveden v pracovním dokumentu útvarů Evropské komise - Technické informace o zelené infrastruktuře (Komise EP, 2013a).

Příklady přínosů ÚSES:

• Zachování úrodnosti půdy
• Zvládání škod způsobených bouřkami
• Regulace eroze či její omezování
• Snižování povodňového nebezpečí
• Zvyšování úrodnosti půdy a lepší produktivitě
• Lepší opylování, zachycování a ukládání uhlíku, regulace teploty, čištění vody
• Hodnota plynoucí z existence či uchování rozmanitosti přírodních stanovišť a druhů a genetické rozmanitosti
• Multifunkčně odolnému zemědělství a lesnictví, lepší regulace škodlivých organismů
• Více investic, lepší image, kvalita ovzduší a regulace hluku, atraktivnější destinace
• Lepší zdravotní a sociální podmínky, více možností rekreace, zdroj pro výuku a „přírodní laboratoř“ či odolnost ekosystémových služeb.

Výše uvedený přehled samozřejmě neznamená, že ÚSES jako celek nebo každá skladebná část musí nutně plnit všechny přínosy, případně, že je bude plnit dokonale.

Z výše uvedeného plyne, že ÚSES není totožný pojem jako ZI, ale je její nedílnou součástí.

ÚSES je jedinečný a zároveň jediný nástroj ochrany přírody a krajiny, který vedle ochrany vybraných existujících ekologicky cenných ploch má i funkci koncepční a rozvojovou. Jako nástroj koncepční ochrany přírody a krajiny je aplikovaný v územním plánování, pozemkových úpravách, lesním plánování aj.

ÚSES je prostorově strategický a systémový nástroj, který je v územně plánovací dokumentaci rovnocenný se záměry strategií dopravy, sítí, bydlení apod. Dokumentace obsahující vymezení ÚSES, které je zpracováváno podle jednotné metodiky, pokrývají celé území ČR.

Nerovnovážné paradigma v ekologii

V současnosti víme, že ekosystémy se nacházejí v rovnovážném stavu spíše vzácně a časově omezeně, že podléhají neustálým, často těžko předvídatelným změnám a že opakované disturbance patří v přírodních systémech ke zcela základním procesům. Všechny ekosystémy jsou vystaveny postupným změnám podnebí, obsahu živin, rozpadu původních biotopů a využívání bioty (živé složky ekosystémů) lidmi. Neexistuje konečný stav ekosystému, který by se dal jednou provždy zakonzervovat.

Srovnání základních názorů klasické a nerovnovážné ekologie:

tags: #současné #ekologické #systémy #definice

Oblíbené příspěvky:

• Podpora Osvětových Kampaní
• Kurzy chemie a ekologie
• Jak se připravit na odpady doma?
• Briketování odpadu: Technologie a ekonomické aspekty
• Drtiče odpadu: recenze a tipy