Stopy války v přírodě Dukla

Ostravsko a Karvinsko náleží k těm evropským regionům, které v důsledku těžby uhlí a návazného rozvoje průmyslové výroby prošly v 19. a 20. století rozsáhlými strukturálními změnami. Původní zemědělská krajina se zde proměnila v krajinu průmyslovou, charakterizovanou důlními areály s těžními věžemi a odvaly hlušiny v jejich okolí, průmyslovými podniky, dopravní infrastrukturou a rychle se rozvíjejícími městy a obcemi.

Patrně nejvýraznější je otisk těchto změn v dnešním katastrálním území Karviná-Doly, kde se od středověku rozvíjela ves Karviná, poprvé zmíněná roku 1305. Jednalo se o dvojřadou kolonizační ves, na jejíž usedlosti situované v pravidelných rozestupech podél Karvinského potoka navazovala plužina organizovaná do podélných lánů. V severovýchodní části jejího katastru se nacházely vrchnostenské pozemky, farní kostel sv. Martina (dnes sv. Petra z Alkantary) a také šlechtické sídlo, které bylo od poloviny 16. století v držení rodu Laryšů ze Lhoty. Právě příslušníci tohoto rodu, užívající od roku 1791 rodové jméno Larisch-Mönnich, stáli za rozvojem těžby uhlí a industrializace na Karvinsku.

V 19. a v průběhu 1. poloviny 20. století se tímto ves Karviná proměnila v sídlo městského charakteru s velkým novým kostelem sv. Jindřicha, spořitelnou a radnicí. Po 2. světové válce se ale začaly negativní důsledky těžby projevovat ve velkém, mnoho staveb začalo mít v souvislosti s poklesem terénu statické problémy a následná asanace prakticky vymazala město, které mělo v době svého rozkvětu přes 20 tisíc obyvatel, z povrchu. V poněkud pozměněné podobě se tak replikoval zánik města Mostu a jeho okolní krajiny. Ta ovšem zmizela v obrovských povrchových těžebních jámách bezezbytku, zatímco v Karviné se přes rozsáhlé terénní změny stále dochovalo mnoho hodnotných stavebních památek a dalších hmotných dokladů historie - pamětních, pietních, industriálních, urbanistických, krajinných.

Stavební památky lze rozdělit na ty, jež jsou chráněny státem prostřednictvím památkového zákona jako kulturní památky, a ty, které chráněné nejsou. Mohou ovšem rovněž vykazovat nesporné kulturně-historické hodnoty a zaslouží si ochranu jako památky místního nebo regionálního významu. V katastrálním území Karviná-Doly se nachází pět kulturních památek, z toho jsou tři areály, z nichž každý zahrnuje větší počet jednotlivých objektů.

Vedle oblastí bývalých dolů je nejhodnotnější památkou areál kostela sv. Petra z Alkantary, na jehož území jsou soustředěny tři stavby - kostel, empírová hrobka rodiny Fornerů a novogotická kaple. Dále dvě kamenná sousoší - krucifix se sochou Krista na kříži, Pannou Marií a sv. Janem, a mariánský sloup se sochami sv. Anny a sv. Josefa. Monumentální kostel s půvabným dekorativním členěním fasád je barokní stavbou z roku 1736. Ve 2. polovině 20. století byl rozsáhlými sanačními pracemi (svázání ocelovými táhly a betonovými věnci) opravován tak, aby jeho současný náklon, coby důsledek důlních poklesů, neohrožoval statiku konstrukcí. Také věž kostela v západním průčelí byla původně vyšší, ale musela být zkrácena, když bezprostředně hrozilo její zřícení.

Čtěte také: Daňčí pobytové stopy

V areálu městského hřbitova se nalézají další dvě kulturní památky. Památník a hrob obětí důlní katastrofy z roku 1924 je pietním místem tvořeným stěnou z pískovce se žulovou nápisovou deskou a dvojicí pylonů po stranách. Na hrobové ploše je umístěno dvanáct hranolů z umělého kamene se jmény obětí. Důlní neštěstí jsou specifickou součástí regionálního povědomí, přicházely téměř pravidelně a jejich obětí bylo mnoho. Svědčí o tom větší počet pietních míst, pamětních desek a památníků, jen na městském hřbitově se nacházejí kromě výše uvedené památky další tři, na hřbitově evangelickém pak jeden.

Druhou kulturní památkou v areálu městského hřbitova je hrob sovětských válečných zajatců s památníkem - pietní místo připomínající oběti pracující za 2. světové války v místních dolech, doplněný památníkem, jehož architektonické řešení představuje omítaná zeď s naznačenými průstřely. Dalšími památníky obětí 1. a 2. světové války s hodnotnou autorskou sochařskou výzdobou stojí při Ostravské ulici.

Kromě zachované sítě ulic a komunikací, jež jsou dosud lemované alejemi nebo jejich částmi, se na území staré Karviné vyskytují také torza zahrad s rezidui ovocných stromů. Speciální kategorií je území bývalého parku zaniklého zámku Solca ve východní části katastru, kde stále roste větší počet cenných solitérních dřevin. Nalezneme zde také pozůstatky některých součástí zámeckého areálu, např. Velká část uvedených prvků s kulturně-historickou hodnotou dnes není, snad s výjimkou kostela sv. Petra z Alkantary, v krajině nijak systematicky prezentována.

Zájem veřejnosti o minulost tohoto území, podpořený beletristickým dílem Karin Lednické, se ale v poslední době projevuje formu různých improvizovaných označení, sdílením informací a obrazových materiálů na internetu a sociálních sítích a k dispozici jsou i sofistikované nástroje, jako třeba interaktivní mapa představující starou Karvinou. Prozatím jen málo využitý zůstává potenciál archeologických metod, které dnes dokážou nedestruktivně za použití digitálních technologií přinést nové informace o krajině zaniklého města a v rámci archeologie industriální, a. modernity i a. forenzní osvětlit mnohé aspekty jeho vývoje, k nimž se nedochovaly žádné jiné relevantní prameny.

Hornickou historii na území zaniklé Karviné připomínají industriální památky a na ně navazující dopravní a energetické systémy. Jedná se o objekty připomínající důlní areály založené v 19. století a zaniklé v 90. letech 20. století, přičemž památkovou ochranu se podařilo získat (a udržet) jen pro malou část architektonicky hodnotných staveb. Ty byly původně součástí mnohem větších komplexů sestávajících z povrchových částí dolů, následných úpravárenských a zpracovatelských provozů. Kromě nich se v bezprostředním kontaktu s územím staré Karviné nacházejí těžební a průmyslové areály, jež byly teprve nedávno odstaveny z provozu, nebo jsou dokonce zčásti ještě činné, a i ty představují důležitý doklad mladších etap těžby uhlí a jeho zpracování po 2.

Čtěte také: Srovnání Ekologické Zátěže Lahví

První materiál, který dokumentoval a hodnotil doly a hornické kolonie, byl zpracován ve Státním ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů na počátku 70. let 20. století. Na základě podrobných průzkumů a dokumentace vytipoval na základě historické hodnoty a architektonické kvality na území celé ostravsko-karvinské aglomerace řadu lokalit k památkové ochraně. Bohužel v 70. a 80. letech nebyly provedeny konkrétní kroky, které by pro uvedené lokality zajistily nějakou formu ochrany.

V 90. letech 20. století v souvislosti s útlumem těžby uhlí aktualizoval tehdejší Památkový ústav (dnes Národní památkový ústav) původní dokumentaci. Na základě nových terénních a archivních průzkumů byly podle mezinárodně platných kritérií používaných pro hodnocení průmyslového dědictví vytipovány nejvýznamnější povrchy dolů a hornických kolonií k památkové ochraně. Za kulturní památky s ochranou ze zákona byly v karvinské části ostravsko-karvinského kamenouhelného revíru zapsány povrchy dolu Gabriela, 1. máj (Austria, Barbora) a Jindřich v Karviné-Dolech, důl Fučík 1 (Habsburk, Pokrok) a důl Fučík 5 (Albrecht) v Petřvaldě, důl Dukla (Suchá) v Dolní Suché.

Z hornických kolonií nebyla za kulturní památku z důvodů nesouhlasů vlastníků a výkonného orgánu památkové péče, tehdejšího Okresního úřadu v Karviné, prohlášena žádná z nich. V souvislosti s definitivním ukončením hlubinné těžby černého uhlí v České republice zahájil v roce 2021 Národní památkový ústav ve spolupráci s MSID (Moravskoslezské investice a development, a. s.) a vlastníky (DIAMO, s. p., OKD, a. s., VEOLIA, a. s.) podrobnou dokumentaci a hodnocení kamenouhelných dolů, včetně úpravny uhlí a dopravní a energetické infrastruktury.

Metoda hodnocení průmyslového dědictví na území Karviné je vnímána jako součást definitivního ukončení hlubinné těžby uhlí v celém revíru, včetně jeho jižní (podbeskydské) části a je založena na:

1. dokumentaci a inventarizaci symbolů hornické krajiny (např. těžní věže, komíny, uhelné věže, charakteristické odvaly, chladírenské věže, železniční trati, elektrická vedení);
2. dokumentaci a inventarizaci hlavních strojů a zařízení ve sledovaných lokalitách (doly - těžní stroje, ventilátory; úpravny - drtiče, sazečky, flotace, filtry, hyperbary; koksovny - uhelné věže, koksové baterie, chemická zařízení; elektrárny - kotle, turbosoustrojí a další);
3. Na základě stávajících terénních průzkumů a srovnávací analýzy navrhujeme, aby v karvinské části bylo zachování paměti pohornické krajiny a industriálního dědictví založeno na ponechání určitého počtu těžních věží jako jednoznačně čitelných hornických symbolů v krajině, a to včetně reprezentantů jejich základních typů (kladivová těžní věž, vzpěrová těžní věž, železobetonová skipová těžní věž).

Z historického, typologického a architektonického hlediska je nejvýznamnější areál Dolu Československé armády (ČSA), včetně koksovny a elektrárny. Objekty dolu by mohly být vhodné nejen pro nové využití, ale také pro uložení zajímavého historického technického zařízení z dalších těžebních lokalit. Důl ČSA by mohl fungovat jako depozitář nebo muzeum se zaměřením na hornickou tradici území Karvinska.

Čtěte také: Příklady lidského znečištění

10. října si připomeneme další památný den resortu Ministerstva obrany. kdy jednotky 1. předválečné čs. hranice u města Dukla. odpovídající téměř jednomu lidskému životu. nepodařilo zahladit stopy urputných bojů. dnes na své návštěvníky jaksi tísnivě. komunistické totality. Rudé armády. Pojem však pro většinu lidí velmi obecný. hrdinů. vyšetřovací vazbě umučena. nejvýznamnějším bojovým vystoupením našich zahraničních vojenských jednotek. i určitým pojítkem východního a západního odboje. sebou boje na Středním východě či přišli z Velké Británie. pro 1. čs. Ztráty sovětské 38. na 85 000 padlých, raněných a nezvěstných. 1. téměř 100 nezvěstných, tj. celkem téměř 6500 osob. karpatsko-dukelská operace nesplnila svůj účel. likvidaci povstání. z jiných úseků fronty. tempo postupu a podcenění německé obrany. Německá armáda před útokem vyklidila první obranné pásmo. dělostřelecká příprava Rudé armády tak dopadala do prázdného prostoru. minových polí bylo největší překážkou pro postupující vojska. masové nasazení tanků v širokém pásmu. - rok 1944 znamenal pro Německo rok porážek. došlo k otevření druhé fronty vyloděním Spojenců ve Francii. státy Německa hledali způsob, jak se z tohoto svazku vymanit. Maďarsko, Slovensko. v počátcích rozkladu. morálku a bojeschopnost až do začátku května 1945. karpatsko-dukelská operace byla operace marná.

tags: #stopy #valky #v #prirode #Dukla

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro výběr dřevěných kostek
• Dekorativní mapy světa
• Dokumentární filmy s českým dabingem
• Ceny slovenských sběratelských mincí
• Nezdolné rostliny