Často slýcháme a někdy je nám přímo vynucováno, že ponechání území samovolnému vývoji je to nejlepší a jediné správné, co můžeme pro ochranu přírodních hodnot, tedy dochované biodiverzity, udělat. Předem bych chtěl uvést, že nejsem odpůrcem samovolného vývoje, ale (a každý pokus o objektivní vyjádření s sebou nese nějaké „ale“) je třeba rozlišovat, proč tento způsob péče zavádíme nebo v něm chceme pokračovat. A jak bychom to chtěli páchat. A jak dlouho. Ten důvod, proč takto chceme péči o území řešit, je zásadní. Je třeba si stále opakovat, že neexistuje jenom jedno všespásné a zachranitelské řešení. Někdy pro dosažení cíle musíme jít proti proudu.
Na úvod je nejpodstatnější poukázat na některé problémy, které při řešení této situace mohou nastat, především co by měl každý, kdo vlastní nějaký ten kousek země a chce ji mít pro přírodu (zachování či obnovu přírodního bohatství), vzít v úvahu. Zůstanu u lesů, neboť u nich si myslím, že vím, o čem mluvím a pojmy jako příroda, přirozené lesy a pralesy se ve spojitosti s nimi často vyskytují. Protože rozhodnutí ponechat pozemek přírodě přijímáme především z hlediska zachování či obnovy různých přírodních hodnot, zaklínáme se přitom rádi ekosystémy, aniž bychom věděli, co to je. O přirozených ekosystémech hovoříme dle zákona o ochraně přírody u národních parků a chráněných krajinných oblastí.
Ponecháváme-li pozemek působení přírodních sil, říkáme tomu, že jej ponecháváme přirozenému vývoji. Zákon o ochraně přírody a krajiny tento pojem často a rád používá, aniž by jej vysvětlil či definoval. Neříká, co to je přirozený nebo málo pozměněný stav, lze jen dovodit, že přirozený je nepozměněný, a co je to málo pozměněný, je ponecháno zcela na libovůli rozhodujícího orgánu. My si tedy můžeme myslet, že přirozené je člověkem nepozměněné a takové se bude v naší zemi těžko hledat. Je to důležité proto, že přirozenost nemůžeme vztahovat jen na skladbu dřevin, ale je to soubor všech živých organismů a jejich vzájemných vztahů na daném stanovišti. A pokud tento pozemek člověk v minulosti užíval, tak některé druhy, které pokládal za prospěšné, podporoval a ty, které mu nějak vadily, zase potlačoval.
Takže tam, kde člověk žil a něco si z krajiny bral, došlo ke změně populací druhů, jak rostlinných tak živočišných, ke změně jejich vzájemných vztahů, a byly preferovány druhy, které člověk pokládal za užitečné a prospěšné a druhy, které se do této představy nehodily, byly potlačovány. A do tohoto člověkem vytvořeného stavu (abych neřekl nepřirozeného) přicházíme s představou, že to necháme přírodě. Ještě si pro další jednoznačnost nemohu odpustit několik dalších definicí, byť nejsou zakotveny v legislativě. Častokrát se bijeme ve dmoucí hruď se slovy, že se staráme o přirozené lesy.
Přitom zcela puristicky řečeno přirozené lesy ve smyslu lesů neovlivněných člověkem snad u nás nenajdeme, protože všude u nás se alespoň v lese páslo, z lesa se tahalo každoročně nepředstavitelné množství dříví a hlavně ty historické lesy vypadaly úplně jinak, než je naše dnešní představa lesa. Přirozené lesy jsou pojem, se kterým asi budeme často pracovat a k němu se budeme vztahovat. Lesnický naučný slovník (LNS) je definuje jako les s původními dřevinami, jehož struktura a vzájemný poměr dřevin byly člověkem poněkud pozměněny, ale jen do té míry, že nebyly narušeny jeho autoregulační schopnosti. Podobně to definuje i oblíbená Wikipedie - les blížící se druhovou skladbou i strukturou původním neovlivňovaným pralesům, vyvíjející se sukcesí bez podstatných (relativně nedávných) zásahů člověka.
Čtěte také: LED: Spontánní Emise
Jinak je v LNS definován les přírodě blízký. Zde hovoříme o lese, který se spontánně vyvíjí při absenci lidských zásahů k vývojově vyspělejším formám. Má polopřírodní druhovou skladbu a sekundární strukturu. Musíme si zdůraznit tu absenci lidských zásahů a spontánní vývoj, čili pokud chceme ponechat lesy přírodě, měli bychom se vzhlížet v tomto lese a co nejvíce si o přírodě blízkých lesích načíst. A pak to stejně musíme udělat podle sebe a konkrétních stanovištních podmínek. Pak se rádi zaklínáme samovolným vývojem. Zde musíme mít na paměti, že samovolný vývoj by měl být totéž, co přirozené fungování ekosystémů.
A hlavně, my můžeme říci, kdy s tím začínáme, ale vůbec není možné stanovit nějaký konec. Samovolný vývoj by měl být do nedohlédnutelné budoucnosti, a ne jen na období, dokud to nepředáme dalšímu vlastníkovi nebo se nám dosažené výsledky přestanou líbit. Samovolný vývoj nebo jinak přirozený vývoj nebo přirozené fungování ekosystémů (asi by bylo víc pojmů, ale tyhle mě napadly nejdřív) neznají kategorie líbí-nelíbí, a pokud se pro něj rozhodneme, nemá smysl si stanovovat za cíl, jak bude výsledek vypadat. Cíl je, že se do toho nebudeme přírodě plést.
Nějak zapomínáme, že součástí života je i smrt a zánik, čili něco co se nám líbí, může klidně v rámci samovolného vývoje zmizet v zapomnění. Je třeba se rozhodnout, zda necháme přírodu volně se vyvíjet, anebo budeme zasahovat. Další pojem, který je v těchto situacích rád a často používán, je bezzásahový režim. Jak název navádí, zde nezasahujeme, tedy neděláme nic, ale na rozdíl od samovolného vývoje, který je na věčné časy a nikdy jinak, bezzásahový režim může být časově omezen. Buďto dopředu stanovíme dobu, po kterou sledujeme vývoj přírody anebo v okamžiku, kdy se nám výsledky z různých důvodů přestávají líbit, zasáhneme a upravíme stav tak, aby naší představě více odpovídal.
Invazní Nepůvodní Druhy a Jejich Vliv
Invazní nepůvodní druhy, tedy organismy lidmi úmyslně vysazené nebo neúmyslně zavlečené mimo areál rozšíření a ohrožující původní druhy, biotopy nebo ekosystémové procesy, bývají někdy považovány za druhé největší nebezpečí pro biologickou rozmanitost hned po rozpadu, poškozování a úbytku přírodního prostředí. S pokračující globalizací se problém netýká již jen izolovaných ekosystémů, jako jsou ostrovy nebo horské hřbety. Odhaduje se, že počet invazních nepůvodních druhů modelových taxonů, typů prostředí nebo částí kontinentů, u nichž máme k dispozici věrohodné údaje, se v Evropě za posledních 35 let zvýšil o 76 %. Také v ČR stále přibývají nepůvodní druhy rostlin, bezobratlých i obratlovců - zejména u bezobratlých se jedná o stabilní nárůst nově zavlékaných druhů.
Přestože nás z pohledu ochrany přírody a krajiny zajímá nejvíce míra vlivu invazních nepůvodních druhů na biodiverzitu, nemůžeme nezmínit jejich značný hospodářský dopad. Roční újma způsobená uvedenými organismy v Evropské unii může podle některých názorů dosahovat až 12 miliard euro. Přitom už nyní činí náklady na zabraňování šíření, regulaci a odstraňování invazních druhů v EU 40-100 milionů euro ročně. Odborníci hovoří o tom, že celková újma vyvolaná invazními nepůvodními druhy by mohla za dvanáct měsíců dosahovat téměř 5 % globálního hrubého domácího produktu (HDP).
Čtěte také: Emise záření: princip
Mnohé z nich jsou pro organismy včetně člověka když ne přímo patogenní, tak alespoň přenašeči (vektory) patogenních organismů nebo pro patogenní organismy vytvářejí vhodné prostředí. Jmenujme alespoň byliny poškozující lidskou pokožku, jako dobře známý bolševník velkolepý, nebo silné alergie vyvolávající ambrozie pelyňkolistá. V Evropě se šířící komár tygrovaný původem z Asie je přenašečem 22 virů včetně těch, které působí horečku dengue a západonilskou horečku. V některých případech invazní nepůvodní druhy zasáhnou do fungování ekosystémů do té míry, že ovlivní v nich probíhající procesy. V poslední době jsme si navykli označovat tyto život podporující procesy, jako jsou poskytování pitné vody, opylování, čištění vody nebo stabilizace půdy, nebo jejich výstupy pragmaticky z pohledu člověka jako ekosystémové služby.
Názory na Invazní Druhy
V průběhu letošního roku se objevilo hned několik názorů snažících se tradiční pohled vědců a ochránců přírody na invazní nepůvodní druhy poněkud zpochybnit. Davis et al.(2011) uveřejnili v jednom z nejprestižnějších vědeckých časopisů zamyšlení zdůrazňující, že ochránci přírody by měli hodnotit organismy spíše podle jejich vlivu na prostředí než podle toho, zda jsou, nebo nejsou v dané oblasti původní. Tvrdí, že mnohdy přistupujeme k nepůvodním druhům nikoli výlučně na základě důkazů o jejich fungování v ekosystémech a dopadu na lidskou kulturu, ale čistě na základě předpojatých emocí. Současně upozorňují, že se prostředí mění natolik, že snaha udržet konkrétní ekosystém v co nejpůvodnějším stavu je ve skutečnosti kontraproduktivní.
Autoři uvádějí příklady, kdy regulace a odstraňování nepůvodních druhů nevedly přes vynaložené nemalé finanční prostředky a úsilí profesionálních a dobrovolných ochránců přírody ke kýženému výsledku a kdy se ukázalo, že cílové nepůvodní druhy vlastně invazní ani nejsou. Z tohoto pohledu je zřejmé, že úžeji pojatá definice invazního nepůvodního druhu používaná Úmluvou o biologické rozmanitosti je jednoznačnější a mohla by alespoň částečně předejít obdobným pochybám. Podle názoru uvedené skupiny vědců bychom měli z prostředí odebírat pouze invazní nepůvodní druhy, které prokazatelně ohrožují lidské zdraví nebo působí hospodářskou újmu.
Základní Povinnosti Při Obecné Ochraně Přírody
Vymezení systému ekologické stability zajišťujícího uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny stanoví a jeho hodnocení provádějí orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství. Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ; jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.
Respekt k Přírodě a Její Síla
Vždy mě udivovalo, s jakou bohorovností a naivitou se lidé domnívají, že lidský druh má moc ovlivňovat běh světa a přírodní evoluci. Snad už od počátku lidské historie se opakuje stejný příběh. Psychologická stránka tohoto postoje je naprosto pochopitelná a sama o sobě by možná stačila k vysvětlení všech rituálů přivolávání deště, obnovy kosmického řádu a zaříkávání božstev vtělených do konkrétních přírodních útvarů. Zarážející je to, že tento pohled vytrvale přežívá i v rádoby racionálním myšlení.
Čtěte také: Koeficient spontánní emise
Hypotéza globálního oteplování však má už nyní jeden užitečný důsledek, jakousi kladnou externalitu. Naprosto jasně vyhrotila rozpor v základech světonázoru ekologistů. Ti totiž celá léta obviňují konzumní lidstvo z antropocentristického přístupu k přírodě, z nadměrné početnosti a bezohledné expanze na úkor přírody. Máme přejít na biocentrickou pozici a "myslet jako hora". Proč tedy tak vehementně bojují proti oteplování? Příroda nepochybně vyšší teplotu atmosféry a hladinu moří bez úhony přežije, protože to hravě dokázala již mnohokrát, a člověk bude jen vytrestán za svou rozpínavost. Myslet biocentricky, "myslet jako hora", by znamenalo skleníkový efekt přivítat.
Hovoříme-li o ochraně přírody, měli bychom si uvědomit, že v zásadě nemůžeme nikdy chránit a uchovávat přírodu jako takovou, neboť naši ochranu příroda ani nepotřebuje, ani bychom na to neměli síly. Jediné, o co může ve sporech o přístupu člověka k přírodě jít, je možnost a nutnost zachovávat přírodní podmínky, které jsou příznivé pro lidský druh jako celek i pro konkrétní společnosti a jež jsou v souladu s lidskými hodnotami. Ohrožena nemůže být nikdy příroda, ale jen kultura (civilizace). Nemůžeme překročit svůj stín. Přírodu budeme vždy hodnotit z hlediska svých vlastních potřeb a v tomto smyslu bude náš pohled navždy antropocentrický.
Změna Pohledu na Zdroje a Životní Prostředí
Když se na Zemi před možná i více než čtyřmi miliardami let objevily první organismy, jež by se daly označit za živé, svět se jednou provždy změnil. Nezadržitelné evoluční síly postupně daly vzniknout složitějším buňkám a posléze i mnohobuněčným tvorům - rostlinám, houbám a živočichům -, kteří se po stovkách milionů let přestali skrývat v oceánech a velkolepě dobyli pevninu, jíž dali z…
tags: #spontánní #rád #zivé #prírody #co #to
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]