Srovnání Umělého a Přirozeného Ekosystému: Charakteristika

Ekologie studuje přírodní procesy, společenstva i systémy vzniklé jejich propojením s prostředím. Je zřejmé, že Haeckelovo vymezení ekologie není vzdálené dnešnímu pojetí. Nebrání použití jiné definice.

Historie Ekologie

V roce 1758 položil K. Linné (Carolus Linnaeus, původním jménem Carl von Linné, 1707-1778) základy botanické a zoologické systematiky. Ch. Darwin (1809-1882) studoval vzájemné vztahy mezi organismy i působení neživého prostředí. Rozvoj ekologie jako vědní disciplíny podstatně urychlil Ch. Darwin (1809-1882).

Již zmíněný E. Haeckel použil v roce 1866 při morfologických studií organismů definici ekologie. K. Mӧbius (1877) zavedl pojem biocenóza pro soubory různých druhů, F. Dahl (1908) zavádí pojem biotop. Ve 20. a 30. letech se rozvíjí autekologie a populační ekologie, od 30. let se objevují snahy o komplexní studium celých společenstev. S tím zavádí v roce 1935 anglický ekolog A. G. Tansley pojem ekosystém.

Ekologické Faktory

Ekologie studuje soubor všech okolních neživých činitelů i ostatní organismy téhož i jiných druhů. Ekologické faktory jsou zdroje a podmínky existence organismů.

Populace a Vztahy Mezi Populacemi

Populace jsou vymezeny charakteristikou a funkcí. Mezi populacemi existují různé vztahy, například amensalismus, alelopatie, predace, parazitismus, komensalismus, protokooperace, mutualismus a konkurence.

Čtěte také: Sociální sítě a ekologický aktivismus

Biocenóza (Společenstvo)

Biocenóza je společenstvo organismů. Existují různé typy biocenóz, které se liší strukturou a druhovým bohatstvím. Biocenózy podléhají dynamickým změnám, a to jak krátkodobým, tak dlouhodobým (sukcese). Společenstva mohou být zonální (vegetační pásma) nebo azonální (pedobiomy, orobiomy).

Ekosystém: Charakteristika a Funkce

Ekosystém se vyznačuje specifickou strukturou společenstev. Mezi důležité ekosystémy patří les, louka, pole (agroekosystém), rybník a řeka.

Produktivita a produkce: Ekosystémy se liší produktivitou a produkcí. Potravní řetězce a toky energie a látek jsou klíčové pro fungování ekosystému. Ekologické pyramidy znázorňují uspořádání organismů v ekosystému. Stabilita ekosystému je ovlivněna různými faktory.

Srovnání Přirozeného a Antropogenního Ekosystému

Přirozené ekosystémy se vyvíjejí samovolně a jsou stabilnější. Antropogenní ekosystémy (např. pole) jsou ovlivněny lidskou činností a jsou méně stabilní.

Ekologie ve Vztahu ke Krajině

Krajina je předmětem studia krajinné ekologie. Vznik krajinné ekologie jako transdisciplinární vědy umožňuje komplexní pohled na krajinu. Struktura krajiny zahrnuje složky a prvky, které jsou ovlivněny přírodními faktory a procesy. Ekosystémy a geosystémy tvoří základ krajiny. Krajina funguje jako autoregulační systém s homeostázou.

Čtěte také: Recenze ekologických plen

Struktura krajiny: Struktura krajiny je dána geosystémem a zahrnuje vertikální a horizontální uspořádání. Hierarchie krajinných jednotek zahrnuje primární, sekundární a terciární struktury. Krajina má individuální a typologické znaky.

Biogeografické členění: Hierarchie biogeografického členění zahrnuje biogeografickou podprovincii, region (bioregion), biochoru, skupinu typů geobiocénů a vegetační stupně ČR. Zastoupení vegetačních stupňů se liší v různých bioregionech ČR.

Historický Vývoj Krajiny a Vliv Člověka na Krajinu

Vývoj krajiny byl ovlivněn lidskou činností v různých historických obdobích, od eneolitu po průmyslovou revoluci a 20. století. Vliv člověka se projevuje v zemědělství, lesnictví a urbanizaci.

Introdukce a Invazní Druhy

Introdukce a invazní druhy představují hrozbu pro přirozené ekosystémy. Je nutné regulovat zavlékání a šíření invazních druhů.

Ochrana Přírody a Krajiny v ČR

Ochrana přírody a krajiny v ČR má dlouhou historii. Zákonná ochrana přírody zahrnuje obecnou ochranu přírody a zvláště chráněná území (národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace, přírodní památky). Soustava NATURA 2000 je důležitým nástrojem ochrany biodiverzity. Důležitá je i ochrana druhů rostlin a živočichů.

Čtěte také: Efektivita opatření v ČR

Zákonná ochrana přírody: Účelem zákona je přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství soustavu Natura 2000.

Systém ekologické stability: Územní systém ekologické stability krajiny je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability.

Ochrana rostlin a živočichů: Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí.

Regulace nepůvodních druhů: Orgán ochrany přírody může stanovit opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence, je-li to s ohledem na místní dopady na přírodu a krajinu nezbytné.

tags: #srovnání #umělého #a #přirozeného #ekosystému #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Environmentální politika ČR
• Hodnocení odpadkového koše Curver
• Vliv aniontových látek na ekosystém
• Krásy švédské severní přírody
• Charakteristika klimatických pásů Ameriky