Subjektivní popis přírody: Příklady a kompozice

Fotografování krajiny není jen o zachycení přírody tak, jak ji vidíme. Je to způsob, jak předat atmosféru místa a vyvolat emoce. Klíčem k tomu, aby snímek zaujal a vyprávěl příběh, je promyšlená kompozice krajiny. Správně zvolená kompozice dokáže proměnit i obyčejnou scenérii v dechberoucí fotografii. Správná kompozice krajiny dokáže vést pohled diváka, zdůraznit hlavní objekty a vytvořit harmonický a vizuálně působivý snímek. Fotografování krajiny není jen prosté dokumentování scény.

Základní pravidla kompozice v krajinářské fotografii

Pravidla kompozice krajinářské fotografie jsou podobná kompozičním pravidlům jiných stylů. Jinými slovy - není dobré nechávat horizont uprostřed fotografie, ale posunout ho výš nebo níž, podle toho, jestli vám připadá zajímavější část nad horizontem nebo pod ním. Obvykle je to kvůli nějakým jiným vizuálním prvkům - například kdyby byl hrad blíž, a byl by tedy větší, je důležitější ho mít v záběru celý, než aby byl na fotce hezky umístěný obzor. Někdy vás přece jen okolnosti donutí mít horizont uprostřed.

Většinou nefotíte jen obecnou krajinu kolem sebe, ale něco zajímavého v ní, ať už je to osamocený kostel, majestátní horu nebo zajímavý strom. Opět platí, že by neměl být hlavní objekt umístěný přímo uprostřed, ale posunutý směrem k některému z rohů. Toto řešení je známé jako pravidlo zlatého řezu nebo pro zjednodušení pravidlo třetin, podle něhož si můžeme rozdělit snímek vertikálně i horizontálně na třetiny, a tam, kde vzniknou průsečíky, bychom měli umisťovat významné elementy. Pravidlo třetin v praxi vypadá jako na následujícím snímku.

Pokud se hlavní motiv snímku nachází někde v dáli, je vhodné ho něčím doplnit. Stačí popojít o pár metrů zpět a dostat do záběru i část blízkého okolí, což jsou v přírodě zejména stromy. A v tu chvíli přichází na řadu rámování. Pokud najdete pozůstatky lidských staveb, můžete použít i je. Jakékoliv linie jsou velmi výrazný prvek v jinak nahodile uspořádané krajině. Typicky se potkáte se třemi druhy vodicích linií. Prvním typem jsou esovité linie. Jiným druhem jsou sbíhavé linie, které se obvykle táhnou k obzoru. Jejich sbíhavost a tím i efektnost umocní širokoúhlý objektiv. A pokud máme štěstí, narazíme na diagonální linie.

Pokud narazíte na vodní hladinu, všímejte si, jestli se v ní neodráží něco zajímavého. Fotografie s odrazy na hladině velmi často porušují první pravidlo o horizontu v jedné třetině výšky. Každé z pravidel zde má jednu kapitolu, ale to neznamená, že by se vzájemně vylučovaly. Při fotografování krajiny se většina lidí automaticky přiklání k formátu na šířku, aby do snímku dostali co nejvíce prostoru. Někdy je ale lepší sáhnout po opačné variantě. Pokud máte v záběru vysoký objekt, například horu nebo strom, formát na výšku jeho mohutnost ještě více zdůrazní. Stejně tak dlouhá cesta vedoucí do dálky může na výšku působit atraktivněji a dodat fotografii hloubku.

Čtěte také: Popis podzimní přírody

Jedním ze základních pravidel, které vám při focení krajiny pomůže, je pravidlo třetin. Vychází ze zlatého řezu a spočívá v tom, že hlavní motiv neumisťujete doprostřed, ale na průsečíky pomyslných dělicích čar. Strom nebo kaplička, které by uprostřed působily obyčejně, tak získají dynamičtější charakter. Pokud na opačnou stranu kompozice umístíte další prvek, například slunce, měsíc nebo výrazný kámen, vytvoříte vyvážený a atraktivní snímek.

Linie jsou jedním z nejsilnějších nástrojů kompozice. Dokážou vést pohled diváka přes celý snímek a dodat mu hloubku. Při fotografování krajiny se dívejte po cestách, řekách, horizontech nebo stromořadích. Používejte je horizontálně, vertikálně i diagonálně. Vždy si hlídejte, aby byl horizont rovný - to lze případně doladit při úpravách.

Symetrie se v přírodě objevuje jen vzácně, a právě proto působí na fotografiích tak silně. Najdete-li možnost zachytit odraz hor v jezeře, cestu lemovanou stromořadím nebo most, získáte vyváženou a harmonickou fotografii krajiny. Symetrie vnáší do snímku řád a eleganci.

Lednicko-valtický areál jako příklad kulturní krajiny

Lednicko-valtický areál je obecně známý jako příklad kulturní krajiny, jejíž jedinečnost dostala území mezi Lednicí, Valticemi a Břeclaví na seznam kulturních památek UNESCO. Tato krajina se výrazně rozvíjela již za vlády knížete Aloise I. Josefa (1759-1805) z Liechtensteina a zejména pak za vlády jeho mladšího bratra Jana I. Josefa, knížete z Liechtensteina (1760-1836). Díky výzkumu se podařilo rozšířit dosavadní poznatky a bylo prokázáno, že zakládání krajin bylo často velmi obtížné, s ohledem na přírodní podmínky, kdy záplavy či naopak sucha omezovaly výsadbu. Bylo tak třeba nejprve zakládat školky, které poté byly schopné vyprodukovaly desítky tisíc sazenic, vypěstovaných ze semen často dovezených až ze Severní Ameriky. Tyto tak byly vysazovány v nově založeném parku v Lednici i na dalších liechtensteinských panstvích. K péči o něj pak bylo třeba množství zahradníků a lesníků. I přes určité potíže tak byly položeny základy krajinných kompozic, které byly ve své době vyvážené a ekonomicky udržitelné.

Termín krajinářské kompozice je používán jako souhrnný termín, neboť některé z těchto lokality byly původně založeny v určitém stylu a následně rozvinuty nebo zcela změněny ve stylu jiném. Pro lednický park a jeho přeměnu byl rozhodující nástup Jana I. Josefa, knížete z Liechtensteina a s ním i příchod Bernharda Petriho v roce 1805. Zcela ojedinělým způsobem se zde klasická zahrada přerodila do krajinářského parku a tím došlo i k výraznějšímu rozšíření voluptuálních staveb v krajině. Zachovány zůstaly jen kompoziční osy.

Čtěte také: Jak popsat obrázky přírody?

Řada staveb se nápadně podobá těm v anglickém Stowe - vítězný oblouk, kruhová kolonáda, jeskyně s řekou napodobující Styx, která byla zase vzorem pro Vranovsko-Křtinskou oblast. Všechny tyto podněty tvoří mozaiku inspirace, která vedla ke vzniku lednicko-valtického areálu i méně známých knížecích areálů, dnes již téměř zničených, ale důležitých pro utváření pohledu na využití krajiny na počátku 19. století.

Bernhard Petri měl také vliv na zohlednění ekonomické udržitelnosti provedených úprav krajiny: ovce se pásly na loukách, nově vybudované cesty umožnily efektivní hospodaření v lesích, dřevo z lesů podpořilo rozvoj hutnictví v Adamově a tím ekonomický rozvoj panství. Dalším důležitým jevem byl stoupající zájem o turistiku, která je v oblasti i dnes zdrojem příjmů: první návštěvníci mohli cestovat po silnicích, obdivovat nejen krásu budov a parků, ale i jeskyní nebo dokonce sledovat práci v hutích.

Typologie historické kulturní krajiny

Nově vytvořená národní typologie historické kulturní krajiny definuje soustavu 34 typů historické kulturní krajiny, které reálně existují v podmínkách České republiky. Vychází ze tří kategorií kulturní krajiny, vymezených Výborem pro světové dědictví, tj. Typologie historické kulturní krajiny představuje otevřený systém sloužící pro účely vymezování, třídění a hodnocení historických kulturních krajin na národní úrovni. Historické kulturní krajiny se často navzájem výrazně liší, účelem typologie je proto jejich roztřídění podle jednoznačně definovaných hledisek.

Typ historické kulturní krajiny představuje krajiny využívané obdobným způsobem nebo utvářené podle stejného hlediska, rozlišitelné na základě své výrazné a svébytné, vizuálně odlišné formy. Každý typ historické kulturní krajiny je definován znaky historické kulturní krajiny, které jsou na daný typ vázány. Vymezení hodnotných částí historické kulturní krajiny a jejich zařazení do konkrétního typu probíhá na základě prokázaného výskytu a dostatečné koncentrace hodnotných znaků, charakteristických pro určitý typ.

Hierarchie typů je navržena tak, aby jednotlivé typy byly vzájemně jednoznačně rozlišitelné. U každého z typů je uvedena charakteristika, výčet specifických znaků a příklady krajin daného typu. Praktická aplikace typologie zahrnuje návod k prostorovému vymezení krajinného celku s významnými kulturními hodnotami, tím slouží k vymezení potenciálu ochrany území ve veřejném zájmu, například pro vymezení návrhu krajinné památkové zóny.

Čtěte také: Test sušičky AEG AbsoluteCare T7DBG47W

Umožňuje rovněž zviditelnění celků historické kulturní krajiny v rámci sledovaných jevů územně analytických podkladů. Metodika vznikla v rámci výzkumného projektu "Identifikace a prezentace památkového potenciálu historické kulturní krajiny České republiky" (kód projektu DG16P02M034), financovaného z Programu aplikovaného výzkumu a vývoje Národní a kulturní identity (NAKI) Ministerstva kultury České republiky.

Analýza biodiverzity v kontextu krajinné kompozice

Snaha o porozumění časoprostorové dynamiky biodiverzity v reakci na změny krajiny vyžaduje její dobře vypovídající popisy zohledňující celou její heterogenitu. Protože druhy spolu interagují skrze krajinnou mozaiku, někdy potřebují i odlišné habitaty k uskutečnění svého celého životního cyklu. V této studii autoři testovali použití modelu LCA (landscape-centred approach), který poskytuje více kontinuální popis ekologických podmínek. Oproti klasickému přístupu HCA (habitat-centred approach) jsou u LCA modelu hodnoceny všechny krajinné pokryvy rovnocenně bez ohledu na druhově specifické ekologické nároky.

Studie probíhala v oblasti Seine-et-Marne patřící do širšího předměstí Paříže. Pro popis krajiny byla využita databáze s informacemi o charakteru pokryvu LUP (Land Use Pattern z roku 2003), kde je typ krajiny kategorizován do 83 různých tříd. Pro účely studie bylo vytvořeno 6 základních tříd pokryvu: zemědělská krajina, město, dopravní síť, vodní plochy a mokřady, lesy a přirozeně otevřená krajina. Region si rozdělili na 6 524 šestiúhelníkových jednotek, pro které pak hodnotili kompozici a konfiguraci krajiny.

V CA analýze (Correspondence Analysis) kompozice krajiny, kdy hodnotili relativní zastoupení typů pokryvů, vysvětlovaly 86% variability následující tři krajinné gradienty: 1) přeměny krajiny pro účely zemědělství (forest-farmland gradient), 2) urbanizace (urbanisation gradient) a 3) úbytek přirozených mokřadů (decrease of natural wetlands gradient).

Sběr dat ohledně distribuce ptáků probíhal na 841 výzkumných bodech během dvou let. Pro distribuci ptačích druhů ve vztahu k charakteristikám krajiny testovali a porovnávali použití LCA a HCA modelů. Pro LCA model vyšly nižší hodnoty AIC (Akaikeho informační kritérium - měřítko relativní kvality statistického modelu) pro 72% ptačích druhů (69% druhů zemědělské krajiny, 56% lesních, 72% městských a 86% generalistů).

V závislosti na výsledných hodnotách AIC poskytuje tedy model LCA lepší výsledek pro všechny ekologické skupiny ptáků oproti modelu HCA. Model LCA nám lépe popisuje vztahy mezi prostorovou distribucí druhů a strukturou krajiny a to pro všechny 4 skupiny ptáků bez ohledu na jejich odlišné ekologické nároky.

Krajinomalba jako umělecký projev

Spojuje je inspirace přírodou a láska k ní, potřeba zachytit její prchavou krásu a poezii, poodhalit její tajemství a čistě výtvarným prostředky vyjádřit co v krajině vidí, cítí a prožívají. V expozici představujeme rozdílné přístupy ke krajině, odlišné výtvarné techniky, včetně kreseb a grafických listů.

Na počátku 19. století převládal romantický přístup ke krajině. Umělci byli okouzleni krásou a harmonií. Ve svých dílech vyjadřovali vznešené ideály, vyhledávali monumentální panoramata či pitoreskní detaily. Obrazy malovali v ateliéru, často podle kreseb a drobných studií, které vznikly v přírodě. Těmto krajinám sestaveným podle určitých schémat a předloh říkáme ideální.

Snaha věrně zachytit přírodní prvky a zpřítomnit v obraze konkrétní denní dobu s přirozeným světlem vedla umělce k tomu, aby začali tvořit venku pod širým nebem. Generace impresionistů si uvědomila, že postupující slunce na obloze velmi rychle mění atmosféru v krajině včetně její barevnosti. Proto dřívější pečlivé modelování nahradila rychlými tahy štětcem.

Barevnost jejich obrazů se díky dalším poznatkům prosvětlila a rozzářila. V přírodě objevili prostší náměty, malovali obyčejné rybníky, louky a zachytili krásu na první pohled nezajímavých motivů. S tímto novým přístupem se měnila i tradiční kompozice obrazů, založená na třech prostorových plánech. Divák přestal vnímat krajinu z odstupu a byl do ní bezprostředně vtahován. Spontánní rukopis, práce s nelomenou barvou, která není vázána na popis krajiny, dovolil malířům vyjádřit přesvědčivěji emoce a dramata, která v krajině vnímali.

Pro následující generaci se stalo svébytnou uměleckou hodnotou malířské gesto a hmota nanesené barvy. Kompozice i barevnost abstraktních krajin se podřídila výtvarnému řádu a umělecká tvorba se vrátila z přírody do ateliéru. Pro mnoho abstraktních umělců však bylo nezbytné zůstat v kontaktu s přírodou, vnímat její tvary, barvy, cítit vůni hlíny, květin, trávy, slyšet štěbetání ptáků, chvění vánku. Vyjádřit například syrovost a nehostinnost opuštěných míst ale i další emoce, které je v krajině inspirovaly. Díky svojí citlivosti pro nás objevili krásu ve všednosti a každodennosti. Ukázali nám okolní svět jinak, tak jak jej sami vnímají a prožívají. Na první pohled opuštěné krajiny nebo nezajímavé přírodní motivy se změnily ve snové a imaginativní. Spirituální přístup ke krajině přivedl autory k novým námětům, jakými jsou například energie, proudění, či vnitřní světlo.

Přírodní parfémové kompozice

Přírodní parfémové kompozice jsou směsi vůní, které se dají využít pro různé účely, jako je provonění místnosti pomocí aromalampy, nebo jako příměs do masážních olejů či kokosového tuku.

• Bavadi: Tato vůně působí osvěžujícím a povzbuzujícím dojmem. Pomáhá zlepšovat náladu a navozuje pocit svěžesti.
• Bílý čaj: Uklidňující a harmonizující vůně, která podporuje relaxaci a snižuje stres. Ideální pro meditaci a relaxační masáže.
• Tropique: Povzbuzující a energizující vůně, která přináší pocit radosti a vitality. Skvělá pro zlepšení nálady.
• Damaškový květ: Elegantní a rafinovaná vůně, která podporuje pocit luxusu a sofistikovanosti. Pomáhá uklidnit mysl a zlepšit náladu.
• Cucumber: Osvěžující a čistá vůně, která revitalizuje a osvěžuje. Skvělá pro horké dny a pro zlepšení koncentrace.
• Opium Dream: Smyslná a intenzivní vůně, která podporuje relaxaci a hluboké uvolnění. Ideální pro večerní relaxaci a meditaci.
• Moroccan Rose: Romantická a uklidňující vůně, která podporuje pocit pohody a míru. Pomáhá snižovat stres a napětí.
• Meduňka: Uklidňující a osvěžující vůně, která pomáhá snižovat úzkost a podporuje relaxaci. Ideální pro večerní relaxaci a klidný spánek.
• Černý hrozen a kiwi: Energizující a radostná vůně, která podporuje pozitivní náladu a vitalitu. Skvělá pro zlepšení nálady a povzbuzení.
• Coco Sweet: Exotická a smyslná vůně, která podporuje relaxaci a pocit pohody.

Proměny krajiny v čase

Změny krajiny lze studovat na základě mnoha podkladů a je třeba vybrat pro každé období ty nejvhodnější. Pro dobu do 2. poloviny 18. století, kdy ještě nejsou k disposici první souborné mapy českých zemí, je třeba prostudovat dostupnou literaturu a archivní podklady. Pro pozdější období musíme využívat pokud možno všechny dostupné písemnosti, mapy a obrazové prameny. Cenné informace podávají berní podklady a stará topografická díla.

Pro subjektivní popis krajinných změn byly využity mapy 1. vojenského mapování (1764-1768, reambulance 1780-1783), 2. (1836-1852), a 3. vojenského mapování (1877-1880). Dále pak historické letecké snímky z roku 1950. Ty lze vhodně doplnit topografickými mapami generálního štábu (z roku 1953). Současný stav krajiny byl zjišťován s využitím současných ortofoto leteckých snímků a s upřesněním v terénu.

Vznikly rozsáhlé zemědělské areály a dnes i tzv.

tags: #subjektivni #popis #prirody #priklady

Oblíbené příspěvky:

• Povinnosti firem v oblasti odpadů
• Co dělat s propadlou STK
• Chraňte životní prostředí recyklací pneumatik
• Přípravky pro kompost
• Klimatická nouze v Praze