Statistiky ohrožených dětí v České republice

Na této stránce naleznete Zprávu o stavu péče o ohrožené děti v ČR v roce 2023, která vznikla ve spolupráci Nadace J&T a MŠMT. Nadace J&T zajistila sběr a zpracování dat vztahujících se k sociálním službám a veškerých dalších dat, z nichž vychází tato Zpráva, vyjma dat z výkazů o výkonu SPOD a dat z výkazů a mimořádných šetření resortu školství. MŠMT zpracovalo statistickou analýzu dat z výkazů o výkonu sociálně právní ochrany dětí ( za jednotliv é spr ávní obvody obcí s rozšířenou působností, analýzu dat ze školských výkazů Z14 (o činnosti dětských domovů Z34 (o činnosti Středisek výchovné péče), analýzu dat z šetření mezi krajskými úřady ohledně rozčlenění lůžkové kapacity dětských domovů a dat z mimořádného šetření mezi zařízeními výkonu ústavní a ochrann é výchovy. Zpracovala syntézu a interpretace dat, na kterých je tato Zpráva založena.

Zanedbávání a chudoba jako hlavní faktory ohrožení

Prevence ohrožení dítěte, zejména ohrožení plynoucího ze zanedbávání a nedostatků v péči, zůstává Achillovou patou systému. Služby nedokážou reagovat a předejít ohrožení dítěte v situaci, kdy problém rodiny není ještě tak rozsáhlý. Přitom v riziku, že se dítě stane ohrožené zanedbáváním či špatným zacházením může být až 300 tisíc dětí v České republice. Právě zanedbávání a špatné zacházení je důvodem pro umístění dítěte do náhradní péče více než v 80 % případů. Tyto děti tak tvoří největší skupinu dětí umístěných do státní péče.

Jak uvedly Seznam Zprávy, dle aktuálních dat Eurostatu je v Česku ohroženo chudobou necelých 13 procent dětí, čímž se v tomto ohledu řadíme na druhou nejlépe hodnocenou příčku mezi zeměmi EU. Na první pohled by to mohla být potěšující zpráva. K roku 2020 činila hranice ohrožení příjmovou chudobou, která je definována jako 60 % mediánu národního příjmu, 13 640 korun měsíčně. Mezi nejvýznamnější faktory, které mají na chudobu vliv, se řadí zejména nezaměstnanost a nízká úroveň vzdělání - dětem, jejichž rodiče mají pouze nižší vzdělání, hrozí chudoba v polovině případů. Naproti tomu dětem pocházejícím z rodin s vyšším vzděláním hrozí chudoba jen v necelých osmi procentech případů. Dále je třeba neopomenout horší situaci rodičů samoživitelů.

Koncentrace exekucí, kterých je v Česku stále více než 720 tisíc, je nejvyšší u lidí s nižším vzděláním a příjmem. I v rodinách zatížených exekucemi ale vyrůstají děti.

Podíl dětí ohrožených chudobou se dle něj bude v příštích měsících zvyšovat a to zejména v chudých domácnostech, kterých se zdražení cen energií dotkne nejvíce. „V současné době, kdy udeřila energetická krize, to může vším zahýbat. Všechno se zdražuje, propadají se reálné příjmy domácností. Myslím si, že obecně se ten trend bude určitě zvyšovat,“ uvedl Hůle pro Seznam Zprávy. „Méně vzdělané rodiny méně efektivně nakládají s energiemi. Budou mít horší smlouvy s energetickými společnostmi. Třeba naletěly i energošmejdům. Takže myslím, že podíl lidí postižených energetickou krizí mezi chudými bude určitě vyšší než ve zbytku populace. Podíl počtu chudých dětí bude určitě růst,“ míní Hůle a podotýká, že mnohé rodiny se navíc stále vypořádavají s výpadky příjmů způsobených pandemií.

Čtěte také: Čísla o odpadech v obcích

Nárůst případů týraných a zneužívaných dětí

Praha - Sociální pracovnice a pracovníci řešili loni případy 10.155 týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí. Počet se meziročně zvedl téměř o devět procent. Je také nejvyšší za poslední dvě desetiletí od začátku zveřejňování údajů. V minulém roce šesti stovkám dětí, které čelily týrání, zneužívání a zanedbávání, nebyl ještě ani rok. Úřady se loni věnovaly 838 fyzicky týraným dětem. Psychické týrání zažívalo 1218 chlapců a děvčat. Se sexuálním zneužíváním mělo zkušenost 183 hochů a 725 děvčat, 18 z nich nebyly ještě ani tři roky. Kvůli dětské pornografii se pracovníci věnovali 133 dětem a kvůli dětské prostituci 14. Nejčastější bylo pak zanedbávání, a to u 7043 dětí.

Přes 9400 týraných, zanedbávaných či zneužívaných dětí žilo s rodiči, o 460 se starala náhradní rodina a zbytek pobýval v domovech či jiných zařízeních. U celkem 6760 dětí se případ vyřešil díky poradenství. Nad dalšími šesti stovkami převzaly úřady dohled. Přes 1100 kauz vyústilo v trestní oznámení. V nemocnicích skončilo 265 dětí. Čtyři chlapci a čtyři dívky kruté zacházení nepřežili. Po zneužívání bylo těhotných 35 děvčat.

Kauz, které úřady řeší, postupně přibývá. Loni jich od roku 2005, kdy ministerstvo začalo výkazy s údaji zveřejňovat, bylo nejvíc. Před dvěma desetiletími se pracovníci zabývali necelými dvěma tisícovkami případů. V roce 2010 jich bylo téměř 5800. Nad 9400 se počet dostal v letech 2015 a 2016, v dalších letech nastal mírný pokles. Výrazný propad byl pak v covidových letech 2020 a 2021 kvůli uzávěrám a omezení fungování institucí, kauz bylo 7500 a 7600. Od té doby pokračuje postupný nárůst až do loňských 10.155 případů.

Za rostoucím počtem ohrožených dětí není podle expertů ani tak zhoršování situace v rodinách, jako spíš větší citlivost a všímavost okolí i úsilí sociálních pracovníků. Na téměř 3200 chlapců a děvčat ve špatné situaci upozornili lékaři, škola, družina, dětské azylové domy či jiná zařízení. Přes 1920 případů zjistily odbory sociální péče samy. Celkem 607 kauz ohlásil anonym. Samo oznámilo svůj případ 277 dětí. U 88 chlapců a děvčat zasáhli jejich sourozenci.

Úřady odebraly loni z rodin 3341 dětí. Rozhodly o tom soudy. Nejčastějším důvodem было zanedbávání péče. Počet odebíraných chlapců a děvčat se postupně pomalu snižuje. Od roku 2016 klesl o 500, tedy zhruba o 13 procent. Výrazněji se propadl jen v covidovém roce 2020, po epidemii se znovu zvedl.

Čtěte také: Čísla o ohrožených dětech

Únosy dětí

Když vám z hodiny na hodinu zmizí milované dítě, ocitáte se ve zdánlivě bezvýchodné situaci. Zoufalství, strach a smutek jsou hlavní emoce, které nad vámi převezmou kontrolu. O to horší jsou případy, kdy za únosem dítěte stojí třeba druhý rodič. S narůstajícím trendem mezinárodního manželství a stoupajícím počtem rozvodů dochází také stále častěji k tomu, že narušené vztahy mezi rodiči končí únosem dítěte.

Téma únosů a pohřešovaných dětí v České republice zahrnuje jak vnitrostátní únosy, nejčastěji spojené s rodičovskými konflikty, tak i složité mezinárodní případy, kdy jsou děti protiprávně přemístěny přes hranice. Podle statistik Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí (ÚMPOD) se v České republice ročně řeší přibližně 70 případů mezinárodních únosů dětí. Kromě toho úřad konzultuje stovky dalších případů preventivního charakteru, kdy se rodiče obávají, že když například bývalý partner odjede s dítětem na dovolenou do ciziny, už se s ním nevrátí, anebo řeší spory o stěhování do jiné země.

Na vnitrostátní úrovni Policie ČR každoročně eviduje několik set pohřešovaných dětí. Vaše vztahy s druhým rodičem dítěte se zhoršily a vy aktuálně řešíte, jak získat dítě do své péče? Nebo potřebujete dokonce omezit přístup druhého rodiče? Rodičovské únosy jsou jedním z nejčastějších projevů sporů o péči o dítě.

ÚMPOD v těchto případech funguje jako centrální orgán. Zajišťuje spolupráci mezi českými a zahraničními úřady, právníky a rodinami. Nejdůležitějším právním dokumentem v této oblasti je zmiňovaná Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980. Ta stanovuje pravidla pro navracení dětí, které byly nezákonně přemístěny nebo zadrženy.

Příklady případů mezinárodních únosů dětí

• Tento případ se týkal matky, která porušila zákaz amerického soudu vycestovat s dítětem z Texasu a odvezla ho do České republiky. Český soud jí dítě svěřil do péče, což vedlo k mezinárodnímu sporu, který skončil až před Evropským soudem pro lidská práva.
• V roce 2019 řešil ÚMPOD případ, kdy otec unesl dvě děti do sousedního Slovenska po neshodách s matkou. Slovenské soudy v souladu s Haagskou úmluvou rozhodly o návratu dětí zpět do ČR.
• V roce 2021 Policie ČR úspěšně lokalizovala dítě, které bylo uneseno matkou do ciziny.

Únosy dětí v České republice představují závažný problém, který zahrnuje jak vnitrostátní případy spojené s rodičovskými konflikty, tak mezinárodní únosy, kdy je dítě protiprávně přemístěno nebo zadrženo v cizině. Podle ÚMPOD se ročně řeší až 70 případů mezinárodních únosů dětí.

Čtěte také: Změny klimatu: statistický přehled

Česká legislativa, včetně občanského a trestního zákoníku, klade důraz na nejlepší zájem dítěte. Haagská úmluva, kterou ČR ratifikovala, zajišťuje rychlé navracení dětí do země obvyklého bydliště. Prevence únosů zahrnuje právní opatření, dohody mezi rodiči, využití technologií i vzdělávání dětí. Pokud k únosu dojde, je klíčové jednat rychle, kontaktovat policii, ÚMPOD a případně vyhledat právní pomoc. Pro řešení konfliktů lze využít mediátora, který může předejít eskalaci sporů.

Nárůst násilí mezi dětmi a mladistvými

Výhrůžky střelbou, útoky nožem, anonymní bombové hrozby. Počet násilných činů páchaných dětmi se za poslední rok zčtyřnásobil. Z míst, kde se řešily známky, se stávají prostory krizových plánů a prevence. Končí českým školám éra samozřejmého bezpečí?

Násilí mezi dětmi a mladistvými v českých školách roste. Jen během ledna a února 2025 policie zasahovala kvůli hrozbě střelby v Praze a v Rudolfově, po výhrůžce maketou revolveru v Černošicích, kvůli plánované střelbě v Dolních Domaslavicích nebo výhrůžkám zapálením školy v Praze 4. Nárůst agrese ve školách potvrzují i policejní statistiky, říká pro Page Not Found odborník na krizovou komunikaci Jan Patawa z Krizového informačního týmu při Ministerstvu vnitra ČR. "Za poslední dva roky vzrostla násilná trestná činnost páchaná dětmi o 25 procent. Při porovnání ledna 2024 a ledna 2025 se děti dopustily čtyřikrát více násilných deliktů - ze 22 případů na 92. U mladistvých ve věku 15 až 17 let vzrostl počet násilných činů z 458 v roce 2021 na 707 v roce 2024. U dětí mladších 14 let došlo k nárůstu z 237 případů na 427 ve stejném období," popisuje Patawa.

Znepokojivý je podle něj také růst počtu výhrůžek ve školách - zatímco od poloviny ledna do poloviny února 2025 policie zaznamenala 44 případů, o měsíc později jich bylo už 111. Dodává, že většina se týká střelby nebo útoků nožem a objevuje se především na sociálních sítích. Na začátku školního roku 2024 navíc vlna anonymních bombových hrozeb paralyzovala stovky škol po celé zemi.

Předvánoční útok na Filozofické fakultě UK roku 2023 jako by se stal momentem zlomu. Možná poprvé se ukázalo, že představa školy jako nedotknutelného prostoru už ani v České republice neplatí absolutně. Násilí, které jsme dlouho sledovali jako zámořský problém, se stalo zkušeností domácí.

Zpráva České školní inspekce z roku 2023 potvrzuje, že nejde jen o dojmy: šikana mezi žáky se objevila ve víc než polovině základních a téměř dvou třetinách středních škol. Téměř každá čtrnáctá škola pak řešila šikanu ze strany žáků vůči učitelům - a v některých případech se agrese přesouvá i do online prostoru.

Speciální pedagog Pavel Dosoudil z Pražského centra primární prevence upozorňuje, že zájem o intervenci - v situaci, kdy již je nějaký problém potřeba akutně řešit - je podle něj především v Praze již delší dobu vysoký a naráží na kapacity. Zmiňuje také zvyšující se brutalitu činů. Podle jeho dojmu vzrostla u pedagogů a pedagožek nespokojenost s chováním dětí ve školách a řada z nich pociťuje obavy o své bezpečí. "Častěji by však podle mě zmínili za zdroj obav rodiče žactva," dodává.

Duševní zdraví a agresivita

Agresivita ve škole se často řeší jako problém chování. Málokdy ale jako důsledek stavu, ve kterém se nachází psychika dítěte. Čísla jsou přitom zřejmá: 40 % žáků devátých tříd projevuje známky středně těžké až těžké deprese a 30 % známky středně těžké až těžké úzkosti, uvádí výzkum Národního ústavu duševního zdraví.

Podpora duševního zdraví přitom podle speciálního pedagoga Dosoudila snižuje i pravděpodobnost agresivního jednání u dětí. "Jsem přesvědčený, že dívat se na většinu rizikového chování optikou duševního zdraví je výhodné i pro prevenci. Podporou copingových dovedností, tréningem seberegulačních dovedností, nácvikem sociální percepce a sociálních dovedností podporujeme duševní zdraví. Navíc se hodí i těm, kteří by se nechovali násilně," tvrdí Dosoudil.

"Existuje řada programů, které se zaměřují na podporu duševního zdraví dětí, některé i specifičtěji na předcházení agrese. Řada z nich je evidence based - mají změřenou efektivitu, dobře zpracovanou metodiku," popisuje. "Jenže jejich realizace je časově i personálně náročná. Někdy se to nedá dělat frontálně v celé třídě, potřebujete menší skupinu, dva lektory, proškolený tým. A na to prostě ve školách často nejsou kapacity."

Dodává ovšem, že investice do prevence se vyplatí. "Z mé zkušenosti řešení těch vážnějších případů pak stojí školu mnohem více sil." Co školám podle něj chybí, je často spíš podpora než více kontroly. Víc důvěry ze strany zřizovatelů, méně formalismu ze strany inspekce. A taky rychlejší přístup k intenzivnější pomoci mimo školu - střediskům výchovné péče, terapeutům. "Tady narážíme jak na kapacity, tak i na obavy rodičů z těchto institucí - negativní nálepkování dítěte, strach z dalších negativních důsledků pro ně i děti. Přitom pak ta zkušenost bývá převážně pozitivní. V současné době již tolik nefunguje vnější tlak např. OSPOD a zatím ještě nefunguje vnímání těch dalších institucí jako podpory pro rodiče i děti," doplňuje.

Nároky na pedagogy mezitím rostou. Vedle výuky se od nich očekává, že budou umět rozpoznat psychické potíže, zvládat krizové situace, komunikovat s rodiči, pečovat o kolektiv a nastavovat hranice. Jenže hranice nastavuje ten, kdo se má o co opřít.

Propast mezi klučičím a holčičím světem

"Začínalo to spíše nenápadně," popisuje mi učitelka angličtiny Dagmar z mimopražského gymnázia. "V rámci skupinové práce padala mezi chlapci navzájem oslovení alfa a sigma." Když se jich snažila doptat, proč tyto výrazy používají, žádné přesvědčivé vysvětlení nedostala. Ale v podtextu to bylo zřejmé - šlo o vymezení pozic, o rozdělení na silné a slabé, o ustanovení hierarchie smečky. A také o to, kdo není součástí. "Spolužačky, které jsou ve skupině v menšině, do smečky nezapočítávají. A samozřejmě nepřičítají žádnou roli ani dospělým, a to ani učitelům, natož učitelkám," říká Dagmar.

Na jedné straně roste uzavřenost, na druhé demonstrace. Kluci podle ní mnohem výrazněji dávají najevo sexualitu - například v přezdívkách při kvízech: Masturbator, Spermageddon, Jerk-off. Kluci přitom podle učitelky paradoxně nemají až takový zájem navazovat skutečné romantické vztahy s holkami. "Dříve bylo poznat, komu se kdo líbí, byly tam roztomilé první lásky. Dnes je tam více okázalé maskulinity, ale pozvat holku do kina… to asi spíše ne".

"Vliv covidové izolace a rizika sociálních sítí v tom vidím určitě, ale snad ještě více globální posun paradigmatu - to, co možná dříve někde skrytě dřímalo, teď vyhřezlo ven. Úplně se přetáčí hodnoty a překračují dříve automaticky respektované hranice," míní pedagožka. "Mimo jiné se nám na tabulích objevují kresbičky svastik. To bylo dříve skutečně tabu, nikoho by to ani v legraci nenapadlo." Nejvíce ji šokuje rozpad předpokladu, že základní hodnoty mají učitelé se svými žáky společné.

Změnu v projevech agrese potvrzuje i psycholog Vojtěch Betka, vedoucí týmu teen terapií v Diakonii ČCE. "Často se jedná o konflikty, které přerostou do fyzické konfrontace, ale fenoménem je také agresivní chování v online prostředí. Zdrojem vzorců chování je nejčastěji rodina. Když ale chybí, nebo se dospívající potřebují vymezit, sahají po jiných." Všímá si také proměny ve vnitřním prožívání násilí. V práci s dospívajícími se odborníci setkávají především s tím, že mladí lidé mají tendenci násilí omlouvat.

Případ agresivního dítěte

Po zveřejnění výzvy na sociálních sítích ohledně připravovaného článku se mi ozvala maminka, jejíž dcera Saša (jméno změněno - pozn. red.) patří mezi ty, o kterých se ve zprávách o agresivních dětech většinou nemluví konkrétně. "Jedná se hlavně o fyzickou agresi," píše. "Strčení, uhození (nebo hrozba uhozením), hození předmětem (penál, kniha, ešus na táboře). Naposledy před čtrnácti dny spolužáka asi pětkrát praštila knihou, než ji jiný spolužák zadržel. Ohnání se či házení předmětu se již objevilo i vůči učiteli."

Matka mi popisuje, že dcera, které byl diagnostikován Aspergerův syndrom, je extrémně citlivá na hluk, tlak, napětí, ale také na věci, které vnímá jako nespravedlivé nebo špatné. Spouštěčem nemusí být nic závažného. Stačí drknutí lavicí, nešikovná poznámka, nesprávný tvar jména. Nebo jen únava, hlad, horko, bolest, menstruace. V určitém momentu už stačí drobnost, aby padla poslední kapka. Výbuch agresivity je pak pokusem uniknout z toho, co mozek dítěte vyhodnocuje jako nesnesitelné.

Zkušenost rodiny ukazuje, že agresivní chování nemusí být výsledkem výchovného zanedbání nebo absence podpory. Naopak - v tomto případě je kolem patnáctileté Saši síť pečujících dospělých, vstřícná škola, speciální pedagog, asistent i odborná péče včetně antidepresiv. Navzdory tomu se scény opakují. Ne proto, že by systém nic nedělal. Ale protože naráží na své limity. "Myslím, že všichni děláme, co můžeme, že to o moc líp nejde. Ale uvědomuji si, že máme vážně osvícenou školu, která je velmi podpůrná. Jsem za to fakt vděčná. Taky si uvědomuji, že máme značný rodinný sociální, kulturní i dostatečný ekonomický kapitál na to, abychom se dokázali dostat ke slušné pomoci. Ale čekačky na služby jsou zběsilé, ať už ke klinickému psychologovi, k dětskému psychiatrovi nebo do speciálního pedagogického centra."

Sašini spolužáci jsou ostražití, mnozí mají asi trochu strach. Když dojde ke scéně, ztuhnou. Někteří dívku vědomě i mimoděk dráždí, někdy vědomě. Ale velká část třídy už se s ní naučila fungovat - zná její spouštěče, ví, kdy uhnout, kdy mlčet, kdy pomoci.

Celé to má několik rovin, říká matka. Jednak samozřejmě není jednoduché vědět, že právě vaše dítě je tím, kdo může ohrozit ostatní. Po agresivní scéně přichází směs lítosti, výčitek a bezmoci. Soucítí s učiteli, chápe spolužáky. V prostředí plném různorodých citlivostí se selhání nelze úplně vyhnout. Co ale zůstává, je strach. "Z dlouhodobého hlediska mám obavy, že to jednou skončí nějakým průserem. A čím je starší, tím vlastně víc. Dceři bude za pár měsíců 15, bude mít trestní odpovědnost. Bojím se, že dřív nebo později skončíme na policii nebo v nemocnici, až jí to někdo vrátí. Zatím nikdy nikomu vážněji neublížila, ale až jednou bude mít místo knihy p..."

tags: #statistiky #ohrožených #dětí #Česká #republika

Oblíbené příspěvky:

• Jak zajistit pitnou vodu venku?
• Udržitelná produkce
• Výhody emise dluhopisů
• Ekologické svíčky Yankee Candle
• Polétavý prach Olomouc