Klimatičtí aktivisté a jejich symbolika

Mnoho občanů má pocit, že vlády a čelní představitelé států nekonají dostatečně k ochraně před dopady klimatických změn, a volí různou formu protestu k vyjádření svého nesouhlasu a k vytvoření nátlaku. Je možné se vyjádřit ve volbách, ale to se nemusí zdát dostačující a v poslední době se zejména mladí občané zapojují do studentských stávek a dalších protestů.

Klimatická litigace a protesty

Klimatické litigace mohou být s protesty spjaty různě - žaloby mohou být podány jako součást nebo vyvrcholení protestu či kampaně. Ukázkový je případ Credit Suisse Protesters Trial, ve kterém v listopadu 2018 dvanáct klimatických aktivistů ve sportovním oblečení a parukách zinscenovalo tenisový zápas v lausannské pobočce banky Credit Suisse na protest proti investicím banky do fosilních paliv, a vytvořili tak nátlak na tenistu Rogera Federera, aby ukončil svoji sponzorskou smlouvu s touto bankou. Protestující byli obviněni z neoprávněného vniknutí a byla jim uložena pokuta ve výši 21 600 švýcarských franků (asi půl milionu Kč). Aktivisté podali odvolání s argumentem jednání v krajní nouzi a odvolací soud rozhodl v lednu 2020 v jejich prospěch.

Soudce Philippe Colelough dospěl k závěru, že vzhledem k bezprostřednímu ohrožení klimatickou krizí byly aktivity protestujících nutné a přiměřené. Soud uvedl, že z důvodu nedostatečných opatření do dnešní doby přijatých Švýcarskem, ať už se jedná o ekonomická, nebo politická opatření, se průměrné oteplování nezmenší ani nestabilizuje, naopak vzroste. Vzhledem k tomu se soud domnívá, že je prokázáno bezprostředně hrozící nebezpečí, a proto lze čin považovat za nutný a přiměřený k dosažení zamýšleného cíle. Nicméně odvolací soud v Renens toto rozhodnutí na konci září 2020 zrušil. Soud uznal vinu obžalovaných a nařídil jim zaplatit pokuty až do výše 150 švýcarských franků. Soud rozhodl, že i přes bezprostřední hrozbu nebezpečné změny klimatu protestující mohli využít k protestu proti bance jiné prostředky.

Případy aktivismu v zahraničí

K podobnému případu došlo ve Francii. V kauze Stát proti Delahalle a Goinvic (také známé jako „Take Down Macron“ - Odstraňte/Sejměte Macrona) klimatičtí aktivisté Fanny Delahalle a Pier Goinvic v únoru 2019 odcizili portrét francouzského prezidenta Emmanuela Macrona z lyonské radnice s cílem přitáhnout pozornost k selhání Francie dodržet své klimatické závazky. Každému z aktivistů byla primárně uložena pokuta ve výši 500 eur. Lyonský soud vyslechl svědky - mimo jiné bývalé členy vlády či ekology, kteří uvedli, že je to právě prezident, jenž může učinit kroky k zajištění provádění Pařížské dohody. Ta v současnosti není respektována z důvodu chybějící politické vůle, a politická změna je tudíž nutná k omezení nárůstu globální teploty.

Aktivisté se hájili tím, že zákonné prostředky a varování vědců nezajistily potřebné změny a že právě nenásilná občanská neposlušnost je zapotřebí za účelem zvýšení povědomí o nezbytné politické změně. Soud došel k závěru, že změna klimatu vážně ohrožuje budoucnost lidstva a že Francie neplní své závazky, tudíž za těchto okolností prostředky občanů nejsou omezeny pouze na volební právo a činnost obžalovaných byla provedena z důvodu nemožného dialogu s vládou.

Čtěte také: Ochrana přírody: Mezinárodní symbol

Kolébkou tohoto typu případů je Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Zde bylo již v roce 2008 osvobozeno šest aktivistů z hnutí Greenpeace, kteří napsali jméno britského premiéra Gordona Browna na komín uhelné elektrárny Kingsnorth s cílem upozornit na problematiku změny klimatu. Aktivisté byli porotou osvobozeni a soud konstatoval, že akce byla nezbytná kvůli nutnosti ochrany majetku jiných a že způsobená škoda je mnohem menší než škoda hrozící v důsledku změny klimatu. Aktivisté se hájili tím, že jsou ohroženy nejen nízko položené ostrovní státy a části Grónska, ale i určitá pobřežní území Velké Británie.

Další kauzou je případ osvobození zakladatele Extinction Rebellion Rogera Hallama, když v roce 2019 nasprejoval slova „zbavit se ropy a zemního plynu“ („divest from oil and gas“) na budovu univerzity King’s College v Londýně, kde studoval doktorát. Podle zpráv z médií měla být celou akcí způsobena škoda v rozsahu 7 000 liber a soudce měl prohlásit, že změna klimatu je v tomto případě irelevantní. Nicméně porota Hallama i jeho společníka Davida Duranta zprostila obvinění.

Obdobný je případ Angely Ditchfield, protestující z hnutí Extinction Rebellion, která nasprejovala symbol XR na sídlo rady hrabství Cambridgeshire během protestu v prosinci 2018. Protestující tvrdila, že má legitimní důvod k páchání vandalismu, jelikož klimatická krize přímo ohrožuje její majetek. Podle zpráv byla v listopadu 2019 magistrátním soudem zproštěna obvinění, jelikož jednala k ochraně svého majetku, země a domova.

Strategie a cíle hnutí Extinction Rebellion

Právě hnutí Extinction Rebellion navrhuje využití trestných činů proti veřejnému pořádku a zatčení, obžaloby a následné obhajoby v trestním řízení jako extrémní formu protestu, která má vést k zahlcení soudů, zvýšení povědomí o klimatické krizi, získání podpory široké veřejnosti a konečně ke změně systému.

Ve Spojeném království takovéto „nenásilné přímé akce“ konají i vědci pod hlavičkou Scientist Rebellion. Ti například opakovaně nabarvili hlavní vstup Královské společnosti v Londýně (obdoby Akademie věd). Naposledy v prosinci jej nabarvili a opatřili slogany „nečinnost je popírání“ („Inaction is Denial“) a „miliardy vyhladoví“ („Billions To Starve“). Pachatelé poté v klidu počkali na příjezd policie a byli zadrženi pro podezření ze spáchání trestného činu poškození cizí věci. Trestní řízení v této věci ještě nebylo ukončeno.

Čtěte také: Moravskoslezský a Olomoucký kraj: symbolika

Rebelující vědci vyzývají vědecké orgány, aby podpořily občanskou neposlušnost jako důležitou součást prevence nejhorší klimatické katastrofy. Vědci tvrdí, že bez urychlené dekarbonizace jsme na cestě k miliardám hladovějících, kolapsu společnosti a vyhynutí člověka jako druhu (společně s většinou dalších živočišných druhů). Současná činnost vědců, kterou charakterizují jako opatrné rady politikům, podle nich prokazatelně selhala, jelikož od roku 1990 emise vzrostly o 60 % a společnost změně klimatu nevěnuje dostatečnou pozornost. K tomu podle nich přispívají další faktory jako moc korporací a korupce.

Nevzbouřit se proti těm, kteří přihlížejí našemu vyhynutí, bude podle rebelujících vědců vnímáno budoucími generacemi s opovržením a morální zbabělostí. Rebelující vědci říkají, že je jasné, že se musí stát bezprecedentní věci, abychom se vyhnuli katastrofě, a musíme pro to udělat vše, co je v našich silách.

Klimatičtí aktivisté v Německu

V roce 2019 se ke klimatickým protestům v rámci hnutí Fridays For Future (FFF), tedy studentských stávek za klima inspirovaných švédskou aktivistkou Gretou Thunbergovou, připojovaly miliony lidí ve stovkách měst napříč Německem i po celém světě. Stávky se časově shodovaly s nárůstem popularity zelených stran v celé Evropě, včetně Německa, a pravděpodobně k němu přímo přispěly.

Před předčasnými spolkovými volbami 23. února dominovaly politickému a mediálnímu prostoru témata inflace, imigrace a vzestupu krajní pravice. Populistické síly, včetně krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD) a národovecky levicové Aliance Sahry Wagenknechtové (BSW), útočí na klimatickou politiku jako na symbol odtrženosti politického establishmentu od reality běžných lidí. Síla a viditelnost německého klimatického hnutí, často ztotožňovaného právě s Fridays For Future, rovněž slábne.

Proto klimatičtí aktivisté pracují na hledání nových politických prostorů a partnerů, kde by v proměněné politické krajině bylo možné budovat nové momentum pro ochranu klimatu. Kewitzová poznamenává, že velká část řidičů přistupovala zpočátku ke klimatickým aktivistům se skepsí. Už tak se potýkají s rostoucími náklady a bojí se, že klimatická opatření povedou k dalšímu zdražování.

Čtěte také: Použití ekologického čisticího prášku

Kolem toho, jak v boji za klima pokračovat, se mezi současnými i bývalými aktivisty Fridays for Future stále vedou diskuse a napětí přetrvává jak kolem cílů, tak kolem strategií. Na významu zároveň narostlo téma odporu proti krajní pravici, která podle nich ohrožuje demokratický prostor, díky němuž bylo německé klimatické hnutí úspěšné.

Julia Hornová, osmadvacetiletá aktivistka za klimatickou spravedlnost z Kolína nad Rýnem, považuje stávky v letech 2018 a 2019 za dosavadní vrchol klimatického hnutí. Klimatické hnutí uspělo v stranické politice i v rámci občanské společnosti.

Pak přišla pandemie Covid-19, která hnutí znemožnila mobilizovat lidi do ulice. Globální politické otřesy, které následovaly - ruská invaze na Ukrajinu, růst cen životních nákladů a energetická krize - v mediální diskusi přebily klimatickou krizi. Vzestup krajně pravicové AfD si vynutil přesměrování aktivismu - a organizační infrastruktury - z klimatických na prodemokratické demonstrace.

Ani skutečnost, že hnutí přerostlo do bezprecendentní „zelené vlny“ v nárůstu popularity ekologických stran, se nepromítla do tak rychlé a odvážné politické změny, o kterou mnozí jeho aktivisté usilovali.

Částečně je tato představa výsledkem poznání, že dosavadní naléhavá mobilizace proti klimatické krizi nenachází u velké části německé veřejnosti odezvu. Lidé sice možná ochranu klimatu podporují, obávají se ale zároveň nákladů a omezení, s nimiž bude spojená. To vyvolává v hnutí napětí, zejména s těmi, kdo se chtějí držet původní linie a snažit se veřejnost i politiky přesvědčit, že řešení klimatické hrozby má mít prioritu.

AfD, stejně jako jiná krajně pravicová hnutí po celém světě, zaznamenává překvapivý úspěch i u mladších voličů, zejména mladých mužů. Klimatičtí aktivisté jsou současnými vůdci také frustrovaní, stále ale vidí řešení v demokracii a občanské aktivitě.

Právní ochrana environmentálních aktivistů

V současné době se pozornost médií zaměřuje zejména na tzv. klimatické aktivisty, které bychom mohli definovat jako obránce lidských práv v oblasti životního prostředí, kteří jsou přímo zaměřeni na problematiku klimatu, respektive poukazují na klimatickou krizi a její neadekvátní řešení a požadují v tomto větší úsilí zejména ze strany politických představitelů, případně poukazují na chování fosilního průmyslu apod. Klimatické hnutí využívá širokou paletu nástrojů, které dobře ilustrují možnosti občanské společnosti: klimatickou litigaci, tedy žaloby namířené např. proti státům či obchodním korporacím, demonstrace, ale i tzv. přímé akce, k nimž se otevřeně hlásí např. Extinction Rebellion (XR), kteří ji definují jako "nenásilnou přímou akci, jinak řečeno občanskou neposlušnost, která je záměrným symbolickým porušením zákona, jehož cílem je přitáhnout pozornost k určitému společenskému tématu, konkrétně v tomto případě změně klimatu." XR při tom zdůrazňuje, že se striktně drží nenásilí.

Jako významný prvek označuje striktní nenásilnost, která se zpravidla prosazuje i vůči majetku. Naproti tomu stojí anarchistická přímá akce, kterou lze označit také jako politický odboj nebo odpo. Za charakteristické pro environmentální přímou akci označuje právě to, že vycházela z radikální opozice vůči "základním hodnotám kapitalistické a průmyslové společnosti, jako je upřednostňování zisku, posvátnost soukromého majetku či ekonomický růst."

Ovšem v poslední době dochází ke zpřísňování trestů a situace se mění. Špatné podmínky pro environmentální aktivisty zdaleka nejsou problémem několika posledních let. Přitom podle Knoxe připadá na každého zabitého environmentálního obránce 20 až 100 dalších, kteří jsou obtěžování, zadržováni či žalováni. Mezi nejčastější odrazující a zastrašující nástroje patří zatčení a zadržení, žaloby, fyzické napadení, hrozba smrtí a dohled.

Uvádí se, že proti environmentálnímobráncům jsou často využívány tzv. strategické žaloby proti účasti veřejnosti (SLAPPs), stále častější jsou také útoky prostřednictvím digitálních technologií - od kyberšikany po napadení účtů na sociálních sítích. Proti aktivistům může být také využívána snaha o přehnanou kriminalizaci předmětné ho jednání, označování nenásilných protestů jako terorismus apod. Tyto snahy samozřejmě mohou být úzce provázány s již zmíněnými taktikami fosilního průmyslu.

Zvláštní ochrana může být poskytnuta nástroji k ochraně obránců lidských práv (např. v rámci Deklarace OSN o obráncích lidských práv, která poskytuje ochranu obráncům lidských práv v ochraně životního prostředí) nebo nástroji přímo k ochraně obránců environmentálních práv (Aarhuská úmluva, Úmluva v Escazú, které poskytují ochranu environmentálním obráncům), přičemž odborná literatura poukazuje na to, že v rámci ochrany poskytované přímo environmentálním aktivistům bude pravděpodobně prostor pro širší výklad pojmů v souvislosti s podmínkou nenásilnosti jednání.

Nenásilné aktivity environmentálních aktivistů jsou samozřejmě zaručeny a chráněny národními ústavami a obecně v rámci ochrany základních lidských práv a svobod, tj. v evropském prostoru např.

Protesty v České republice

Lepení se k silnicím a stříkání barvy na památky má pomoci v boji za lepší klima. Protestní akce Poslední generace a podobných organizací se nevyhýbají ani Česku. Aktivisté, kterých je zatím asi deset, chtěli zabrat původně tři pruhy magistrály, po domluvě s policií ale zablokují jen jeden.

Občas se objevují i nechápavé výrazy nebo rozezlená gestikulace směrem k pochodujícím. Řidiči, které zdržela po pracovním dni kolona v místě protestu, mají pro průvod v odpolední špičce jen malé pochopení. Ti, kteří mají vozy s hlučnějšími motory, občas při míjení hloučku ekologických aktivistů provokativně sešlápnou plyn.

Na požadavek zavedení třicítky odpovídá protinávrhem, že by se v Praze mělo jezdit 120 km/h. Reaguje na hesla, která vykřikují protestující nebo je mají napsaná na svých transparentech a varuje před 66 požadavky německé Poslední generace (Letzte Generation).

Požadavky Poslední generace

Třeba zavedení přídělu maximálně 500 litrů benzinu nebo nafty na osobu ročně, které se má do pěti let snížit na nulu. Taky by se měly zakázat všechny lety pod jeden tisíc a přes tři tisíce kilometrů. Z nedopravních věcí pak Poslední generace chce omezení maximálního možného výdělku, zákaz nových staveb, zákaz nebo výrazné omezení konzumace masa, vysoké dědické daně, zákaz táboráků, omezení teploty v domácnostech a další opatření.

V Praze se zatím lepidlo ke slovu nedostalo. „Myslíme si, že je to vhodná forma, jak upozornit na klimatickou krizi, ale sami to neděláme a ani nechystáme,“ říká za organizátory pražských protestů Michal Pech. V Česku se zatím naštěstí ani nestalo normou poškozování památek.

Protesty ve světě

Česko za Západem v řadě věcí zaostává. I protesty klimatických aktivistů jsou v Praze jemnější. Nikdo se tady nelepí k silnicím a protesty se vyhnuly letištím. Ve světě jsou samozřejmostí blokády silnic a dálnic, kde se aktivisté neváhají přilepit k vozovce. Každá akce vyvolává i reakci. V Panamě začátkem listopadu sedmasedmdesátiletý řidič po hádce s protestujícími, kteří zablokovali dopravu, vytáhl pistoli a dva demonstranty zastřelil. Důvodem protestu byl odpor k pokračující těžbě mědi. Řidiče, právníka z USA, zadržela policie.

Ve snaze chránit atmosféru před škodlivým oxidem uhličitým se klimatičtí aktivisté v Německu, Itálii, ale rovněž třeba Velké Británii a Austrálii vrhli taky do galerií. Loni v létě takto dva členové německé Letzte Generation poškodili obraz Sixtinská madona od Raffaela v drážďanském Zwingeru. Obraz Primavera (Jaro) od Sandra Botticelliho byl naštěstí chráněn sklem, takže bojovníci za klima položili své dlaně potřené lepidlem jen na skleněnou plochu. Stejně dopadla i dvojice, která si v australském Melbourne pro svůj protest vyhlédla dílo Masakr v Koreji od Pabla Picassa.

Kromě galerií nebo architektury se terčem útoku stala i Labská filharmonie v Hamburku. Tam se dvojice klimatických bojovníků přilepila k dirigentskému pultíku. Plán přerušit koncert ale nevyšel. Pultík se dal snadno vysunout a nahradit jiným. Pořadatelé tak za potlesku diváků konstrukci během chvilky odmontovali a společně s přilepenými osobami odstavili na chodbě. Beethovenův Koncert pro housle tak mohl po akční vložce návštěvníků oděných do oranžových vest pokračovat.

V Hamburku, Berlíně a Düsseldorfu se protestující s lepidly dostali na plochu pro letadla a přilepili se k ní. Naštěstí se incident obešel bez obětí na životech nebo vážných úrazů a vyžádal si „jen“ zpoždění a zrušení desítek letů.

Umění a aktivismus

Když se ještě jednalo o šokující čin, fotografie politých obrazů od slavných malířů se objevovaly mezi hlavními zprávami dne. Vztah umění a aktivismu se v posledních letech posunul pro mnohé překvapivým způsobem. Část radikálního křídla klimatického hnutí se rozhodla instrumentalizovat slavná umělecká díla k přilákání pozornosti k problematice změn klimatu. Skupiny jako Just Stop Oil, Letzte Generation a jejich regionální větve rozšířily repertoár svých disruptivních, narušitelských taktik, odlepily se od silnic a vydaly se do galerií, kde zdánlivým vandalismem na hodnotných dílech minulosti chtějí upozornit na to, že lidstvo aktuálně nemá žádnou budoucnost. Tradiční vztah umění a aktivismu se tu obrací vzhůru nohama: umělci už neopouštějí své ateliéry, aby se věnovali protestům v ulicích, ale namísto toho se aktivisté přesouvají z ulic do uměleckých muzeí a galerií.

Umění občanské neposlušnosti není lineární kauzální systém, jehož zákonitosti bychom mohli odhalit a aplikovat jako jakousi technologii protestu. V případě Extinction Rebellion se ukázalo, že narušitelský přístup mohou mediální pozornost získat jen dočasně - s každým dalším rokem byly jejich protesty přijímány stále hůře a přišly o mediální pokrytí. Z narušitelských akcí, které měly intervenovat do statu quo, se stala jenom otravnost, jež už byla jen na obtíž.

Současná ekonomika pozornosti (attention economy) byla i v tomto případě nelítostná: kdokoliv chce udržet pozornost své cílové skupiny, musí neustále proměňovat svoji strategii. Spíše jde o to, že daná forma protestu se zkrátka vyčerpala.

Radikální klimatický aktivismus si nemůže dlouhodobě dovolit zdokonalovat jeden postup a očekávat, že se bude donekonečna těšit zájmu veřejnosti. Ať už se jedná o blokády silnic, intervence do uměleckého prostředí nebo třeba blokování fosilní infrastruktury konzistence vede nakonec ke stereotypu a ztrátě pozornosti.

Represe proti aktivistům

Vlídný postoj k narušujícím protestům je ale skutečně vzácností a západní země se ve vztahu ke klimatickým aktivistům naopak čím dál více uchylují k drastickým opatřením. Podle nedávno zveřejněného reportu organizace Climate Rights International se zátahy na klimatické aktivisty v zemích jako Německo, Velká Británie, Francie nebo Spojené státy čím dál více přibližuje policejním praktikám známým spíše z autoritářských zemí.

Podle zvláštního zpravodaje této organizace Michela Forsta představují represe, kterým na Západě čelí klimatičtí aktivisté využívající koncepci občanské neposlušnosti, velkou hrozbu pro demokracii a lidská práva.

Soud je v červenci letošního roku poslal na čtyři až pět let do vězení za to, že se účastnili on­-line schůzky, během níž se plánovala blokáda dálnice v roce 2022. Je mezi nimi i Roger Hallam, jeden ze zakladatelů britských Extinction Rebellion, který zároveň patřil mezi hlavní stratégy jejich akcí.

tags: #symbol #klimatickych #aktivistu

Oblíbené příspěvky:

• Odolnost ekosystémů a ochrana přírody
• Odvoz tekutých odpadů v Jablonci
• Nezbytná fakta o klimatu
• Evropská agentura a klima
• Přehled publikací Jitky Seitlové