Význam světových stran v přírodě a zahradě

Orientace vůči světovým stranám zásadně ovlivňuje charakter zahrady. Není v tom ale sama, záleží též na okolní výsadbě a zástavbě. Jednoduše řečeno, zahrada orientovaná na jih může být alespoň co se týká slunečního záření v mnohem horší situaci než zahrada severní.

Třeba kvůli neprostupnému stínění mnoha postupně vzrostlými stromy, nebo příliš objemnou stavbou, která se před vámi náhle objevila. A je po jižní orientaci. Co se týká světových stran, klíčové je množství a délka dostupného denního světla, což ovlivňuje teploty v daném místě i půdní podmínky, respektive zahřívání půdy a schopnost půdy si udržet vodu. Zároveň jsou na nás jasně kladeny nároky na nezbytná opatření a jsou též definovány objektivní důvody (podmínky) výběru druhů rostlin.

Pohyb slunce a stínu je v zahradě zásadní. Nejenže bychom je měli vypozorovat, ale měli bychom sledovat i postupné či významně rychlé změny. Návrhy a realizace, ale i údržba zahrad, jsou prostě alchymií, kde hrají světlo, stín a teploty zásadní roli. A aby to nebylo zase až tak jednoduché, mění se světelné podmínky (a tím i teplotní, teplo je nedílnou součástí slunečního záření) i během roku.

Na sever orientovaná zahrada ve svahu stíněná od jihu lesem bude mít v zimě ještě méně světla a tepla, jelikož slunce se v zimě pohybuje po obloze mnohem níže než v létě. Všeobecné pravidlo nám říká, že zahrady obrácené na jih či západ jsou po celý rok slunnější a teplejší než zahrady, které směřují na východ, neřku-li sever. Zda je zahrada slunná či stinná přitom poznáme již na první pohled při své první návštěvě. Jen je třeba se orientovat ve světových stranách a pokud to nedovedeme, stačí se zeptat. Ostatně v létě za pravého poledne opravdu můžeme být bez buzoly na místě, kde jsme poprvé, dosti dezorientovaní.

Důležité je též vědět, že stálezelené dřeviny vrhají po celý rok hluboký stín, opadavé listnáče dovedou naopak při dobré údržbě propouštět dostatek světla i v létě. A v zimě světelné podmínky zahrady opadem listí výrazně zlepší. Ideální pro jarní časně kvetoucí rostliny hajní, které se po odkvětu před prvním sekáním trávníku zase zatáhnou do cibulek. Pro přezimující trvalky, obzvláště ty exotičtější, je pak orientace zahrady také zásadní. Vysazujeme je na chráněná a v zimě dobře osluněná jižní nebo západní stanoviště. Jižní orientaci prakticky využijeme například i při nakličování zeleniny, případně i rychlení, k tomu ale budeme potřebovat skleník či pařeniště. Ostatně ne náhodou vinaři pěstují vinnou révu s oblibou právě na jižních svazích. Kromě dostatku světla je zde již od jara teplejší vzduch a rostliny vykvétají dříve. Půda se navíc rychleji prohřívá.

Čtěte také: Světové strany: Průvodce pro přežití

Pro letní období pak volíme na nejexponovanější jižní stanoviště druhy, kterým neublíží ani polední úpal za největších veder. Obvykle mají velmi dužnaté stonky i listy, případně je mají ještě chráněné dostatečnou houští ochlupení (trichomů), které opět pomáhají bránit vysychání. I když co se týká trichomů, mají účelů více, například fungují i jako ochrana vůči škůdcům a jiným živočichům. Trichom vlastně doslova znamená chlup, ovšem trichomy mnohých druhů rostlin dovedou nepěkně žahnout. Určitě je v létě slunné stanoviště jižně orientovaných zahrad ideální například pro středomořské subtropické druhy.

Severně orientované zahrady představují naprosto opačné prostředí, kterého však lze také využít. I takové zahrady mají své přednosti. Předně spoustu stínu a nižší teploty, což bude vyhovovat nejen starším lidem a lidem třeba se srdečním onemocněním, ale i stínomilnějším rostlinám. Určitě se v severně orientovaných zahradách vyhneme druhům teplomilným včetně těch exotických, i tak je ale nabídka rostlin natolik pestrá, že se severně orientovaná zahrada může stát skutečnou perlou. Tedy především ve smyslu okrasném.

Jen ve vrcholném létě zde na menší část zahrady svítí slunce po většinu dne, na jaře půda rozmrzá pouze pozvolna, rostliny rostou pomaleji a později kvetou i plodí. Stinná a chladnější zahrada je pro někoho doslova oázou. Největších kompromisů se můžeme nadít u zahrad orientovaných na východ a západ.

Ranní slunce, které ozařuje východně orientované pozemky nejvíce, ještě nemá takovou sílu, v létě je však v zahradě po větší část dne sluníčka dostatek. Specifikem západně orientovaných zahrad je delší ustupování denních teplot. Za veder sice sluníčko k večeru postupně slábne, ale teplotní podmínky v zahradě se mění jen pomalu, vlastně významně až poté, co slunce zapadne. Východní orientace pak představuje jedno riziko, časné ranní slunce může po chladné noci zkřehlá poupata a květy snadno poškodit. Je proto třeba zvážit u některých druhů rostlin potřebu polostínu.

Zajímavé též je, že znalosti polohy zahrady a jejích světelných podmínek využijeme i při barevném uspořádání rostlin. Například bílými a světlejšími květy či stonky, kmeny a větvemi rozsvítíme stinnější kouty. Nižší a měkké podvečerní slunce pro změnu rozsvítí výraznější barvy rostlin.

Čtěte také: Odpad a světová města

Jak se orientovat v přírodě

Patříte k zaníceným milovníkům přírody a čas od času jedete s přáteli do hor na túru? Možná se už stalo, že jste sešli ze stezky a bylo třeba se umět zorientovat. Dnešní moderní člověk ztratil smysl pro orientaci, protože se spoléhá na svůj mobilní telefon a GPS navigaci. Co však dělat v případě, kdy mobil nebo navigace nefungují, případně jste se ocitli někde bez jakéhokoli vybavení a musíte se spolehnout pouze na své znalosti? Jak se orientovat v přírodě bez pomůcek, jen s pomocí přírody?

Základní orientace spočívá ve schopnosti určit světové strany. Zkušení turisté vědí, jak se orientovat v přírodě i v terénu a dokážou určit světové strany bez vybavení. Důležité je všímat si přírody. Světové strany jsou velmi důležité při hledání cesty.

Určení světových stran pomocí Slunce

Nejvíce přírodních jevů a úkazů se váže na působení Slunce. Slunce vychází na východě a zapadá na západě. Jejich určení bez pomůcek je nejjednodušší pomocí Slunce. Když se přesně v poledne postavíte tváří ke svému stínu, máte před sebou sever a za sebou jih.

Slunce a hodinky

Pokud se ocitnete v přírodě bez navigačních pomůcek, tak světové strany určíte pomocí ručičkových hodinek. Určení světových stran podle Slunce a hodinek je jednou z nejpřesnějších metod. Funguje mezi 6 - 18h. Namiřte malou hodinovou ručičku na Slunce, úhel mezi tímto směrem a číslem 12 rozdělte. Osa úhlu vám ukáže světovou stranu jih. Platí to na severní polokouli, na jižní je to opačně, osa ukazuje světovou stranu sever.

Třeba dávat pozor, aby čas na hodinkách odpovídal místnímu času. V období letního času nemáme skutečný čas, ale o hodinu posunutý, měli byste proto brát na to ohled. Je-li letní čas, měříme poloviční vzdálenost se 13.

Čtěte také: Globální dopady znečištění řek

Určení směru pomocí stínu

Pokud nemáme naprosto tušení, kolik je hodin, můžeme si zkrátit čekání na pomoc zjišťováním světových stran. Dojdeme na louku a zabodneme do země aspoň metrový klacek. Postupem času se bude stín stěhovat. Čím déle počkáme, tím přesněji budeme znát směr. Vzdálenost mezi prvotním kamenem a nynějším stínem je směr Z->V. Slunce se pohybuje od východu přes jih na západ. Není třeba znát přesný čas.

Pokud si chcete být jistí, nejděte krátký klacík a zapíchněte ho do země. Místo, kde končí jeho stín, si označte oblázkem. Počkejte, než se stín posune zhruba o vzdálenost kroku a opět si vrchol stínu označte oblázkem.

Potom chvilku počkejte, než se stín posune a opět zaznačte konec stínu. Pokud si stoupnete před vaše označené body a zároveň budete zády ke klacku, linie mezi těmito dvěma body bude směřovat od východu (po vaší pravici) na západ (po vaší levici) a sever bude přímo před vámi.

Ráno je slunce přibližně na východě, v poledne ho vidíme na jihu a večer přibližně na západě. Jednoduchou pomůckou je i náš vlastní stín. Když si v pravé poledne stoupneme zády ke slunci, náš stín směřuje na sever.

Určení světových stran v noci

V noci při jasné obloze můžeme využít hvězdy Polárka, též zvané Severka. Postup je jednoduchý. Na obloze najdeme velký vůz.

Další přírodní ukazatele

• Listnaté stromy: Osamělé stromy mají za normálních podmínek bohatší porost listů - na severní polokouli je to jižní strana a na jižní zase severní.
• Pařez stromů: Na severnější straně má hustší letokruhy.

V zimě se můžeme orientovat podle toho, že na jižních svazích taje sníh dřív. Mravenci budují svá hnízda na jih od nejbližšího pařezu nebo stromu. Když třeba projíždíme kolem slunečnicového pole, tak aniž by slunce pražilo a svítilo naplno, vždy jsou k němu tyto květiny nakloněné.

Orientace pomocí buzoly a kompasu

V přírodě se můžeme orientovat pomocí mapy, buzoly nebo kompasu. K tomu nám napomáhají různé přírodní jevy a úkazy či lidské výtvory. Způsobů jak se orientovat je mnoho. My si popíšeme ty nejznámější.

Kompas je navigační zařízení, pomocí kterého určíte světovou stranu. Pracuje na principu magnetické síly a funguje za každého počasí. S mapou by měl být neodmyslitelnou součástí vybavení. Než se vypravíte do hor, naučte se jej správně používat. Dávejte pozor, aby nebyl ovlivněn kovovými předměty, jako jsou hodinky, protože střelka kompasu na ně reaguje. Kompas svojí střelkou ukazuje na magnetický pól Země.

Jak pracovat s kompasem a mapou

Mapu položte na rovnou plochu a dejte na ni kompas. Kompas položte k jedné čárně na mapě a otáčejte jí s kompasem tak, aby střelka, která ukazuje sever, byla zarovnána s čarou a zároveň aby ukazovala na horní stranu mapy. V případě, že potřebujete dojet někam do cíle, musíte určit azimut (orientovaný úhel, který svírá určitý směr). Tehdy už mapou nehýbejte. Kompas nasměrujte na cíl. Možná je to obtížné k pochopení, ale orientace v terénu pomocí kompasu chce trošku cviku.

Buzola

Buzola vypadá podobně jako klasický kompas, ale je doplněna úhloměrem, někdy i lupou a pravítkem.

Důležité rady na závěr

Tak na začátek si řekněme, že tato forma orientace - bez pomůcek není nic jednoduchého a určitě bychom na ni neměli spoléhat, jako na hlavní ukazatel cesty. Do situace, kdy by naše orientace naprosto selhala a neměli bychom žádné pomůcky se dostaneme, když zanedbáme přípravu na výlet. Proto dbejme, abychom alespoň trochu tušili, kde jsme. Dohledáme si, mezi kterými vesnicemi se budeme pohybovat, kde jsou kopce, potůčky a jak daleko od nich jsou turistické stezky. Vnímejme, kudy jdeme. Držme se skupiny. Choďme po turistických stezkách. Záleží na situaci. Je rozdíl mezi ztracením se v zimě a v létě. Rovněž je rozdíl mezi dnem a nocí. Nejpříznivější dobou pro ztracení se je letní odpoledne.

Rozlišujeme 4 základní světové strany a to: východ, západ, sever a jih. Východ je na té straně, kde vychází Slunce. Přesně na opačné straně je západ, tedy strana, kde Slunce zapadá. Pokud se postavíte tak, že po pravé ruce máte východ a po levé ruce máte západ, pak čelem k vám je sever a za zády máte jih. Dále jsou 4 směry vedlejší: severovýchod, severozápad, jihovýchod a jihozápad. Tyto směry vyplňují prostor mezi základními světovými stranami. Například severovýchod leží přesně uprostřed severu a východu. Pro směry se často používají zkratky podle prvních písmen názvů směru (např. J-jih, SV-severovýchod).

Často se vám v přírodě stane, že budete potřebovat znát, jak jsou, v místě kde stojíte, rozmístěny světové strany. Je to informace jistě důležitá a někdy k nezaplacení. Když jdete do lesa na houby a víte, že jste do něj vstoupili se sluníčkem v zádech (šli jste tedy na sever), tak je jasné, že vracet se budete směrem na jih (to by samozřejmě neplatilo, kdybyste les nějakým způsobem obcházeli a dělali okružní jízdu). Dalším důvodem je může být orientace v mapě. Mapa vám může být na nic pokud neumíte určit sever. V takovém případě by mohla být mapa dobrá na podpal na ohýnek, protože k jiným účelům se nehodí, protože je dělaná z hrubého papíru. Nikoliv posledním, ale snad nejdůležitějším důvodem je to, že při etapě můžeme dostat zprávu s povelem: běžte 500 kroků na jih. Pro určení všech světových stran stačí znát jen jednu, ostatní se lehce domyslí. Když vím, kde je sever, tak ihned vím, že jih je na druhé straně. Pak již není nic jednoduššího, než otočit se čelem k severu a zády k jihu, čímž zjistíme, že východ je napravo a západ nalevo.

• a) Vše je tak jak má být. Nejjednodušším a zároveň nejpřesnějším způsobem jak určit světové strany je použití kompasu nebo buzoly. Tato zařízení střelkou vždy ukazují na sever.
• b) Co dělat pokud nemáme buzolu? V tomto případě nám může pomoci poloha sluníčka. Pokud je ráno, tak sluníčko je na východě. V poledne je slunce na jihu a večer na západě.

Přesněji lze sever určit za pomocí ručičkových hodinek. Hodinky natočíme tak, aby malá ručička směřovala ke slunci. V polovině úhlu mezi ručičkou a dvanáctkou (v létě jedničkou) se nachází sever. V létě se sever odvozuje od jedničky kvůli letnímu času (posun o jednu hodinu). V takovém případě je nutné se spoléhat na méně přesné způsoby. Například vstup kostela bývá až na výjimky orientován na západ. Bohužel jen málo kostelů se nachází v hustém lese. V lese nám mohou pomoci lišejníky, které rostou více na severních stranách stromů a kamenů.

• d) Co když je noc? Pokud jsou vidět hvězdy a znáte alespoň souhvězdí Velký vůz, máte vyhráno. Když vezmete vzdálenost zadního kola Velkého vozu a prodloužíte vzdálenost čtyřikrát, pak naleznete Severku (Polárku). Ano, její jméno nelže a je téměř přesně na severu. V tom případě můžete jen litovat, že jste si nevzali buzolu a baterku.

K určení severu podle hvězd na severní polokouli Země nám stačí znalost jen několika hvězd. Přímo nad severním pólem se nachází jasná hvězda Polárka, kolem které se jakoby otáčí hvězdná obloha (otáčí se však samozřejmě naše Země). Polárka je první hvězdou v souhvězdí Malé medvědice (Malý vůz). Samo souhvězdí není příliš nápadné. K nalezení Polárky používáme hlavně velmi výrazné uskupení hvězd zvané Velký vůz (součást souhvězdí Velká medvědice). Propojíme si poslední dvě hvězdy a prodloužíme tuto čáru nad vůz (v obrázku zelená šipka). V případě pochybnosti nebo pokud Velký vůz nevidíme (mraky), můžeme využít k určení polohy Polárky i souhvězdí Cassiopeia (vypadá jako písmeno „W“).

Kde bezpečně poznáme sever, nám ukáží lišejníky. Spousta skautských a trampských příruček píše, že tyto řasy a houby rostou na stromech zásadně na severní straně. Ale v Krkonoších je to trochu složitější. Severozápadní větry přinášejí vlhkost, tedy lišejníky se mohou objevit i na severozápadu.

Všímejte si i mravenčího obydlí. Mravenci budují svá hnízda na jih od nejbližšího pařezu nebo stromu. Pokud stojí samostatně, jižní strana je na rozdíl od severní velmi pozvolná. „Často můžeme vidět, jak na prosluněnou a dokonale vyhřátou jižní stěnu tento inteligentní hmyz vynáší kukly, aby je nahřál.

tags: #svetove #strany #v #prirode #vyznam

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelnost NIVEA
• Recenze Bozkovských jeskyní
• Ekologičtí producenti v ČR
• Pěstování šetrné k přírodě
• Bechovice: Ovzduší a data