Ekologická etika, též etika životního prostředí, je oblast bádání na pomezí filozofie, respektive etiky a ekologie. Jejím předmětem je mravní vztah člověka k přírodě. Podnět ke vzniku ekologické etiky dala současná ekologická krize, která mj. odhaluje, že mravní život společnosti je deformován účastí lidí na devastaci Země.
Současná ekologická krize je morální krizí společnosti a krizí etiky jako filozofie mravnosti. Za zakladatele ekologické etiky je považován Aldo Leopold, který požadoval, aby předmět etiky byl rozšířen nejen na vztahy mezi lidmi a mezi člověkem a společností, ale také na vztahy člověka k prostředí, k rostlinám a k živočichům, k zemi, kterou obývají.
Příznivé podmínky pro rozvoj a šíření ekologické etiky vytváří rostoucí zájem veřejnosti o řešení ekologické krize (viz ekologické hnutí). Přestává být eticky únosné považovat živočichy, rostliny, krajinu, Zemi za pouhé předměty manipulace.
Současné diskuse o ekologické etice se soustřeďují zejména na následující otázky:
Při objasňování těchto otázek jsou studovány dějiny náboženství a filozofie s cílem ukázat, jaké podněty přinášejí pro vypracování základů ekologické etiky a pro konkretizaci jejích zásad; to do značné míry určuje význam ekologické etiky při řešení morálních problémů a při překonání hodnotových konfliktů, které vznikají v souvislosti s pustošením pozemské přírody.
Čtěte také: České supermarkety a bio
K antropocentrickému pojetí ekologické etiky se přiklánějí např. J. A. Passmore, R. Attfield, E. C. Hargrove, jako příklady ekocentrického či biocentrického pojetí ekologické etiky lze uvést kromě prací A. Leopolda a P. W. Taylora zejm. studie A. Naesse, jenž se svou koncepcí hlubinné ekologie (deep ecology) distancuje od instrumentálně pojaté péče o životní prostředí. Diskuse o filozofických základech ekologické etiky nejsou uzavřeny.
R. Nash dokládá, že dosavadní vývoj ekologické etiky má revoluční význam v dějinách lidského myšlení; nejedná se však o revoltu proti liberalismu, ale spíše o jeho přeměnu a rozvinutí: nestačí respektovat práva lidských bytostí, je nutno také respektovat práva rostlin, živočichů, hor a řek, Země.
Vztah ke společenství života vyznačený úctou a péčí je v dokumentu Caring for the Earth pokládán za hlavní princip trvale udržitelné společnosti (sustainable society), tj. společnosti, která umožňuje zlepšování kvality lidského života i uchování životaschopnosti a rozmanitosti pozemské přírody (viz též rozvoj trvale udržitelný). Jedním z hlavních úkolů etiky trvale udržitelného života je poskytovat oporu při překonávání konfliktů mezi lidskými právy a právy přírody.
Vývoj ekologické etiky nesměřuje k vytvoření jedné univerzální koncepce, která by vystupovala s nárokem být přijata v celosvětovém měřítku; rozmanitost koncepcí ekologické etiky odpovídá přírodní a kulturní rozmanitosti.
S každým dalším rokem a každou setinou stupně Celsia, která zvyšuje průměrnou teplotu naší planety, roste i hrozba klimatické změny pro naši společnost. Ekologická úzkost, environmentální žal či solastalgie jsou pojmy, jimiž se zabývají odborníci. Nová monografie s názvem Ekologická úzkost - obavy z proměn našeho světa je v České republice vůbec první, která se daným tématem zabývá z odborného hlediska. Nabízí souhrn dosavadního psychologického bádání v souvislosti s úzkostí z klimatických změn a tento fenomén představuje v kontextu dalších psychologických konceptů a teorií.
Čtěte také: Jak podporovat projekty
Výsledky šetření ukázaly, že je ekologická úzkost mezi odpovídajícími celkově nízká. Nejvíce jsou však ohroženy ženy, dále bezdětní lidé a lidé mladší pětatřiceti let. Ohroženi jsou také jedinci, kteří mají osobnostní dispozice zažívat silnou úzkost, dále ti, kteří mají menší pocit smyslu života a často v životě necítí naději.
Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství
tags: #studie #ekologická #etika