Strategie přizpůsobení se změně klimatu v České republice

Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR je dokument definující adaptační strategii České republiky. Téma přizpůsobování se dopadům změny klimatu je důležité i na úrovni Evropské unie. Již v roce 2013 byla přijata Adaptační strategie EU. Strategie a její obsah vychází z Bílé knihy Evropské Komise „Přizpůsobení se změně klimatu: směřování k evropskému akčnímu rámci“ (2009) a je v souladu s Adaptační strategií EU, přičemž reflektuje měřítko a podmínky ČR.

Adaptační strategie ČR připravená na roky 2015-2020 s výhledem do roku 2030 svým obsahem doplňuje Politiku ochrany klimatu v ČR - strategický dokument, který definuje hlavní cíle a opatření v oblasti ochrany klimatu na národní úrovni tak, aby zajišťovala splnění cílů snižování emisí skleníkových plynů v návaznosti na povinnosti vyplývající z mezinárodních dohod. Na celostátní úrovni je adaptace na změnu klimatu zastřešena Strategií přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR (národní adaptační strategie).

Implementačním dokumentem Adaptační strategie ČR je Národní akční plán adaptace na změnu klimatu (NAP, 2017). Implementačním dokumentem adaptační strategie je Národní akční plán adaptace na změnu klimatu. Akční plán obsahuje seznam adaptačních opatření a úkolů, a to včetně odpovědnosti za plnění, termínů, určení relevantních zdrojů financování a odhad nákladů na realizaci opatření.

Průběžné plnění AS ČR bylo vyhodnoceno v roce 2019, v současnosti se strategie mj. na základě tohoto hodnocení aktualizuje. První aktualizace národní adaptační strategie a akčního plánu byla 13. září 2021 schválena Vládou ČR. Jedná se o první aktualizaci dokumentů schválených vládou v roce 2015 (strategie) a 2017 (akční plán) a podílelo se na ní více než 170 odborníků z veřejných, vědeckých a neziskových institucí. Na aktualizaci obou dokumentů se podílelo více než 170 odborníků z veřejných, vědeckých a neziskových institucí.

Materiály se opírají zejména o odborné podklady zpracované rezortními organizacemi MŽP (ČHMÚ a CENIA) s podporou Akademie věd ČR (zejm. CZECHGLOBE - Ústavu výzkumu globální změny AV ČR, v.v.i.) a řady dalších výzkumných organizací. Oba dokumenty se opírají zejména o odborné podklady zpracované rezortními organizacemi MŽP (ČHMÚ a CENIA) a s podporou Akademie věd ČR (zejm.

Čtěte také: Klimatická politika Evropské unie

Oba dokumenty jsou v souladu s Adaptační strategií EU a jejich cílem je prostřednictvím navrhovaných opatření a úkolů zvýšit připravenost České republiky na změnu klimatu - snížit zranitelnost a zvýšit odolnost společnosti a ekosystémů vůči změně klimatu a omezit tak její negativní dopady. Materiál Aktualizace Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR a Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu stanoví jednak strategický cíl, a to prostřednictvím navrhovaných opatření a úkolů zvýšit připravenost České republiky na změnu klimatu - snížit zranitelnost a zvýšit resilienci lidské společnosti a ekosystémů vůči změně klimatu a omezit tak její negativní dopady.

Národní akční plán rozpracovává opatření uvedená ve strategii do konkrétních úkolů, kterým přiřazuje garanty, termíny plnění, relevanci opatření k jednotlivým projevům změny klimatu, příslušnost k jednotlivým sektorům a zdroje financování. Národním koordinátorem adaptace na změnu klimatu je Ministerstvo životního prostředí.

Cíle a opatření adaptační strategie

Cílem jednotlivých adaptačních opatření je zmírnit dopady projevů změny klimatu na jednotlivé oblasti lidské činnosti (lesní a vodní hospodářství, zemědělství, atd.), ale také posílit odolnost společnosti vůči současným i předpokládaným dopadům změny klimatu a to v souvislosti s lidským zdravím. Adaptační strategie je zaměřena na řešení všech významných projevů změny klimatu v Česku. Adaptační strategie je cílena na řešení všech významných projevů změny klimatu v ČR, tj. Aktualizovaná adaptační strategie reflektuje pokrok ve vědomostní základně a formuluje cíle k roku 2030 s vizí do roku 2050. Oproti původnímu dokumentu z roku 2015 došlo mj. k aktualizaci trendů a dopadů změny klimatu nebo podrobnější analýze finančních nákladů a ekonomických nástrojů.

V analytické části přehledně shrnuje pozorovaný a očekávaný vývoj klimatu ve světě a na území ČR, provedené analýzy rizik, zranitelnosti a dopadů změny klimatu na území ČR v členění podle hlavních projevů změny klimatu v ČR a prioritních oblastí zájmu (sektorů), uvádí do kontextu ekonomické nástroje adaptace na změnu klimatu, finanční náklady související s adaptací, analýzu legislativního zajištění adaptace a potřeby institucionálního a personálního zajištění adaptace. Dále sumarizuje vyhodnocení naplňování dosavadního akčního plánu a začlenění adaptace na změnu klimatu do oblastí výchovy, vzdělávání a osvěty (VVO) a výzkumu, vývoje a inovací (VaVaI).

V návrhové části formuluje základní principy adaptace, vizi a cíle adaptace do roku 2030 s výhledem do roku 2050. V implementační části shrnuje principy a předpoklady úspěšné adaptace, nástroje řízení a implementace, nastavení implementačního cyklu strategie (vč. již zavedeného systému realizace, monitoringu, vyhodnocení a aktualizace) a komunikační strategii vč. zapojení veřejnosti prostřednictvím Národní sítě Místních akčních skupin, Svazu měst a obcí ČR, Asociace krajů ČR a Národní sítě zdravých měst.

Čtěte také: Ochrana přírody a krajiny v Praze

Příklady adaptačních opatření

Jedním z příkladů adaptačního opatření je zadržování vody v krajině. Konkrétním adaptačním opatřením je v tomto případě budování tůní, revitalizace koryt potoků či budování slepých ramen řek. Tato opatření zvyšují schopnost krajiny zadržovat vodu a lépe tak čelit extrémním projevům klimatu (například suchu). Pozitivním efektem tohoto opatření může být i vznik nových biotopů v okolí stabilních vodních toků nebo snížení rizika povodní. Výsledkem adaptačního opatření je následné snížení škod napáchaných suchem či povodněmi.

Adaptační strategie nedoporučuje zavádět nové ekonomické nástroje pro podporu realizace adaptačních opatření. Spíše by se mělo využít těch stávajících, které již do určité míry k adaptaci na změnu klimatu slouží. Při využití nástrojů a jejich případné úpravě je nutné zvážit, zda má daný nástroj působit motivačně (např. dotace na výstavbu zelených budov) nebo zda má sloužit pouze jako zdroj příjmů na zajištění prostředků pro poskytování podpory (např. silniční daň).

Přestože adaptační opatření znamenají v současnosti náklady navíc, je zřejmé, že náklady v případě nečinnosti by byly mnohonásobně vyšší. Například v zemědělství dosáhly škody způsobené projevy změny klimatu za rok 2017 téměř 7,7 mld. Kč.

Institucionální rámec a bariéry

Příprava, implementace a monitoring a evaluace adaptačních opatření probíhá na různých úrovních správy (místní, národní, regionální, …), což do celého procesu vnáší řadu institucionálních bariér. Studie publikovaná časopisem Urbanismus a územní rozvoj tyto bariéry mapuje na lokální úrovni a navrhuje způsoby, jak je minimalizovat.

Vzdělávání a osvěta

Vedle komunikace tématu je kladen důraz také na vzdělávání. Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) má v České republice dlouholetou tradici a povinnost rozvíjet tuto oblast je vymezena několika zákony, strategickými dokumenty a programy (Státní politika životního prostředí 2012-2020, Strategie udržitelného rozvoje ČR, Státní program EVVO, Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, Strategie celoživotního učení apod.).

Čtěte také: Cíle strategie EU pro klima

tags: #strategie #přizpůsobení #se #změně #klimatu #Česká

Oblíbené příspěvky:

• Globální perspektiva odpadového hospodářství
• Dopad Číny na životní prostředí
• Význam ochrany přírody
• Odpady a nové zákony
• Průvodce výběrem ekologické podestýlky