Střevlík a jeho Význam v Ekosystému

Střevlíci (rod Carabus) patří mezi brouky z čeledi střevlíkovití (Carabidae). Jsou to draví brouci, kteří se pohybují hlavně v noci a pomáhají regulovat škůdce v zahradě. Střevlíci dorůstají velikosti 2-4 cm (některé druhy i více). Mají protáhlé tělo s dlouhými nohami, které jim umožňují rychlý pohyb. Typická je kovově lesklá barva - zelená, modrá, fialová nebo bronzová.

Střevlík Zlatolesklý (Carabus auratus)

Střevlík zlatolesklý patří mezi nejpůvabnější a zároveň nejdůležitější brouky naší přírody. Tento brouk dosahuje délky přibližně 17 až 20 milimetrů. Krovky má podélně rýhované a celé tělo se vyznačuje kovovým leskem v odstínech zelené a zlaté. Jeho nohy, tykadla a kusadla jsou výrazně oranžové až červené barvy, což ještě více zvýrazňuje jeho nápadný vzhled.

Výskyt a Biotop

Střevlík zlatolesklý se vyskytuje především ve střední a západní Evropě, kde obývá pole, zahrady, okraje lesů i křovinaté lokality. Nejčastěji jej najdeme v půdě, pod kameny, mezi kořeny rostlin nebo v listovém opadu. Tento brouk potřebuje pestrou krajinu s dostatkem úkrytů.

Životní Cyklus

Samice klade vajíčka do půdy, odkud se líhnou larvy. Ty se několikrát svlékají a po ukončení vývoje se zakuklí. Dospělí jedinci se objevují obvykle na podzim a přezimují v půdě, pod kameny nebo v mechu.

Potrava a Role v Ekosystému

Tento brouk je užitečný predátor. Živí se housenkami, larvami, slimáky i dalšími drobnými živočichy, kteří bývají často považováni za škůdce. Dokáže lovit i třeba larvy mandelinky bramborové, což z něj činí spojence zemědělců. Jeho role v přírodě i v zemědělské krajině je nezastupitelná.

Čtěte také: Klimatické Hrozby v Česku

Ohrožení a Ochrana

Bohužel střevlíku zlatolesklému škodí intenzivní zemědělství, časté orání, používání pesticidů a úbytek přirozených stanovišť.

Další Druhy Střevlíků

• Střevlík tmavý (Carabus coriaceus): Největší druh u nás, dorůstá až 4 cm.
• Střevlík hrbolatý: Žije především v předhůří a horách. Obývá zejména listnaté a smíšené, ale i jehličnaté lesy, výjimečně se vyskytuje i na otevřených biotopech, které k lesům přiléhají.

Střevlík Hrbolatý a Jeho Biotop

Jedná se o velmi vlhkomilný druh žijící na březích vodních toků, prameništích, močálech a rašeliništích, vícekrát byl pozorován lovící přímo ve vodě. Je aktivní především v noci, méně častá je denní aktivita. Přes den se zpravidla ukrývá ve vlhkém listí, mechu, podmáčené půdě a pod ležícími předměty (kmeny, kameny).

Rozšíření Střevlíka Hrbolatého

Středoevropský druh zasahující na Balkán, dělený do dvou poddruhů. Nominotypický poddruh C. variolosus variolosus je známý z východosudetských pohoří a Karpat (Česko, Polsko, Slovensko, Ukrajina, Rumunsko), východního Srbska a Bulharska. Z Čech jsou udávány pouze neověřené staré nálezy z Šumavy, Krušných hor a Krkonoš, recentně je znám pouze z české strany Králického Sněžníku. Na Moravě je střevlík hrbolatý široce rozšířený a místy dosti hojný v celé oblasti předhůří a hor severní a východní Moravy.

Ohrožení Střevlíka Hrbolatého

Výskyt druhu může být negativně ovlivněn zejména následujícími faktory: změnou vodního režimu a následným úbytkem podmáčených biotopů, které může být způsobeno i velkoplošným kácením lesů a přílišným otevřením dosud zastíněných stanovišť, silným znečištěním vody, výstavbou na lokalitách (rekreační horská střediska, sjezdovky).

Chov Střevlíků

S chovem střevlíků má zkušenosti mnoho chovatelů. Pro chov se doporučuje použít listovou hrabanku jako substrát. Do insektária je vhodné umístit nějaké ztrouchnivělé větve, které se zčásti zahrabou do substrátu. Výška substrátu by měla být 10 - 15cm. Jako potrava se doporučují menší druhy bezobratlých, žížaly, zemivky, šneky, slimáky atd.

Čtěte také: Co je CITES?

Pro úspěšný chov je důležité zajistit stálou vlhkost a dostatek úkrytů. Imaga lze krmit například salámem, larvy pak mletým masem nebo jemně nakrájenými žížalami.

Hibernace u imág je nutná, jinak se nevykladou nebo jsou neoplodněná vajíčka. K chovu se doporučují druhy jako C. intricatus, C. hortensis, C. ulrichi.

Střevlíci a Drabčíkovití v NPR Brouskův Mlýn

Výzkum střevlíkovitých a drabčíkovitých brouků v NPR Brouskův mlýn ukázal na vysokou ekologickou rozmanitost jejich společenstev. Na sledovaných lokalitách (mokřadní louky, olšina a rákosina) bylo nalezeno přes 150 druhů střevlíků a drabčíků. Tito brouci jsou citlivými bioindikátory změn vlhkostních poměrů v krajině a mohou být využity pro tyto účely i v rezervaci.

Počet druhů střevlíků a drabčíků náročných k prostředí daleko převažuje nad ubikvistními druhy žijícími i v člověkem silně ovlivněném prostředí. Ubikvistní druhy tvoří jen malou část celkového počtu druhů, což signalizuje vysoké přírodní hodnoty zkoumaných stanovišť.

Tabulka: Charakteristika vybraných druhů střevlíků

Čtěte také: Ekologické centrum Sluňákov

tags: #Střevlík #význam #v #ekosystému

Oblíbené příspěvky:

• Klimatická politika Donalda Trumpa
• Proces recyklace desek plošných spojů
• Pokuty za nesprávnou likvidaci odpadu
• Požadavky na ovzduší v dílnách
• Recyklované dřevovláknité desky