Stavové veličiny v ekologii společenstev

Ekologie je věda, která se zabývá studiem vztahů organismů a jejich prostředí. Název pochází z řeckých slov oikos (dům, domov, obydlí) a logos (míti diskusi), což znamená nauku nebo vědu o domově.

Krajinná ekologie je mladý obor moderní ekologie, který se zabývá vzájemnými vztahy mezi člověkem a jím vytvořenou krajinou. Je to samostatná věda na rozhraní vědních oborů, zejména biologie a geografie.

Krajina je definována výskytem a konfigurací ekosystémů, které tvoří základní strukturní a funkční jednotky krajiny.

V krajinné ekologii se studují abiotické prvky geosystému - geologická stavba a substrát, půda, reliéf, vodstvo a ovzduší. Dále se studuje způsob využití země (land use) a materiální výtvory člověka (především technické objekty), souhrnně se jedná o tzv. land cover (krajinný kryt).

Krajinná ekologie se zabývá studiem komplexní struktury vztahu mezi společenstvy organismů (biocenózami) a podmínkami jejich prostředí v určitém výseku krajiny.

Čtěte také: Pracovní Náplň Asistenta v Poradenství Ekologie

Stavové veličiny jsou vlastnosti jednotlivých prvků. Hodnoty stavových veličin vyjadřují aktuální stav prvků, subsystémů nebo celého systému.

Vazby systému jsou realizovány krajinnými procesy (toky hmoty, energie a informací). Procesy se projevují změnami stavových veličin prvků krajiny v čase, jednak mezi prvky systému, ale také v rámci jednotlivých prvků.

Krajina je otevřený, integrovaný a hierarchicky uspořádaný systém, specificky strukturovaný a dimenzovaný v prostoru a čase.

V krajině vstupují do interakce dva relativně autonomní subsystémy: krajinoekologická sféra (geosystémy, geoekosystémy) a socioekonomická sféra (socioekonomické systémy, systém společnosti).

Dílčí skupiny prvků systému (jeho subsystémy) vykazují vlastnosti popsané výše.

Čtěte také: Česká republika a ekologie

Geoekologie

C. Troll začal na konci 60. let používat nový termín "geoecology" (geoekologie). Používal ho jako synonymum krajinné ekologie v anglicky psaných textech. Geoekologie vystupuje jako geografická disciplína a jako interdisciplinární výzkumný směr.

Přístupy ke studiu ekologie

V evoluční biologii jde o "smysl". Existují dva základní přístupy ke studiu ekologie:

1. Proximativní přístup: Zkoumá obsah nějakých prvků v okolní půdě nebo pátrá po konkrétních genech.
2. Ultimativní přístup: Hledá odpověď na otázku „proč".

Evoluční biologie je ultimativní vědou.

Příklad: Proč mají květy nějaké rostliny určitou barvu? Proximativní odpověď: „Je v nich barvivo XY". Ultimativní odpověď: „Cílem zbarvení je přilákat opylovače či naopak odpudit potenciálního konzumenta".

Výzkum a spolupráce

V případě krajiny se nejedná pouze o spolupráci geografie a ekologie, ale i s humanitními a technickými obory (sociologie, krajinná architektura). Krajinný výzkum musí věnovat zvláštní pozornost metabolismu mezi lidmi a Zemí.

Čtěte také: Živa a Jarmila Kubíková

Nejde jen o sledování a vyhodnocování procesů, ale o hledání možností revitalizace krajiny tam, kde došlo k jejímu narušení nebo poškození. To vyžaduje pochopení její struktury, vlastností, vývoje a dynamiky, tzn. jako totální systém geografické sféry.

tags: #stavove #veliciny #v #ekologii #spolecenstev

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelný život
• Centrální Dopravní Terminál
• Geologický a paleontologický pohled na Český kras
• Skládkování stavebního odpadu Jeneč: Aktuální informace
• Co je tepelné ekologické prostředí?