Statistiky ohrožených dětí v České republice

23.11.2025

V České republice žilo dle statistik Ministerstva práce a sociálních věcí k 31. 12. 2022 přes 26 000 dětí mimo své biologické rodiny, protože byly vyhodnoceny jako ohrožené na zdravém vývoji, zdraví či s nedostatečnou péčí. Ročně bývá z rodin odebráno kolem 3 000 dětí (vloni 3 375 dětí), u kterých je Orgánem sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) vyhodnoceno, že jejich rodiče nejsou schopni z různých důvodů zabezpečit jejich výchovu a zdravou a bezpečnou péči.

Důvody pro odebrání bývají nedostatečné rodičovské kompetence, zanedbání povinné péče, problémy se závislostí rodičů či uvěznění rodičů. Častým důvodem odebrání dětí z rodiny též bývá jejich týrání či zneužívání. Mezi důvody se též, bohužel, stále objevují i sociální důvody, např. bydlení v podmínkách nevyhovujících a ohrožující zdravý vývoj. Toto ovšem, dle zákona, nesmí být tím hlavním důvodem pro odebrání z rodiny.

Nejčastěji bývají děti umístěné k prarodičům či širší rodině, do tzv. příbuzenské pěstounské péče. Pokud se o dítě odebrané z rodiny nedokáže postarat ani širší rodina či blízcí, je snaha umístit děti do pěstounské péče. Bohužel systém pěstounské péče, který býval ve 20. a 30. letech minulého v tehdejším Československu velmi rozvinutý a jedním z nejlépe fungujících na celém světě, byl komunistickým režimem v podstatě rozbit.

Minulým režimem byla upřednostňována kolektivní výchova v ústavech (dětských domovech, výchovných ústavech apod.). Posledních více než 10 let prochází systém péče o ohrožené děti pomalými změnami a je upřednostňována pěstounská péče před péčí ústavní. Umístění do dětského domova musí být až tou poslední možností po vyčerpání všech předchozích kroků. Pěstounů je v ČR stále velký nedostatek a pro děti starší 6 let je prakticky nemožné nalézt pěstounskou rodinu. I proto je v ČR stále velké množství dětí umístěno do ústavní výchovy, například do dětského domova.

Ústavní výchova musí být nařízena soudem. Měla by trvat pouze po dobu nezbytně nutnou, nejdéle na dobu 3 let. Před uplynutím této lhůty ji lze o 3 roky prodloužit, a to opakovaně. Většina dětí ovšem po odebrání z rodiny stráví v dětském domově zbytek svého dětství.

Čtěte také: Čísla o odpadech v obcích

Z výše uvedeného též vyplývá, že v zařízeních náhradní výchovy v ČR téměř nejsou sirotci. 99,2 % dětí v dětských domovech v Česku má alespoň jednoho rodiče naživu.

Druhy ústavní výchovy v ČR

V České republice je několik typů zařízení, kam jsou děti umístěné, pokud se pro ně nenajde vhodná pěstounské rodina, ať již příbuzenská nebo zprostředkovaná. Pokud jsou děti odebrané v krizové situaci, např. akutní ohrožení na zdraví, jsou umístěné do Zařízení pro děti vyžadující okamžitou péči (ZDVOP). Nejznámější v ČR jsou tzv. Klokánky. V těchto zařízeních mohou být děti max. 1 rok. Po celou tu dobu by měl sociální systém státu hledat dlouhodobé řešení péče o dítě, ať jde o pomoc se stabilizací původní rodiny, a tím umožnění návratu dítěte do této rodiny, nebo nalezené vhodné pěstounské rodiny či ústavního zařízení. Dlouhodobých ústavních zařízení náhradní výchovy jsou 3 druhy: dětské domovy, dětské domovy se školou a výchovné ústavy.

Dětský domov je určen pro děti od 3 do 18 let (pokud děti stále studují, mohou zůstat až do 26 let).
Do Dětských domovů se školou jsou umisťovány děti, které svým chováním ohrožují své okolí, sebe samotné (např. různé závislosti či sebepoškozování) nebo mají problémy s povinnou školní docházkou. V těchto zařízeních vyrůstá výrazně víc chlapců než dívek. Všechny děti, které zde žijí, navštěvují základní školu v areálu dětského domova.
Dalšími typem zařízení ústavní výchovy v ČR jsou Výchovné ústavy. Zde jsou typicky umístěné děti starší 15 let, které dokončili povinnou školní docházku, byly předtím v dětském domově se školou a mají nějaké výchovné problémy či problémy se závislostmi na alkoholu či drogách.
Další pobytové zařízení pro ohrožené děti je Diagnostický ústav. V tomto zařízení po odebrání dítěte z rodiny probíhá v některých případech určení potřeb dítěte a rozhodnutí o jeho dalším umístění, v jiných případech sem jsou přemístěné děti, které jsou již umístěné v jiném typu zařízení, aby jim zde byla udělána potřebná diagnostika např. pro určení jiného vhodného zařízení. Délka pobytu je maximálně 8 týdnů.

Program Patron působí v dětských domovech, dětských domovech se školou a výchovných ústavech.

V Česku žilo v ústavní výchově k 31. 12. 2022 5 697 dětí.

Jak funguje dětský domov?

Mezi jednotlivými pobytovými zařízeními pro děti odebrané z rodin jsou velké rozdíly. Typický český dětský domov sídlí na zámku nebo velké vile ze začátku 20. století. (Důvodem jsou historické události České republiky - řada bohatých rodin před 2. světovou válkou byli Židé, kteří později emigrovali před nacismem do ciziny nebo zemřeli při holokaustu, nebo čeští Němci, kteří byli po válce nuceně odsunuti. Krátce po skončení války se k moci dostala komunistická strana, která veškerý průmysl a obchod včetně osobních majetků obchodníků znárodnila. Řada Emigrantů tak o svůj majetek přišla a komunisté pro něj hledali „vhodné“ využití (resp. pro ty stavby, které ležely daleko od měst). Obdobný osud potkal i českou šlechtu - všechny zámky byly na 40 let znárodněny.) Jedná se o velkorysé, velmi dobře vybavené prostory. V domě bydlí obvykle okolo 40 dětí různého věku a pohlaví, ze zákona může být v jednom domově max. 48 dětí, ale i tak občas nalezneme dětské domovy i pro 70 dětí. V dětských domovech jsou děti rozděleny do tzv. rodinných skupin. V rodinných skupinách je max. 8 dětí a pečují o ně 2 vychovatelé, kteří se střídají na směny. Relativně častá je i fluktuace vychovatelů. Pro děti je tak velmi vzácný blízký vztah s dospělou osobou.

Čtěte také: Česká republika: Ohrožené děti

Chod domova dále zajišťuje ředitel, vychovatelé (ve většině ženy), kuchařky, uklízečka, údržbář aj. - tedy role, které v běžné rodině nejsou.

Děti z dětských domovů chodí do školy s ostatními dětmi z okolí. Navštěvují kroužky mimo dětský domov nebo přímo v něm. Pokud není soudem nařízeno jinak, mohou trávit víkendy a prázdniny se svými rodiči nebo příbuznými.

Materiálně jsou děti velmi dobře zabezpečené. Kromě běžných věcí se díky sponzorům mají možnost účastnit zahraničních zájezdů k moři nebo pečlivě připravených outdoorových akcí, kulturních nebo sportovních eventů apod.

O to větší ale čeká děti náraz, když dětský domov opustí. Ocitají se prakticky bez prostředků. Bez vychovatelů, kteří jim doposud pomáhali a byli pro ně nejbližšími osobami. Musí si zajistit stravu, bydlení, práci… Bydlení stejného standardu nemají šanci získat, exotická dovolená je zcela mimo jejich možnosti, zabavit se ve svém volném čase musí samy a často to nedokážou.

Jak probíhá odchod z dětského domova?

V České republice je hranice dospělosti 18 let. Pokud dítě / mladý dospělý nestuduje, opouští dětský domov vzápětí po svých 18. narozeninách. Pokud studuje a chce v domově do konce svého studia zůstat, podepisuje (mnohdy přímo v rámci narozeninové oslavy) s dětským domovem smlouvu, která ošetřuje pravidla jeho pobytu. Ta jsou prakticky stejná jako pravidla pro ostatní mladší děti (včetně večerky, vycházek apod.) s tím rozdílem, že jakékoliv porušení těchto pravidel znamená okamžité ukončení pobytu a odchod z domova.

Čtěte také: Změny klimatu: statistický přehled

Ačkoli je před dovršením plnoletosti většina mladých dospělých přesvědčená, že v domově zůstanou a dostudují školu, obvykle své rozhodnutí v posledních měsících, či dokonce dnech, před narozeninami změní. Důvodem je touha po svobodě a po životě bez stálého dodržování pravidel.

Při odchodu z dětského domova dostává mladý člověk materiální podporu do začátku. Zákonem je stanovena maximální výše na 28 000 Kč. O její výši rozhoduje ředitel dětského domova a někdy zvolí místo peněz „praktický dar“, například v podobě pračky (pro kterou ale mladý dospělý obvykle nemá využití). Nově, od roku 2022, mají mladí dospělí ještě nárok na tzv. zaopatřovací příspěvek, který činí 27 600 Kč.

Český systém podpory osamostatnění mladých dospělých ze zařízení náhradní výchovy bohužel není dobře nastavený a mnoho podpory jim vlastně nenabízí. Sociální byty prakticky neexistují, ubytovny nebývají nejbezpečnějším místem a do Domů na půl cesty se mladým lidem často nechce, protože se jedná o další zařízení, kde je třeba dodržovat nějaká pravidla. Proto mladí dospělí z dětských domovů či výchovných ústavů velmi často odchází ke svým kamarádům, v případě děvčat ke svému příteli. Dalším častým místem, kam odchází je také původní rodina. Ani jedna z těchto voleb nebývá často tou nejšťastnější. Rodina zpravidla není funkční a velká očekávání se mění v další zklamání. Kamarádi často využijí hotovosti, kterou mladý dospělý získal a též jej opustí a zanechají bez prostředků. Obě tyto poslední varianty pak často končí bezdomovectvím.

V loňském roce odešlo z ústavní péče z důvodu zletilosti 590 mladých dospělých. Průměrně to bývá cca. 400 mladých dospělých ročně. Sami tito mladí dospělí říkají, že jejich nejbližší dospělou osobou byla po dobu pobytu v dětském domově vychovatelka. Ta se z jejich života ovšem po odchodu vytrácí a na mnoho věcí se tak ocitají sami a bez podpory zralého dospělého člověka.

Dětské domovy se školou (do cca. Ročně odchází: cca. (dle šetření neziskové organizace Naděje): 50 %

S čím se potýkají mladí dospělí po odchodu z ústavní výchovy

Po odchodu z dětských domovů není pro mladé lidi jednoduché zapojit se do běžného života, protože:

Neumí zacházet s informacemi o tom, co všechno je třeba po opuštění dětského domova zařídit a o co všechno se starat. Často si neumí poradit s fungováním v běžném životě.
Nemají se na koho obrátit. Nejvíce důvěřují vychovatelkám, ale ty se z jejich života po odchodu z dětského domova vytrácejí.
Mladí dospělí také zápasí navíc s finanční gramotností. Pouze asi třetina dokázala vysvětlit, jaký je rozdíl mezi hrubou a čistou mzdou nebo co je to úroková sazba.
Je pro ně obtížné uplatnit se na trhu práce. Kolem 70 % dětí v ústavní péči studuje výuční obor, obvykle kuchař/číšník nebo prodavač. Přitom v rámci celé ČR je to pouze kolem 30 %. Vzhledem k tomu, že 57 % plánuje pokračovat dalším vzděláváním či rekvalifikačními kurzy, tak sami vidí, že jejich vzdělávací dráha není vyhovující.

Není divu, že zkreslená představa o „světě tam venku“, nedostatek informací, jak se s novými problémy vypořádat, nízké uplatnění na trhu práce a hlavně to, že se nemají na koho obrátit pro pomoc a podporu, vede k nesmírné frustraci. Ta mnohdy může vést ke kriminalitě či nadměrné konzumaci alkoholu nebo užívání drog.

Prevence ohrožení dítěte

Prevence ohrožení dítěte, zejména ohrožení plynoucího ze zanedbávání a nedostatků v péči, zůstává Achillovou patou systému. Služby nedokážou reagovat a předejít ohrožení dítěte v situaci, kdy problém rodiny není ještě tak rozsáhlý. Přitom v riziku, že se dítě stane ohrožené zanedbáváním či špatným zacházením, může být až 300 tisíc dětí v České republice. Právě zanedbávání a špatné zacházení je důvodem pro umístění dítěte do náhradní péče více než v 80 % případů. Tyto děti tak tvoří největší skupinu dětí umístěných do státní péče.

Mezinárodní únosy dětí

S narůstajícím trendem mezinárodního manželství a stoupajícím počtem rozvodů dochází také stále častěji k tomu, že narušené vztahy mezi rodiči končí únosem dítěte. Téma únosů a pohřešovaných dětí v České republice zahrnuje jak vnitrostátní únosy, nejčastěji spojené s rodičovskými konflikty, tak i složité mezinárodní případy, kdy jsou děti protiprávně přemístěny přes hranice. Podle statistik Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí (ÚMPOD) se v České republice ročně řeší přibližně 70 případů mezinárodních únosů dětí. Kromě toho úřad konzultuje stovky dalších případů preventivního charakteru, kdy se rodiče obávají, že když například bývalý partner odjede s dítětem na dovolenou do ciziny, už se s ním nevrátí, anebo řeší spory o stěhování do jiné země.

Pokud jeden rodič svévolně změní místo pobytu dítěte, může jít o porušení rodičovské odpovědnosti. Trestní zákoník může takové jednání kvalifikovat jako únos nebo omezování osobní svobody. Soudy následně rozhodují o navrácení dítěte na základě nejlepšího zájmu dítěte.

Mezinárodní únos dítěte je definován jako protiprávní čin, kdy jeden rodič přemístí dítě do jiného státu, aniž by získal souhlas druhého rodiče nebo soudní povolení. Takové jednání může být posuzováno jako trestný čin, zejména pokud existují soudní rozhodnutí týkající se péče o dítě.

Nejdůležitějším právním dokumentem v této oblasti je zmiňovaná Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980. Ta stanovuje pravidla pro navracení dětí, které byly nezákonně přemístěny nebo zadrženy.

Častěji dochází k únosům dětí z ČR než ze zahraničí k nám.

Doporučení v případě únosu dítěte:

Jednejte rychle: Kontaktujte policii a zajistěte potřebné důkazy (fotografie dítěte, informace o posledním místě pobytu).
Spolupracujte s médii a neziskovými organizacemi: Například systém Amber Alert šíří zprávu s upozorněním na únos dítěte, přičemž žádá veřejnost o pomoc při hledání unesených dětí.
Komunikujte s druhým rodičem: Domluva bývá tím nejúčinnějším nástrojem při předcházení únosům z důvodu eskalace konfliktů.
Kvalitní advokát vám může poskytnout cennou pomoc při řešení případů únosů dětí, ať už v rámci prevence, mediace nebo při soudních řízeních.

Únosy dětí v České republice představují závažný problém, který zahrnuje jak vnitrostátní případy spojené s rodičovskými konflikty, tak mezinárodní únosy, kdy je dítě protiprávně přemístěno nebo zadrženo v cizině. Podle ÚMPOD se ročně řeší až 70 případů mezinárodních únosů dětí. Česká legislativa, včetně občanského a trestního zákoníku, klade důraz na nejlepší zájem dítěte. Haagská úmluva, kterou ČR ratifikovala, zajišťuje rychlé navracení dětí do země obvyklého bydliště.

Prevence únosů zahrnuje právní opatření, dohody mezi rodiči, využití technologií i vzdělávání dětí. Pokud k únosu dojde, je klíčové jednat rychle, kontaktovat policii, ÚMPOD a případně vyhledat právní pomoc. Pro řešení konfliktů lze využít mediátora, který může předejít eskalaci sporů.