Prevence úrazů a ohrožení: Důležitost prevence a bezpečnostní opatření

Úrazy vždy představovaly problém dětského věku. S tím, jak se mění výchova, prostředí i péče o zraněné, se mění i spektrum úrazů, jejich počty, typy a případné následky. Stalo se totiž, že úmrtnost na jiné choroby, ať již vrozené vady, infekce či nádory, se s lepší zdravotní péčí prudce snížila, ale u úrazů takový pokles vidíme až v posledních letech, kdy se teprve rozvíjí prevence.

Podle údajů zdravotnické statistiky je ročně ošetřeno v ambulancích více než půl milionu dětí a mladistvých do 19 let věku, s těžšími úrazy je hospitalizováno 35 tisíc dětí a zemře více než 200 dětí. Nejvíce smrtelných úrazů se stane v dopravě, následuje sebepoškození-sebevraždy a pak utonutí. Úrazy a otravy jsou nejčastější příčinou smrti, bolesti i trvalých následků u dětí, u dospělých jsou v příčinách smrti na třetím místě u mužů a čtvrtém u žen.

Protože se dá úrazům většinou zabránit, je prevence nejdůležitější způsob, jak zastavit a snížit počty zranění a úmrtí. Dítě roste a vyvíjí se nám před očima, prostředí, ve kterém žije, se mění a ono nemá dostatek zkušeností ani představu, s jakým nebezpečím se může setkat. Až příliš často je úraz výsledkem zbytečných rizik a špatného odhadu situace. Čím je dítě mladší, tím větší je potřeba dohledu a pomoci dospělých.

Bezpečný domov jako priorita

Domov má být pro dítě bezpečným místem pro život, hru i nejrůznější činnosti. Největší podíl na úrazech, které byly tak vážné, že potřebovaly ošetření lékařem, a o kterých se dozvíme ze zdravotnických statistik, mají úrazy doma a ve volném čase, což je dosud málo známá skutečnost. Celá polovina z hospitalizovaných úrazů je následkem pádů, přičemž prostředí, ve kterém k nim dochází, je nejčastěji domov a jeho okolí.

Domácí úrazy nejsou obvykle tak závažné jako úrazy dopravní a jen výjimečně jsou smrtelné, ale jejich počty jsou mnohonásobně vyšší. Představují tedy velkou zátěž nejen pro zraněné děti a jejich rodiny, ale i pro zdravotnictví a ekonomiku. Každá nehoda má svoji příčinu, a proto je možné jí předejít. V necelé čtvrtině českých domácností dojde každý rok k vážnému úrazu, výrazně vyšší je úrazovost v rodinách s malými dětmi. To jsou ovšem údaje jen o úrazech, které byly ošetřeny lékařem. Nejčastější úrazy jsou pády, řezné rány a spáleniny, opařeniny.

Čtěte také: NPR a Ochrana Přírody

K běžným rizikům v domácnosti patří možnost dostat se do výšky, ostré, bodné a tříštivé věci, jedy a léky v dosahu dětí, možnost vdechnutí cizího tělesa a udušení, oheň a dým, horké povrchy, voda, tonutí a elektrický proud. To, že úrazy se dětem stávají převážně doma nebo v bezprostředním okolí domova, je jistě částečně proto, že děti zde tráví více času, podobné je to pak i u seniorů.

Ze všech nejrůznějších domácích úrazů je asi jedna třetina spojena s vybavením domácnosti. Nejčastěji jmenované prvky jsou podlahy, schody, dveře a skleněné plochy. Byt si většinou zařizujeme pro potřebu dospělých členů rodiny a dítě pak přivedeme do prostředí, které vyhovuje nám. Teprve postupně je přizpůsobujeme potřebám dětí. Lépe je však udělat byt bezpečnější a přátelštější pro děti dříve, než nás k tomu donutí první úraz. U malých dětí se však i přes všechna bezpečnostní opatření bez stálého dozoru neobejdeme.

Dohled a výchova starších dětí

Starší děti zůstávají často doma samy a musí si například i připravit nebo ohřát něco k jídlu. Když dítě ví přesně, co může a co nesmí dělat a jak použít vybavení kuchyně, které pro přípravu potřebuje, je riziko úrazu malé. Starší děti by nikdy neměly být pověřovány dohledem nad mladšími sourozenci, zvláště batolaty, která jsou pohyblivá a zvědavá a nebezpečí si vůbec neuvědomují. Starší dítě má samo se sebou dost práce a také neudrží dlouho pozornost a jeho schopnost dohlížet na mladšího sourozence je omezená. Pokud děti tráví část dne doma samy, měly by být dostatečně zaměstnány různými činnostmi.

Změna přístupu k prevenci

Úprava prostředí tvoří základ bezpečného domova, ale navazuje na ni i potřeba změny chování. Domácí úrazy se stávají při běžných denních aktivitách a zábavě, postihují děti různého věku, z rodin různého sociálního postavení a vzdělání. Až doposud se prevence úrazů soustředila především na změnu chování lidí, na upozornění na rizika a varování. Například opaření horkou vodou se bránilo především dohledem nad dětmi a opatrností při zacházení s horkými tekutinami.

V posledních desetiletích se preventivní snahy soustřeďují na změny samotného rizika a tvorbu technicky bezpečnějšího prostředí. Co se týče rizika opaření, byla provedena změna teploty vody v potrubí, začaly se používat termostatické baterie, zábrany na sporáky, aby nemohlo dojít ke stržení nádob, došlo k lepší konstrukci varných konvic a podobně. Bezpečnostní hledisko se prosazuje v konstrukci domácích spotřebičů, vybavení kuchyní a koupelen i v designu nábytku.

Čtěte také: Národní přírodní rezervace a střet zájmů

Informovanost a zpětná vazba

Důležitou se tak stává informovanost veřejnosti o tom, jak který výrobek splňuje požadavky bezpečnosti a které výrobky jsou nebezpečné. Zvláště důležitá je pak zpětná informace spotřebitelů o tom, jaká je situace v běžném provozu domácností. Právě nalezení rizikových míst, produktů a situací, které jsou součástí domova na podkladě informace o tom, kde a jak úrazy vznikají, totiž dává nástroj pro prevenci.

Bezpečnostní zásahy v domácnosti

Odborníci na prevenci úrazů navrhli kolem 60 možných bezpečnostních zásahů do prostředí domova. Například uzavíratelné skřínky na léky a domácí chemii, aby se nemohly dostat do rukou dětí. Podstatné jsou minimální rozdíly ve výšce podlah, zřetelné označení případných stupňů pak sníží nebezpečí pádu, zvláště u dětí, seniorů a osob se zrakovými problémy. Pomáhá také zkrácení vzdálenosti mezi kuchyňským sporákem, lednicí a dřezem, kde při přenášení horkých nádob dochází k mnoha úrazům.

Neméně důležité jsou protiskluzové úpravy povrchů, zvláště v koupelně a kuchyni, i opory a držadla v koupelnách a na záchodě pro snadnější pohyb a stabilitu. Zábradlí na schodišti je dobré mít po obou stranách, vyznačit okraje schodů výraznou barvou, případně u kluzkých povrchů stupňů můžeme nalepit protiskluzový pás na okraje.

Další opatření se týkají vybavení koupelen, konstrukcí sprchových koutů s pokud možno dvěma pevnými stěnami, kam je možno instalovat madla, věšáky na ručníky v koupelně, pokud jsou dostatečně pevné, mohou posloužit i jako opora a držák. Tam, kde voda vytékající z kohoutu je více než 54 stupňů teplá, je dobré instalovat termostatickou baterii, zvláště u rodin s malými dětmi. Průtokové ohřívače vody mají být vybaveny nastavením maximální teploty. I vanu lze vybírat s ohledem na bezpečnost s plochým dnem ve výši podlahy a s protiskluzovým povrchem.

Bezpečnost domova ovlivní i pevnost a stabilita nábytku, kulaté rohy hlavně u stolů, židlí a lavic. Bezpečnostní prvky jsou u nábytku zatím spíše vzácné, jedná se například o zarážky do zásuvek nebo netříštivá skla.

Čtěte také: Praktické aspekty střetu zájmů

Bezpečnost výrobků a informovanost spotřebitelů

Zaměření na domov, jeho vybavení a výrobky určené pro domácí potřebu je tedy ve středu zájmu. Bezpečnostní předpisy stanoví povinnost výrobce označit například nebezpečnost výrobku pro děti a každý výrobek musí být opatřen návodem k použití, ale již méně se dbá na to, zda je návod pro spotřebitele srozumitelný. Již to, aby si zákazník vůbec návod přečetl a pak se jím řídil, vyžaduje určitou výchovu a údaje uvedené výrobcem se někdy zdají spíše zaměřené na ochranu výrobce v případě reklamace než na bezpečnost použití.

Z výrobků pro děti byly nejčastěji zmiňovány jako příčiny úrazů dětská chodítka, kočárky, židličky, kolébky a postýlky. Například kontrola dětských kočárků ukázala, že většina z nich není dostatečně stabilní, aby v nich mohlo být větší dítě ponecháno bez dozoru. Dudlíky, vaničky a kojenecké lahve musí mít atest. Samostatnou kapitolu tvoří dětské hračky, zvláště byli kritice podrobeni plyšáci s dlouhými chlupy a hračky na elektrický pohon.

Je ovšem řada výrobků, které nejsou určeny dětem, přesto často jejich zdraví ohrozí, a měly by tedy být opatřeny výstrahou, jako plastové sáčky, domácí spotřebiče s vysokou povrchovou teplotou, elektrická instalace a chemikálie užívané v domácnostech včetně léků. Co se bezpečnosti výrobků týká, shoda panuje v tom, že to, co se prodává, musí být bezpečné a odpovídá za to výrobce. Ten musí mít k dispozici standardy platné nejen v dané zemi, ale případně i v zemi, kam dováží, a musí být připraven na to, že jeho výrobek bude testován.

Jiným problémem je výchova spotřebitelů - aby si vybírali, co koupí, také s ohledem na bezpečnost; pro své rozhodnutí musí dostat příslušné informace.

Úrazovost v různých věkových kategoriích

Pro jednotlivá věková období je charakteristické spektrum určitých úrazů, lze tedy pro daná věková období odhadnout rizika a nastavit příslušná preventivní opatření. Chlapci jsou obecně náchylnější k častějším a závažnějším úrazům než dívky. To platí pro všechny typy úrazů a všechny věkové kategorie, kromě věkové kategorie 0-1 rok. Závažné úrazy, u kterých je nutná hospitalizace, jsou nejčastěji způsobeny pádem, na druhém místě pak dopravní nehodou a působením neživé mechanické síly.

Nejzávažnějšími druhy úrazu dětí 0-19 let jsou dlouhodobě dopravní nehody, úmyslné sebepoškození, dále utonutí a jiné způsoby udušení. Úmrtí na následky dopravních nehod mají soustavně klesající vývoj. Nejčastěji děti umírají jako spolujezdci v osobních automobilech, a to zvláště děti ve věku 15-19 let. Druhou nejčastější vnější příčinou smrti dětí mezi 15.-19. rokem hned po dopravních nehodách je úmyslné sebepoškození (sebevražda).

Z údajů Národního registru dětských úrazů vychází nejrizikovější skupina vážně zraněných ve věku 15-19 let. Domácí úrazy pak postihují nejvíce děti v průměru čtyřleté, hospitalizovaných pro úmyslný úraz (útok, násilí a sebepoškození) je nejvíce chlapců v průměru patnáctiletých a obvyklé místo úrazu bývá škola.

Sportovní úrazy jsou málokdy smrtelné, obvykle způsobené pádem nebo úderem, a stávají se nejčastěji při kolových sportech a kolektivních míčových hrách. Riziko úrazu je zvláště vysoké ve věku batolecím (1-4 roky) a pak u dětí ve věku 10-14 let. Prudce stoupají některé typy úrazů u dospívajících, kteří přes dosažené znalosti jednají mnohdy rizikově. Zvyšuje se i mění struktura sportovních úrazů dětí s tím, jak se objevují nové sporty, obvykle rychlejší a rizikovější. Teprve poté, kdy se objeví úrazy, se domýšlejí ochranné pomůcky a další dobu trvá, než si je sportující zvyknou nosit.

Starší děti jsou více ohroženy jako chodci nebo spolujezdci. U 5-9letých dětí je polovina úrazů venku způsobena vběhnutím do vozovky. Nejčastěji tyto úrazy vznikají nikoliv na rušných komunikacích, ale uvnitř obcí a v poměrně klidných ulicích, kde si děti hrají v těsné blízkosti komunikace. Jako spolujezdec nebo účastník provozu v dopravě je dítě tím nejzranitelnějším. Vzhledem k malému vzrůstu, špatnému rozhledu a nedostatečné pozornosti i schopnosti odhadnout rychlost pohybu motorových vozidel je dítě ve velké nevýhodě. Z pozice spolujezdce je dítě držené na klíně dospělé osoby v nejvyšším riziku. Nejtěžší úrazy bývají následkem vymrštění dítěte z auta při havárii.

Neorganizovaná hra, zvláště pak fotbal, je častým zdrojem úrazu prstů a kotníků, ale i hlavy a krční páteře, většinou při kolizi a pádech. Dohled zkušeného trenéra takovým úrazům ve velké většině zabrání, a je proto nutné doporučovat, aby se děti základům kolektivních sportů učily pod dohledem. Propagaci potřebuje i nošení ochranných prvků při jízdě na skateboardu, kolečkových bruslích a na kole. Zlomeniny ruky a předloktí jsou zde typické a chrániče zápěstí jim spolehlivě zabrání. Ochranná přilba by měla být součástí nákupu každého sportovního vybavení, kdy se dítě bude pohybovat větší rychlostí anebo po komunikaci.

U dospívajících již může být výchova k bezpečnému chování kontraproduktivní, proto je lépe, když si bezpečnostní zásady osvojí dítě dříve. Bude je pak automaticky uplatňovat i ve věku, kdy je riskantnost přitažlivá. Mladiství jsou nejvážněji ohroženi dopravními úrazy, dvakrát častěji chlapci než dívky. Často k nim dochází pod vlivem alkoholu a mívají i smrtelné následky. Dospívající chlapci také častěji utonou nebo se topí. Topení se obvykle nezanechá následky, ale může způsobit trvalé poškození mozku.

Specifické typy úrazů

Zvláště závažné úrazy hlavy při pádech, napadení či kolizích obvykle vyžadují vícedenní hospitalizaci, a i malé úrazy mohou mít trvalejší následky v podobě poruch učení a chování. Nejčastější jsou lehká poranění, odřeniny, pohmoždění, hematomy, řezné rány, podvrtnutí. Dětské zlomeniny jsou obvykle považovány za zranění, která se dobře a rychle hojí. Bohužel tomu tak vždy není. Záleží na tom, o jakou zlomeninu jde a kterou část těla postihuje. Zlomeniny otevřené, vícečetné nebo postihující například kosti hlavy, páteře či pánve jsou velice závažné, a to z hlediska hojení i hrozby trvalých následků. Je třeba připomenout, že zlomenina bolí, omezuje dítě v pohybu a přináší problémy i v běžných aktivitách, a to někdy i po dlouhou dobu. Většina dětských zlomenin je proto zdravotníky hodnocena jako vážný úraz a značí častou příčinu hospitalizace.

Průměrně je u nás ročně ošetřeno 120 000 zlomenin u dětí do 14 let věku. V uplynulých letech se počet zlomenin zvýšil při stejném počtu úrazů, což znamená, že úrazy jsou stále vážnější. Častěji je nutná hospitalizace i operace. Chlapci jsou podstatně častěji postiženi těmito závažnými úrazy, zvláště co se týká zlomenin končetin a kostí lebky a obličeje. Příčinou je rizikovější chování chlapců, kteří si méně než dívky uvědomují možné následky, ale také nabídka sportů, při kterých se dosahuje větší rychlosti a jež vyžadují dobré soustředění a přípravu. Nejčastěji vzniká zlomenina následkem pádu, spolupůsobící faktory jsou tvrdé povrchy, nábytek, vybavení hřiště, kluzké povrchy, schody, balkóny a okna.

Malé děti padají z přebalovacích ploch, židlí a postelí, kočárků, odrážedel a chodítek. Ke zlomenině nebo vymknutí v kloubu může také dojít, když dospělý neopatrně zachytí padající dítě. Děti starší spíše utrpí zlomeninu při pádu z vybavení hřiště, sportovního nářadí nebo pádem z kola a bruslí, při lyžování, případně bobování s nárazem na pevnou překážku. Komplikované a těžké zlomeniny provázejí dopravní úrazy, zvláště při střetu s motorovým vozidlem. U nejmenších dětí je nejčastěji úraz způsoben pádem, a protože dítě vzhledem k posunutému těžišti padá hlavou napřed, bývají tato zranění nejen bolestivá, ale také nebezpečná pro další vývoj dítěte.

Následky úrazů jsou poškození kůže, ztráta tkání, porucha růstu zlomené končetiny nebo deformace kostí, poruchy funkce postižené části těla. Vdechnutí drobných předmětů, většinou provázené silným sevřením krku, je příčinou smrti hlavně u dětí ve stáří šesti měsíců až tří let. Lékař má rodiče upozornit na riziko nejen malých předmětů, ale i tvrdých kousků potravy, poučit je o první pomoci, zmínit se o nebezpečí plastových sáčků, dlouhých tkanic na oblečení a používání měkkých polštářů u nejmenších dětí. Popáleniny a opařeniny jsou další smutná kapitola - tyto úrazy jsou nejen velice bolestivé, ale vyžadují dlouhé léčení a opakované zákroky. Řezné a bodné rány jsou často následkem pádu na sklo či ostré hrany.

tags: #stret #zavady #ohrozeni #prevence

Oblíbené příspěvky:

• Nerezové koše Orion
• Ekologická vozidla
• Více o knize "Od přírody podřízena"
• Zkušenosti s profesionálním čištěním motoru
• Současnost stráže přírody NP Šumava