Šíření Klimatu Ohrožení v České Republice

07.03.2026

Klimatická změna působí v současnosti v České republice škody v řádu desítek miliard korun. Reportér Filip Černý mapoval dopady klimatických změn a oteplování na několik sektorů hospodářství. Vyplývá to ze zjištění pořadu ekonomické publicistiky ČT Bilance.

Kůrovcová kalamita a její dopady

Nejviditelnějším a nejnákladnějším projevem klimatické změny v Česku byla masivní kůrovcová gradace, která v některých oblastech republiky, například v jižních Čechách nebo na Vysočině, způsobila zánik většiny smrkových lesů. Podle bioklimatologa Miroslava Trnky z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd by bez extrémního sucha a vysokých teplot nebylo takové rozšíření kůrovce dříve možné.

Přesná kalkulace škod, které způsobila kůrovcová kalamita po roce 2015, neexistuje. Majitelé lesů byli poškozeni nejprve tím, že v průběhu přírodní pohromy prodávali dřevo hluboce pod cenou, protože ho na trhu byl nadbytek, a zároveň přišli o příjmy z prodeje dříví v dalších desítkách let. Mezi poškozené často patří obce, z jejichž majetku během pár let zmizely všechny lesy schopné produkce. Ministerstvo zemědělství jako kompenzace za škody lesním hospodářům vyplatilo 13 miliard korun do roku 2021 a dalších devět miliard pak na obnovu lesů a výsadbu odolnějších dřevin.

Ohrožené české zlato

Mezi dalšími oběťmi probíhající klimatické změny našli reportéři pořadu Bilance pěstitele některých odrůd, především chmele a ovocných stromů. Jeden z chmelařů, Václav Burger, upozornil, že krajina tradičního českého chmele dlouhodobě vysychá, což má pro výnos velmi negativní dopady. Sucho snižuje nejen úrodu, ale i obsah hořkých látek v pivu. Chmelaři proto řadu stanovišť ruší a přesouvají do oblastí, kde je zdroj vody, nebo alespoň příznivější mikroklima.

Vybudování záchytné nádrže na vodu však stojí více než 10 milionů korun pro jedinou oblast a takové náklady ohrožují samotnou rentabilitu pěstování. Vláda proto připravuje velký projekt, který má na Lounsko a Rakovnicko přivést pomocí rybníkové soustavy vodu z Ohře. Náklady jsou zatím vyčíslené na 1,6 miliardy korun.

Čtěte také: Co je CITES?

Iniciativu za záchranu českého chmele nyní vede Plzeňský Prazdroj spolu s Microsoftem. Na několika pilotních chmelnicích instalovali soustavu čidel, jež přesně analyzují potřeby rostlin v konkrétním období, počasí a také vlhkost půdy. Plzeňský manažer pro udržitelnost Ivan Tučník České televizi řekl, že výsledky měření má model umělé inteligence umět přepočítat pro všechny pěstitelské oblasti. Výsledkem projektu by tak měla být mobilní aplikace dostupná pro všechny pěstitele. První výsledky nasazení technologií umožnily například chmelařům z firmy Lupofyt efektivně zavlažovat v době, kdy to rostliny nejvíce potřebují, a tím si zajistit rekordní výnosy.

Škody na úrodě i majetku

Ministerstvo zemědělství od roku 2010 vyplatilo 5,3 miliardy korun zemědělcům jako podporu při odstraňování škod způsobených přírodní živelní katastrofou. Podle meteorologů vyšší teplota atmosféry zvyšuje rizika mimořádných projevů počasí, jako jsou přívalové deště, bouře, vítr, kroupy nebo naopak mimořádné sucho. Pravděpodobnost mimořádných společenských nákladů se tak v následujících desetiletích bude zvyšovat.

Jednou z institucí, která problematiku nyní intenzivně řeší, je Česká asociace pojišťoven. Pojistným matematikům totiž na základě globálních klimatických modelů vychází, že škody na majetku porostou. A to nejen kvůli prudším bouřím, ale také díky zvyšující se prosperitě a rostoucí hodnotě majetku.

Nicméně částky, které pojišťovny musí vyplácet v případě opravdu extrémních přírodních událostí, jsou enormní. Podle letošní zprávy globální konzultantské společnosti AON o klimatu a katastrofách loni hned čtyři evropské státy zažily nejnákladnější přírodní pohromu v dějinách země. Jen škody z historické povodně ve Slovinsku odhadují místní úřady v přepočtu na 250 miliard korun. Firma AON uvádí, že vlny veder měly loni v Evropě přes 15 tisíc obětí na životech a jediná bouře Daniel zabila v Řecku, Bulharsku, Libyi a Turecku 4700 osob a způsobila škody za 100 miliard korun.

Podle výkonného ředitele České asociace pojišťoven Jana Matouška jsou dopady klimatické změny současnou realitou a je potřeba podnikat kroky, aby se změna klimatu neprohlubovala a aby se společnost na mimořádné podnebí připravovala. Jako příklad uvádí nutnou změnu hospodaření v krajině, výsadbu odolných lesů a protierozní opatření v zemědělství tak, aby přívalové deště nepřinášely zkázu z polí do obcí.

Čtěte také: Ekologické centrum Sluňákov

Hory bez sněhu

Další hospodářský sektor, který reportéři pořadu Bilance představili jako vysoce ohrožený klimatickými změnami, je podnikání na horách. Podle konzultanta Ondřeje Špačka je nevyhnutelné, že například níže položená lyžařská střediska kvůli oteplování postupně zaniknou. Většina horských oblastí podle Špačka bude muset posílit atraktivitu a služby v letních měsících tak, aby letní sezona postupně nahradila ve výnosech sezonu zimní a pracovní místa se podařilo udržet. Klimatologové z Akademie věd uvádí, že v příštích desetiletích bude dnů se sněhovou pokrývkou i na horách ubývat a lyžování se bude přesouvat do nejvyšších poloh, což ovšem v dlouhém výhledu znamená do Alp.

Rozšíření hub a klimatické podmínky

Ačkoliv se houby významně podílejí na fungování ekosystémů, vědci si doposud nebyli zcela jisti, které faktory ovlivňují jejich výskyt a diverzitu. Vědci z Mikrobiologického ústavu AV ČR se snažili porozumět jejich rozšíření v prostředí, a tak shromáždili údaje získané metodami masivního paralelního sekvenování (tzv. high-throughput-sequencing). Sestavili datový soubor, který použili k popisu výskytu hub a jejich vztahu s různými faktory prostředí, jako je klima, půda a vegetace.

Jejich meta-studie je založena na sekvenčních datech z 3084 vzorků půdy, což představuje nejrozsáhlejší existující databázi houbových komunit. „Získané údaje překvapivě ukazují, že maximum diverzity u hub neleží v tropech, jako je tomu u rostlin, ale spíše v chladných oblastech,“ říká Petr Kohout, jeden z autorů studie a pracovník laboratoře environmentální mikrobiologie MBÚ AV ČR.

Ukazuje se také, že různé druhy mykorhizních hub, které usnadňují rostlinám získávání minerální živiny z půdy, a na jejichž aktivitě závisí zemědělská a lesnická produkce, se vyskytují obvykle pouze v úzkém rozmezí klimatických podmínek. Jiné skupiny hub včetně patogenních druhů mají k teplotě a množství srážek daleko větší toleranci. Zatímco u 453 nejběžnějších druhů mykorhizních hub je obvyklé rozmezí průměrných ročních teplot, které tolerují, zhruba 5 °C, mezi 160 druhy, které jsou patogenní pro rostliny je to 9 °C. "Bohužel proto hrozí, že se změny klimatu negativně projeví na výskytu prospěšných hub, zatímco ohrožení zemědělsky významných rostlin patogeny může vzrůst," zdůrazňuje Petr Kohout.

Adaptační strategie ČR

Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR je dokument definující adaptační strategii České republiky. Adaptační strategie ČR připravená na roky 2015-2020 s výhledem do roku 2030 svým obsahem doplňuje Politiku ochrany klimatu v ČR - strategický dokument, který definuje hlavní cíle a opatření v oblasti ochrany klimatu na národní úrovni tak, aby zajišťovala splnění cílů snižování emisí skleníkových plynů v návaznosti na povinnosti vyplývající z mezinárodních dohod. Téma přizpůsobování se dopadům změny klimatu je důležité i na úrovni Evropské unie. Již v roce 2013 byla přijata Adaptační strategie EU. Implementačním dokumentem Adaptační strategie ČR je Národní akční plán adaptace na změnu klimatu (NAP, 2017). Průběžné plnění AS ČR bylo vyhodnoceno v roce 2019, v současnosti se strategie mj. na základě tohoto hodnocení aktualizuje.

Čtěte také: Ekologický význam střevlíka

Cílem jednotlivých adaptačních opatření je zmírnit dopady projevů změny klimatu na jednotlivé oblasti lidské činnosti (lesní a vodní hospodářství, zemědělství, atd.), ale také posílit odolnost společnosti vůči současným i předpokládaným dopadům změny klimatu a to v souvislosti s lidským zdravím. Jedním z příkladů adaptačního opatření je zadržování vody v krajině. Konkrétním adaptačním opatřením je v tomto případě budování tůní, revitalizace koryt potoků či budování slepých ramen řek. Tato opatření zvyšují schopnost krajiny zadržovat vodu a lépe tak čelit extrémním projevům klimatu (například suchu). Pozitivním efektem tohoto opatření může být i vznik nových biotopů v okolí stabilních vodních toků nebo snížení rizika povodní. Výsledkem adaptačního opatření je následné snížení škod napáchaných suchem či povodněmi.

Přestože adaptační opatření znamenají v současnosti náklady navíc, je zřejmé, že náklady v případě nečinnosti by byly mnohonásobně vyšší. Například v zemědělství dosáhly škody způsobené projevy změny klimatu za rok 2017 téměř 7,7 mld. Příprava, implementace a monitoring a evaluace adaptačních opatření probíhá na různých úrovních správy (místní, národní, regionální, …), což do celého procesu vnáší řadu institucionálních bariér. Studie publikovaná časopisem Urbanismus a územní rozvoj tyto bariéry mapuje na lokální úrovni a navrhuje způsoby, jak je minimalizovat.

Vedle komunikace tématu je kladen důraz také na vzdělávání. Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) má v České republice dlouholetou tradici a povinnost rozvíjet tuto oblast je vymezena několika zákony, strategickými dokumenty a programy (Státní politika životního prostředí 2012-2020, Strategie udržitelného rozvoje ČR, Státní program EVVO, Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, Strategie celoživotního učení apod.). Ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu je nutné také soustavně osvětově působit na širokou veřejnost a průmysl.

Věda a výzkum mají zásadní roli při zdokonalování adaptace na změnu klimatu a také při zmírňování tohoto jevu. Mezi důležité oblasti, na které by se měl výzkum zaměřit, patří například snížení zranitelnosti společnosti a zvýšení její odolnosti vůči klimatickým extrémům, práce s klimatickými modely, problematika ekosystémových služeb a jejich hodnocení, modelování dopadů změny klimatu na sociální a ekonomické systémy či vývoj adaptačních opatření a jejich vyhodnocování ve vybraných hospodářských sektorech nebo v souvislosti s vodním režimem a dalšími ekosystémy.

Dopady na lesní hospodářství

Dopady změny klimatu na lesní hospodářství jsou spojené především se suchem a extrémními projevy počasí. Sucho snižuje přirozenou obranyschopnost lesních porostů vůči různým druhům škůdců a silnému větru, zároveň zvyšuje riziko lesních požárů. Celá situace je komplikována složením lesních porostů v Česku, které neodpovídá stavu, ve kterém je obranyschopnost zaručena přirozenými mechanismy. Adaptační opatření pro lesní hospodářství spočívají především v pěstování druhově rozmanitých lesů přirozeně odolných vůči projevům změny klimatu. Důležitým bodem je i zachování původních rostlinných a živočišných druhů. Realizace adaptačních opatření bude respektovat ekonomické cíle lesního hospodářství (zásadu zachování konkurenceschopnosti).

Dopady na zemědělství

Změna klimatu ovlivňuje různými mechanismy stabilitu zemědělské produkce. Dochází k posunu hlavního vegetačního období na začátek března a celkovému zvýšení teploty, což je potenciálně přínosné, v budoucnosti bude možné pěstovat na našem území teplomilnějších plodiny. Riziko spočívá v častějším výskytu ranních mrazíků, suchých období v letních měsících a výskytu extrémních srážek. Společným jmenovatelem adaptačních opatření v zemědělství je dobré plánování. Nezbytnou podmínkou zemědělství v budoucnosti musí být udržitelné využití půdy a dodávání organické hmoty. Dále je důležité zavádět opatření pro zadržování vody a opatření zamezující půdní erozi.

Podle Jiřího Musila ze společnosti Agdata, českého dodavatele technologií pro chytré zemědělství, šetří digitalizace zemědělství zhruba 50 % člověkohodin měsíčně. Aktuální přehled využití půdy v ČR mapuje agentura CENIA.

Dopady na vodní hospodářství

V souvislosti s narůstající průměrnou teplotou dochází k nárůstu vypařování vody z krajiny a vodních ploch, zároveň dochází k častějšímu výskytu extrémních srážkových událostí. Citelným dopadem změny klimatu na vodní hospodářství je stav sněhové pokrývky, která přirozeným způsobem akumuluje vodu. Tání sněhu se posouvá směrem do zimy a voda poté chybí v pozdních letních a podzimních měsících. Adaptační opatření se zde zabývají především zadržováním vody v krajině, podporou vsakování dešťové vody, snížením spotřeby pitné vody a plánováním s ohledem na sucho a povodně. Zadržování vody v krajině má být podpořeno revitalizací vodních toků a existujících vodních biotopů, dále pak budováním biotopů nových, například tůní nebo slepých ramen potoků a řek. Celkově jsou ve vodním hospodářství náklady na kompenzaci škod způsobených klimatickou změnou výrazně vyšší, než náklady na plánovaná systémová opatření.

Předpokládaná roční výše finančních prostředků pro systémová adaptační opatření je 4,2 mld. Kč, zatímco průměrný roční podíl státu na náhradách škod způsobených povodněmi je odhadován na 8,5 mld. Kč (období mezi roky 1990 a 2010). Stát se navíc podílí například i na kompenzaci dopadů sucha v zemědělství.

Dopady na městské prostředí

Městské prostředí je nejvíce ovlivněno projevy sucha, zvyšujících se průměrných teplot a výskytem dní s extrémními tropickými teplotami. Těmto projevům zde navíc chybí protiváha v podobě odpařování vláhy a umocňuje je zvýšené pohlcování a akumulace tepla. V důsledku toho může být ohroženo zdraví obyvatelstva v letních měsících. Potenciál k adaptaci na změnu klimatu ve městech leží především ve výstavbě a renovaci energeticky šetrných budov.

Město Chrudim se adaptaci na projevy změny klimatu, zejména na sucho, věnuje již několik let. Rodinný dům ve vnitrobloku na pražské Letné se stal jedním z vítězů prvního ročníku soutěže Adapterra Awards.

Dopady na ekosystémy

Ekosystémy jsou obecně citlivé na změny okolních podmínek, zároveň je jejich odolnost úměrná biodiverzitě. Vedle zásahů člověka je tedy ovlivňuje právě změna klimatu. Pro zachování původních druhů a ekosystémů je třeba zlepšit dlouhodobé plánování. Je třeba omezit zásahy do krajiny, které štěpí jednotlivé ekosystémy, a zároveň propojovat ekosystémy rozštěpené dřívější činností.

Dopady na zdraví a hygienu

Zdraví a hygiena mohou být ovlivněny extrémními teplotami a s nimi souvisejícím zvýšeným výskytem hmyzu, roztočů, infekčních nemocí. V důsledku sucha poté může docházet k migraci obyvatelstva.

Dopady na cestovní ruch

Projevy změny klimatu mohou na jedné straně snížit atraktivitu jednotlivých turistických destinací například vlivem úbytku sněhové pokrývky, zároveň zde lze očekávat zvýšený výskyt a šíření infekčních nemocí. Důraz adaptačních opatření je kladen zejména na osvětu všech účastníků cestovního ruchu.

Dopady na dopravu

Česká republika hraje významnou roli tranzitní země jak v dopravě silniční, tak i železniční. Vlivem extrémních projevů počasí může dojít k dočasnému omezení průjezdnosti některých tahů. Adaptační opatření v oblasti dopravy by se měla zaměřit především na dlouhodobé plánování. Cílem je především zajistit provoz vzhledem k extrémním projevům počasí. Dopravní podnik Ostrava jako první v České republice koncem roku 2018 zahájil provoz elektrobusů s technologií „opportunity charging“, která umožňuje ultrarychlé dobíjení, a to během 1 minuty na další hodinu provozu.

Dopady na průmysl a energetiku

Změna klimatu se v oblasti průmyslu a energetiky projevuje zejména ohrožením stability kritické infrastruktury. Adaptace průmyslu a energetiky spočívá v zajištění dostatečné produkce elektřiny pro kritickou infrastrukturu státu i v případě extrémních projevů počasí.

Extrémní výkyvy počasí a změna klimatu

Všeobecně se uznává, že pod označením klimatická změna si nelze představit pouhé oteplování. Závažné je však to, že nejde o jakousi plíživou změnu, ale že oteplení provázejí extrémní výkyvy počasí, velká sucha, abnormální srážky, orkány nebo tornáda a podobně. Za velmi názorné příklady takového ohrožení můžeme považovat naposledy abnormální sucho v roce 2003 u nás nebo nedávné katastrofální postižení lesů v Tatrách. Z trendu nárůstu škod se dá usuzovat na další prudké zvýšení a rozšíření škod také na území lesů středních poloh a posléze i v horských oblastech.

Dosud nejteplejším létem v historii měření na území ČR bylo léto roku 2019. Průměrná teplota letních měsíců (červen-srpen) byla 19,5 °C, tedy 2,5 °C nad normálem z let 1981-2010. Podle aktuální studie bylo na stanici Praha-Ruzyně nejvíce extrémně horkých dnů během jednoho léta zatím zaznamenáno v roce 2015 - celkem 28. Důležitější než dopad jednotlivých událostí je však rostoucí trend v počtu nadúmrtí v důsledku horka během posledních dvou dekád.

Výsledky českých autorů dodávají, že vlny veder, jež jsou svou intenzitou srovnatelné s těmi v letech 2015, 2018 nebo v červnu 2019, mohou ve střední Evropě na konci 21. století nastávat až 4krát častěji než v současnosti. A tři nebo čtyři vlny veder různé intenzity během jednoho léta (podobně jako v roce 2015) mohou být v budoucnu projevem běžného letního počasí. To bude mít bezprostřední dopad i na nárůst rizika úmrtí v souvislosti s horkem.

Sucho jako hydrometeorologický extrém ke klimatu střední Evropy neodmyslitelně patří, stejně jako povodně. Poslední sucho, výjimečné svou délkou a intenzitou, zasáhlo naše území v letech 2015-2020. Typickou příčinou sucha je nedostatek srážek, na suchu v letech 2015-2020 se ale do velké míry podílela i teplota vzduchu - toto pětiletí bylo nejteplejší za celou dobu měření. Vyšší teploty vzduchu znamenají větší výpar, a tedy i větší intenzitu sucha.

Očekává se, že se budou nadále střídat vlhčí a sušší roky. Na druhou stranu se se však předpokládá také pokračování růstu průměrné teploty vzduchu v České republice, a to o 2 °C do poloviny tohoto století a až o 4 °C do konce století oproti letům 1981-2010. Tento fakt bude způsobovat větší výpar vody z krajiny, a tedy častější tendenci k suchým obdobím, nebo bude výrazně prohlubovat sucho, které nastalo v důsledku nedostatku srážek. Dá se proto konstatovat, že v případě nadprůměrně teplého roku by muselo v daném roce také více napršet, aby se během roku neobjevila nějaká epizoda sucha.

Dne 24. června 2021 udeřilo ve večerních hodinách na jižní Moravě tornádo, které nemělo do té doby v ČR obdoby. I když se tornáda v Česku vyskytují pravidelně (jejich počet se odhaduje na 1-3 ročně), tornádo takové síly u nás do té doby evidováno nebylo. I když dnes víme, že v budoucnu bude přibývat dní s tzv. konvektivními bouřemi, které jsou jednou z nutných podmínek pro vznik tornáda (spolu s tím bude mimochodem přibývat i srážek, které tyto bouře vyprodukují), neznamená to, že se zároveň zvýší také počet tornád.

Požáry vegetace, a zvláště lesní požáry, nedosahují v našich podmínkách rozsahu ani intenzity událostí, které se odehrávají na západě USA, v Austrálii, v Kanadě či na Sibiři. Přesto představují riziko, které je v případě výskytu sucha nebo vlny veder (a zvláště pak jejich kombinace) výrazně zesíleno. Ačkoliv se požáry v krajině ČR vyskytují běžně, jimi zasažená plocha doposud nebyla nijak zásadní. Naše nedávná studie ukázala, že četnost požárů vegetace se nejvíce zvýšila v nejteplejších a nejsušších oblastech venkova České republiky. Většina českého území pak v posledních 60 letech vykazuje rostoucí počet dnů s počasím příznivým pro vznik a šíření požárů vegetace, přičemž po roce 2000 došlo u tohoto trendu k výraznému zrychlení.

Až na několik výjimek (např. po technickém selhání - protržení hráze apod.) jsou povodně v ČR spojeny s atmosférickými srážkami v různé podobě. Spíše než více povodní můžeme obecně očekávat větší počet extrémních projevů počasí, k nimž patří také povodně. Ty se pak lokálně mohou někdy vymykat místním podmínkám či aktuálním zkušenostem. Vliv klimatické změny se však může projevit jako zesílení této nepravidelnosti a nepředvídatelnosti.

Samostatnou kapitolou jsou pak lokální bleskové povodně. Existují různé studie poukazující například na nárůst v počtu dnů s úhrnem srážek nad 20 mm. To by mohlo potvrzovat, že můžeme v budoucnu čekat více srážek v podobě intenzivních nebo přívalových dešťů. Ani zdokonalování předpovědních modelů a protipovodňové ochrany nemůže vést k úspěchu bez porozumění a důvěry veřejnosti, jejíž „povodňová paměť“ od každé povodňové periody rychle „vyhasíná“.

V lesích ČR sice často výrazně dominuje jedna dřevina, smíšené porosty nicméně převládají (cca 85 %) nad jednodruhovými. Dřevinná skladba na velké části rozlohy lesní půdy neodpovídá současným ani očekávaným klimatickým podmínkám. Problematický je především vysoký podíl smrku ztepilého (46 % v roce 2023 ve srovnání s cca 11 % v přirozené skladbě) a borovice lesní (16 % v roce 2023 versus 3 % v přirozené skladbě). Všechny tyto okolnosti významně snižují odolnost lesů vůči klimatické změně - zvyšují pravděpodobnost náhlého zhoršení jejich zdravotního stavu nebo dokonce rozpadu porostů na větších souvislých plochách. Situace se nicméně zlepšuje - v padesátých letech 20. století byl podíl smrku v českých lesích až 60 %, na výsadbách se ještě v roce 1990 podílel smrk 59 %. Roste podíl ploch obhospodařovaných způsobem vedoucím k bohatší dřevinné skladbě i struktuře.