Srovnání znečištění planety: Letadla versus automobily

Bez kvalitní a spolehlivé dopravy se moderní společnost neobejde: umožňuje dostupnost služeb, rozvoj podnikání a obchodu, podporuje sociální aspekty života a mnoho dalšího. Zároveň z dopravy pochází přibližně čtvrtina světových emisí skleníkových plynů.

Pro téměř polovinu států světa platí, že největší podíl na emisích skleníkových plynů, které jsou spojeny s výrobou energie, má právě sektor dopravy. V globálním měřítku je necelá polovina (46 %) všech emisí z dopravy spojena s přepravou nákladu, zbytek (54 %) vzniká při přepravování osob.

Tento text se zaměřuje především na osobní dopravu a její emise, a to zejména v evropském kontextu a s ohledem na specifika osobní dopravy v Česku. Celkové emise z dopravy v EU v roce 2020 dosáhly 670 milionů tun CO2, což je srovnatelné s celkovými emisemi evropského průmyslu. Celkový výkon osobní dopravy byl v témže roce 8 750 miliard osobokilometrů.

Jak ukazuje graf výše, různé druhy osobní dopravy přispívají k celkovým emisím skleníkových plynů v různé míře. Nejvíce emisí (téměř 85 %) produkují automobily a letadla, přestože zajišťují pouze 72 % celkového přepravního výkonu - auta s 52 % výkonu mají 64% podíl na emisích, letadla s 20 % výkonu se na emisích podílejí z 24 %.

Poměr mezi množstvím emisí a přepravním výkonem se nazývá emisní intenzita. V osobní dopravě se emisní intenzita počítá v emisích na osobokilometr (oskm). Znalost emisní intenzity umožňuje srovnat různé druhy dopravy a jejich vliv na životní prostředí.

Čtěte také: Sociální sítě a ekologický aktivismus

V osobní dopravě v Evropě i v Česku dnes lidé spoléhají především na auta. To je také důvod, proč emise skleníkových plynů z osobní dopravy každoročně rostou - nová auta jsou sice efektivnější a produkují méně CO2 na kilometr, zároveň ale aut stále přibývá a míra jejich využití stoupá.

Snížení celkových emisí v dopravě proto není jen technologický problém, jde také změnu některých vzorců chování, jež jsou dnes s osobní dopravou spojeny. Změna způsobu dopravy - spočívající v tom, že dopravní prostředek s vysokou emisní intenzitou je nahrazen tam, kde to jde.

Vytváření příležitostí pro změnu chování - navazuje na první bod - aby lidé preferovali méně emisně intenzivní dopravu, musí pro ně být atraktivnější. Snižování potřeby cestovat - strategickým plánováním při budování měst a jejich revitalizaci se zaměřovat na snižování vzdáleností, které lidé potřebují urazit na nákup, za prací nebo s dětmi do školky. Kromě toho je možné také podporovat místní turistiku a práci na dálku.

Emise CO2 a skleníkový efekt

Údaj o množství emisí oxidu uhličitého (CO2) na jeden ujetý kilometr je dnes součástí i těch nejzákladnějších informací o autě. Důvodem je postupné oteplování naší planety, ke kterému značnou měrou tento plyn přispívá. Pokud se v atmosféře nahromadí ve zvýšeném množství, zabraňuje přestupu tepla ze zemského povrchu a atmosféry dále do vesmíru. Působí tedy jako jakýsi izolátor planety země od chladného meziplanetárního prostoru. Jedná se o jev známý jako skleníkový efekt.

Oxid uhličitý ale neprodukují pouze věci vyrobené člověkem, ale také sama příroda. A to dokonce ve značném množství. I člověk, který dýchá, vydechuje oxid uhličitý. Stejně tak činí zvířata. Rostliny naopak CO2 přijímají jako potravu, přičemž za působení světla a vody jej v zelených částech, chloroplastech, přeměňují na kyslík. Jedná se o biochemický proces známý jako fotosyntéza, který je základem života na Zemi.

Čtěte také: Recenze ekologických plen

Dle zprávy agentury Next Green Car činila koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře před průmyslovou revolucí méně než 300 ppm (parts per milion - částic na jeden milion). V dubnu letošního roku to bylo ale 410 ppm. Navíc se množství ppm neustále zvyšuje. Rozdíl, který z obou údajů vyplývá, je údajně způsobem činností člověka. Kdysi byla produkce CO2 a jeho spotřeba na naší planetě v rovnováze. Dnes s rozvojem průmyslu jeho produkce nad spotřebou převažuje, čímž se porušuje rovnováha našeho ekosystému.

Srovnání emisí: Letadlo, auto, vlak

V roce 2015 činila průměrná hodnota vypuštěných emisí CO2 u nových aut v EU 119,6 g/km, uváděla to evropská agentura pro životní prostřední EEA. Automobilová produkce CO2 bývá porovnávána s leteckou dopravou. Na rozdíl od aut máte u letadel problém najít, jaké množství oxidu uhličitého produkují. Záleží totiž na celé řadě parametrů. Od použitých motorů, přes verzi letounu, až po kapacitu, která je variabilní. To představuje asi 2 procenta CO2 vypouštěných člověkem.

Odborný server czechairliners.net uvádí na trase Praha (letiště Václava Havla) - Paříž (letiště CDG) spotřebu paliva na osobu u Airbusu A319, který používají také ČSA, 27,74 litru. Po silnici jsou obě letiště vzdálené 1015 km, vzdušnou čarou 853 km. To znamená, na sto kilometrů je spotřeba paliva „na hlavu“ 3,25 l (při plné vytíženosti letadla a tedy při obsazení 145 míst). A protože CO2 je vázané na spotřebu paliva, v daném případě by se při porovnání s autem, obsazeným pouze řidičem, jevilo moderní letadlo jako šetrnější vůči životnímu prostředí.

Jinak tomu je při porovnání letadla s vlakem. Dle údajů cestovního vyhledávače GoEuro se při cestě vlakem z Londýna do Paříže (tedy přes Eurotunel) uvolní do atmosféry přibližně o 160 g CO2 méně, než při stejné cestě letadlem. Vzhledem k tomu, že trať mezi Francií a Velkou Británii je elektrifikovaná, to asi není nijak překvapující.

Právě ty zatěžují prostředí emisemi oxidu uhličitého asi nejvíce, jak dokazuje studie dánské vládní agentury pro ochranu životního prostředí. Ta tvrdí, že pouhých 15 největších lodí světa zatěžuje životní prostředí více než všechny automobily na světě, kterých v té době bylo asi 760 milionů. A to není řeč o sice menších, ale stále velice „špinavých“ lodí, kterých plují tisíce.

Čtěte také: Efektivita opatření v ČR

Činné sopky uvolní do ovzduší ročně asi 300 milionu tun oxidu uhličitého. Jde o pouhé jedno procento produkce CO2 od lidí. Navíc dle vědců lidská činnost uvolní do atmosféry množství oxidu uhličitého, které odpovídá produkci 8000 velkých sopek.

Obsazenost dopravních prostředků a efektivita letecké dopravy

Obecně platí, že uhlíková stopa jednotlivce bude pravděpodobně vyšší, pokud při cestě na krátkou vzdálenost zvolíme letadlo namísto auta. To je ovlivněno zejména vysokým množstvím emisí, které letadlo vypustí při startu a při přistání. Při prodlužování trasy se ale bude rozdíl mezi cestou letadlem a autem postupně snižovat, až se dostane do bodu, kdy se efektivita prostředků obrátí.

Hodí se ovšem zmínit, že uhlíková stopa jednotlivce bude na jednotku vzdálenosti nejnižší při cestě letadlem na středně dlouhou, nikoliv dlouhou vzdálenost. Výzkum z roku 2015 ukazuje, že dopravní letadla mají nejnižší spotřebu paliva na pasažéra na km, pokud let trvá zhruba sedm hodin. Při velmi dlouhých letech totiž musí letadla převážet větší množství paliva a jsou proto podstatně těžší.

Příklad: Cesta z Los Angeles do Washingtonu D.C.

Pro zjednodušení celé problematiky si vymodelujme konkrétní příklad cesty z bodu A do bodu B. Řekněme, že naším startovacím bodem bude Los Angeles a cílem Washington D.C. Po této trase létá přímým spojením airbus A321neo, kterému trasa dlouhá přibližně 3 690 km trvá asi 5 hodin.

Uvedené letadlo má kapacitu 244 míst. Počítáme-li se zmíněnou obsazeností 82 % a spotřebou 2,7 litru paliva na kilometr, dostaneme se ke spotřebě cca 50 litrů paliva na jednoho cestujícího za celý let.

Auto se spalovacím motorem dojede do cíle nejrychleji po trase, která měří zhruba 4 300 km. Pokud má vozidlo spotřebu 7 litrů / 100 km a průměrnou obsazenost 1,5 osoby, spotřebuje při cestě kolem 200 litrů paliva na hlavu, tedy 4× více než letadlo v tomto příkladu.

Další faktory ovlivňující uhlíkovou stopu

Kromě obsazenosti dopravních prostředků mohou mít vliv na velikost uhlíkové stopy jednotlivce i některé další faktory. Jedním z nich je např. stáří stroje. To platí jak pro auta se spalovacími motory, tak pro letadla. Novější modely mají totiž mimo jiné zpravidla lepší aerodynamické vlastnosti a jsou vyrobeny z lehčích materiálů, což jim umožňuje urazit stejnou cestu s výrazně nižší spotřebou paliva.

Dalším faktorem, který ovlivňuje uhlíkovou stopu, je nadmořská výška, ve které dochází k vypouštění emisí. Kromě CO₂ existují i jiné skleníkové plyny, které ve vyšších vrstvách atmosféry přetrvávají déle než níže u zemského povrchu. Delší přítomnost skleníkových plynů pak posiluje skleníkový efekt.

Určitou roli může hrát i typ použitého paliva, protože stejné množství paliva pro letadlo a pro auto se spalovacím motorem produkuje rozdílné množství emisí oxidu uhličitého. Palivo letadel - přesněji řečeno kerosinové palivo používané ve větších letadlech - je sice v tomto ohledu k přírodě méně šetrné než benzin do aut, nejedná se nicméně o výrazný rozdíl.

Podíl dopravního sektoru na emisích skleníkových plynů

Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) uvádí, že v roce 2019 byl přepravní sektor odpovědný za 15 % globálních emisí skleníkových plynů. Většinu emisí v tomto sektoru přitom podle dat IPCC produkuje silniční přeprava, která je ve výsledku zodpovědná za 10 % světových emisí skleníkových plynů.

Je ale třeba dodat, že poptávka po letecké dopravě dlouhodobě narůstá a podle Mezinárodní organizace pro civilní letectví dále poroste i v budoucnu. Autor totiž poukazuje na množství paliva, které tyto přepravní prostředky spálí za konkrétní čas, a tyto údaje zjevně dává do souvislosti s uhlíkovou stopou jednotlivce. Na tu má ale zásadní vliv i to, jak daleko daná osoba cestuje a kolik spolucestujících s ní v dopravním prostředku je.

Z tohoto důvodu neplatí, že cestování autem se spalovacím motorem je pro planetu vždy šetrnější než absolvování stejné cesty letadlem. Zejména při cestování na vzdálenosti v řádech tisíců kilometrů je pro minimalizaci uhlíkové stopy jednotlivce vhodnější zvolit cestu letadlem.

Lodní doprava a její dopady

Když se na internetu objeví text o škodlivých dopadech automobilové dopravy nebo přechodu na elektromobilitu, téměř záhy se v diskuzích objeví námitka: „K čemu je nějaké omezování automobilové dopravy, když lodě ničí planetu mnohem víc?“ Někteří autoři jdou tak daleko, že prezentují bombastické titulky typu „Patnáct největších nákladních lodí znečišťuje ovzduší jako 760 milionů aut“. Jaká jsou však fakta o dopadech lodní a námořní dopravy na životní prostředí?

Zásadní informace je, že pomocí námořní dopravy dnes přepravujeme přibližně devadesát procent veškerého nákladu a zboží. Správně bychom tedy měli počítat emise jednotky přepravené váhy nákladu. Celkově vzato lodní a námořní doprava skutečně patří k největším znečišťovatelům ovzduší na světě. Ale… automobilová doprava je na tom v řadě ohledů o dost hůře. Pro celkové zhodnocení je proto třeba porovnat různé typy znečištění.

Velké námořní lodě a trajekty pohání „odpadní“ materiál z rafinérií, mazut a jiné produkty z těžké ropy, během jejichž spalování vzniká obrovské množství nečistot: prachových částic, sazí a oxidů síry. Tedy takových látek, které při spalování nafty a benzínu vznikají v menším či zanedbatelném množství. I proto se často zmiňuje údaj, že pár desítek velkých lodí zaneřádí ovzduší více než všechna auta na světě.

Automobilová doprava mění klima pětinásobně více než lodě. S emisemi tohoto plynu je na tom podobně jako letecká doprava či Německo - šestý největší znečišťovatel na světě. Na vrub tankerů a nákladních lodí připadají necelá tři procenta světových emisí, přibližně jedna miliarda tun emisí oxidu uhličitého. Vtip je ovšem v tom, že emise automobilové dopravy jsou ještě výrazně vyšší, ve srovnání s námořní dopravou přibližně pětinásobné.

Doprava odpovídá přibližně za čtvrtinu všech emisí CO2, z toho automobilová doprava přibližně za tři čtvrtiny všech emisí z dopravy a lodě přibližně za patnáct procent (v posledních letech množství emisí z námořní dopravy roste).

V posledních letech se stupňují snahy vyvinout funkční, velkokapacitní elektrolodě, které by nahradily plavidla s klasickými spalovacími motory na fosilní paliva. Největší světový námořní lodní dopravce firma Maersk nedávno oznámil, že v souladu s Pařížskou dohodou bude do roku 2050 uhlíkově neutrální.

Na světě už jsou první pilotní projekty a prototypy lodí na čistší pohon, například E-jerry, norská bezemisní loď Ampere či loď EC110 s kapacitou 280 přepravních kontejnerů a dobou plavby 14 hodin na jedno nabití, kterou vyvíjí nizozemská firma PortLiner.

Srovnání ekologického dopadu nejčastějších dopravních prostředků

Cestování je nezbytnou součástí našich životů, ať už jde o dojíždění do práce, do školy, na výlety nebo dovolenou. Při výběru dopravního prostředku ovšem často nebereme ohled na jeho ekologické dopady. Pojďte se proto podívat na srovnání emisí a uhlíkové stopy - vlaku, autobusu, letadla a auta.

Emise jsou látky, které se uvolňují do ovzduší při spalování fosilních paliv. Mezi nejznámější patří oxid uhličitý (CO2), oxidy dusíku (NOx) a pevné částice (PM). Uhlíková stopa pak představuje celkové množství emisí CO2, které jsou výsledkem lidských aktivit, a to včetně cestování.

Množství uvolněných emisí má přímý vliv na kvalitu ovzduší a zdraví lidí, zvířat a stav přírody jako takové. Jak nejspíš víte, zvýšené koncentrace CO2 přispívají ke globálnímu oteplování a změně klimatu. Proto je klíčové emise sledovat a snažit se je snižovat nejen u dopravních aktivit.

Vlaky

Vlaky jsou v oblasti cestování, zvlášť toho dálkového, jednou z nejvíc šetrných možností. Podle studie Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) produkují vlaky přibližně 14 gramů CO2 na kilometr a cestujícího, což je výrazně méně než u ostatních dopravních prostředků.

Jedním z důvodů nízkých emisí vlaků je jejich elektrifikace. Mnoho evropských zemí investuje do elektrických železnic, což znamená, že vlaky mohou být poháněny elektřinou z obnovitelných zdrojů. Dalším ekologickým aspektem je kapacita vlaků. Vlak může přepravit velký počet cestujících najednou, což snižuje emise na jednotlivé cestující. Moderní vlaky také využívají technologie, jako je rekuperace brzdné energie, která umožňuje vracet energii zpět do sítě a dále snižovat spotřebu energie.

Autobusy

Autobusová doprava představuje další relativně ekologický způsob cestování, zejména pokud jde o městskou a příměstskou dopravu. Emise autobusů jsou vyšší než u vlaků, ale stále nižší než u osobních automobilů. Průměrné emise autobusu činí přibližně 68 gramů CO2 na kilometr a cestujícího.

Mnoho měst se snaží modernizovat své autobusové flotily a přecházet na ekologičtější technologie. Elektrické autobusy mají nulové emise výfukových plynů, což výrazně přispívá ke zlepšení kvality ovzduší ve městech. Dalším trendem je využívání hybridních autobusů, které kombinují spalovací motor s elektrickým pohonem. Tyto autobusy jsou schopny snižovat spotřebu paliva a emise až o 30 % ve srovnání s autobusy s tradičními dieselovými motory.

Letadla

Letecká doprava je z ekologického hlediska největší výzvou, protože produkují opravdu značné množství emisí, což z nich činí nejméně ekologický dopravní prostředek. Průměrné emise letadla dosahují přibližně 285 gramů CO2 na kilometr a cestujícího a i přes vysoké emise letecká doprava neustále roste.

Starší modely letadel, jako je Boeing 747-400, mají velmi vysoké emise CO2 na kilometr a cestujícího. Modernější letadla jako A320neo sice produkují méně emisí, ale stále jsou emise z letecké dopravy celkově vysoké kvůli frekvenci letů a spotřebě paliva.

Letecké společnosti a výrobci letadel se neustále snaží zlepšovat účinnost motorů, což vede k nižším emisím a snížení uhlíkové stopy. Například moderní letadla, jako je Airbus A320neo, mají oproti starším modelům, jako je Airbus A320ceo, výrazně lepší palivovou účinnost. A320neo využívá nové generace motorů a vylepšené aerodynamické vlastnosti, což umožňuje snížení spotřeby paliva až o 20 % ve srovnání s předchozím modelem.

Auta

Automobilová doprava je nejrozšířenějším způsobem cestování, avšak její ekologické dopady jsou značné. Emise automobilů se liší podle typu pohonu. Benzinové a naftové automobily produkují přibližně 192 gramů CO2 na kilometr a cestujícího, zatímco hybridní vozy produkují asi 110 gramů CO2 na kilometr.

Elektromobily mají potenciál výrazně snížit emise, protože jejich provoz neprodukuje žádné výfukové plyny. Nicméně ekologický dopad elektrických aut závisí na zdroji energie, kterou se nabíjí. Pokud jde o elektřinu vyrobenou z fosilních paliv, je jejich uhlíková stopa stále značná. Naopak, pokud jde o elektřinu z obnovitelných zdrojů, mohou být elektrická auta velmi ekologická.

Další ekologickou výhodou elektrických aut je jejich energetická účinnost. Elektrické motory jsou výrazně účinnější než spalovací motory, což znamená, že pro stejný výkon spotřebují méně energie. Například Tesly a další moderní elektromobily mají dojezd na jedno nabití až 600 km, což z nich činí velmi atraktivní volbu pro dlouhé cesty.

Přestože elektrická vozidla nabízejí řadu ekologických výhod, jejich pořizovací cena je pro mnoho občanů České republiky stále vysoká. Mezi další nevýhody patří omezená síť nabíjecích stanic, delší doba nabíjení ve srovnání s tankováním benzínu nebo nafty a omezený dojezd, který může být problémem pro delší cesty.

Na druhou stranu, elektromobily nabízejí nižší provozní náklady, tišší provoz a možnost využití různých státních dotací a pobídek na podporu ekologické dopravy.

Emise CO2 na osobu a kilometr u různých dopravních prostředků

Následující tabulka shrnuje emise CO2 na osobu a kilometr u různých dopravních prostředků:

Pokud chceme cestovat s ohledem na životní prostředí, měli bychom ideálně upřednostnit vlak nebo autobus před letadlem a individuální automobilovou dopravou.

tags: #srovnání #znečištění #planety #letadla #versus #auto

Oblíbené příspěvky:

• Drahanská vrchovina - klima
• Norská výprava do hlubin duše
• Zkušenosti zákazníků s STK a emisemi
• Definice a význam environmentálních indikátorů
• Zametací stroje pro úklid