Staré Ekologické Zátěže v EU: Problémy a Řešení

Staré ekologické zátěže jsou problémem, který se vyvinul prakticky ve všech zemích Evropy, ale i na jiných kontinentech především v místech, kde docházelo k průmyslové výrobě, k těžební činnosti, k neopatrnému či nesprávnému nakládání s hnojivy a jinými chemickými přípravky i při výrobě zemědělské, případně při dalších aktivitách. Odhaduje se, že v zemích Evropské unie (EU-25) je přibližně 3,5 milionu kontaminovaných lokalit.

Kontaminace pocházející z minulosti, kdy neexistovala adekvátní právní úprava na ochranu životního prostředí, se zpravidla nedají řešit za pomocí soudobých předpisů na ochranu jednotlivých složek životního prostředí. Dalším důvodem nemožnosti tyto předpisy aplikovat bývá i skutečnost, že původce této kontaminace buď zanikl bez právního nástupce nebo není znám. Jednotlivé státy přistupují k řešení této otázky různým způsobem.

Právní Aspekty a Odpovědnost

Pro správné určení odpovědnosti je naprosto zásadní rozlišit dva základní právní režimy. Podle definice Ministerstva životního prostředí se jedná o závažnou kontaminaci horninového prostředí, podzemních nebo povrchových vod (např. ropnými látkami, pesticidy, těžkými kovy), ke které došlo v minulosti. Právně nejdůležitější je, že tato kontaminace vznikla před nabytím účinnosti moderních zákonů. Z tohoto důvodu pro ni nelze ukládat nápravná opatření podle zákona o ekologické újmě.

Naopak "ekologická újma" je moderní právní institut. Je definována zákonem č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě. Tento zákon se vztahuje pouze na škody, které vznikly po nabytí jeho účinnosti, tedy po 17. srpnu 2008. Stanovení právního režimu kontaminace je prvním krokem k ochraně vaší investice.

Princip "Znečišťovatel Platí"

Základním kamenem evropského i českého práva životního prostředí je princip "znečišťovatel platí" (polluter pays). Mnoho klientů se nás ptá: "Koupil jsem pozemek, přechází na mě automaticky odpovědnost za starou kontaminaci?" Odpověď je klíčová: Ne. Povinnosti původního škůdce k nápravě škody na životním prostředí automaticky nepřecházejí na nového vlastníka pouhým prodejem nemovitosti. Problém nastává, když původce (typicky státní podnik z 80. let) už desítky let neexistuje a nemá právního nástupce. Ačkoliv obecná odpovědnost automaticky nepřechází, starší speciální zákony tuto situaci řešily nejednotně. Pro vás jako vlastníka to znamená obrovskou nejistotu.

Čtěte také: Staré ekologické zátěže ve Zlínském kraji

Co Dělat Při Objevení Kontaminace?

Co mám dělat, když na svém pozemku objevím kontaminaci (např. únik ropných látek)? Musíte jednat "bez zbytečného odkladu". Zákon ukládá povinnost hlásit i pouhé podezření na havárii, a to Hasičskému záchrannému sboru (HZS), České inspekci životního prostředí (ČIŽP) a/nebo vodoprávnímu úřadu. Zatajení je přísně trestaný přestupek. Odpovídá primárně původce. Vy odpovídáte jen tehdy, pokud jste jeho právním nástupcem, nebo pokud vám to výslovně ukládá speciální zákon (např. zákon o odpadech, pokud původce nelze dohledat).

Ekologické Smlouvy a Privatizace

Termín SEZ je neoddělitelně spjat s privatizací státního majetku po roce 1991. Stát potřeboval rychle prodat podniky, které však byly plné "ekologických kostlivců". Aby byl tento majetek vůbec prodejný, stát zvolil specifický postup podle zákona č. 92/1991 Sb.. Na oplátku se stát (tehdy prostřednictvím Fondu národního majetku, FNM, dnes agendu spravuje Ministerstvo financí ČR) v tzv. "ekologické smlouvě" zavázal, že nabyvateli proplatí náklady na sanaci.

Mnoho firem se domnívá, že pokud mají "ekologickou smlouvu", mají vyhráno. Opak je pravdou. Zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) opakovaně ukazují na zásadní problémy. Státní garance často nestačí. NKÚ zjistil, že u řady lokalit byla sjednaná finanční garance zcela vyčerpána. Pro nabyvatele vzniká patová situace.

I když máte platnou ekologickou smlouvu se státem, čelíte specifickým rizikům, jako je vyčerpání státní garance. V takovém případě je nutné provést právní analýzu smlouvy a zahájit jednání s Ministerstvem financí o dalším postupu. Dále je důležité aktivně vstupovat do řízení a zajistit jeho plynulost, a také připravit argumentaci a podklady pro případný spor s MFČR o tom, co spadá pod garantovanou sanaci.

Nákup Brownfieldů a Skryté Vady

Pokud dnes jako developer nebo výrobní firma kupujete starý průmyslový areál (brownfield), žádné státní garance se vás netýkají. Vaší hlavní právní ochranou je institut skrytých vad. Environmentální zátěž, jako je kontaminace půdy nebo stará podzemní nádrž, je typickou skrytou vadou nemovitosti. Pětiletá zákonná ochrana zní dobře, ale má háček. Prodávající se bude téměř vždy snažit svou odpovědnost ve smlouvě vyloučit nebo omezit. Podpisem takové smlouvy se svých zákonných práv na náhradu škody dobrovolně vzdáváte. Nikdy nepodepisujte kupní smlouvu na nemovitost, zejména u brownfieldu, bez hloubkové právní kontroly.

Čtěte také: Ekologické Zátěže ČR

Environmental Due Diligence (EDD)

Jak ale skrytou vadu odhalit včas, ideálně ještě před podpisem smlouvy? Odpovědí je provedení Environmental Due Diligence (EDD), neboli environmentální hloubkové kontroly.

1. Fáze I (Phase I): Průzkum "od stolu". Zahrnuje analýzu historických map, leteckých snímků, databází kontaminovaných míst (jako je SEKM), archivů a prověření veškeré dokumentace.
2. Fáze II (Phase II): Fyzický průzkum. Pokud Fáze I odhalí riziko, přichází na řadu technici. Provádějí se průzkumné vrty, odběr vzorků půdy a podzemní vody a jejich analýza v akreditované laboratoři.

Pokud Fáze II potvrdí kontaminaci, dalším krokem je Analýza rizik. Tento dokument je klíčový pro jednání s úřady (ČIŽP, MŽP). Na jeho základě úřad stanoví tzv. Provedení EDD a Analýzy rizik není jen náklad. Je to váš nejsilnější vyjednávací nástroj. Promění neznámé riziko (kterého se bojí banky i vy) v kvantifikovaný náklad.

Řešení Starých Ekologických Zátěží v ČR

Starými ekologickými zátěžemi (SEZ) jsou myšleny ekologické škody vzniklé na území České republiky v období let 1938 až 1989. Jde tedy o nechtěné dědictví z dob převážně nedemokratických, kdy problematika týkající se ochrany životního prostředí nebyla na programu dne buď vůbec, nebo jen velmi sporadicky. Nyní je u nás evidováno na 7 000 SEZ (resp. kontaminovaných míst). Jen po bývalé Sovětské armádě (SA) zde zůstalo na 73 míst s ekologickou zátěží, z nichž 60 má významný rozsah škod.

Tato problematika se začala pozvolna systematicky řešit až někdy od roku 1990. Přestože se otázka sanace SEZ již téměř dvacet let diskutuje na nejvyšší úrovni (i když s proměnlivou intenzitou podle momentální politické vůle) a bylo na ní za tuto dobu vynaloženo v ČR více než 31 mld. Kč, neexistuje dosud koordinovaný přístup na národní úrovni, který by zajistil opravdu akční realizaci sanace SEZ. Kompetence pro řešení této problematiky jsou nesystémově rozmělněny mezi jednotlivé resorty.

Je také s podivem, že nebyl dosud v ČR schválen žádný zákon, který by komplexním způsobem řešil odstraňování SEZ. K této problematice vydává MŽP pouze příručky s pokyny. V současné době MŽP usiluje o to, aby převzalo roli odborného garanta odstraňování všech SEZ, které jsou nyní v majetku státu nebo podléhají jeho kompetenci.

Čtěte také: Staré ekologické zátěže v ČR

Financování a Zakázky

Zadávání veřejných zakázek na sanaci SEZ spadá do pravomoci MF, které v současné době eviduje asi 200 ekologických smluv s nabyvateli, což představuje celkovou garanční částku ca 160 mld. Kč. Super zakázka není financována ze státního rozpočtu (dobrá zpráva pro daňové poplatníky), ale především z příjmů z privatizace (přispěvatelem je také např. ČEZ).

Tato zatím očividně zdlouhavě a neefektivně řešená situace v oblasti sanace SEZ však představuje vážné zdravotní riziko pro obyvatelstvo ČR, a to buď přímé pro ty, kteří žijí v bezprostřední blízkosti kontaminovaného místa, nebo nepřímé kontaminací podzemní vody, kterou nelze pak používat jako pitnou, jakož i přítomností škodlivých látek, jako jsou např. pesticidy, PCB, těžké kovy, chlorované uhlovodíky, ropné látky aj.

Zkušenosti ze Zahraničí

Velké zkušenosti v tomto směru mají např. naši severní sousedé, kteří v rámci sjednocení Německa také zdědili SEZ, jež se nacházely na území bývalé NDR. Příkladem úspěšného politicky-technického řešení sanace SEZ a následného využití rekultivované plochy může být např. Schwarze Pumpe - dřívější plynárenský kombinát a tehdy největší úpravna hnědého uhlí ve východním Německu. Tato sanace o celkové ploše 670,8 ha byla zaměřená na další využití a uvolnění stavební plochy pro následné investice.

tags: #staré #ekologické #zátěže #EU

Oblíbené příspěvky:

• Definice periodických ekologických faktorů
• Legislativa emisních pokut
• Zázraky přírody
• Vysokotlaké čištění odpadů
• Přehled chráněných území