Význam a definice systému ekologické stability (ÚSES)

Územní systém ekologické stability (ÚSES) je důležitým nástrojem pro ochranu přírody a krajiny. S pojmem územní systém ekologické stability se mnozí setkávají poměrně pravidelně, ať už jako projektanti, investoři, vlastníci dotčených pozemků nebo kdokoliv jiný, kdo určitým způsobem pracuje s územně plánovací dokumentací.

Základní právní rámec územního systému ekologické stability je obsažen v zákoně o ochraně přírody a krajiny (dále jen "ZOPK"). Podle ust. § 3 odst. 1 písm. a) tohoto zákona je územní systém ekologické stability (dále jen "ÚSES") vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.

Skladba systému ekologické stability

Základními skladebnými částmi systémů ekologické stability jsou biocentra a biokoridory. Hlavním smyslem ÚSES je působit jako základní prvek ekologické sítě, posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb. Základní skladebné části definuje vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se mj. stanoví podrobnosti vymezení a hodnocení systému ekologické stability a podrobnosti plánů, projektů a opatření v procesu jeho vytváření (viz § 1 - 6 vyhlášky)

• Biocentrum je biotop nebo soubor biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému.
• Biokoridor je území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť.

Koncept ÚSES, resp. metodické podklady pro jeho vymezování pracují mimo to s další funkční součástí ÚSES - s interakčními prvky. Jsou to zpravidla nespojité segmenty krajiny přírodě blízkého charakteru s nespecifickými prostorovými parametry, které na lokální úrovni fakticky zprostředkovávají ekostabilizační funkce závazně vymezeného a funkčního ÚSES do okolních částí krajiny. Interakční prvky jsou hierarchicky na nejnižší úrovni a nemusí být propojeny s ostatními skladebnými částmi ÚSES. Jedná se o krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení základních skladebných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti.

Za interakční prvky můžeme považovat celou škálu existujících krajinných prvků, např. meze, remízky, stromořadí v krajině, krajinotvorné sady apod., a to bez ohledu na druh pozemku dle katastru nemovitostí, na kterém se vyskytují. Interakční prvky často umožňují trvalou existenci určitých druhů organismů, majících menší prostorové nároky (vedle řady druhů rostlin některé druhy hmyzu, drobných hlodavců, hmyzožravců, ptáků, obojživelníků atd.).

Čtěte také: Materiály pro ekologickou stavbu

Hierarchie ÚSES

Rozlišuje se nadregionální, regionální a místní (lokální) systém ekologické stability. Jde o růzdílné hierarchické úrovně ÚSES vymezované ve vazbě na úroveň a šíři spektra reprezentativních biogeografických jednotek.

• Nadregionální ÚSES je nepravidelnou sítí skladebných částí, které reprezentují celou škálu biogeografických regionů (bioregionů) příslušné biogeografické podprovincie. Nadregionální ÚSES vymezuje a hodnotí Ministerstvo životního prostředí v plánu nadregionálního ÚSES, který je podkladem pro závazné vymezení nadregionálního ÚSES v zásadách územního rozvoje, resp. v územním rozvojovém plánu.
• Regionální ÚSES je nepravidelnou sítí skladebných částí, které reprezentují celou škálu typů biochor v příslušném biogeografickém regionu. K vymezení regionálního ÚSES v plánu regionálního ÚSES jsou příslušné krajské úřady s výjimkou území národních parků, chráněných krajinných oblastí a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území. Vymezení regionálního ÚSES navazuje na koncepční vymezení nadregionálního ÚSES, doplňuje a rozvíjí ho na úrovni nižších biogeografických jednotek.
• Místní (lokální) ÚSES je nepravidelnou sítí skladebných částí, které reprezentují celou škálu reprezentativních skupin typů geobiocénů (STG) dané biochory. Místní ÚSES ve svém správním obvodu v plánu místního ÚSES vymezují a hodnotí obecní úřady obcí s rozšířenou působností s výjimkou území národních parků a jejich ochranných pásem a území chráněných krajinných oblastí, kde je k vymezení a hodnocení místního ÚSES příslušná správa národního parku nebo Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (správa chráněné krajinné oblasti).

ÚSES v územním plánování

Orgány ochrany přírody jsou ve smyslu § 54 zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona (NSZ), dotčenými orgány v procesu územního plánování. V něm uplatňují požadavky na závazné vymezení ÚSES v územních plánech obcí ve svém správním území zpravidla formou plánu (místního) ÚSES. Plány ÚSES jsou podkladem pro vymezení ÚSES v územně plánovacích dokumentacích (ÚPD) a jsou zpracovávány v měřítku a v podrobnosti odpovídající příslušné ÚPD. Plány místního ÚSES obsahují všechny hierarchické úrovně ÚSES a jsou podkladem pro vymezení ÚSES v územních, případně regulačních plánech obcí.

Vymezení místního, regionálního i nadregionálního systému ekologické stability stanoví ve smyslu § 2 vyhlášky č. 395/1992 Sb. orgány ochrany přírody v plánu systému ekologické stability. Orgány ochrany přírody jsou ve smyslu § 54 zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů (NSZ), dotčenými orgány v procesu územního plánování. V něm uplatňují požadavky na závazné vymezení ÚSES v územních plánech obcí ve svém správním území zpravidla formou plánu (místního) ÚSES, který podle ustanovení §§ 63-65 NSZ poskytují pořizovateli územně analytických podkladů.

Návrh závazného vymezení ÚSES v územním plánu je v souladu s cíli a úkoly územního plánování výsledkem koordinace zájmů v území; může se proto v odůvodněných případech při dodržení metodických principů vymezování ÚSES odchýlit od vymezení v plánu ÚSES, který byl pro toto vymezení podkladem. K návrhu územního plánu, tedy i k návrhu závazného vymezení ÚSES [viz § 80 odst. 2 písm. e) a f) NSZ] uplatňuje dotčený orgán ochrany přírody své stanovisko.

Návrh závazného vymezení ÚSES je vyjádřen graficky (návrh prostorového vymezení ÚSES) a textem (návrh podmínek pro využití ploch s rozdílným způsobem využití). Podstatné je, aby podmínky využití ploch, které jsou vydaným územním plánem vymezeny pro plnění funkce ÚSES, byly stanoveny tak, aby při rozhodování v území nedošlo ke snížení jejich ekologické stability, resp. tak, aby ekologická stabilita byla zachována, případně zvyšována; za nežádoucí je v takových plochách považováno zejména umisťování staveb.

Čtěte také: Inovace v energetice a ekologii

Jde-li o části systému, které již funkci ÚSES plní, jsou v územním plánu obvykle vymezovány jako plochy přírodní. K postupnému vytváření spojité funkční sítě ÚSES je však třeba doplnit chybějící části biokoridorů - proto jsou tyto části vymezeny překryvnou funkcí nejčastěji v plochách zemědělských nebo lesních, výjimečně v plochách rekreace.

Podmínky využití území v plochách biocenter a biokoridorů ÚSES v ÚP se mohou lišit podle funkce skladebných částí. V plochách biocenter tak zpravidla není přípustné umisťovat stavby. Podmínky využití ploch ÚSES však musejí být vždy stanoveny s ohledem na zachování funkčnosti biocenter nebo biokoridorů, resp. jejich funkce nesmí být do budoucna potlačena.

Čtěte také: Stavební odpad: co s ním?

tags: #stavba #system #ekologicke #stability #definice

Oblíbené příspěvky:

• Vydávání dluhopisů v ČR: co musíte vědět
• Sběrné dvory – statistiky
• Informace o provozu AH Havířov
• Objevte svět zvířat s kartičkami
• Aktuální informace k odpadu v Praze