Studie ČHMÚ: Znečištění podzemní vody pesticidy v České republice

Alarmující výsledky z monitoringu reziduí pesticidů v podzemních a povrchových vodách evokují otázku, zda i orná půda může obsahovat významnou kontaminaci pocházející z intenzivního používání pesticidů v současnosti či minulosti. Na tento problém se zaměřil v minulých letech výzkum týmu z Centra pro výzkum toxických látek v prostředí (RECETOX). Zajímavé výsledky byly publikovány v renomovaném odborném časopise Science of the Total Environment. Je jistě vhodné, aby se s výsledky průzkumu seznámili nejen zemědělci, ale i orgány řídící použití pesticidů v ČR či nastavující strategie českého zemědělství.

Koncem prázdnin 2017 zvířil pozornost čtenářů Hospodářských novin článek upozorňující na rozsáhlou kontaminaci podzemní vody v České republice pesticidy. Asi měsíc poté byla v cyklu „A dost!“ uvedena lidověji orientovaná video reportáž[1] se stejným tématem. O tomto problému se ale ví již roky - oddělení jakosti vod Českého hydrometeorologického ústavu, které pod vedením dr. Na konci léta 2017 se však díky sdílení na sociálních sítích tyto výsledky staly rychle známé široké veřejnosti.

Výsledky jsou skutečně alarmující, neboť více než polovina z téměř 700 vrtů vykazuje pozitivní nálezy alespoň nějakého pesticidu či transformačních produktů a ve značném množství vzorků jsou pesticidy jednak přítomné v mnohačetných koktejlech, jednak v koncentracích překračujících povolené limity. Vyvstávají logické otázky: Jak je na tom orná půda? Je také navzdory legislativě a regulaci používání pesticidů významně kontaminována rezidui ať už současných, či minulých pesticidů? Pokud ano, jaké látky se objevují, jak často a v jakých koncentracích? Jsou v půdě přítomny směsi mnoha různých pesticidů podobně jako ve vodách? Lze nalézt nějakou souvislost mezi výskytem reziduí a vlastnostmi půd či způsoby hospodaření? Může výskyt pesticidů v půdě souviset s jejich nálezy ve vodách?

Současné systémy zemědělské produkce potravin, krmiv a biomasy jsou nerozlučně svázané s používáním herbicidů, fungicidů a insekticidů. Celosvětově se každý rok spotřebuje cca 3,3 milionů tun pesticidů[4], z toho cca 420 tis. tun v Evropě a 4,8 tis. tun v ČR[5]. Jejich použití je zdůvodňováno potřebou zajistit dostatečnou kvantitu a kvalitu potravin a krmiv, ale zároveň představuje jeden z největších úmyslných vstupů potenciálně nebezpečných látek do půdy, vody, ovzduší a plodin.

V současnosti používané pesticidy (currently used pesticides - CUPs) by měly být pro životní prostředí mnohem příznivější než zakázané pesticidy minulosti (např. organochlorované pesticidy - OCPs, jako DDT, lindan či toxafen) díky jejich vyšší účinnosti na škůdce umožňující nižší dávky, nižší perzistenci a nižší necílové toxicitě. Na druhou stranu, mnoho ve světě v současnosti užívaných pesticidů jsou stále dosti perzistentní a toxické látky (například triazinové herbicidy či conazolové fungicidy). Mezi účinnými látkami schválenými EU[6] figuruje stále kolem 150 látek zařazených do kategorie „akutní akvatická toxicita 1“, 9 látek s toxicitou pro reprodukci (úroveň 1A/1B) či způsobujících endokrinní disrupci, 6 látek podezřelých z karcinogenity a kolem 50 látek splňujících alespoň dvě ze tří kritérií PBT (perzistence, bioakumulace, toxicita). Několik povolených v současnosti používaných pesticidů je na seznamu prioritních kontaminantů vodní politiky EU[7].

Čtěte také: Environmentální Filosofie: Podrobný Přehled

Ačkoliv jsou poločasy života v současnosti používaných pesticidů obecně kratší než u organochlorovaných pesticidů, jejich opakované použití může vést k postupné kumulaci v prostředí - tzv. pseudoperzistenci, protože jejich degradace je pomalejší než jejich přísun. Zdá se tedy, že několik v současnosti používaných pesticidů následuje příběh organochlorovaných pesticidů, neboť literatura posledních let uvádí nálezy v současnosti používaných pesticidů ve velmi vzdálených oblastech či výskyt na lokalitách kde nebyly 10-20 let vůbec aplikovány. Celá tato problematika nabírá na vážnosti i s ohledem na biotickou a abiotickou produkci transformačních produktů (TPs) pesticidů, které mají velmi jiné vlastnosti než mateřské molekuly.

Zemědělská půda je první recipient pesticidů po jejich aplikaci. Pokud se váží na půdu silně, což je případ zejména hydrofobních a kationtových látek, jejich perzistence se v půdě zvyšuje, jejich dostupnost k (bio)degradaci a mobilitě se snižuje a mohou vytvořit dlouhodobá vázaná rezidua. Pro mnoho pesticidů či jejich transformačních produktů se půda stává jejich sekundárním plošným zdrojem znečištění podzemních vod (průsaky látek rozpustných či vázaných na půdní koloidy) a povrchových vod (povrchový odtok látek rozpustných, vázaných na koloidy i na větší erodované půdní částice). Spolu s únikem kapének při aplikaci jsou toto hlavní mechanizmy zodpovědné za opakované nálezy v současnosti používaných pesticidů a jejich transformačních produktů v monitoringu vod jak v ČR[8], tak v jiných zemích[9]. Zřejmě kvůli pomalému nepřetržitému uvolňování z půd jsou ve vodách nacházeny ve vysoké četnosti a koncentracích i látky nepoužívané mnoho let (např.

Přesto, že zemědělská půda je klíčovou zásobárnou a zdrojem pesticidů, rozsáhlejší průzkumy půd (např. s počtem lokalit a látek větším než 10) jsou překvapivě vzácné. zpětnou vazbu a verifikaci regulačního systému (např.

V únoru a březnu 2015 (3-4 měsíců po posledních možných aplikacích pesticidů a před jejich první jarní aplikací) byly odebrány vzorky orných půd ze 75 lokalit v celé ČR. Pomocí satelitních snímků, byly pro lokality určeny plodiny ve třech letech před vzorkováním (2012-2014). Navíc, pokud byla přítomná, byla při odběrech identifikována ozimá kultura. Celkově bylo rozložení plodin na lokalitách následující: 50,7 % obilniny, 16,4 % kukuřice, 12,4 % řepka, 4,4 % řepa, 4,0 % zelenina a 3,1 % luštěniny. Data o aplikacích pesticidů a pěstovaných plodinách od zemědělců nebylo možno získat, neboť jde o soukromé informace.

Na každé lokalitě, na ploše cca 1 ha umístěné uprostřed pole, bylo odebráno 9 pod-vzorků ornice, které byly smíchány ve směsný vzorek. Půda byla dále homogenizována, pomalu sušena za venkovní teploty, rozmělněna, přesáta přes 2 mm síto a analyzována na základní půdní vlastnosti (obsah organického uhlíku, pH, zrnitostní složení, kationtovou výměnnou kapacitu atd.). Ve vzorcích bylo analyzováno 51 v současnosti používaných pesticidů a 9 jejich vybraných transformačních produktů, a také nepoužívané triaziny atrazin a simazin a 6 jejich transformačních produktů (analýza LC-MS/MS po extrakci QuEChERS).

Čtěte také: Greenhouse Gas Reduction Strategies in the Czech Republic - IDEA Study

V současnosti používané pesticidy byly vybrány z rozsáhlého seznamu používaných látek[10] na základě jejich spotřeby s výjimkou těch, které nelze stanovit multireziduálními metodami, anebo byly pro dané lokality shledány nerelevantní (např. díky nadmořské výšce, aplikované v sadech apod.). Zakázané triaziny a jejich transformačních produkty byly začleněny na základě výsledků monitoringu vod, kde představují problém svými častými nálezy mnoho let po ukončení používání. Celkem šlo o 30 herbicidů, 20 fungicidů a 3 insekticidy reprezentujících několik skupin látek: conazolové fungicidy (9 látek), chloracetanilidy, deriváty kyseliny fenoxyoctové, strobiluriny, triaziny a pyridiny (po 4 látkách), amidy, karbamáty a deriváty kyseliny močové (po 3 látkách). Bylo též zastoupeno 17 látek ze seznamu pro substituci v EU[11] a 8 látek bylo prioritními polutanty dle vodní politiky EU[12].

Výsledky ukázaly, že kontaminace sledovaných půd analyzovanými pesticidy je značně rozsáhlá. V 99 % půd byl detekován (koncentrace nad limit kvantifikace - LOQ) alespoň jeden pesticid (pro sumární hodnocení se jako „pesticid“ chápe suma mateřské látky a všech relevantních transformačních produktů převedených na chemické ekvivalenty mateřské látky). V 81 % půd překročila koncentrace alespoň jednoho pesticidu koncentraci 0,01 mg/kg (použita jako prahová hodnota - vysvětleno níže). Sledované orné půdy také většinou obsahovaly rezidua vícenásobná: 85 % půd obsahovalo současně 3 a více pesticidů a 51 % půd současně 5 a více pesticidů. Přes polovinu půd (53 %) obsahovalo kombinaci alespoň 2 pesticidů v koncentracích vyšších než 0,01 mg/kg.

Co se týká vícenásobného výskytu, extrémem bylo 6 půd, které obsahovaly 10 a více detekovaných pesticidů a v jedné půdě bylo nalezeno současně 8 pesticidů přesahujících limit 0,01 mg/kg. Nejvyšší koncentrace nacházené pro individuální pesticidy byly 0,139 mg/kg pro pendimetalin a 0,124 mg/kg. Pro sumární hodnocení v tomto odstavci se jako „pesticid“ chápe suma mateřské látky a všech relevantních transformačních produktů (převedených na chemické ekvivalenty mateřské látky).

Limitní hodnota 0,01 mg/kg pochází z vyhlášky č. 13/1994 Sb.[14] a týká se jednotlivých pesticidů nepatřících mezi organochlorované pesticidy. Přestože daná vyhláška již není platná, byla tato hodnota použita pro interpretaci výsledků, neboť jiný obecný limit pro individuální pesticidy není dostupný, a to ani v novele vyhlášky (vyhláška č. 153/2016 Sb.). Použití takového společného prahu je jistě vhodnější pro interpretaci výsledků než pouhá detekce, protože LOQ se odvíjí od aktuálních schopností analytické instrumentace. V zahraničí bylo možné dohledat pouze holandský[15] limit 0,07 mg/kg, který se ale týká sumy všech pesticidů v půdě a byl překročen v 32 % půd. Podobný je i český limit pro sumu pesticidů v půdě (dle vyhlášky č. 13/1994 Sb. je to 0,1 mg/kg), který byl překročen v 21 % půd.

Při pohledu na jednotlivé látky (graf) je patrné, že látky příslušející k triazinovým herbicidům byly nacházeny nejčastěji (nějaký zástupce byl přítomen v 89 % půd) a též ve významných koncentracích - 47 % půd obsahovalo sumu triazinů překračující 0,01 mg/kg. Konkrétně byly nejčastěji detekovanými látkami transformační produkty triazinů, zejména hydroxy-triaziny. Hydroxy-terbutylazin a hydroxy-atrazin patřily také mezi látky nejčastěji překračující limit 0,01 mg/kg (24 % respektive 25 % půd) a dosahující nejvyšších maximálních koncentrací (0,075 respektive 0,124 mg/kg). To odpovídá jejich silné sorpci a významné perzistenci v půdě. Nižší výskyt desalkylovaných triazinů korespondoval opět s jejich vlastnostmi, které podmiňují jejich preferenci k vymývání do podzemní vody.

Čtěte také: Česká studie o klimatu

Transformační produkty atrazinu a simazinu, které se v EU nepoužívají od zákazu v roce 2004 (více než 10 let před odběry půd), byly ve studovaných půdách nacházeny překvapivě často. Atrazin a simazin jsou látky významně toxické pro vodní prostředí, prioritní látky vodní politiky EU, podezřelé karcinogeny a endokrinní disruptory. Navzdory zákazu jsou atrazin a simazin, či jejich transformační produkty často nacházeny jako kontaminanty evropských vod i půd. Vyvstává klíčová otázka, odkud tato rezidua v půdách pochází.

V ČR byl simazin před zákazem používán velmi málo (max. 200 kg/rok a ne na polní plodiny)[18]. Je tedy velmi nepravděpodobné, že by půdní výskyt byl dědictvím minulosti. Naopak se jako velmi pravděpodobná jeví hypotéza, že tato rezidua simazinu pochází z aplikace terbutylazinu, který má dle EU legislativy[19] povoleny až 3% nečistoty simazinu. Zdá se, že každoroční aplikace terbutylazinu, který v roce 2006 nahradil atrazin, dosahující až 110 tun ročně, vnáší do zemědělské půdy ČR až 3,3 tun simazinu ročně, což je řádově více než aplikace před zákazem.

Tato hypotéza byla potvrzena výsledky: 1) výskyt desetyl-simazinu (první degradační produkt simazinu v půdě) silně koreloval (rP = 0,68-0,99) s výskytem terbutylazinu a desetyl-terbutylazinu; 2) desetyl-simazin (stejně jako terbutylazin a desetyl-terbutylazin) byl nacházen pouze na lokalitách, kde byla ve dvou letech před odběry pěstována kukuřice, což je jediná plodina na kterou je terbutylazin aplikován; 3) koncentrace desetyl-simazinu byly téměř dvakrát vyšší na lokalitách s kukuřicí v roce 2014 než na lokalitách s kukuřicí v roce 2013. Hydroxy-simazin jako perzistentní dlouhodobé reziduum nebyl na kultivaci kukuřice vázán.

Na rozdíl od simazinu, četná a vysoká rezidua hydroxy-atrazinu nemohou souviset s aplikací terbutylazinu, protože povolená nečistota 0,1% nemůže ani těsně po aplikaci vést k nalezeným koncentracím: běžná dávka[21] 400-900 g/ha terbutylazinu na kukuřici představuje 0,4-0,9 g/ha atrazinu, což zhruba odpovídá 0,0001-0,0003 mg/kg, zatímco výsledky (graf) ukazují průměrné koncentrace hydroxy-atrazinu 0,027 mg/kg. S velikou pravděpodobností jde o dědictví intenzivního (až 130 tun ročně) používání atrazinu několik desetiletí před zákazem. Na druhou stranu, promodelování degradační kinetiky z roku 2005 do roku 2015 ukázalo, že aplikační dávky atrazinu (typicky 1000-2000 g/ha) by nemohly vést k nalezeným koncentracím (graf), pokud by poločas života hydroxy-atrazinu nebyl minimálně 2 roky.

Druhou nejčastěji nacházenou skupinou pesticidů byly conazolové fungicidy (nějaký zástupce byl přítomen v 74 % půd). Vyskytovaly se též ve významných koncentracích - 53 % půd obsahovalo sumu conazolů překračující 0,01 mg/kg. Nejčastěji se v půdách vyskytoval epoxiconazol (48 % půd) a tebuconazol (36 %), dále flusilazol (23 %), prochloraz (21 %) a další (graf). Conazolové fungicidy jsou užívány v EU ve vysokých množstvích pro obilniny a olejniny.

Jsou ale kandidáty na substituci[23], protože naplňují kritéria PBT, zejména toxicitu pro reprodukci a endokrinní disrupci. Vykazují také významnou toxicitu pro vodní organizmy a pro savce (hepatotoxicita, karcinogenita, endokrinnní disrupce). Dle klasifikace EU[24] jsou epoxiconazol a flusilazol podezřelé karcinogeny a látky toxické pro reprodukci kategorie 1A/1B (do kategorie 2 pak patří tebuconazol a cyproconazol). Jediné dostupné půdní limity pro conazolové fungicidy uvádí US EPA[25] - limity pro ochranu podzemní vody: flusilazol 1,8 mg/kg, prochloraz 0,0019 mg/kg a propiconazol 0,69 mg/kg.

Vysoká frekvence nálezů conazolových fungicidů koresponduje nejen s jejich intenzivním používáním (např. epoxiconazol - pouze obilí, 41 tun ročně; prochloraz 80-90% obilí/10-20 % olejniny, 164 tun ročně; tebuconazol 50 % obilniny/50 % olejniny, 167 tun ročně) ale také s jejich environmentálními vlastnostmi: silná sorpce v půdě (logKOC 3-4), malá a střední rozpustnost (SW 7-150 mg/L), vysoká perzistence v půdě (DT50 120-400 dní). S výjimkou tebuconazolu nebyl výskyt conazolových fungicidů asociován s kultivací plodin na lokalitách. To naznačuje, že jejich poločas života v půdách je dostatečně dlouhý na to, aby byly detekovatelné i řadu let po aplikaci a lze je tak zařadit mezi dlouhodobá rezidua.

Acetochlor a S-metolachlor patří spolu s terbutylazinem a glyfosátem k nejvíce používaným herbicidům pro kukuřici (121 tun respektive 64 tun ročně), zatímco metazachlor se používá dominantně na řepku (169 tun ročně). Tyto látky mají velmi krátký poločas života v půdě (5-30 dní) a jsou tranformovány na oxanilovou kyselinu (OA) a etanesulfonovou kyselinu (ESA). Tyto jsou v běžném půdním pH ze 100% deprotonované a tudíž velmi málo sorbované (log KOC 5-60), což vede k jejich vysoké mobilitě a vyplavení z půdy. Výsledkem jsou jej...

Kvalita pitné vody se týká každého z nás. Nikdo bez ní nepřežije. Ti bohatší si ji mohou koupit v PET lahvích (v mylné naději, že je čistší než ta z kohoutku nebo ze studny) nebo si doma naistalovat filtr (v bláhové naději, že si kohoutkovku očistí od pesticidů, hormonů, reziduí léčiv nebo mikroplastů). My ostatní jsme odkázání na to, co nám přiteče kohoutkem z veřejných zdrojů nebo z vlastní studny.

To jsou jen tři titulky z českých médií týkající se kvality pitné vody ve druhé dekádě 21. století v Česku. Ze zprávy z rozsáhlého testování podzemních vod v letech 2013 až 2016 vyplývá, že ve 40 % zdrojů podzemních vod, dokonce i v těch, které slouží k zásobování pitnou vodou, nalezli experti z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) cizorodé, pro zdraví člověka buď prokazatelně nebo potenciálně nebezpečné pesticidy, farmaka a další chemické látky.

Po té, co tyto informace získaly v roce 2017 jistou publicitu, si řada lidí v mém okolí najednou koupila vodní filtr. Vzhledem k tomu, že jsem své děti už jednou otrávil (zde, zde & video níže), jsem také podlehl panice. Sešly se mi snad desítky, možná stovky nabídek filtrů na vodu, z nichž každá slibovala zaručené řešení, nějakou extra výhodu, nejvyšší možnou kvalitu, za cenu od pár set korun do několika desítek tisíc. Dokonce se mi nabízeli různí dealeři, že by za mnou přijeli domů a vše předvedli na místě. Měl jsem z toho hlavu jako meloun.

Zjistil jsem, že podobně jako v jiných oblastech lidského života, ani v oblasti pitné vody neexistuje žádná funkční, skutečně zodpovědná centrální autorita, instituce, která by nás ostatní konzistentně a srozumitelně informovala o tom, jaká je u nás skutečná kvalita vody, jaký dopad má její znečištění na naše zdraví a co je třeba udělat, abychom kvalitu vody dostali na přijatelnou úroveň. Nic takového tu není, neboť by to bylo stejně jako v jiných oblastech v rozporu s pravidly neoliberální „volnotržní soutěže“. Jsme svobodní, a tak ať si každý dělá, co chce. V tomto případě, ať si každý, kdo chce, udělá dva doktoráty z chemie a doma si vybuduje profesionální laboratoř.

Vzhledem k tomu, že jsem své děti už jednou otrávil, jsem také podlehl panice. „Jediný způsob, jak tyto látky odstranit, jsou filtry na bázi granulovaného aktivního uhlí (GAU). Já osobně nejsem příznivcem domácích úpraven vody z několika důvodů: Provozování takového zařízení vyžaduje údržbu a renovaci filtrů, v případě zanedbané údržby hrozí naopak zhoršená kvalita vody např. v důsledku pomnožení patogenních organismů. Tato zařízení jsou navíc poměrně drahá, provoz je také nákladný, jelikož se musí obměňovat filtry, čas od času by se měla zkontrolovat účinnost analýzou vody v laboratoři, která je docela drahá, navíc si vůbec nejsem jist, zda je takovéto zařízení na trhu.

Já osobně piji kohoutkovou vodu a doufám, že v dohledné době proběhne investice na úpravně vody na Želivce (instalace technologie na bázi granulovaného aktivního uhlí se již projektově chystá, takže je to jen otázka času). ČHMÚ se snaží problematiku pesticidů řešit s odpovědnými úřady, tj. ministerstvy, plánujeme tuto problematiku publikovat na našich webových stránkách (každoroční vyhodnocení situace), zájem ze strany tisku také nějaký je. Problém s médii je v tom, že mají sklony »malinko« přehánět, tím ovšem nechci říci, že situace není znepokojivá.

Uběhly dva roky, bylo léto 2019 a já jsem si povídal s kamarádkou, která se profesně věnuje ekologickému zemědělství a biopotravinám a má díky tomu informace o tomto tématu z první ruky, mimo jiné i z vládních kruhů. „Jednalo se teď na ministerstvu zemědělství o tom, že by se v okruhu několika set metrů okolo Želivky muselo hospodařit už pouze ekologicky, tj. bez použití jakékoliv zemědělské chemie. Jenomže se to smetlo ze stolu,“ řekla mi. Napadlo mě, že už je to dva roky, co mi psal pan Kodeš, a připomnělo mi to, že doma dál pijeme zředěné pesticidy.

Zjistil jsem, že Želivku dlouhodobě znečišťuje právě především splach z okolních polí, na kterých se pěstují na pesticidy a průmyslová hnojiva náročné technické plodiny jako je řepka, kukuřice nebo řepa. Podle České technologické platformy pro ekologické zemědělství překračují rezidua pesticidů limity i několikanásobně. V ochranném pásmu vodního zdroje Želivka přitom nenajdete ani hektar půdy, na které by se hospodařilo v režimu ekologického zemědělství (v celém Česku jsou ze 430 tisíc hektarů zemědělské půdy v ekologickém zemědělství pouze 4 %).

Napsal jsem panu Kodešovi znovu, tentokrát s otázkou, jak to s těmi filtry na Želivce vypadá. Poslal mi odkaz na projekt EU, kde bylo napsáno, že nové uhlíkové filtry budou spuštěny 1. června 2022 (zde). První zprávu o pesticidech v Želivce a nutnosti nasazení nové filtrační technologie jsem v médiích našel v roce 2016. Co z toho plyne?

„Pesticidy mají řadu nežádoucích účinků. Jedná se především o účinky akutně toxické (od určité koncentrace mohou způsobit akutní otravy), rakovinotvorné, mutagenní (způsobují změnu ve struktuře DNA) a teratogenní (poškozují plod). Uvádí se také, že mohou být příčinou řady civilizačních chorob, působí na centrální nervovou soustavu, ale i hormonální a imunitní systém člověka. Navíc řada těchto látek působí takzvaně bezprahově. To znamená, že lze jen velmi těžko říci, od jaké koncentrace jsou škodlivé a kdy ještě bez následků. Další vliv těchto látek na lidské zdraví lze spatřovat v jejich vzájemném synergickém působení, kdy třeba i velmi nízké koncentrace jedné látky mohou stimulovat účinky látky jiné.

Zhruba 1,5 milionu lidí ze Želivky a několik milionů dalších obyvatel naší země pije zředěné pesticidy, hormony, rezidua léků, nitráty a další látky, které se do vody dostávají především ze zemědělství a průmyslu a také z domácností. Víme, že pesticidy nezabíjejí jenom brouky, plevel a včely, ale také ostatní živé organismy, tj. i lidi.

Martin Pivokonský k tomu říká: „Musíme si položit otázku, co je pro nás důležitější. Zda řepkové pole, nebo ochrana vodních zdrojů.“ (zde) A to je ono: v neregulovaném laissez-faire kapitalismu jde o maximalizaci zisku s tím, že každý problém je na prvním místě příležitost pro byznys.

Co se týče řešení znečištění Želivky, Lucie Nemešová z platformy ekologického zemědělství dává za příklad německé Lipsko: „Tamější vodárna, zhruba srovnatelná s tou na Želivce a zajišťující pitnou vodu pro zhruba 700 tisíc obyvatel Lipska, už před lety zřídila na své náklady dceřinou společnost, která má hospodaření na orné půdě v jejím sousedství na starosti. Soudě podle tohoto příkladu mě napadá otázka: proč nám, Pražanům, potažmo Středočechům, pesticidy a další cizorodé látky v pitné vodě nevadí, zatímco lidem v Lipsku ano? Ta dvě města jsou od sebe, coby kamenem dohodil (250 km). Dokážeme něco takového někdy i u nás?

P. S.: Toto mi k tématu napsal v červnu 2020 Jannis Samaras, zakladatel Kofoly: „Po několikaletém úsilí a spolupráci s místními zemědělci, lesáky a obcemi jsme ocertifikovali velkou část Rajecké doliny na BIO oblast. Usilujeme tím o ochranu tamního zdroje vody.“ Musím říct, že z toho jsem zalapal po dechu... Soukromá korporace, která vodu těží a balenou ji rozváží stovky kilometrů sem a tam, aby ji se ziskem prodala, prosadí ochranu vodního zdroje raz dva.

Podzemní voda v Česku je znečištěná pesticidy, které ve značné míře pocházejí z pěstování řepky a kukuřice jako biopaliv. V drtivé většině zdrojů podzemních vod, dokonce i v těch, které slouží k zásobování pitnou vodou, nalezli experti z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) významné znečištění pro zdraví člověka nebezpečnými pesticidy. Ve zhruba polovině z 660 sond dokonce experti objevili více druhů těchto látek a často ve větším množství, než doporučují limity pro podzemní vodu. "V roce 2013 jsme alespoň jeden pesticid našli v 53 procentech objektů a ta situace se v dalších letech nezměnila.

Přehled nejčastěji nalézaných pesticidních látek a jejich metabolitů v povodí Želivky a Úhlavy:

• Dusíkaté pesticidy: terbutylazin, acetochlor, metolachlor, atrazin desethyl, metazachlor, dimethachlor, alachlor, metamitron, metribuzin, mancozeb, propiconazol, tebuconazol, hexazinon, chloridazon
• Uronové pesticidy: diuron, isoproturon, chlorotoluron, linuron, nicosulfuron
• Totální herbicidy: glyfosát, AMPA
• Insekticidy: DEET

Zdroj: Liška, M. Seminář Potenciál ekologického zemědělství v ochraně environmentálně citlivých oblastí, 11. 11. 2021

tags: #studie #chmu #znečištění #podzemní #vody #pesticidy

Oblíbené příspěvky:

• Pierre Teilhard de Chardin – analýza
• Zúrodněte zahradu kompostem z trávy
• Charakteristika řeckého klimatu
• Svoz odpadu Svatý Jan nad Malší
• Formuláře pro hlášení ohrožení