Dopady Suchých Klimatických Změn

Současná klimatická změna je způsobena činností člověka, čímž se výrazně liší od změn klimatu v minulosti. Spalování uhlí, ropy a zemního plynu a některé další činnosti mění složení atmosféry a přidávají do ní skleníkové plyny.

Planetární klima vzniká souhrou velkého množství fyzikálních procesů: sluneční záření je hlavním zdrojem energie, skleníkové plyny mění prostup tepelného záření atmosférou a ovlivňují tak celkovou energetickou rovnováhu planety, oceánské a atmosférické proudy distribuují teplo do různých oblastí planety.

Čím vyšší jsou koncentrace CO2 v atmosféře, tím vyšší je teplota planety. Zvýšení koncentrace oxidu uhličitého o 10 ppm způsobí oteplení planety asi o 0,1 °C -⁠ tento vztah je přibližný, ale dostatečně přesný, aby byl užitečný k odhadům budoucího vývoje. Často se jako citlivost klimatu nazývá oteplení, ke kterému by došlo při zdvojnásobení koncentrací CO2.

Podobně jako rodinný rozpočet na dovolenou udává, kolik peněz je celkově možné utratit v průběhu dovolené, globální uhlíkový rozpočet říká, jaké množství CO2 může ještě lidstvo vypustit, aby nebyla překročena určitá hodnota globálního oteplení.

Vyšší teploty a častější sucha nepříznivě ovlivňují zdraví lesů a pěstování potravin, vzestup hladin oceánů ohrožuje města na pobřeží a kvůli tání horských ledovců chybí voda v povodích, která jsou jimi napájena. To jsou příklady dopadů klimatické změny.

Čtěte také: Sucho v České republice

Velikost dopadů, s nimiž se budeme setkávat v následujících desetiletích, přímo závisí na tom, kolik skleníkových plynů do atmosféry ještě vypustíme. Každý ekosystém má svůj „bod zlomu“, tedy moment, kdy začne být změna přírodních podmínek natolik významná, že už ji tento ekosystém není schopen dále zvládat a „zlomí se“ - podobně jako větev stromu při příliš velkém zatížení.

Letošní rekordně teplé léto a začátek září, následované katastrofálními povodněmi, naléhavě nastolují téma adaptace krajiny na projevy klimatické změny. Podle Copernicus Climate Change Service a Českého hydrometeorologického ústavu bylo letošní léto, vzhledem ke globální průměrné teplotě vzduchu z let 1991-2020, vůbec nejteplejší. Rovněž letošní začátek září byl nejteplejší v historii měření na území České republiky.

V důsledku teplého počasí a nedostatku srážek tak na začátku září panovalo podle portálu Intersucho na více jak dvou třetinách území Česka sucho. Po tomto horkém létě a tropickém začátku září přišly podprůměrné teploty a přívalové srážky, které způsobily ničivé povodně.

Podle rozsáhlé studie mezinárodního týmu klimatologů byly čtyřdenní srážky, způsobené tlakovou níží Boris, nejsilnější, jaké kdy byly ve střední Evropě zaznamenány. Tatáž studie dokládá, že klimatická změna zdvojnásobila pravděpodobnost výskytu nebezpečných povodní ve střední Evropě.

Těmito důsledky rozumíme zvyšování teplot, sucho, přívalové srážky, povodně, extrémní vítr či požáry vegetace. Na rozdíl od mitigačních opatření, jejichž cílem je snížení zdrojů emisí skleníkových plynů a zpomalení či zastavení oteplování planety, jsou adaptační opatření úpravami vedoucími ke snižování zranitelnosti vůči dopadům klimatické změny.

Čtěte také: Záplavy a sucho v důsledku klimatu

V rámci programu Strategie AV21 Záchrana a obnova krajiny byl proveden výzkum postojů k adaptačním opatřením v krajině, jehož cílem bylo zmapovat postoje veřejnosti k různým typům opatření v různých oblastech krajiny. Sběr dat pro dotazníkové šetření probíhal 17. až 28. května 2024 kombinací metod CAPI (osobní dotazování) a CAWI (online dotazování) prostřednictvím Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM).

Z dřívějších výzkumů víme, že drtivá většina lidí v Česku si uvědomuje existenci změny klimatu a domnívá se, že k ní více či méně přispívá lidská činnost. Česká veřejnost je v této otázce rozdělená téměř přesně na dvě poloviny, z nichž první spíše nebo určitě zaznamenala projevy změny klimatu ve svém okolí (47,9 %) a druhá je spíše nebo určitě nezaznamenala (49,7 %; zbytek do 100 % neví nebo nechce odpovědět).

Navíc je česká veřejnost podobně rozdělená i co se týče otázky schopnosti české krajiny vyrovnat se s dopady klimatické změny bez pomoci člověka. Nadpoloviční většina (50,8 %) respondentů se domnívá, že krajina si s dopady klimatické změny poradí sama, bez zásahů člověka.

V kontextu těchto zjištění je zajímavé se podívat, jak česká veřejnost přistupuje k jednotlivým adaptačním opatřením v české krajině, jejichž cílem je zajistit její větší odolnost např. Výzkum byl zaměřen na adaptační opatření v oblasti lesů, zemědělské půdy, vody v krajině a ekosystémů.

Jak je vidět z Grafu 2, lidé se pozitivně staví k obnově mokřadů; s tím, aby jejich obnovu stát podporoval, spíše nebo určitě souhlasí 87,8 % respondentů. 83,5 % respondentů se klaní ke zvýšení podílu suchu odolných dřevin a 75,5 % k ponechávání zbytků po těžbě k zetlení a k příspěvkům státu na ekosystémové funkce lesů. Na druhou stranu, dlouhodobý a zásadní problém českých lesů - přemnožená spárkatá zvěř - není veřejností chápán jako problém tak jednoznačně: 58,5 % respondentů souhlasí s vyšším odlovem. Nejmenší podíl respondentů (48,7 %) souhlasí se zákonným omezením umělé výsadby sazenic.

Čtěte také: Ochrana přírody před suchem

Adaptační opatření na zemědělské půdě jsou vesměs přijímána pozitivně. Stejně jako v lesích mokřady jsou u respondentů nejvíce populární zelené biopásy; s povinností vlastníků je vytvářet souhlasí 87,4 % respondentů. Téměř stejný podíl (86,4 %) respondentů se staví za omezení výstavby hal ve volné krajině, s tím že je zde výrazně vyšší podíl těch, kteří s tímto opatřením rozhodně souhlasí (55,2 %). Podobné míře podpory se těší šlechtění odolných odrůd a vysazování stromořadí na zemědělské půdě (82,7 % a 81 %). Zvýhodnění ekologického zemědělství podporuje 73,8 % respondentů. Nejnižší podporu z představených adaptačních opatření pro zemědělství mají vyšší tresty za nesprávným hospodařením způsobenou erozi na polích; s nimi souhlasí 68,4 % respondentů.

O nutnosti revitalizace vodních toků se ve veřejném mediálním prostoru dozvídáme dlouho a je to opatření, které se těší v této skupině zdaleka nejvyšší podpoře; souhlasí s ním 87,5 % respondentů, z toho 40,2 % souhlasí rozhodně. Stejně jako mokřady v lesích mohou podle veřejnosti mokřady na zemědělských pozemcích plnit svoji adaptační funkci; s jejich obnovením souhlasí 79,5 % respondentů. Zákonná povinnost nakládání s dešťovou vodou u nových staveb se jako potřebná jeví 73,4 % respondentů. Omezení spotřeby pitné vody v období sucha vnímá jako prospěšné už jen 62 % lidí. Rovněž intenzivní chov ryb v rybnících, který podle odborníků výrazně zhoršuje kvalitu vody v krajině, není vnímán palčivě. K jeho omezení se přiklání 57,1 % respondentů. Co se týče výstavby přehrad, je česká veřejnost rozdělená tak, že 42,1 % respondentů s podporou výstavby nesouhlasí a naopak 40,2 % se k ní přiklání.

Státní podpora obnovy poškozených ekosystémů se podle očekávání těší drtivé podpoře veřejnosti (91,4 %). Propojení krajiny, tak aby byla prostupná pro biologické druhy, je rovněž většinově podporováno stejně jako zvýšení počtu státem chráněných mokřadů (88 % a 80,7 %). Významné podpoře se těší rovněž vyhlašování nových chráněných území (80,4 %). S finančními náhradami vlastníkům pozemků za mýcení invazních druhů rostlin souhlasí 63,6 % respondentů.

Česká veřejnost v prezentovaném výzkumu vyjádřila vysoké preference přírodním adaptačním opatřením v lesní a zemědělské krajině, stejně jako v oblasti vodního režimu a ekosystémů. Významným faktorem, prolínajícím se odpověďmi respondentů, je role státu v podpoře zavádění adaptačních opatření, ať už tuto podporu představovalo zavádění nových zákonů, či finanční pobídky. S obecně popsanými opatřeními přírodní povahy panuje vysoký souhlas (revitalizace toků, mokřady v lesích a na polích, vyhlašování nových chráněných území, obnova ekosystémů, konektivita krajiny atp.).

Naopak konkrétní opatření, která odborníci prosazují jako klíčová - omezení umělé výsadby v lesích, snížení stavů spárkaté zvěře, omezení intenzivního chovu ryb, podpora likvidace invazních rostlinných druhům - jsou přijímána o něco vlažněji.

Strategie AV21 Záchrana a obnova krajiny (2020-2024) je interdisciplinární výzkumný program Akademie věd ČR koordinovaný Biologickým centrem AV ČR, na němž se podílí dalších šest ústavů AV ČR.

Změna klimatu se týká nás všech. Nejvíce ale dopadá na ty, kdo ji ovlivňují nejméně. Zejména oblasti Afriky a Blízkého východu jsou změnami klimatu těžce zasažené. Výkyvy počasí také ovlivňují zemědělství, na kterém závisí více než dvě třetiny obyvatel rozvojových zemí. Nedostatek potravin, vody a dalších faktorů vede miliony lidí k útěku ze svých domovů.

3,6 miliardy lidí žije v oblastech, na které silně dopadá změna klimatu. Dopady pociťují zejména lidé, kteří jsou už tak ve zranitelné situaci a kvůli výkyvům počasí přicházejí o obživu. V posledních deseti letech navíc rozvojové země postihlo osmkrát více přírodních katastrof než před 40 lety, což jen zvyšuje socioekonomickou nerovnost a chudobu.

Obzvláště patrné jsou důsledky klimatických změn v regionu Blízkého východu a velké části Afriky. Tyto oblasti se oteplují rychleji než zbytek světa. Extrémní výkyvy počasí už teď způsobují výrazné rozdíly ve srážkách, což se bude nadále zhoršovat. Většina farmářů v Africe je přitom závislá na dešťových srážkách pro své zemědělství.

Zemědělství je zdrojem obživy pro dvě třetiny obyvatel rozvojových zemí. Právě farmáři ale silně pociťují dopady měnícího se klimatu. Kvůli nepředvídatelným změnám počasí nemohou farmáři spoléhat na srážky, a mají tak mnohem menší úrodu. Intenzivní deště zaplavují pole a ničí úrodu, málo srážek zase vede k suchu a nedostatku vody.

Až polovina světové populace trpí alespoň po část roku vážným nedostatkem vody. Očekává se, že se číslo bude zvyšovat. Kvůli nedostatku vody nemají lidé ve zranitelných regionech přístup k nezávadné vodě pro pití a základní hygienu, ať už v domácnostech, ve školách, ale i ve zdravotnických zařízeních. Nedostatek vody vede k selhání kanalizačních systémů. Čím je vody méně, tím je také dražší.

Obrovský dopad klimatických změn na zemědělství a nerovnoměrné srážky způsobují nedostatek úrody. To vede ke zvyšování cen potravin a k natlačení dalších milionů lidí do chudoby.

Klimatická krize už dnes znemožňuje život v řadě oblastech světa. Už nyní každoročně opustí své domovy kvůli přírodním katastrofám na 20 milionů lidí. Odhaduje se, že do roku 2050 bude na světě až 1,2 miliardy klimatických uprchlíků. Lidé opouštějí své domovy, protože se kvůli měnícímu klimatu nedokážou uživit.

Měnící se klima nezpůsobuje jen uprchlické krize, ale přímo dopadá na bezpečnostní situaci ve zranitelných regionech. Rostoucí konkurence o zdroje, jako je úrodná půda a čistá voda, způsobuje či prohlubuje konflikty v daných oblastech.

Klimatické změny zvýšily riziko nákazy u téměř 60 procent všech známých infekčních onemocnění, včetně nemocí přenášených klíšťaty a komáry, jako je borelióza a horečka dengue, a dalších infekcí přenášených potravinami a vodou.

Charita Česká republika dlouhodobě pomáhá lidem ve znevýhodněných regionech vyrovnat se s následky změny klimatu. V Zambii a Iráku jsme farmářům zajistili školení moderních zemědělských metod a seznámili je se způsoby, jak hospodařit a sklízet úrodu navzdory měnícímu se klimatu.

Vyšší koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře nejen žene teplotu Země nahoru, ale způsobuje i extrémní jevy počasí - jako jsou vlny veder, sucho nebo silné bouře a deště. Jenže tyto samotné jevy ještě více zhoršují postupující změny klimatu, protože kvůli nim ekosystémy hůře absorbují vzdušný uhlík. Podle vědců z německého Max Planck Institute jsou zemské ekosystémy každý rok schopné absorbovat o 11 miliard tun CO2 méně v důsledku extrémního počasí.

Podle německých výzkumníků se ukázalo, že právě sucha a vedra silně ovlivňují uhlíkový cyklus nad pevninami. Při něm dochází k zachycování uhlíků v rostlinách a půdě. Kvůli extrémním jevům se zřejmě oslabuje schopnost zemských ekosystému tlumit dopady změny klimatu.

Zimní lijáky jsou na Pyrenejském poloostrově a na severu Afriky stále silnější. Vědci identifikovali jasný trend, podle kterého jsou nejdeštivější dny nyní asi o třetinu deštivější než v minulosti. Jev podle nich souvisí s globálním oteplováním a přináší hlavně do Portugalska a Španělska extrémní deště, které poškozují ekonomiku a připravují lidi o životy.

Podle nové analýzy organizace World Weather Attribution zvýšily klimatické změny způsobené člověkem intenzitu přívalových dešťů, které letos vedly k rozsáhlým povodním v západní části Středomoří. Silné bouřky přinesly do této oblasti jednak vítr o síle hurikánu, ale především obrovské množství srážek.

Velká voda připravila ve Španělsku, Portugalsku a Maroku o život nejméně padesát lidí a způsobila škody v řádu miliard eur. V Grazalemě na jihu Španělska spadlo během několika dní více než celoroční očekávané množství srážek. Podobně v některých částech Maroka a Portugalska byly během bouře Leonardo zaznamenány denní srážky, které jsou tak extrémní, že by se daly očekávat nanejvýš jednou za sto let.

Vědci v takzvané atribuční studii zkoumali pravděpodobnost a intenzitu nejintenzivnějších srážek ve dvou regionech, které pokrývaly nejvíce postižené oblasti všech tří zemí.

Obor, který se anglicky jmenuje Climate Attribution a česky se někdy označuje jako „přisuzování vlivu klimatu“, se zabývá zkoumáním toho, do jaké míry za konkrétní jev nebo událost může změna klimatu způsobená člověkem.

Vědci například sledují extrémní počasí - vlny veder, sucha, povodně či hurikány - a snaží se zjistit, jestli a jak moc se pravděpodobnost nebo intenzita takové události zvýšila kvůli globálnímu oteplování.

Climate Attribution tak pomáhá lépe chápat rizika, informovat veřejnost i politiky a ukázat, že dopady klimatické změny jsou patrné už dnes a nejsou tedy jen věcí vzdálené budoucnosti.

Podle klimatologů a meteorologů data ukazují jasný nárůst intenzity těch nejextrémnějších jednodenních srážek - o 36 procent v jižní studované oblasti a o 29 procent v severní studované oblasti. To znamená, že nejdeštivější dny jsou nyní asi o třetinu deštivější než v době před oteplením planety o 1,3 stupně Celsia.Aby určili lidský vliv na tuto změnu, vědci zkombinovali tyto pozorované nárůsty se simulacemi klimatických modelů a zjistili nárůst intenzity srážek v severní studované oblasti o přibližně 11 procent, který lze přímo připsat emisím uhlíku. V jižní oblasti ale klimatické modely tento pozorovaný trend nijak neodrážely.

Jako příčinu těchto extrémních srážek vědci určili systém vysokého tlaku vzduchu nad Skandinávií a Grónskem, který působil jako fyzická bariéra v atmosféře. Kvůli této „zdi“ se jedna bouře za druhou mohla vydávat jen jedním, stále tím stejným směrem - k západní Evropě. Stejný vzorec vedl k neobvykle vlhkým podmínkám také v některých částech Velké Británie, Francie a Irska.

Příčinou suchých epizod v minulosti byl hlavně nedostatek srážek. Jenže v posledních 20 letech se tato příčina mění. Stále větší vliv má teplota vzduchu, která způsobuje vyšší výpar. Proto i v letech s normálními srážkami se může objevovat půdní sucho. To je i největším rizikem do dalších desetiletí, jelikož celkově se srážky nemají příliš měnit, ale teplota vzduchu bude nadále růst.

Změny klimatu v posledních desetiletích se stále více promítají do každodenní reality zemědělců. Zatímco dříve byly klimatické výkyvy převážně důsledkem přirozených cyklů, dnes hraje zásadní roli lidská činnost, zejména emise skleníkových plynů. Tento proces zvyšuje riziko výskytu extrémních jevů, na jedné straně prudkých srážek a lokálních záplav, na druhé straně dlouhodobého sucha.

Voda je však klíčová pro základní životní funkce rostlin, od transportu živin až po fotosyntézu. Bez ní nemohou rostliny tvořit výnosotvorné orgány, ať už jde o zrno, hlízy nebo bulvy. Zemědělci čelí stále častějším výkyvům v dostupnosti vody, rostliny si přitom nemohou pomoci samy, protože na rozdíl od živočichů se nedokáží stresu vyhnout únikem.

Rozdíly mezi C3 a C4 rostlinami nespočívají pouze ve způsobu fotosyntézy, ale i v jejich celkové fyziologii a genetické výbavě. C3 rostliny zahrnují např. pšenici, ječmen, žito a oves. Daří se jim v mírném klimatu s dostatkem vody. Při suchu a vyšších teplotách ale ztrácejí efektivitu, místo CO2 začnou zachytávat i kyslík, čímž dochází ke zbytečné ztrátě energie a vody (tzv. fotorespirace).

C4 rostliny, jako je kukuřice, čirok nebo proso, jsou lépe uzpůsobené horku a suchu. Jejich fotosyntéza je rozdělena mezi dvě části listu a dokáže efektivněji pracovat s CO2 i při nižších koncentracích. Díky tomu ztrácejí méně vody, na 1 g biomasy jim obvykle stačí jen 250-300 g vody, a zároveň se vyhnou ztrátám způsobeným fotorespirací.

Přestože rostliny typu C3 a C4 využívají odlišné mechanismy fotosyntézy, při suchu a horku vykazují podobné stresové reakce. V nejteplejších a nejsušších oblastech ČR, kde v letních měsících často panuje bezoblačné počasí a vysoké teploty, dochází ke kombinaci dvou stresů, a sice nedostatku vláhy a tepla.

C4 plodiny, jako je kukuřice nebo čirok, sice pracují s vodou efektivněji než C3 obilniny, ale pokud je voda nedostupná v citlivých fázích kvetení, opylení nebo nalévání zrna, dochází u nich k podobnému snížení výnosu jako u C3 plodin.

Slunečnice je přirozeně lépe přizpůsobená teplým a sušším oblastem. Jedním z jejích důležitých adaptačních mechanismů je heliotropismus, tedy pohyb listů a mladých úborů za sluncem. Tímto způsobem optimalizuje zachytávání světla při nižší teplotní zátěži, protože listy se při nadměrném záření také umí natočit bokem ke slunci.

Řepka olejka je zvláště citlivá na sucho v období větvení a nasazování šešulí. Nedostatek vláhy v této fázi může zásadně snížit počet květů, oplodnění a výnos. Sucho může vést také k praskání šešulí před sklizní, zejména při následném rychlém nárůstu srážek.

tags: #sucho #klimatické #změny #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Proces třídění odpadu
• Průvodní zpráva a ISO 14001
• Odpadová politika – dotazník
• Efektivní vytápění s elektrokotlem
• O vlivu igelitek na životní prostředí