Dr. Fritjof Capra, Ph.D. je americký fyzik pocházející z Rakouska. Zabývá se výzkumem v oblasti kvantové fyziky a systémové teorie. Je autorem celosvětově oblíbených knih, zejména titulů Tao fyziky a Bod obratu. Capra spoluzakládal Centrum pro ekogramotnost (Centre for Ecoliteracy) v Berkeley, USA.
Fritjof Capra se narodil ve Vídni, kde na místní univerzitě získal v roce 1966 titul Ph.D. v oboru teoretické fyziky. Poté se zabýval výzkumem v oblasti kvantové fyziky na pařížské univerzitě (1966-68), kalifornské univerzitě v Santa Cruz (1968-70), londýnské univerzitě (1971-74) a na kalifornské univerzitě v Berkeley (1975-88). Na kalifornské univerzitě v Santa Cruz a v Berkeley působil i jako pedagog.
Mimo výzkumů v oboru fyziky a systémové teorie se Capra po dobu více než třiceti let zabývá filozofickými a sociálními důsledky současného pojetí vědy. Toto téma prezentoval ve všech svých knihách, více než 50 televizních rozhovorech a dokumentárních filmech a ve světovém tisku.
Ve všech svých dílech se Capra snaží sdělit, že „vše na světě je navzájem skrytě propojeno“. Z toho vychází jeho požadavek na přechod západní, resp. globální kultury od moderního aristotelsko-karteziánského paradigmatu k paradigmatu postmodernímu, holistickému či integrativnímu. Capra tvrdí, že věda zkoumala předměty svých zájmů na základě mechanistických, snadno kvantifikovatelných modelů, zatímco realita je svou podstatou holistická.
Tao fyziky (1975) hledá souvislosti mezi teoriemi „nové fyziky“ a koncepcemi taoismu, buddhismu, zenu a hinduismu.
Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu
Práce Bod obratu (1982) je polemikou o vlivu karteziánsko-newtonovského pojetí vědy a světonázoru na všechny současné vědní obory. Capra požaduje syntetizující pohled na svět a novou vizi reality. Na knize se podíleli významní světoví vědci, například Hazel Hendersonová nebo Stanislav Grof.
Tkáň života (1996) představuje osnovu nové vědecké teorie života, opírající se o kritický rozbor historie přírodních věd, o matematiku komplexity a zejména o teorii disipativních struktur a teorii sebeutváření.
Capra je dále autorem knih Uncommon Wisdom (Neobvyklá moudrost, 1988) a The Hidden Connections (Skrytá spojení, 2002).
Zatímco zastánci mechanistického modelu tvrdí, že veškeré biologické fenomény mohou být vysvětleny pojmy fyziky a chemie, vitalisté postulují existenci nefyzikálního „koordinátora“ řídícího životní procesy, které se svou podstatou vzpírají mechanistickým vysvětlením.
Capra ve svých dřívějších dílech propagoval jako vhodné paradigma „novou fyziku“, později ji však nahradil daleko šířeji pojatým koncepčním rámcem, vizí reality, ve které je život v samém středu pozornosti. Vědeckou formulací „systémový pohled na život“ jsem odkazoval na intelektuální tradici systémového myšlení a též jsem zastával názor, že filosofická škola „hlubinné ekologie“, která byla formulována v 70. letech, může poskytnou ideální filosofický, a dokonce i duchovní kontext pro nové vědecké paradigma. Během následujících let jsem s přáteli a kolegy studoval souvislosti hlubinné ekologie a systémového pohledu na život v mnoha oblastech a výsledky našeho bádání jsem uveřejnil v několika knihách.
Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku
Systémové myšlení, jehož protagonisty jsou mj. E. Jantsch, E. Laszlo, I. Prigogine, C. Waddington, G. Bateson ad. vědci, přináší novou vizi reality, která překračuje redukcionistický přístup dosavadního paradigmatu.
Na počátku posledních dvou desetiletí 20.století se nacházíme ve stavu hluboké celosvětové krize. Je to komplexní, mnohorozměrná krize, jejíž různé stránky postihují každý aspekt našeho života: techniku, naše zdraví a způsob obživy, kvalitu životního prostředí a sociální vztahy, hospodářství i politiku. Představuje krizi intelektuální, morální a duchovní. Krizi co do míry a naléhavosti v zaznamenané lidské historii nebývalou.
V 1.kapitole Capra popisuje různé aspekty celosvětové krize (společnost, hospodářství, politiku, zdravotnictví atd.). Hovoří o neadekvátnosti starého světonázoru a o nezbytnosti kulturní transformace v nejširším slova smyslu, tj. o proměně descartovsko-newtonovského paradigmatu v nový koncept systémového, organického a ekologického myšlení.
Podobně jako u krize fyziky ve 20. letech 20. století to vyplývá ze skutečnosti, že se pokoušíme aplikovat pojetí zastaralého světového názoru (mechanistického pohledu na svět, který nám dává karteziánsko-newtonovská věda) na realitu, kterou již nemůžeme na základě tohoto pojetí chápat. Žijeme dnes v globálně propojeném světě, kde všechny biologické, psychologické, sociální a ekologické jevy jsou na sobě vzájemně závislé. Potřebujeme tedy nové paradigma - novou vizi reality.
Ekogramotnost - sociální, kulturní a fyzické prostředí, které by uspokojilo naše potřeby a touhy aniž bychom tím ničili podobné šance budoucích generací. Musíme se poučit od ekosystémů, které jsou takovými trvale udržitelnými společnosti rostlin, zvířat a mikroorganismů. Abychom se to naučili, musíme se naučit základním principům ekologie - jazyku přírody. Abychom pochopili principy ekologie, musíme změnit způsob, jak vnímáme svět a jak myslíme. Musíme se naučit začít myslet ve vztazích, v kontextu. Tento nový způsob myšlení je znám jako systémové myšlení.
Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí
Teorie živých systémů je jakousi teoretickou základnou ekologické gramotnosti. Vztahů; že i planeta jako celek je živým, sebe regulujícím se systémem bude tvořit základ našich příštích technologií, ekonomických systémů a sociálních institucí. Nebo pokud ne, nebude žádná budoucnost lidstva. Je samozřejmé, že to hluboce ovlivní systém vzdělávání v 21. století.
tags: #systemova #ekologie #capra