Talbot Tuzka v přírodě: Objevování kouzla fotogramu

Básník Lautréamont charakterizoval moderní krásu jako "náhodné setkání šicího stroje a deštníku na pitevním stole". Tato věta dokonale vystihuje, co umělce na fotogramu vždy fascinovalo - možnost skloubit v jednom obrazu otisky rozličných a rozdílných předmětů.

Inspiraci, kterou v tomto článku nasbíráte, můžete zužitkovat ve vlastní tvorbě. Fotogram je totiž velice jednoduchá, ale zároveň poutavá technika. V tomto článku probereme všechny inovativní postupy k fotogramu ve 20. století. Sami byste nevymysleli, co vše je možné na fotogramech otisknout!

Avantgarda a návrat fotogramu

Technika fotogramu byla po svém vynálezu v 19. století téměř polozapomenutá. Koho by také zajímaly otisky předmětů na papír, když bylo nyní možné vyfotit věrnou podobu člověka!

Fotogram znovu "objevili" ve 20. letech avantgardní umělci. Ti byli často skutečně přesvědčení o tom, že učinili nový vynález, ačkoli fotogramy se před nimi zabývali fotografové jako Anna Atkins, Hippolyte Bayard nebo William Henry Fox Talbot.

Pro avantgardní umělce bylo důležité hledání nových a neotřelých způsobů vyjádření. Inspirovali se novými vědeckými objevy a fascinovaly je prvky velkoměstského života: automobily, letadla, elektrické osvětlení, kinematografe, ale také novodobé cestování a exotika koloniálních zemí.

Čtěte také: Tužka na obočí: Recenze a tipy

České umělce v 20. a 30. letech také fascinovala technika a krása městského osvětlení. V Praze bylo dříve mnohem více neonů a na fotografiích vypadaly opravdu krásně.

Fotogram avantgardní umělce obzvlášť lákal, protože fotografie byla v té době relativně mladým médiem. A také kolem sebe měla auru tajemna. Každý, kdo někdy vyvolával fotografie v temné komoře, mi potvrdí, že ten moment, kdy se na fotografickém papíře vyjeví zachycený obraz, působí jako kouzlo a přitom všichni víme, že je výsledkem chemické reakce.

Nový vědecký objev, co dokáže zprostředkovat magický moment. A fotogram je o to víc lákavý, protože je to technika, ke které nepotřebujete fotoaparát. Jako kdybyste šli až na dřeň samotné podstaty fotografie a malovali na papír světlem!

Tak chápal fotogram Laszló Moholy-Nagy a Man Ray. Ten se dokonce vyjádřil v tom smyslu, že "se konečně osvobodil od lepkavých barev a pracuje se samotným světlem". Surrealisty navíc zaujal ještě imaginativní charakter fotogramů. A dadaisty zase na fotogramu přitahovala možnost vytvářet neobvyklé kombinace předmětů.

Technice fotogramů se vĕnovala velká řada meziválečných umělců jako Christian Chad, Man Ray, Lázsló Moholy-Nagy, El Lissitzky, Alice Lex-Nerlinger a Rosa Rolanda. Zajímavé je, že umělci, kteří s fotogramy experimentovali, často nebyli původním povoláním fotografové. Zato čeští autoři pracující s fotogramy, jako Jaromír Funke a Jaroslav Rössler, se fotografií živili.

Čtěte také: Techniky kreslení koně tužkou

Christian Chad, Man Ray, Lázsló Moholy-Nagy, El Lissitzky, Alice Lex-Nerlinger a Rosa Rolanda měli fotogram jako doplněk ke svým dalším výtvarným aktivitám - malbě, kresbě a kolážím. Nejvíce se fotogramům věnovali Man Ray a Laszló Moholy-Nagy.

Podstatné je říci, že ačkoli měla avantgarda některé rysy společné, nejednalo se o zcela homogenní směr. Do avantgardy můžeme zařadit směry jako expresionismus, novou věcnost, surrealismus, dadaismus, futurismus, kolektivismus a další.

Avantgarda byla prostě bohatá na myšlenky a každý člověk se vyrovnával se situací po 1. světové válce po svém. Proto i každý umělec chápal fotogram po svém a dával mu svůj vlastní význam.

Zatímco například Laszló Moholy-Nagy se ve svých fotogramech soustředil na abstraktní hru tvarů a šlo mu o vyjádření nadčasové krásy, tak Alice Lex-Nerlinger vytvářela pomocí fotogramů ilustrace, v nichž se kriticky vyjadřovala k současné politické situaci.

Na první pohled by se zdálo, že fotogram je v podstatě jednoduchá technika, která využívá prostých otisků předmětů a proto pomocí ní nemůže umělec do díla "otisknout" sám. Opak je však pravdou - pomocí této jednoduché techniky lze vyjádřit i hluboké myšlenky a ideje, jak dokládá tvorba Alice Lex-Nerlinger.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Christian Schad

Ačkoli se fotogramy nejvíce proslavil Man Ray a Laszló Moholy-Nagy, jako první z dadaistů tuto techniku použil Christian Schad. Vytvořil sérii fotogramů už v roce 1918 - několik let před oběma jmenovanými umělci.

Otisky na fotogramech vytvářel z jednoduchých objektů a materiálů nalezených na ulici. Fotogramy měly neobvyklé nepravidelné tvary - Schad se je vlastními slovy snažil "osvobodit" od konvenčního tvaru čtverce. Byly to jedny z prvních abstraktních fotografií na světě.

V roce 1920 poslal Schad sérii svých fotogramů Tristan Tzarovi, známému básníku, kterému v Paříži postavil vilu náš český architekt Adolf Loos. Tzara publikoval Schadovi fotogramy v časopise Dadaphone a posléze je v roce 1937 vystavil na výstavě v Muzeu moderního umění v New Yorku.

U této příležitosti nazval Tzara Schadovi fotogramy jako "shadografie", což byla parafráze na "rayogramy“, které ve 20. letech vytvářel Man Ray. Samotný Schad o úspěchu svých fotografií na výstavě vůbec nevěděl!

Schadovo dílo bylo plně doceněno v posledních desetiletích, když mu byla v roce 2002 uspořádána retrospektivní výstava v New Yorku. Christian Schad je ve světě známý hlavně jako malíř a fotogramy tvoří pouhý střípek jeho bohaté tvorby.

Man Ray

Man Ray (původně Emmanuel Radnitzky) byl potomkem ruských židů, kteří emigrovali do USA. Jeho rodina si však ze strachu před antisemity nechala změnit příjmení na americky znějící "Ray". A protože všichni doma říkali Emmanuelovi "Manny", tak si umělec přejmenoval i křestní jméno.

Rodiče Man Raye vlastnili oděvní firmu. Otec prodával textil a matka doma vytvářela patchworkové deky sešívané ze zbytků látek. Podle některých historiků umění se tento způsob práce promítl do Man Royovi záliby v kolážích.

Man Ray začínal jako konvenční umělec. Rád navštěvoval výstavy a často chodil do galerie 291, kterou provozoval známý fotograf Alfred Stiglitz. Umělecky začal experimentovat ve 22 letech, když začal chodit do školy ve Ferrerově centru, což bylo místo anarchistických idejí stvořené na počest učitele Francisca Ferrera, který měl novátorský přístup ke vzdělávání založený na autonomii studentů.

Man Ray se seznámil s fotogramem v roce 1921 během jeho cesty do Paříže. Jeho fotogramy jsou vlastně taky takové koláže - seskupení různých věcí. Do techniky fotogramu ho možná uvedl Tristan Tzara. Své fotogramy nazýval Man Ray podle svého jména jako "rayogramy".

V roce 1922 mu vyšla kniha fotogramů Les Champs délicieux s předmluvou od Tristan Tzary. Bylo to bibliofilské vydání o 12 kusech. Techniku fotogramu použil Man Ray dokonce na filmovém pásu a to ve filmu Le Retour à la raison.

László Moholy-Nagy

László Moholy-Nagy měl maďarský původ a proslavil se jako učitel na výtvarné škole Bauhaus v Německu. Ke kreslení se dostal během rekonvalescence z těžkého zranění na ruské frontě za 1. světové války.

Po válce pobýval ve Vídni, v Düsseldorfu a v Berlíně, kde se seznámil s Walterem Gropiem, který ho pozval do Výmaru jako pedagoga kovodílny v Bauhausu. V roce 1934 utekl z Německa do Amsterdamu a přes Londýn se nakonec dostal do Chicaga, kde vedl úspěšně svou vlastní školu.

Moholy-Nagy se věnoval fotogramu od roku 1922. Ve fotogramech využíval efektu překrývání a prolínání geometrických tvarů, což byl princip, který uplatňoval i ve svých malbách. Dalo by se říci, že Moholy-Nagy maloval světlem po fotografickém papíru podobně, jako malíř po plátně.

Alespoň tak Moholy-Nagy práci na svých fotogramech popisoval. Piktorialistická fotografie podle něj vůbec neuchopila podstatu fotografie. Cílem fotografie byla podle Moholy-Nagyho práce se samotným světlocitlivým médiem a ne spoléhání se na fotoaparát.

Rosa Rolanda

Na rozdíl od předchozích umělců není Rosa Rolanda u nás tak známá. Narodila se na konci 19. století v Kalifornii a její maminka byla Mexičanka. Možná po ní byla Rosa Rolanda tak krásná.

Rosa Rolanda se nejdříve živila jako tanečnice a od roku 1916 tancovala na Broadway. V roce 1924 si vzala za muže umělce Miguela Covarrubiase a společně odcestovali do Mexica, kde začala Rosa fotit a posléze i malovat. Její výrazně barevné a stylizované malby zachycovaly folklórní výjevy.

S fotogramy začala Rosa Rolanda experimentovat na konci 20. let. Vytvářela surrealistické portréty - snové vize, na nichž se snoubí otisky reálných předmětů se stylizovanou kresbou.

Fotogram po 2. světové válce

Po 2. světové válce si fotogram oblíbila velká řada umělců, kteří rádi experimentovali. Robert Rauschenberg ve spolupráci se svou manželkou Susan Weil vytvářel v 50. letech velkoformátové kyanotypické fotogramy s otisky lidské figury.

Zatímco Susan Weil si lehla na zcitlivělý papír, tak Rauschenberg kolem ní chodil s UV lampou a maloval světlem přímo na papír. Osvícené papíry pak společně vyvolávali ve fotokomoře.

Rauschenberg později vytvářel velké kyanotypie ve spolupráci s Jasperem Jonesem pod společným pseudonymem Matson Jones. Vytvářeli nadživotní fotogramy, které sloužily jako plakáty ve výlohách luxusních obchodů v New Yorku.

Otisky lidského těla - to bylo vděčné téma pro celá 60. léta. A nemuselo se jednat o fotogramy. Yves Klein spolupracoval s modelkami, které potíral modrou barvou a vytvářel s nimi otisky na papír.

Kubánsko-americká umělkyně Ana Mendieta se proslavila instalacemi v přírodě, které vypadaly jako otisky lidského těla v písku, hlíně nebo ve skále. Prozkoumávání tělesnosti bylo pro 60. léta vůbec velké téma.

V tomto duchu se nesou i kyanotypické fotogramy od Florise Neusüssa (1937-2020) z 60. let, které nazýval Körperfotogramms. Z monumentálních kyanotypií se siluetou figury vytvářel i šaty - modelka byla sice schovaná v šatech, ale její otisk byl jasně viditelný, jako kdyby její tělo prosvítalo skrze šaty.

Fotogram v posledních 50 letech

V poslední čtvrtině 20. století začali umělci pracovat na fotogramech s neobvyklými materiály, jako kdyby je poháněla touha vytvořit otisk skutečnosti, která se zdá nezachytitelná a nepolapitelná. Umělkyně Susan Derges (nar. 1955) využívala na svých kyanotypiích z 90. let otisku samotné vody.

V noci se vydávala k vodě vybavena kyanotypickými papíry. Papíry naaranžovala na břeh tak, aby ho omývali vlny. A v okamžiku, kdy se vlna blížila, osvítila papír bleskem. Její kyanotypie vypadají trochu jako abstraktní malby, jsou živoucí a zachycuji věčnou proměnu a koloběh vody.

Umělec Adam Fuss znovu objevil zapomenutou techniku daguerrotypie a vytvářel fotogramy přírody a zvířat. V jeho ateliéru se mu dokonce po stole plazili živí hadi.

Umělkyně Cornelia Parker se fotogram rozhodla posunout konceptuálním směrem, když vytvářela své dílo s názvem Zatajený dech. Na pohled je to jen pár fleků na papíře, ale příběh dělá z této fotografie něco víc - záznam plynutí času.

Jedná se totiž o fotogram prachu, který Parker nasbírala na tzv. "Šeptající galerii" chrámu sv. Petra. Prach, který se tam snášel celá staletí, byl ke kraji zábradlí smeten návštěvníky, kteří se zatajeným dechem sledovali prostor chrámu svatého Petra z výšky 120 metrů. A tento "stoletý" prach pak Cornelia Parker na svém fotogramu zvěčnila.

V roce 2015 začala Cornelia Parker vytvářet fotogramy pomocí techniky fotogravury. Na desku potaženou speciální chemií pokládala průhledné objekty jako skleničky nebo karafy a ty potom osvítila ultrafialovým světlem. Na desce se tak zobrazil pozitivní obraz - otisk předmětu a jeho stín.

Tyto pozitivní otisky skla překvapí svou křehkostí a subtilností. Ačkoli se jedná o obrazy běžných předmětů, působí takřka duchovně. Cornelia Parker sérii těchto fotogramů skleněných předmětů dala příznačný název: "Toto sklo se jednou také rozbije", čímž naráží na pomíjivost zobrazených skleniček, ale také na pomíjivost lidského života obecně. I my jsme přeci takové skleničky, které jednou upadnou a roztříští se.

Inspirace pro vlastní tvorbu

Zájem o fotogram pořád trvá. Ze současných umělců, kteří se fotogramu věnují, zmíním alespoň autory jako Ethan Jantzer, Thomas Ruff, nebo Dan Peyton.

Ale i mezi amatérskými fotografy je fotogram pořád populární - stačí se podívat na Pinterest a Instagram, kde najdete spoustu inspirativních děl od současných tvůrců, kteří sice nemusí být celosvětově známí, ale rozhodně jsou talentovaní. Inspirace máte po přečtení tohoto článku až nad hlavu, takže co takto zkusit vytvořit svůj vlastní fotogram a zanechat na tomto světě svůj vlastní otisk?

Pokud nemáte k dispozici vlastní fotokomoru, můžete si pronajmout tu naši. Je plně vybavená a připravená na vaše pokusy. Při vytváření fotogramů se nebojte experimentovat a hrát si s různými materiály.

Lidské tělo, živí hadi, prach a voda - napadá vás ještě něco, co nebylo nikdy na fotogramech použité? Něco nepředstavitelného a nemyslitelného, co nikdo doposavad nezkusil?

tags: #talbot #tuzka #v #prirode

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelné Stavebnictví: Pohled na Britské Standardy
• Daň z životního prostředí v Česku
• Praktické rady pro záchranu orchideje
• Zahradní tipy s ořechovými skořápkami
• Legislativa o nebezpečném odpadu