Speciální Byliny v Ekologickém Zemědělství a Jejich Pěstování

V dnešní uspěchané a stresující době hledáme čím dál více způsoby, jak se starat o své zdraví a blaho přirozenými a udržitelnými způsoby. Pěstování léčivých rostlin v domácím prostředí není pouze zábavným a uklidňujícím způsobem trávení času v zahradě, ale také nám umožňuje získat kvalitní a čerstvé suroviny pro výrobu vlastních přírodních léčiv. Připravte se na fascinující cestu do světa domácí zahrady s léčivými rostlinami.

Léčivé Rostliny a Jejich Pěstování

Léčivé rostliny obsahují ve svých morfologických orgánech organické sloučeniny, schopné určité choroby léčit, zmírňovat jejich průběh, nebo jim předcházet. Tato skupina rostliny si stále udržuje významné uplatnění jak v oficinální medicíně, tak i v tradičním lidovém léčitelství. Dříve byly hlavním zdrojem, z něhož lidé získávali přípravky proti různým druhům nemocí. S rozvojem chemie v minulém století došlo k poklesu využívání těchto rostlin, přesto zůstávají i nadále důležitou surovinou farmaceutického průmyslu.

Léčivé rostliny jsou takové druhy, které mohou přímo nebo nepřímo aplikovat v humánní a veterinární medicíně. Používají se také jako suroviny pro farmaceutický průmysl a také další odvětví průmyslu. V současné době lze celosvětově hovořit o jakési renesanci léčivých rostlin. Potenciál rostlinných metabolitů léčit lidské choroby zůstává i nadále známou a historicky potvrzenou skutečností. Proto i dnes v době vysoce účinných analytických technik a metod i nadále roste zájem o tento zdroj biologicky aktivních látek. Za posledních 20 let bylo objeveno 61 % nových chemicky aktivních substancí pocházejících z přírodních produktů nebo jejich syntetická obdoba byla přírodními produkty inspirována.

Za posledních třicet let došlo k trojnásobnému nárůstu spotřeby léčivých rostlin jako suroviny pro farmaceutický a potravinářský průmysl. Tuto skupinu plodin obvykle řadíme mezi speciální užitkové rostliny. Druhová skladba této skupiny je extrémně rozmanitá. Léčivá rostlina může být zároveň kořeninovou rostlinou (bazalka, koriandr, tymián), některé druhy mohou být okrasné (třapatka), nebo mít charakter zeleniny (česnek).

Léčivé rostliny dělíme podle toho, v jaké časti se nachází nejvyšší obsah účinných látek. Tyto často jsou kořen (radix), list (folium), nať (herba), květ a květenství (flos), plod (fructus). U některých druhů se může využívat vice částí např.

Čtěte také: Ochrana přírody v České republice

Péče o naši venkovní kolekci léčivých rostlin je stejně důležitá jako péče o sbírkové rostliny ve sklenících. Pěstujeme téměř 160 druhů, z nichž každý má bohatou historii využití v přírodní medicíně. Mezi naše krásky patří například třapatka nachová (Echinacea purpurea 'Alba'), která se využívá k podpoře imunity, oman pravý (Inula helenium), který má blahodárné účinky na dýchací systém a podporuje trávení, a monarda (Monarda fistulosa), známá pro své antiseptické vlastnosti.

Uchování tohoto bohatství je náročná a pravidelná práce, která vyžaduje trpělivost. Naši zahradníci odplevelují a čistí rostliny a ve správný čas sbírají semena pro náš index. Zároveň v těchto dnech probíhá aktualizace elektronické databáze, aby se veškeré informace shodovaly se stavem na záhonech.

Ekologické Zemědělství a Léčivé Rostliny

Stále významnějším trendem v zemědělství, je ekologické zemědělství, a to i v souvislosti s ekologickou produkcí LAKR.

Ekologické zemědělství se zvláště v posledních letech dočkalo velké pozornosti a také podpory. Praktické zkušenosti s tímto způsobem hospodaření naznačují, že v něm najdou uplatnění i speciální plodiny. „Základy ekologického zemědělství byly do Evropy přeneseny z Indie zhruba v polovině 19. století. V současnosti je základní úroveň standardů ekologického zemědělství v Evropské unii stanovena Nařízením Rady (EHS) číslo 2092/91 a pro ostatní svět standardy Mezinárodní federace hnutí ekologického zemědělství (IFOAM),“ uvedl státní zemědělský poradce Ing. Roman Rozsypal.

O tom, že se podíl ekologického zemědělství neustále zvyšuje, svědčí podle Rozsypala i to, že v roce 1990 byly v ČR registrovány tři podniky hospodařící na celkové ploše 480 hektarů a v roce 2002 to bylo již 721 kontrolovaných podniků hospodařících na ploše větší než 235 tisíc hektarů. Tyto informace zazněly ve Středisku pro pěstování léčivých rostlin Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně v úvodu třídenního kurzu o pěstování, zpracování a odbytu bylin v ekologickém zemědělství. Tato akce byla poslední ze série 48 seminářů pořádaných Spolkem poradců v ekologickém zemědělství v rámci projektu Vzdělávání zemědělců, který byl financován agenturou Sapard.

Čtěte také: Více o speciálním odvozu odpadu

Byliny jsou poněkud specifickou kategorií, nejen v ekologickém zemědělství, neboť jejich produkce může být pokryta sběrem v přírodním prostředí. Zásady ekologické výroby však pamatují i na tuto možnost.

O podmínkách registrace podniků hospodařících v ekologickém režimu hovořil Ing. Jan Dvorský, ředitel obecně prospěšné společnosti Kontrola ekologického zemědělství (KEZ). „Základní podmínkou pro registraci podniku je podstoupení přechodného období, během kterého jsou odstraněny negativní vlivy předchozího hospodaření a které musí trvat minimálně dva roky u orné půdy, jeden rok u pastvin a tři roky u sadů, vinic a chmelnic“ řekl Dvorský. Zvláštní pozornost věnoval vysvětlení procesu registrace a systému kontrol.

„Velmi významná je první kontrola, během níž by měl producent vypracovat celkový popis jednotky včetně soupisu pozemků a budov, mapové dokumentace a seznamu technologií. Popis musí obsahovat i soupis rizikových míst, kde by mohlo dojít k porušení předpisů a návrh nápravných opatření.“ Kontrolní subjekt je pak povinen minimálně jednou za rok provést úplnou fyzickou kontrolu provozní jednotky a je oprávněn odebrat k analýze vzorky ke zjištění kontaminace nepovolenými výrobky.

Kontrola ekologického zemědělství, o. p. s., je nevládní nezisková organizace, která byla založena v roce 1999. Společnost na základě pověření Ministerstva zemědělství ČR provádí kontrolu a certifikaci podnikatelů, jejich produktů a výrobků (osvědčování) podle § 29 zákona č.

Výkupem bylin se na českém trhu zabývá několik firem. Jednou z nich je i čejkovická Sluneční brána, s. r. o., jejímž nosným programem je výroba čajů a zpracování bylin a koření. „Obchod s bylinami měl a má výjimečné postavení v tom, že nebyl nikdy zasažen ochranářskými opatřeními ze strany Evropské unie,“ řekl Ing. Tomáš Mitáček, jednatel společnosti. Byliny z ekologické produkce mají proti konvenčním zhruba o 30 % vyšší cenu. U bioproduktů jsou šesti až osmileté cenové cykly, během kterých ale u nich nedochází k takovým výkyvům cen jako u konvenční produkce.

Čtěte také: Speciální vozidlo pro měření emisí

„V České republice se 60 až 70 procent léčivých rostlin získává sběrem a 30 až 40 % je cíleně pěstovaných,“ zhodnotil situaci v produkci bylin Ing. Pavel Musil, vedoucí Střediska pro pěstování léčivých rostlin brněnské Masarykovy univerzity. „V kategorii léčivých, kořeninových a aromatických rostlin najdeme kromě známých rostlin používaných k ochucování pokrmů nebo aromatických rostlin používaných v kosmetice a konzervárenství i méně obvyklé plodiny, které by mohly být zajímavé pro ekologické zemědělce.

Podle Musila je kvalitně vypěstovanou hmotu nezbytně nutné i kvalitně konzervovat, protože nekvalitní usušení může zcela znehodnotit výsledek práce. Případní zájemci o pěstování této kategorie plodin by proto měli ve svém podnikatelském záměru harmonizovat velikost produkčních ploch s kapacitou sušáren.

Dnešní organické zemědělství staví na zkušenostech našich předků, kteří se řídili přirozenými koloběhy přírodních dějů a lepším zužitkováním půdy, kterou obhospodařovali. Výsledkem tohoto hospodaření je produkce velmi kvalitních potravin, šetrný přístup k přírodě a životnímu prostředí, podpora biodiverzity neboli rozmanitosti živočišných a rostlinných druhů a ochrana vody a vodních zdrojů. Organická hnojiva a substráty podléhají přísným kontrolám dle platné legislativy jednotlivých států či legislativě EU.

Existuje velké množství organických hnojiv, ale pouze některá jsou vhodná k ekologickému zemědělství. Organické zemědělství se dostává i do našich domovů, zvláště mladší generace touží po návratu k přírodě a zdravému způsobu života. Proto se firma Rašelina a.s.

• Kopřiva plus - Kopřiva plus je růstový aktivátor s výživou, který podporuje tvorbu kořenů, růst listové plochy, kvetení a vývoj plodů. Udržuje rostlinu v dobré zdravotní kondici a podporuje její celkovou vitalitu. Je vyrobený ze směsi kopřivy dvoudomé a břízy bělokoré, s přídavkem dalších živin a stopových prvků.
• Organické hnojivo pro jahody a drobné ovoce - Organické hnojivo pro jahody a drobné ovoce je peletované organické hnojivo, které je vyrobeno z fermentovaného slepičího trusu, melasy a následně stabilizováno sušením. Používá se hnůj od slepic z volných chovů.
• Organické hnojivo pro plodovou zeleninu - Organické hnojivo pro plodovou zeleninu napomáhá k lepšímu prokořenění rostlin, a následnému lepšímu růstu a větší násadě květů a plodů. Při dlouhodobějším používání se podílí na zvyšování podílu humusu v půdě.
• Farmářský hnůj slepičí, organické hnojivo - Farmářský hnůj slepičí je peletované organické hnojivo. Používá se hnůj od slepic z volných chovů. Uvolňování živin je pozvolné a rovnoměrné v průběhu celého vegetačního období, čímž se omezuje jejich vyplavování.
• Přírodní substrát univerzální - Přírodní substrát univerzální je vyroben ze směsi kvalitních rašelin přechodového, slatinného a vrchovištního typu, přírodní jílovité složky a organických hnojiv. Substrát neobsahuje průmyslová hnojiva. Je vhodný pro pěstování zeleniny, ovoce, květin a okrasných dřevin.

Ekologickým zemědělcům ubyde byrokracie a budou mít jednodušší podmínky při žádání o dotace a jejich získávání. Nově už například nebudou muset prokazovat produkci na standardní orné půdě. Počítá s tím nařízení vlády o stanovení podmínek k získání dotace na ekologické zemědělství, které kabinet schválil. Cílem materiálu předkládaného ministerstvem zemědělství je podle úřadu zejména zpřesnění a zjednodušení podmínek, které se promítá ve snížení byrokratické zátěže jak pro žadatele o dotace, tak pro administraci.

Žadatelem o dotaci v rámci ekologického zemědělství může být zemědělský podnikatel, organizační složka státu nebo registrovaný ekologický podnikatel, který obhospodařuje alespoň půl hektaru zemědělské půdy. Dotaci získává na hektar půdy a kompenzuje mu dodatečné náklady a ušlé příjmy za přechod na ekologickou produkci. Dotaci mohou získat také malí zemědělci pěstující zeleninu a speciální byliny na orné půdě do šesti hektarů, předkládaný návrh u těchto farmářů nově zavádí vyšší sazby. Zatímco v původním nařízení bylo na hektar vyčleněno 810 eur (asi 20 436 korun), nové nařízení počítá s 1294 eur (asi 32.647 korun) za hektar.

Dotace bude navýšena také u titulů podporujících pěstování víceletých pícnin na orné půdě, pěstování trav na semeno na orné půdě a travních porostů na orné půdě. V roce 2022 hospodařili farmáři ekologicky na 575 000 hektarech zemědělské půdy, což představovalo přibližně 16 procent celkové výměry. Předloni se podle Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI) výměra půdy v ekologickém režimu zvýšila téměř o 20 000 hektarů. Zhruba procento půdy je v přechodném režimu.

Příklady Léčivých Rostlin a Jejich Vlastnosti

Levandule (Lavandula angustifolia)

Levandule, s její výraznou vůní a nádhernými květy, je jednou z nejoblíbenějších léčivých rostlin a aromatických bylin. Tato stálezelená rostlina je známá pro své mnohostranné využití v medicíně, kosmetice a kulinářství. Levandule obsahuje esenciální oleje, které jsou zodpovědné za její charakteristickou vůni. Tyto oleje mají antimikrobiální a protizánětlivé vlastnosti, což z levandule činí populární rostlinu v tradičním léčitelství.

Oleje z levandule se používají v aromaterapii ke snižování úzkosti, stresu a podpůrně při nespavosti. Navíc se levandule často používá k uvolnění napětí a zmírnění bolesti. Levandule má také výhody pro pokožku a vlasy. Její oleje mají regenerační a antiseptické vlastnosti, které pomáhají při hojení drobných ran a podporují zdraví pokožky. Navíc je levandule skvělou rostlinou do zahrady. Je nenáročná na pěstování a má schopnost odpuzovat hmyz, jako jsou komáři. Levandule je jedinečná rostlina s mnoha výhodami a bohatým využítím.

Aromatické terpeny, jako jsou linalool a myrcen, v levanduli lákají užitečný hmyz jako jsou hmyzí predátoři nebo opylovači a zároveň vůně této byliny odpuzuje moly, mouchy, brouky a další nežádoucí hmyz. Pěstování levandule je nenáročné, stačí vybrat správné stanoviště, příliš často keříky nezalévat a jednou do roka zastřihnout vrcholky.

Levanduli stříhejte brzy z jara nebo na konci léta po odkvětu, abyste podpořili bujný růst a zabránili dřevnatění stonků. Semena levandule vysévejte do misky nebo nádoby na klíčení v průběhu února a března a nechte klíčit uvnitř při pokojové teplotě. Semínka vyklíčí po 3-4 týdnech a poté můžete sazeničky levandule přesadit do malých květináčů.

Heřmánek (Matricaria chamomilla)

Heřmánek, s jeho jemnými květy a uklidňujícím aromatem, patří také mezi nejoblíbenější byliny pro přírodní léčbu a péči o tělo. Heřmánek obsahuje silice a flavonoidy, které jsou zodpovědné za jeho terapeutické vlastnosti. Jedním z nejznámějších využití heřmánku je jeho schopnost uklidnit a uvolnit. Heřmánkový čaj se často používá jako prostředek k podpoře zdravého spánku, zmírnění úzkosti a napětí. Heřmánek je také ceněn pro své vlastnosti péče o pokožku. A má podobné účinky jako levandule.

Heřmánek je také skvělou rostlinou pro pěstování v domácí zahradě. Můžete ho pěstovat, ale také můžete vyrazit do přírody a sami si ho nasbírat. Jen dávejte pozor, heřmánek je velmi podobný rostlině, která se jmenuje rmen rolní. Když ho sníte nic se vám nestane, ale nemá léčivé účinky jako heřmánek a my věříme, že to je důvod, proč ho chcete. Takže na to pozor.

Pažitka (Allium schoenoprasum)

Pažitka je aromatická bylina s příjemnou vůní a chutí. Jednou z hlavních charakteristik pažitky je její výrazná česneková chuť, která přináší do jídla specifickou a osvěžující chuťovou nuanci. Přidává se jako přísada do salátů, polévek, omáček a másel.

Pažitka je bohatá na živiny, jako jsou vitamíny C, A, K a E, a minerály, jako je železo, vápník a hořčík. Obsahuje také antioxidanty, které přispívají k ochraně těla před volnými radikály a podporují zdraví. Pažitka je také velmi nenáročná na pěstování a může být snadno vypěstována na okenním parapetu i na záhonu. Je odolná vůči chladu a může růst téměř po celý rok.

Je nenáročná na pěstování a stačí ji jen zalít, když si člověk všimne, že začala pomalu vadnout. Tip: Ostříhejte pažitku dřív než vykvete. Stonky s květy totiž dřevnatí a ztrácí chuť.

Petržel (Petroselinum crispum)

Tato všestranná bylinka je bohatá na vitamíny B, C a A a dodává vašim polévkám tu správnou svěžest. Má intenzivnější chuť než pažitka a nejlepší je využití petržele ve spojení s knedlíčkovou polévkou. Avšak je důležité používat ji střídmě. Nepoužívejte ji ve stejném množství jako pažitku, protože by to bylo příliš.

Co se týče odolnosti vůči chladu, petržel je odolnější než pažitka. Pokud plánujete pěstovat bylinky na balkoně, petržel vám vydrží mnohem déle. Pažitka se obvykle konzumuje v sezóně, zatímco petržel můžete jíst i v zimě, pokud není vystavena silnému mrazu.

Měsíček lékařský (Calendula officinalis)

Měsíček (Calendula officinalis) je skvělým příkladem všestranné podpůrné rostliny, která nejen ochrání vaše plodiny, ale využijete ji také při přípravě domácích bylinných čajů nebo extraktů. Měsíčku se daří téměř v každé půdě, poroste dobře ve stínu i na slunném stanovišti a vyžaduje minimální péči.

Rozkvetlé květy měsíčku jsou potěchou pro oko, ale hlavní přínos této byliny ve vaší zahradě spočívá v její vůni, která vábí řadu hmyzích škůdců a některé naopak odrazuje. Díky tomu může měsíček ve vaší zahradě sloužit jako ochranná bariéra, která udrží hladový hmyz zdaleka od drahocenné úrody rajčat nebo voňavých bylinek. Semena měsíčku vysévejte do záhonů v těsné blízkosti rostlin, které chcete ochránit. S výsevem začněte koncem března. Semínka by měla vyklíčit přibližně za 10-14 dnů.

Rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis)

Rozmarýn (Rosmarinus officinalis) je ingrediencí mnoha lahodných pokrmů, ale své využití najde také ve vaší zahradě, kde slouží jako univerzální ochranná rostlina, která také vábí včely, motýly a další opylovače a odpuzuje široké spektrum hmyzích škůdců. Rozmarýnu se daří na plném slunci a v propustné půdě, tedy podmínkách, které vyžaduje mnoho oblíbených druhů zahradních rostlin. Díky tomu je jednoduché rozmarýn začlenit do bylinkových zahrádek nebo záhonů zeleniny.

Semena rozmarýnu vysévejte uvnitř do půdy asi 3 milimetry hluboko a udržujte vlhkou po dobu 15-25 dní při teplotě 17-21 °C.

Vliv Plevelů na Pěstování

Pěstované plodiny jsou od počátků zemědělství doprovázeny plevely. Výskyt a druhová pestrost plevelů je určována způsobem hospodaření a také přírodními podmínkami. Plevele společně s plodinami jsou společenstvím, které spoluvytváří člověk-zemědělec. Toto společenství nazýváme agrofytocenóza.

Škodlivost plevelů je již dána jejich definicí a je neoddiskutovatelným faktem, který je nutné mít stále na paměti. Běžná zemědělská praxe považuje plevele za rostliny, které je nutné intenzivně hubit. Škodlivost plevelů je důsledkem jejich konkurenceschopnosti v čerpání životních zdrojů (voda, živiny, světlo atd.). Plevele omezují kulturní plodiny v růstu, vývoji, příjmu živin a vody.

Plevele využívají dostupnou půdní vodu, na kterou má plodina zvýšené nároky v určitých vývojových fázích. Škodlivost plevelů se může projevit ve zhoršení kvality rostlinných produktů. Zelené části plevelů při sklizni zvyšují vlhkost zrna, a tím náročnější je pak sušení.

Některé druhy plevelů jsou jedovaté pro člověka i zvířata nebo jejich semena po semletí zrna na mouku dodávají nepříjemnou pachuť. Mezi takové druhy patří například durman obecný, lilek černý, blín černý, bolehlav plamatý, koukol polní, černýš rolní a přeslička rolní. Přítomnost plevelů na pozemku ztěžuje polní práce. Na zaplevelených půdách se obtížněji vykonávají agrotechnické zásahy, jako je setí, kultivace a sklizeň. Tím se snižují výnosy plodin a zvyšují se pracovní náklady.

Řada druhů plevelů podporuje rozšiřování škůdců a patogenů plodin. Plevele poskytují potravu a úkryt živočišným škůdcům plodin. Snahy o zcela bezplevelné porosty polních plodin se ukázaly jako nereálné a hlavně ekonomicky a environmentálně neudržitelné. To vyvolalo změnu přístupu a hledání prahu škodlivosti polních plevelů. Tyto snahy však narážejí na několik překážek. V první řadě je zde odlišná škodlivost jednotlivých druhů plevelů ve vztahu k pěstovaným plodinám.

V současné době existuje několik přístupů hodnotících škodlivost plevelů. Ty jsou založeny na plodinových ekvivalentech nebo na živinových ekvivalentech. Plodinové ekvivalenty se stanovují jako podíl hmotnosti sušiny jedné rostliny určitého druhu plevele a hmotnosti sušiny jedné rostliny plodiny. Každý druh plevele má jinou hodnotu ekvivalentu a tím se zohledňuje jeho škodlivost pro danou plodinu. Následně se ekvivalent násobí počtem jedinců daného druhu plevele a pomocí regresní analýzy se vyhodnotí pokles výnosu plodiny. Postup je poměrně náročný na výpočet a zatím nejsou stanoveny plodinové ekvivalenty všech druhů plevelů.

Druhým přístupem je kombinace plodinových ekvivalentů a živinových ekvivalentů. Živinový ekvivalent vyjadřuje odběr prvku určitým plevelným druhem. Na vápenitých půdách je častější výskyt rmenu rakouského a hrachoru hlíznatého. Ve vyšších polohách s vyšší úrovní srážek, na lehčích a chudších půdách se vyskytují druhy jako například ředkev ohnice nebo medyněk měkký. Ovšem v důsledku změn klimatu dochází k expanzi teplomilných rostlin do vyšších poloh.

Některé plevelné druhy mohou být indikátorem hydrologických poměrů stanoviště. Zvýšený výskyt rdesna peprníku nebo pryskyřníku plazivého je ukazatelem zamokření ornice. Při vyšším obsahu živin v půdě jsou plevele vzhledem k vyšší rychlosti a dynamičnosti růstu schopny přijmout tyto živiny rychleji než polní plodiny. V případě poklesu hustoty pěstovaného porostu (například kolejové řádky, řídký porost) jsou živiny plně k dispozici plevelům. Plevele pak dosahují nejen vysokého vzrůstu, ale také vysoké produkce plodů a semen.

Na půdách chudých na živiny jsou často přítomny například jetel rolní nebo kolenec rolní. Mělké zpracování půdy a bezorebné setí podporuje výskyt vytrvalých druhů plevelů, ale také některých jednoletých druhů. To nutně vyvolává změnu regulačních opatření proti plevelům včetně výběru herbicidů.

Použitím herbicidů dochází k velmi rychlé a výrazné změně ekologických podmínek stanoviště. Plevele nelze posuzovat jen podle jejich obsáhlé škodlivosti. V ekologickém zemědělství je na plevele pohlíženo také z hlediska pozitivních funkcí. V zemědělské krajině působí plevele jako zdroj potravy pro volně žijící živočichy, čímž je vytvářen předpoklad pro vyšší biodiverzitu.

Jak vlastní rostliny plevelů, tak jejich semena jsou potravou pro hmyz, býložravé savce a semenožravé ptáky. Tito živočichové mohou být následně potravou pro dravce (šelmy, draví ptáci). Bohatost rostlinné potravní nabídky je tedy základem fungující potravní sítě. Řada druhů plevelů je hmyzosnubných a je tedy důležitým zdrojem nektaru pro opylovače, především v době mimo kvetení polních plodin a ovocných stromů.

V ekologickém zemědělství je možné využít plevele jako léčivé rostliny pro člověka a také pro hospodářská zvířata. Mezi nejznámější plevele-léčivky patří heřmánek pravý, jitrocel kopinatý, chrpa modrák a další. Některé druhy lze využít jako píci pro přežvýkavce. Zastoupení pýru plazivého v píci pro dojnice podporuje jejich dojivost. Vyšší podíl bylin z čeledi hluchavkovitých v píci zlepšuje chuť mléka a mléčných výrobků včetně másla. Ptačinec prostřední a kopřivu dvoudomou je vhodné přidávat do krmení pro drůbež. Plevele tedy zlepšují kvalitu živočišných produktů, čehož bylo v minulosti hojně využíváno.

V zemědělství jsou důležité další významné vlastnosti plevelů - užitečně zastiňují půdu a v prořídlých porostech a na neosetých plochách vytvářejí souvislé a husté porosty. Kořeny plevelů podporují vznik drobtovité půdní struktury a nadzemní částí zpomalují proces degradace půdní struktury. Půdu také chrání před vodní a větrnou erozí, která je dnes velkým problémem.

Hlubokokořenící druhy plevelů vynášejí živiny ze spodních vrstev půdy, zabudovávají je do svých těl a po jejich odumření jsou přístupné i plodinám. Tyto vlastnosti je nutné zohlednit a bylo by dobré je vyčíslit podobným způsobem jako škodlivost plevelů.

tags: #speciální #byliny #ekologické #zemědělství #pěstování

Oblíbené příspěvky:

• Černá a přírodní police
• Inspirace od Thoreaua
• Zúčastněte se exkurze do ekologického zemědělství
• Přírodní krásy Mostecka
• Tipy pro fotografování světelných šmouh