Studie EIA a ekologická újma v České republice

Plánovaná investice vaší firmy může podléhat zákonu o posuzování vlivů na ŽP, tzv. EIA (Environmental Impact Assessment) je jedním z preventivních nástrojů ochrany životního prostředí snižující potenciální negativní vlivy připravovaných záměrů a investic. Jde o systematické zkoumání možných dopadů záměrů na životní prostředí a veřejné zdraví dříve, než se započne s jejich vlastní realizací.

Legislativně je proces EIA upraven zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí ve znění pozdějších předpisů. Postup při posuzování budoucího vlivu plánovaného záměru nebo koncepce na životní prostředí upravuje zákon č.100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí ve znění pozdějších předpisů. V rámci procesu EIA jsou posuzovány stavby, činnosti a technologie uvedené v příloze zákona. Jedná se například o vybrané technologie, výrobní a skladové haly, komunikace, apod. - nově budované, ale i jejich změny, tj.

Předmětem posuzování vlivů na životní prostředí jsou záměry (stavby, činnosti a technologie), které uvádí příloha č. 1, kategorie I (záměry vždy podléhající posouzení), záměry uvedené v příloze č. 1, kategorie II (záměry vyžadující zjišťovací řízení) a změny těchto záměrů uvedené v § 4 odst. 1 zákona. V rámci EIA jsou posuzovány i záměry, které nedosahují limitů uvedených v příloze č. 1.

Výčet staveb a činností, které pod proces EIA spadají jsou uvedeny v příloze č. 1 zákona. Záměry zaobírají široké spektrum investičních akcí od instalací nových technologií a výrobních zařízení, rozšíření stávající kapacity těchto zařízení, infrastrukturu (železniční, silniční, vodní, leteckou), až po budování sídel, obchodních komplexů, parkovišť a rekreačních míst. Příklady záměrů uvedených v příloze č. 1 zákona č. 100/2001 Sb. jsou uvedeny níže.

Každý, kdo plánuje investiční akci, by měl provést ověření, zdali záměr je či není uveden v jedné ze 118 položek přílohy č. 1 zákona č. 100/2001 Sb. Ověření je třeba vždy provést před zahájením činností na vlastním záměru. V případě nutnosti provedení posouzení, musí být tato zákonná povinnost provedena jako první krok. Bez zhodnocení záměru nelze pro projekty uvedené v příloze č. 1 zákona č. 100/2001 Sb. získat územní rozhodnutí ani stavební povolení.

Čtěte také: Environmentální Filosofie: Podrobný Přehled

Proces EIA probíhá vždy dříve, než jsou záměry povoleny a než se započne s jejich vlastní realizací. Bez závěru procesu EIA nesmí povolující úřad (např. stavební úřad) rozhodnout o povolení záměru. Celému procesu posouzení podléhají záměry buď vždy (u rozsáhlejších nebo významnějších projektů), nebo v případě, že se tak stanoví v tzv. zjišťovacím řízení. U většiny záměrů proces posuzování začíná tzv. zjišťovacím řízením, ke kterému je nutno dodat příslušnému úřadu (Ministerstvo životního prostředí nebo Krajský úřad) oznámení záměru ke zveřejnění.

Záměry, které dalšímu posuzování podléhají, je potom nutno podrobně vyhodnotit v dokumentaci posuzování vlivů na životní prostředí. Dle typu záměru je investor povinen zpracovat oznámení záměru pro potřeby zjišťovacího řízení nebo dokumentaci EIA pro posuzování. Požadavky na strukturu a obsah dokumentů jsou stanoveny zákonem. Při zpracování dokumentů se musí vždy vycházet z konkrétních informací o daném záměru. Posuzované parametry nelze v navazujících řízeních rozšiřovat či neúměrně měnit.

Jelikož se posuzuje široký dopad záměru na okolí, musí být často součástí jako přílohy rozličné studie (rozptylová, hluková, posouzení vlivu na lidské zdraví, hodnocení vlivu zásahu na přírodu a krajinu apod.). Součástí dokumentů mohou být vyžadovány další odborné studie jako: rozptylová studie, hluková studie, posouzení vlivů na veřejné zdraví, posouzení vlivů na oblasti NATURA 2000, biologický průzkum, dendrologický průzkum a další. Investor musí počítat s tím, že zpracování studií může být časově dosti náročné.

Příslušnými úřady pro proces posuzování jsou krajské úřady a ministerstvo životního prostředí. Závěrem procesu je vydání závazného stanoviska, které se záměr souhlasí obvykle s podmínkami, nebo realizaci záměru zamítne. Účelem posuzování vlivů na životní prostředí je získat objektivní odborný podklad pro vydání rozhodnutí, popřípadě stanovení opatření, a přispět tak k udržitelnému rozvoji společnosti. Posuzují se vlivy na obyvatelstvo, veřejné zdraví a životní prostředí, včetně vlivů na živočichy a rostliny, ekosystémy, biologickou rozmanitost, půdu, vodu, ovzduší a krajinu, přírodní zdroje, hmotný majetek a kulturní dědictví a jejich vzájemné působení a souvislosti.

Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí se vztahuje na všechny záměry, které jsou uvedeny v příloze č. 1 zákona č. 100/2001 Sb.. zajištění povinných příloh dokumentů EIA (vyjádření příslušného stavebního úřadu k záměru z hlediska územně plánovací dokumentace a Stanovisko orgánu ochrany přírody, pokud je vyžadováno podle § 45i odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb.).

Čtěte také: Greenhouse Gas Reduction Strategies in the Czech Republic - IDEA Study

Účelem novely je primárně zefektivnění aplikační praxe, a to díky jasnému odlišení působnosti zákona od působnosti složkových předpisů. Toto zpřesnění se děje prostřednictvím úpravy definice ekologické újmy. Dále dochází k zpřesnění procesního postupu při provádění preventivních a nápravných opatření, včetně zakotvení možnosti úhrady nápravných opatření ze Státního fondu životního prostředí České republiky v situacích, kdy není původce závadného stavu znám nebo se jej nepovede zjistit, a příslušný orgán provádí nezbytná nápravná opatření sám.

Podle platného znění zákona, vyjde-li z hodnocení rizik, že provozovatel může způsobit ekologickou újmu, jejíž náprava si vyžádá náklad vyšší než 20 000 000 Kč, vyváže se z povinnosti finančního zajištění pouhým odkazem na certifikaci EMS/EMAS. Skutečnost, že má provozovatel zaveden systém EMAS či certifikaci ISO nedává záruku, že provozovatel zpracoval hodnocení vlivů odpovídající požadavkům ZEU (a prováděcího nařízení vlády) a disponuje finančním zajištěním (např. pojištěním), na základě, kterého pokryje i náklady na nápravu ekologické újmy podle ZEU. V případě, že by tito provozovatelé i nadále nezpracovávali hodnocení rizik, nevztahovala by se na ně ani povinnost zasílat toto hodnocení do databáze a ČIŽP by tak ztratila nad jejich činností do jisté míry kontrolu, proto je navrženo vypuštění uvedené výjimky.

Hlavní principy navrhované právní úpravy:

• Definice ekologické újmy
• Otázka zahájení řízení u preventivních nebo nápravných opatření
• Neexistující databáze hodnocení rizik
• Vypuštění výjimky ze zpracování hodnocení rizik pro subjekty, které disponují EMAS či ISO
• Změna výše sazeb a zakotvení přestupku za nevypracování hodnocení rizik

Komentáře z důvodové zprávy k bodům novely:

K bodu 1 a 7: Úprava směřuje k redefinici ekologické újmy na chráněných druzích volně žijících živočichů či planě rostoucích rostlin nebo přírodních stanovištích a ekologické újmy na vodách. Zpřesněním definice usiluje také o vyjasnění vztahů mezi správními řízeními vedenými podle tzv. složkových právních předpisů v oblasti životního prostředí a řízením podle zákona o předcházení ekologické újmě. Ekologická újma ve smyslu zákona o ekologické újmě (dále jen „ZEU") by měla zahrnovat nejzávažnější případy ekologických újem způsobených provozní činností (významný dopad na evropsky významné druhy rostlin a živočichů, na chemický či ekologický stav vody atd.). Ekologické újmy v širším slova smyslu (škodlivé události) nedosahující intenzity závažnosti ZEU by měly být řešeny podle složkových zákonů.

Čtěte také: Česká studie o klimatu

Úprava definice ekologické újmy na chráněných druzích a přírodních stanovištích cílí na zvýšení aplikovatelnosti zákona o předcházení ekologické újmě a její nápravě. Současná definice ekologické újmy je vázána na „závažné nepříznivé účinky na dosahování nebo udržování příznivého stavu ochrany druhů nebo stanovišť", tedy v praxi musí ekologická újma dosáhnout celorepublikového významu (či ještě širšího významu v rámci přirozeného areálu druhu či přirozeného rozsahu stanoviště) nebo se musí týkat velmi specifických případů, například dopadu na velmi izolovaný, vzácný druh. Navržená úprava cílí na posunutí ekologické újmy na místní úroveň a za ekologickou újmu považuje závažné poškození nebo zničení místní populace druhu nebo poškození a zničení přírodního stanoviště závažného z hlediska jeho souvislého výskytu v dotčeném území. Místní populací se rozumí část populace určitého druhu žijící na území vymezeném hranicemi souvislého biotopu daného druhu, případně ohraničeném spojitým výskytem tohoto druhu v daném místě.

Úprava definice ekologické újmy na vodách cílí na zvýšení aplikovatelnosti zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě. Současná definice ekologické újmy na vodách podle směrnice 2004/35/ES je vázána na nepříznivý účinek na stav útvarů povrchových nebo podzemních vod. Aby byl tento nepříznivý účinek prokázán, musí nejdříve dojít k vyhodnocení stavu útvarů povrchových nebo podzemních vod. Vyhodnocení tohoto stavu je dlouhodobá záležitost; 3 roky v případě útvarů povrchových vod (vyhláška č. 98/2011 Sb.) a 6 let v případě útvarů podzemních vod (vyhláška č. 5/2011 Sb.). Navržená úprava tedy za ekologickou újmu považuje také závažné ohrožení jakosti vod nebo vodních zdrojů.

K bodu 8 a 9: Jedná se o zdůraznění preventivního charakteru jednání provozovatele. Důraz je kladen na nutnost provedení preventivních opatření již v okamžiku hrozby vzniku ekologické újmy, nikoliv až v okamžiku jejího vzniku, kdy preventivní opatření z podstaty ztrácí svůj smysl.

Návrh dále reaguje na aplikační potíže související s financováním preventivních opatření v případech, kdy by původce nebyl znám (změna v § 6 odst. 5), nebo by je nerealizoval bezodkladně, či ve stanovené lhůtě, a přebírá doslovné znění čl. 5 bod 4. Směrnice 2004/35/ES.

K bodu 10: Návrh reaguje na aplikační potíže související s financováním nápravných opatření v případech, kdy není původce znám, a přebírá doslovné znění čl. 6 bod 3. Směrnice 2004/35/ES.

K bodu 12 a 13: Úprava zakotvuje oprávnění pověřených zaměstnanců provozovatele a příslušného orgánu provádějícího preventivní opatření po předchozím oznámení vlastníkovi nemovitosti a v nezbytném rozsahu vstupovat a vjíždět na cizí nemovitosti v případech, kdy ekologická újma hrozí (nikoliv v pouze v případech, kdy již vznikla jako dosud). Společně s nimi mohou na cizí nemovitosti vstupovat nebo vjíždět i jejich pomocní pracovníci nebo jiné osoby zajišťující z jejich rozhodnutí nebo podle jejich pokynů provádění preventivních opatření nebo nápravných opatření.

K bodu 16: Zakotvení ohlašovací povinnosti při zpracování a aktualizaci hodnocení rizik. Jedná se o preventivní opatření a přehled nezbytný pro aplikační praxi a výkon kontroly. Ohlašovací povinnost má být plněna skrze systém ministerstva. Navázán je také odpovídající přestupek a přechodné ustanovení.

K bodu 17: Podle platného znění zákona, vyjde-li z hodnocení rizik, že provozovatel může způsobit ekologickou újmu, jejíž náprava si vyžádá náklad vyšší než 20 000 000 Kč, vyváže se z povinnosti finančního zajištění pouhým odkazem na uvedenou certifikaci. Ze strany odborné veřejnosti však byly vzneseny pochybnosti, zda skutečnost, že má provozovatel zaveden systém EMAS či certifikaci ISO dává záruku, že provozovatel zpracoval hodnocení vlivů odpovídající požadavkům zákona o ekologické újmě (a nařízení vlády č. 295/2011 Sb.) a disponuje finančním zajištěním (např. pojištěním), na základě kterého pokryje i náklady na nápravu ekologické újmy podle zákona o ekologické újmě. V případě, že by tito provozovatelé nezpracovávali hodnocení rizik, nevztahovala by se na ně ani povinnost zasílat toto hodnocení do databáze, viz bod 16, a ČIŽP by tak ztratila nad jejich činností do jisté míry kontrolu. Uvedené pochybnosti vedly jednání k závěru o vhodnosti vypuštění zákonné výjimky spojené se systémem EMAS a certifikací ISO.

K bodu 25 a 26: Zakotvení chybějícího přestupku [§ 19 odst. 1 písm. e)] a nového přestupku souvisejícího se zakotvením ohlašovací povinnosti podle § 14 odst. 2 zákona [§ 19 odst. 1 písm. f)]. Výše sazby byla upravena tak, aby odpovídala sazbám v jiných složkových předpisech na ochranu životního prostředí.

K bodu 29 a 30: Jedná se o zpřesnění vztahu mezi působností zákona o ekologické újmě a působností jiných právních předpisů regulujících ukládání opatření k předcházení či nápravě škod na životním prostředí.

Jedná se o zpřesnění postupu v případě havárie podle vodního zákona, konkrétně se tedy při zneškodňování a odstraňování škodlivých následků takové havárie, která je příčinou ekologické újmy, postupuje podle § 40 a § 41 vodního zákona. V případě ukládání ostatních opatření, tedy opatření, která nesměřují ke zneškodnění a odstraňování škodlivých následků havárie, se postupuje podle zákona o ekologické újmě.

K čl. V: Přechodná ustanovení vztahující se k nově zaváděné ohlašovací povinnosti podle § 14 odst. 2 zákona a úpravu výjimky ze zpracování podrobného hodnocení rizik podle § 14 odst. 3.

K čl. VI: Účinnost je navrhována s ohledem k předpokládanému harmonogramu legislativního procesu na 1.

Další relevantní zákony:

• Zákon č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší stanovuje jasné povinnosti pro provozovatele zdrojů znečišťování.
• Zákon č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci (IPPC) ukládá povinnost vybraným provozům získat integrované povolení.
• Prevence závažných havárií (zákon č. 59/2006 Sb.).

Nemáte vlastního ekologa, nebo potřebujete rozšířit interní tým o specialistu? Tato oblast je upravena zákonem č. 100/2001 Sb..

tags: #studie #EIA #a #ekologická #újma

Oblíbené příspěvky:

• Výroba parfémových sáčků doma
• Průkopník sociální ekologie
• Příklady adaptací živočichů v ekologii
• Více o recyklaci vody ve vesmíru
• Třídění odpadu v Kolíně