Stupně ochrany přírody v ČR

Územní ochrana je zakotvena v zákoně o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.) a jeho prováděcích vyhláškách (395/1992 Sb. a 45/2018 Sb). Pro chráněná území platí podle zákona o ochraně přírody a krajiny některá omezení v závislosti na jejich kategorii a pro národní parky a chráněné krajinné oblasti i v závislosti na jejich zonaci.

S ohledem na různorodost území a specifické potřeby jejich ochrany umožňuje zákon orgánu vyhlašujícímu zvláště chráněné území stanovit při jeho vyhlašování další, tzv. bližší ochranné podmínky. Výjimky ze zákazů je možné povolit pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody nebo v zájmu ochrany přírody, nebo tehdy, pokud povolovaná činnost významně neovlivní zachování stavu předmětu ochrany zvláště chráněného území.

Rozhodnutí o povolení výjimky obsahuje podmínky, za nichž je předmětnou činnost možné uskutečnit a důvody k tomu vedoucí. Pro zabezpečení zvláště chráněných území (s výjimkou CHKO) před rušivými vlivy z okolí slouží ochranné pásmo (viz § 37 zákona). Pokud se ochranné pásmo vyhlašuje, děje se tak zpravidla současně s vyhlášením území za zvláště chráněné. Pokud se ochranné pásmo nevyhlásí, vzniká tzv. ze zákona a tvoří ho území do vzdálenosti 50 m od zvláště chráněného území.

V takovém pásmu jsou na souhlas orgánu ochrany přírody vázány pouze některé činnosti vymezené příslušný paragrafem zákona o ochraně přírody a krajiny. K označení zvláště chráněných území v terénu se podle vyhlášky č. 45/2018 Sb. zajišťuje zpracování návrhů plánů péče pro CHKO a MZCHÚ na území CHKO, taktéž pro NPR a NPP mimo CHKO a poskytuje metodické vedení, příp. zpracovává odborná stanoviska a vyjádření k žádostem o výjimky ze zákazů v ZCHÚ, resp.

Přehled zvláště chráněných území a lokalit soustavy Natura 2000 v ČR i detailní právní, správní a odborné informace o jednotlivých územích určené zejména pro pracovníky státní správy najdete v Digitálním registru Ústředního seznamu ochrany přírody.

Čtěte také: Ohrožení terorismem v ČR: nový systém

Územní ochrana přírody v ČR

V České republice jsou dvě úrovně zvláště chráněných území (ZCHÚ). Jedná se o velkoplošná zvláště chráněná území a maloplošná zvláště chráněná území. Se vstupem do Evropské unie vyvstala povinnost vymezení soustavy chráněných území Natura 2000. Do velkoplošných zvláště chráněných území spadají dvě kategorie, do maloplošných čtyři a do soustavy Natura 2000 dvě kategorie chráněných území.

Velkoplošná chráněná území

• Národní parky (NP)
• Chráněné krajinné oblasti (CHKO)

Maloplošná chráněná území

• Národní přírodní rezervace (NPR)
• Přírodní rezervace (PR)
• Národní přírodní památka (NPP)
• Přírodní památka (PP)

Soustava Natura 2000

• Evropsky významné lokality
• Ptačí oblasti

Národní parky

Národní parky (NP) - jsou rozsáhlá území mezinárodního významu s ekosystémem, který byl jen minimálně pozměněn člověkem. V současné době máme v České republice čtyři národní parky (NP České Švýcarsko, Krkonošský národní park, NP Podyjí, NP Šumava).

Základním právním předpisem upravující ochranu zvláště chráněných území naleznete v zákoně o ochraně přírody a krajiny. Zde naleznete obecná pravidla pro všechny národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace a přírodní rezervace. Bližší pravidla a omezení, která zákon doplňují, a pravidla pro národní přírodní památky a přírodní památky, naleznete v dokumentech, kterými bylo konkrétní zvláště chráněné území vyhlášeno. Pouze národní parky jsou vyhlašovány zákonem, a proto jsou v něm obsažena i bližší pravidla jmenovitě pro jednotlivé NP.

V národních parcích platí mj. Zákaz odchytu živočichů a sběru rostlin s výjimkou sběru lesních plodů ve 3. a 2. Zákaz táboření, rozdělávání ohňů a zneškodňování odpadů mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody. V zájmu ochrany území NP před vnějšími rušivými vlivy (tj. zajištění postupného přechodu z nijak zvlášť nechráněného území na území NP) jsou kolem národních parků vyhlášena ochranná pásma.

Ve skutečnosti to platí pouze pro Krkonošský národní park a NP Podyjí, protože úlohu ochranného pásma Šumavského národního parku plní CHKO Šumava, zatímco NP České Švýcarsko ochranné pásmo nepotřebuje, protože sousedí pouze s územím CHKO Labské pískovce a CHKO Lužické hory.

Čtěte také: Znečištění vody v ČR

Do zvláště chráněných území vyjma těch nejpřísněji chráněných (viz dále - NPR, NPP, 1. zóna NP) je povolen volný pěší vstup. Naopak vjezd cyklistů je striktně omezen pouze na značené cyklostezky, a to nejen ve všech zvláště chráněných územích, ale dle litery lesního zákona (§ 20 písm.

Krkonošský NP Nejstarší NP v ČR (1963). Čtyři vegetační pásma horské krajiny včetně alpinského stupně. Unikátní lokality vzácných rostlin tzv. zahrádky a endemitů (rožec, jeřáb, šafrán, hraboš mokřadní aj.) Území modelované činností ledovců. Nejnavštěvovanější NP nejen u nás. Pramení zde řeka Labe.

NP Šumava Rozlohou největší národní park v ČR. Je také biosférickou rezervací UNESCO. Chráněné jsou unikátní biotopy - horské smrčiny, rašeliniště, slatě či 5 ledovcových jezer (karová údolí). Vznikl v roce 1991 vyčleněním z mnohem většího CHKO, které jej obklopuje i dnes. Pramení zde Vltava (resp. zdrojnice Teplá a Studená Vltava).

NP České Švýcarsko Nejmladší národní park u nás - vyhlášen v r. 2000. Chráněny jsou unikátní pískovcové skalní útvary a na ně navazující biotopy. Lidem je dobře známá Pravčická brána, stejně jako okolí Hřenska či kaňon říčky Kamenice. Za hranicemi na něj navazuje NP Sazské Šýcarsko. Zajímavá také je dominance lesů, které pokrývají 97 % území.

NP Podyjí Nejmenší národní park v ČR a jediný na Moravě.

Čtěte také: Stupně Ohrožení Terorismem v ČR

Chráněné krajinné oblasti

Chráněné krajinné oblasti (CHKO) - jsou rozsáhlejší území, s jedinečnou krajinou, reliéfem, s významným podílem lesních a travních ekosystémů a různorodého zastoupení dřevin. Případně i s památkami historického osídlení.

Současný zákon o ochraně přírody a krajiny z roku 1992 definuje CHKO jako rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů s hojným zastoupením dřevin, případně s dochovanými památkami historického osídlení. Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány, popřípadě znovu vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území.

Chráněné krajinné oblasti vyhlašuje vláda svým nařízením a v těchto nařízeních naleznete i konkrétní pravidla. V chráněných krajinných oblastech platí mj. Zákaz táboření, rozdělávání ohňů a zneškodňování odpadů mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody.

První chráněnou krajinnou oblastí na území tehdejšího Československa se stal Český ráj, který získal označení CHKO v roce 1955. Tato chráněná krajinná oblast se dnes rozkládá na území tří krajů - Královéhradeckého, Libereckého a Středočeského. V roce 2002 byla rozšířena o Prachovské skály a Maloskalsko, které do původních hranic CHKO nespadaly. Mezi nejznámější místa Českého ráje lze bezpochyby zařadit Adamovo lože, nacházející se nedaleko zámku Hrubá Skála.

O rok později, tedy v roce 1956, byla vyhlášena CHKO Moravský kras. Jedná se o největší krasovou oblast na území ČR, nacházející se severně od Brna. Na jejím území najdete mimo jiné i Punkevní jeskyně, které jsou nejnavštěvovanější jeskyní v České republice a zároveň jedinou u nás, kde je návštěvníkům nabízena i podzemní plavba.

Zatím posledním vyhlášeným chráněným krajinným územím se v roce 2016 staly Brdy, respektive území zrušeného vojenského újezdu Brdy. Přitom již v roce 1921 chtěla skupina poslanců v této lokalitě vyhlásit národní park. Ale nestalo se a místo toho zde později vzniknul vojenský újezd.

Zóny chráněných krajinných oblastí

Chráněné krajinné oblasti jsou územně členěny do zón odstupňované ochrany přírody. Většinou se vymezují čtyři takovéto zóny. Rozdělení vyplývá z potřeby zajistit ochranu přírody a krajiny různým způsobem, protože možnost negativního ovlivnění všech částí území je rozdílná. V jednotlivých zónách tak platí v různé míře základní a bližší ochranné podmínky chráněné krajinné oblasti.

1. Zde nalezneme přírodě blízké nebo člověkem málo pozměněné ekosystémy udržované v žádoucím stavu vhodným managementem nebo ponechané přirozenému vývoji. Jedná se především o lesy s přirozenou nebo přírodě blízkou druhovou skladbou a prostorovou i věkovou strukturou, mokřady, společenstva skal, či přirozená travní společenstva. Patří sem též značně pozměněné ekosystémy se soustředěným výskytem vzácných a existenčně ohrožených druhů a bioty vázané na určitý typ obhospodařování. Dále jsou do této zóny zařazena souvislá území s mimořádnou krajinářskou hodnotou a souvislá území s výskytem geologických a geomorfologických jevů. Zóna zahrnuje chráněná území podle zák. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny, včetně jejich ochranných pásem, další území potřebná pro jejich ochranu, koridory spojující ochranná pásma a chráněná území, plochy s významnými ekosystémy.
2. Do druhé zóny patří člověkem pozměněné ekosystémy, zejména lesní porosty s pozměněnou druhovou skladbou i prostorovou a věkovou strukturou, ale s uchovanou mozaikou přírodě blízkých lesních společenstev. Nalezneme zde travní společenstva (louky a pastviny) s bohatou druhovou skladbou s výskytem ohrožených druhů rostlin, udržovaných vhodným managementem. Dále sem patří rozsáhlý soubor ekosystémů vázaných na určitý typ obhospodařování s významným výskytem ohrožených druhů organizmů. Organickou součástí jsou souvislá území s vysokou krajinářskou hodnotou a vyšším stupněm ekologické stability. Zahrnuje území s relativně vyrovnaným poměrem mezi přírodními objekty a lidskými díly, s relativně řídkým osídlením. Zastoupena jsou sídla převážně rekreačního charakteru, často s památkářskou hodnotou.
3. Do třetí zóny patří člověkem silně pozměněné ekosystémy, běžně hospodářsky využívané, zejména lesy se zcela pozměněnou druhovou skladbou, věkově a prostorově málo strukturované, druhově chudší intenzivně obhospodařované louky a pastviny, orná půda a ostatní zemědělské pozemky rozčleněné do menších částí s bohatým zastoupením dřevin mimo les, s rozptýlenou venkovskou zástavbou.
4. Ve čtvrté zóně najdeme člověkem zcela pozměněné ekosystémy a části krajiny. Jedná se zejména o souvisle zastavěná území, intenzivně obhospodařované velké celky zemědělských pozemků (s převahou orné půdy), větší dobývací prostory, průmyslové areály a pozemky určené jako územní rezerva pro zástavbu.

Maloplošná chráněná území

Mezi maloplošná chráněná území patří národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky.

Národní přírodní rezervace

Národní přírodní rezervace (NPR) - jsou menší území s mezinárodně významnými a jedinečnými ekosystémy. V přírodních rezervacích platí mj. Vstupovat a vjíždět mezi cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody a krajiny, kromě vlastníků a nájemců pozemků. Volný vstup do NPR a NPP je zakázán.

Přírodní rezervace

Přírodní rezervace (PR) - jsou menší území, na kterých je soustředěn větší počet významnějších ekosystém pro danou geografickou oblast.

Národní přírodní památka

Národní přírodní památka (NPP) - je malý přírodní geologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných a ohrožených druhů s národním či mezinárodním významem. Můžete se jednat i o útvary formované vedle přírody i činností člověka.

Přírodní památka

Přírodní památka (PP) - se od národní přírodní památky liší v tom, že její význam je pouze regionálního charakteru.

Historie ochrany přírody v Česku

Kořeny ochrany přírody ve 13. Jak je patrné i z předchozích řádků, ochrana přírody u nás má delší tradici. Chráněná území byla vyhlašována již mnohem dříve než v polovině minulého století - uvádí se rok 1838, kdy vznikla první dvě. Jako nejstarší se uvádí Žofínský prales, který je zároveň i nejstarší přírodní rezervací v Evropě. Spolu s ním v roce 1838 vznikla ještě rezervace Hojná voda na Novohradsku. Jak Žofínský prales, tak Hojná voda se v té době nacházely na panství rodu Buquoyů.

První snahy o ochranu přírody lze však hledat ještě hlouběji v historii. Již obory pro divokou zvěř, které od 13. století zakládala šlechta, se vyznačovaly tím, že zachovávaly přirozené prostředí v té největší míře. Byl v nich omezen vstup a hospodaření. Na některých místech dokonce kvůli oborám došlo k vystěhování celý vesnic. I díky tomu se zachovaly celky neporušené panenské přírody až do moderních věků. Příkladem může být třeba Křivoklátsko.

Systematičtější ochrana přírody se ovšem objevila až v 19. století a ve 20. V současné době je v České republice celkem 26 CHKO, pokrývajících zhruba 15 % rozlohy našeho státu. Jsou doprovázeny velkým množstvím maloplošných chráněných území a čtyřmi národními parky, přičemž na mnoha místech dochází k jejich prolnutí. Ačkoliv se to nemusí zdát kvůli urbanizaci, ničení ekologické infrastruktury nebo fragmentaci krajiny dopravními stavbami, Česká republika má jeden z nevyspělejších systémů ochrany přírody a krajiny.

S chráněnými krajinnými oblastmi se můžeme setkat i u našich sousedů - v Polsku, Německu a na Slovensku. Jejich funkce je podobná jako u nás - jde o území chráněná z důvodu přírodních, historických, kulturních či krajinných hodnot. Ačkoliv Slovensko bylo s Českem dlouho součástí jednoho státu, zákony na ochranu přírody společné nebyly. To ovšem neznamená, že by slovenské pojetí chráněných krajinných oblastí bylo dramaticky jiné. Většinou jde o rozsáhlá území, nejmenší CHKO na Slovensku má 12 000 ha, největší více než 77 000 ha. Dnes se na Slovensku nachází čtrnáct CHKO, pokrývajících cca 10,5 % slovenského území. Mezi CHKO se řadí např. Malé Karpaty nebo Štiavnické vrchy.

V Polsku jsou chráněné krajinné oblasti nazývány park krajobrazowy a jejich definice vychází ze zákona z roku 2004. První polský park krajobrazowy je ovšem mnohem starší - Pojezierze Suwalskie z roku 1976. V následujících letech přibylo mnoho dalších chráněných krajinných oblastí. Dnes se jich u našich polských sousedů nachází více než 120 a pokrývají zhruba 8 % území.

Péče o chráněná území

Nestačí pouze nějaké území označit za chráněné a ponechat vše další svému osudu. Do péče o chráněné krajinné oblasti, přírodní rezervace, přírodní památky, národní parky a další typy chráněných území se v Česku zapojuje hned několik institucí. Mezi ty nejvýznamnější patří Ministerstvo životního prostředí, krajské úřady či obecní úřady.

Existuje ale i organizace, která má ochranu přírody přímo ve svém popisu práce - Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Jejím hlavním úkolem je zajišťovat péči o přírodu, a to jak odbornou, tak i praktickou. AOPK má několik programů, prostřednictvím kterých se snaží pečovat o svěřená území například výsadbou zeleně, protierozními opatřeními, obnovou mokřadů, záchranou ohrožených druhů rostlin a živočichů či vhodným nastavením zpřístupnění chráněných přírodních lokalit turistům a rekreantům.

Agentura vykonává státní správu v ochraně přírody v chráněných krajinných oblastech, národních přírodních rezervacích a památkách. Podle velikosti můžeme v Česku rozdělit chráněná území na velkoplošná, kam spadají národní parky a CHKO, a maloplošná, která se dělí na národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky.

Tuzemskou přírodu letos nejspíš čeká rekordní návštěvnost. Právě proto Agentura ochrany přírody a krajiny ČR připravila tipy na pozoruhodná místa a také akce s průvodci, na kterých se lidé mohou dozvědět celou řadu zajímavostí. Chce ukázat, že naše příroda je krásná, a také jakým způsobem se o ni pečuje.

Významné krajinné prvky

Významné krajinné prvky (VKP) definuje zákon ČNR č. Jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce.

K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení nebo oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů.

Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje podle § 6 orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy.

Územní systém ekologické stability

Územní systém ekologické stability (ÚSES) je definován v § 3 zákona č. 114/1992, o ochraně přírody a krajiny jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.

Jednotlivé skladebné části ÚSES jsou biocentra, biokoridory a interakční prvky. Biocentra a biokoridory, které vytvářejí prostorový základ ÚSES, mají základní úkol - uchování přirozeného genofondu krajiny.

Ostatní formy ochrany přírody

Mezi další formy ochrany přírody patří:

• Památné stromy
• Přechodně chráněná plocha
• Přírodní park

Legislativa a instituce v ochraně přírody

Základní platnou právní formou o ochraně přírody a krajiny České republiky je zákon České národní rady č.114/1992 Sb. (o ochraně přírody a krajiny) ve znění zákonného opatření předsednictva ČNR č. rody a krajiny) ve znění zákona č. 218/2004 Sb. (o rozsahu omezení vlastnického práva k pozemku nebo právu s ním spojeném v souvislosti s ochranou přírody a krajiny).

Prováděcím předpisem k zákonu o ochraně přírody a krajiny je vyhláška MŽP č. 395/1992 Sb. ve znění vyhlášek č. 105/1997 Sb., č. 200/1999 Sb., č. 85/2000 Sb. a č. 190/2000 Sb. která ustanovení zákona a obsahuje 5 příloh, kterými se upravují závazné vzory označení zvláště chráněných území a památných stromů (příloha č. . IV) a v příloze č.V se převádějí stávající zvláště chráněná území do nových kategorií ochrany tak, jak je určil a vymezil zákon ČNR č. 114/1992 Sb. obsahuje jmenný seznam národních přírodních památek a přírodních rezervací.

Do péče o chráněné krajinné oblasti, přírodní rezervace, přírodní památky, národní parky a další typy chráněných území se v Česku zapojuje hned několik institucí. Mezi ty nejvýznamnější patří Ministerstvo životního prostředí, krajské úřady či obecní úřady. Existuje ale i organizace, která má ochranu přírody přímo ve svém popisu práce - Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.

Ústřední seznam ochrany přírody

Ústřední seznam ochrany přírody (ÚSOP) soustřeďuje podle § 42 odst. (1) a § 47 odst. (2) veškeré informace o MZCHÚ (maloplošná zvláště chráněná území) na území ČR. Údaje a dokumenty ÚSOP jsou přístupné ve smyslu § 42 zákona ČNR č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny a v souladu se zákonem č. . 106/1999 Sb.

Tabulka: Přehled chráněných území v ČR

tags: #stupně #ochrany #přírody #v #ČR

Oblíbené příspěvky:

• Jak zajistit bezpečnost na schodišti při požáru?
• Nenechte se překvapit absencí složenky za odpad
• Platba poplatku za komunální odpad
• Vliv klimatických podmínek na zdění Porotherm
• Odpadové hospodářství Královéhradeckého kraje