Střet zájmu v NPR: Ochrana přírody a lesů v ČR

Nejvyšší správní soud rozhodoval v právní věci žalobkyně, obce Brzkov, proti žalovanému, Ministerstvu životního prostředí, za účasti osoby zúčastněné na řízení, státního podniku DIAMO. Předmětem sporu byla žaloba proti rozhodnutí ministra životního prostředí ve věci kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 12. 2023, č. j. MZP/2023/240/2504, sp. zn. ZN/MZP/2019/560/439 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), podle § 4a zákona č. Ministr životního prostředí rozhodnutím ze dne 10. 6. 2024, č. j. Proti rozhodnutí o rozkladu brojila žalobkyně žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji rozsudkem ze dne 23. 4. 2025, č. j. II.

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti tomuto rozsudku městského soudu včasnou kasační stížnost z důvodů, které podřadila pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka v kasační stížnosti označila důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř.

Stěžovatelka namítla, že městský soud pochybil, pokud bez dalšího akceptoval závěr žalovaného, podle něhož geologický průzkum v dané lokalitě je v souladu se surovinovou politikou, přestože lokalita nespadá do vládou výslovně preferovaných oblastí (severočeská křída). Tím došlo k popření aplikační závaznosti surovinové politiky jakožto vodítka pro správní uvážení. Městský soud zlehčil také žalobní námitku, že průzkum znemožní obnovu kůrovcem zničených lesů. Dále je napadený rozsudek nepřezkoumatelný, neboť městský soud nedostatečně odůvodnil, proč považoval rozhodnutí o rozkladu za přezkoumatelné. Ministr životního prostředí totiž ve své argumentaci v podstatě odkázal na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, aniž by se konkrétně a samostatně vypořádal s rozkladovými námitkami. Dále bagatelizoval námitky stěžovatelky s odůvodněním, že těžba není aktuální. Nesprávně posoudil rovněž otázku existence a povahu zásahu do veřejných subjektivních práv, a to kvůli nesprávné interpretaci judikatury Nejvyššího správního soudu.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že námitka nesouladu průzkumného území se surovinovou politikou vyplývá ze stěžovatelčiny nesprávné interpretace surovinové politiky. V předmětném průzkumném území nejsou plánovány žádné terénní práce, ale pouze práce kamerální, které nebudou mít dopad na obnovu lesů a na životní prostředí. Městský soud dále náležitě zdůvodnil, proč považuje žalobou napadené rozhodnutí za přezkoumatelné. Stěžovatelka nikde v předchozích námitkách neuvedla, čím konkrétně byla její práva dotčena. Ložisko výhradního nerostu již existuje bez ohledu na stanovení průzkumného území a obě ložiska jsou situována v dostatečné vzdálenosti od zastavěné oblasti obce. Námitku souladu stanovení průzkumného území se surovinovou politikou vypořádal jak žalovaný, tak městský soud přezkoumatelným způsobem. Stanovením průzkumného území nemohlo být zasaženo do veřejných subjektivních práv stěžovatelky, přičemž neabsentovala adekvátní veřejná diskuse, neboť správní řízení má zákonem daná pravidla, která byla podle městského soudu dodržena.

Čtěte také: NPR a Ochrana Přírody

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti. Přitom neshledal vady uvedené v § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř.

Nejvyšší správní soud nejprve připomíná, že řízení před správními soudy, včetně řízení o kasační stížnosti, je ovládáno zásadou dispoziční. Jak vyplývá z konstantní judikatury, obsah a kvalita kasační stížnosti do značné míry předurčuje nejen rozsah přezkumné činnosti, ale i obsah rozsudku soudu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 As 109/2014‑70, či ze dne 18. 6. 2020, č. j. 1 Afs 47/2020‑37). Je na stěžovateli, aby v kasační stížnosti specifikoval zcela konkrétní skutkové a právní důvody, pro které napadá rozhodnutí krajského soudu.

Námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku

Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudky ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003‑52, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004‑73, publikovaný pod č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005‑44, publikovaný pod č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 17. 1. 2008, č. j. 5 As 29/2007‑64, a ze dne 25. 5. 2006, č. j. 2 Afs 154/2005‑245) vyplývá, že rozhodnutí soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů jestliže například není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu; dále z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci v žalobě; proč považuje žalobní námitky za liché, mylné nebo vyvrácené, či proč subsumoval skutkový stav pod zvolené právní normy. Nejvyšší správní soud dodává, že pouhý nesouhlas stěžovatele s odůvodněním a závěry napadeného rozsudku nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 As 47/2013‑30, a ze dne 29. 4. 2010, č. j. 8 As 11/2010‑163). Nepřezkoumatelnost není ani projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak podrobně by mu měl být rozsudek odůvodněn, ale objektivní překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016‑24, a ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017‑35). Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva dále vyplývá povinnost soudů odpovědět především na klíčové a důležité argumenty procesních stran (viz např. rozsudek ESLP ze dne 22. 2. 2007 ve věci Krasulya proti Rusku, č.

Městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku shrnul skutkový stav věci, podřadil jej pod právní normy na věc dopadající a jeho závěry o stěžejních sporných otázkách jsou jasné, srozumitelné a vnitřně bezrozporné. Konkrétně nelze přisvědčit námitce, že městský soud nedostatečně odůvodnil, proč považuje rozhodnutí o rozkladu za přezkoumatelné. Závěry o jeho přezkoumatelnosti jsou totiž obsaženy v bodech 49 a 50 napadeného rozsudku a odpovídají uvedené judikatuře, z níž dále vyplývá, že je‑li rozhodnutí žalovaného správního orgánu řádně odůvodněno, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují‑li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází‑li krajský soud k jiným závěrům, je přípustné, aby si krajský soud správné závěry se souhlasnou poznámkou osvojil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005‑130). Stejný závěr lze proto vyvodit i ve vztahu k nyní posuzovanému rozhodnutí o rozkladu, které v uvedeném směru odkázalo na prvostupňové rozhodnutí. Shodně nelze přisvědčit námitce, že se městský soud nevypořádal se žalobní námitkou nesouladu stanovení průzkumného území se surovinovou politikou. Městský soud se touto námitkou zabýval v bodech 51 až 59 napadeného rozsudku, přičemž správnost závěrů městského soudu bude posouzena níže. Nejvyšší správní soud proto neshledal nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu, a proto důvod kasační stížnosti uvedený v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

Čtěte také: Prevence a bezpečnost

Soulad stanovení průzkumného území se surovinovou politikou

Stěžovatelka dále namítla, že městský soud nesprávně posoudil právní otázku týkající se souladu stanovení průzkumného území se surovinovou politikou. Městský soud bez dalšího akceptoval závěr žalovaného, přestože daná lokalita nespadá do vládou výslovně preferovaných oblastí, tj. do oblasti severočeské křídy. Tím byla popřena aplikační závaznost surovinové politiky jakožto vodítka pro správní uvážení.

Podle § 4a odst. Dne 22. 12. 2014 vláda přijala usnesení č. 1086, kterým uložila ministru průmyslu a obchodu, aby zahájil prostřednictvím osoby zúčastněné na řízení schvalovací proces umožňující přístup státu k exploataci ložiska Brzkov ‑ Horní Věžnice. Za tímto účelem podala osoba zúčastněná na řízení žádost o stanovení průzkumného území podle § 4a zákona o geologických pracích. V průběhu správního řízení přijala vláda usnesení ze dne 14. 7. 2017, č. 441, kterým schválila surovinovou politiku. Podle bodu 3.1.1.1 tohoto strategického dokumentu disponuje Česká republika, oproti okolním zemím, významnými zásobami uranu, což je nepochybně strategickou výhodou. Z bodu 3.2.1 surovinové politiky dále vyplývá, že v oblasti energetických surovin je základní prioritou zvýšení efektivity využívání energetických surovin, přičemž toho lze dosáhnout různými postupy. Jedním z nich je prověření možnosti zajištění adekvátní a akceptovatelné náhrady za dotěžené ložisko uranu Rožná.

V bodě 3.2.4 surovinové politiky jsou poté specifikovány záměry v oblasti těžby a úpravy uranu jako jedné z energetických surovin. Celková strategie státu v oblasti uranového průmyslu, tedy ve věci dalšího využívání domácích zdrojů uranové rudy a zachování domácí produkce této vysoce strategické suroviny vychází ze tří vzájemně navazujících obecných kroků. Prvním je dotěžení ekonomicky využitelných zásob na těženém ložisku Rožná do konce roku 2017. Druhým je vytipování nejvhodnější náhradní lokality (mimo oblast severočeské křídy), zpracování předběžné studie proveditelnosti, studie ekonomické vytěžitelnosti a hodnocení dopadů na životní prostředí, a zvážení účelnosti provedení geologického průzkumu takto vybraného ložiska.

Z výše uvedeného vyplývá, že uran je strategicky významnou energetickou surovinou pro Českou republiku. Ze surovinové politiky vyplývá zjevný zájem na využívání a ochraně domácích zdrojů uranu, přičemž pro realizaci tohoto zájmu byly vytyčeny konkrétní cíle. Jedním z nich je nalezení náhradního ložiska za ložisko Rožná mimo území tzv. oblasti severočeské křídy. Oblast na území stěžovatelky a jejího okolí je právě onou oblastí, kterou lze pod tato kritéria podřadit. Nejvyšší správní soud proto nepřisvědčil námitce stěžovatelky, že městský soud pochybil, pokud shledal soulad stanovení průzkumného území se surovinovou politikou.

Posuzování střetu veřejných zájmů a těžba

Nejvyšší správní soud částečně přisvědčil stěžovatelce, že možnost budoucí těžby nelze a priori považovat za irelevantní námitku v rámci posuzování střetu veřejných zájmů. Ve své judikatuře již opakovaně uvedl, že otázka, zda jiný veřejný zájem nepřevýšil zájem na stanovení průzkumného území, má být zkoumána především ve vztahu k předmětu řízení o stanovení průzkumného území, konkrétně tedy jen k těm činnostem, které mohou být konány na základě rozhodnutí o stanovení průzkumného území (tj. průzkum), bez vazby na další případné využití území (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2018, č. j. 4 As 155/2018‑63, bod 42). Na straně druhé § 4a odst. 6 zákona o geologických pracích výslovně stanoví, že ministerstvo žádost o stanovení průzkumného území posoudí také z toho hlediska, zda další veřejný zájem nepřevýší zájem na dalším průzkumu a následném využití výhradního ložiska. Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku podotkl, že je‑li vysoce pravděpodobné, že pokud bude geologický průzkum úspěšný, požádá soukromý investor i o příslušná povolení nutná pro dobývání nerostu samého, je namístě, aby se správní orgán v co nejranější fázi celého procesu zabýval otázkou, zda neexistuje závažný veřejný zájem bránící těžbě samotné a nečinil tak až ve fázi povolování dobývání nerostu. V opačném případě by účastníkům řízení mohly vzniknout zbytečné výdaje a k posouzení existence veřejných zájmů v souvislosti s možnou těžbou by docházelo později (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2010, č. j. 7 As 70/2009‑190, publ. pod č. 2341/2011 Sb.

Čtěte také: Národní přírodní rezervace a střet zájmů

Pro posouzení míry hodnocení žádosti o stanovení průzkumného území je významné, zda jde o průzkum, jenž může vést k následné těžbě ložiska (srov. již zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 59/2009‑142, a ze dne 22. 9. 2022, č. j. 4 As 38/2022‑34), nebo se jedná o geologický průzkum, který má sloužit pouze k ověření, zda je v dané lokalitě vůbec možné následné využití lokality k požadovaným účelům, obzvláště má‑li stanovení průzkumných území sloužit toliko k vytipování možných území, z nichž pouze na některém proběhne následné využití (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2019, č. j. 9 As 121/2018‑47, nebo ze dne 29. 5. 2020, č. j. 2 As 377/2018‑61). V druhém případě by bylo přísné požadovat po správních orgánech, aby se zabývaly otázkou existence veřejných zájmů spjatých s využitím území, protože není ani s jistotou dáno, zda na fázi geologického průzkumu budou navazovat další procesní fáze, resp.

V nyní posuzovaném případě osoba zúčastněná na řízení žádala o průzkum za účelem přepočtu zásob vyhledaných a prozkoumaných v úseku Brzkov a stanovení zásob vyhledaných a prognózních zdrojů v úseku Horní Věžnice. S ohledem na výše citovanou judikaturu městský soud pochybil, pokud bez dalšího konstatoval, že těžba není na pořadu dne, a proto stanovením průzkumného území nedochází k dotčení veřejných zájmů obce. V napadeném rozsudku se však ztotožnil se závěry žalovaného ohledně střetu veřejných zájmů, přičemž uvedl, že surovinová, potažmo energetická stabilita, kterou lze zajistit nepochybně i využíváním uranové rudy, případně i její těžbou, je nepochybně zájmem všech obyvatel České republiky. Zároveň uvedl, že žalovaný v procesu poměřování zájmů nepostupoval svévolně.

Žalovaný se v prvostupňovém rozhodnutí na stránce 12 a 13 zabýval poměřováním veřejných zájmů, přičemž dospěl k závěru, že získání informací o kritické strategické surovině provedením průzkumu (finálních geologických prací) ve stanoveném průzkumném území, ochrana výhradního ložiska této kritické strategické suroviny a případná těžba nejsou v rozporu se zájmem na ochraně přírody a krajiny. Zároveň se žalovaný věnoval způsobům případné těžby uranu a uvedl, že by byla tzv. těžbou hlubinnou, která po správně provedené sanaci a rekultivaci má minimální dopad na okolí. Navíc případná těžba by nebyla provedena v celé ploše průzkumného území, přičemž konkrétní území nelze bez stanovení průzkumného území určit.

Stěžovatelka dále namítla, že městský soud nesprávně posoudil otázku existence a povahy zásahu do jejích veřejných subjektivních práv. Městský soud nesprávně vyložil a aplikoval usne...

tags: #stret #zájmu #NPR #ochrana #přírody #a

Oblíbené příspěvky:

• Emisní normy v ČR
• Test eko plenkových kalhotek
• Podpora environmentálních projektů
• Hlášení plného kontejneru na tříděný odpad
• Magie zimní přírody