Stupeň ohrožení pandy

Černobílá panda velká (Ailuropoda melanoleuca), která se před lety stala symbolem Světového fondu na ochranu přírody (WWF), již není ohroženým druhem. Na začátku září byla jako druh oficiálně přeřazena z kategorie „ohrožený“ (EN, endangered) do kategorie „zranitelný“ (VU, vulnerable), informuje žurnál Science Alert.

Akt přeřazení pandy velké do kategorie s nižším stupněm ohrožení je oficiálním krokem, který stvrzuje dosavadní úspěšnost mezinárodních i domácích realizovaných záchranných programů. Za posledních deset let totiž počty pand začaly znovu růst, a nyní jich je už o 17 % více. Přitom ještě v roce 2009 měla panda velká na mále. Tehdy vědci předpokládali, že bez radikálních opatření prakticky vyhyne během tří následujících generací.

„Průběžně vyhodnocované výsledky monitoringu však naznačují, že se sestup početnosti nakonec podařilo přeci jen zastavit, a počty jedinců začínají pomalu růst,“ uvádí v tiskové zprávě Světový svaz ochrany přírody (IUCN), který prostřednictvím Červených seznamů vede v patrnosti míru ohrožení jednotlivých živočichů. V této zemi dosud žijí dvě třetiny celé životaschopné populace pand, celkem 1864 dospělců. A když k nim přičteme počet mláďat, dostaneme se na sumu 2060 černobílých medvědů.

Skutečně „volně“ v přírodě jich přitom žije jen malá část, většina z nich se totiž nachází pod bedlivým dozorem hlídačů a ošetřovatelů. Ti většinou medvědy z větší vzdálenosti následují terénem.

Jak se podařilo osud pand velkých zvrátit?

Na místě je i otázka, jak se v průběhu sedmi let podařilo osud pand velkých zvrátit od blížícího se kolapsu k návratu do života. Podle IUCN se o to Čína zasloužila hlavně důslednou ochranou lesních porostů, ve kterých pandy žijí, a také znovu-zalesňováním již dříve vykácených ploch bambusových hájů, ve kterých se pandy dříve vyskytovaly.

Čtěte také: Panda červená: Stupeň ohrožení

„Záchrana pandy je příkladem toho, jak vědecké poznatky, politická vůle a ochota místních obyvatel dohromady mohou zachránit divočinu,“ říká Marco Lambertini, generální ředitel WWF. S pandami Číňané odvedli podle jeho slov „navýsost dobrou práci“.

Robinson také upozornil, že snížení statusu ohrožení v katalogů druhů je dnes vzácností. Míra ohrožení druhu se v drtivé většině případů stupňuje, a končí jeho úplným vymizením či vyhynutím v divočině.

Přetrvávající komplikace

I když je pand více, než před deseti lety, vyhráno rozhodně nemají. Hned dvě zásadní komplikace totiž přetrvávají. Předně, pandy se do páření moc nehrnou, a jejich ochota pečovat o narozená mláďata v zoologických zahradách či chovných zařízeních zůstává velmi chabá.

Druhým problémem je zachování habitatu pand: bambusové lesy se nejen kácí, ale také rychle podléhají globálním změnám klimatu. V průběhu následujících osmdesáti let se očekává pokles jejich rozlohy až o 35 %. A spolu s bambusovými porosty ubývá pandám i potravy, jejíž shánění a trávení zabírá podstatnou část jejich každodenního itineráře.

Lo Sze Ping, vedoucí čínské WWF k tomu dodává: „Oslava je na místě, ale každý by si měl uvědomit, že panda i nadále zůstává druhem roztříštěným, izolovaným a zranitelným.

Čtěte také: Definice znečištění

Obří přírodní rezervace pro pandy

Přírodní rezervace velikosti Belgie má pomoci zachránit pandu - zvíře, které je symbolem Číny, ale stále mu hrozí vyhynutí. Čínský finanční ústav Bank of China slíbil, že v průběhu následujících pěti let investuje nejméně 1,5 miliardy dolarů do vytvoření obří přírodní rezervace pro pandy velké. Oznámila to agentura AP s odvoláním na čínské ministerstvo lesního hospodářství.

Rezervace se bude rozprostírat na ploše 27 tisíc čtverečních kilometrů a potáhne se z provincie S'-čchuan na jihozápadě země do provincií Kan-su a Šan-si na severozápadě. Rozlohou se rezervace bude blížit velikosti Belgie, napsala agentura AFP.

Přírodní park má kromě poskytnutí domova pandám rovněž podpořit místní ekonomiku a zlepšit infrastrukturu. Měl by pomoci 170 tisícům lidí, kteří na území plánované rezervace žijí nyní v chudobě.

Poslední dva tisíce pand velkých

Pandy jsou pro Čínu národním symbolem. Podle posledního sčítání v únoru 2015 v Číně žilo ve volné přírodě 1864 pand velkých plus 471 v zajetí. Úspěšný odchov pand v zajetí i stoupající počet kusů ve volné přírodě přiměl Mezinárodní svaz pro ochranu přírody zmírnit hodnocení jejich stupně ohrožení: z kategorie ohrožených druhů se pandy přesunuly do kategorie zranitelných druhů.

Přesto nemají pandy ani zdaleka vyhráno - stále se je nedaří příliš dobře rozmnožovat v zajetí, v přírodě je zase ohrožuje úbytek jejich přirozeného životního prostředí. Právě S'-čchuan je místem, kde se daří tomuto úbytku biotopů a tedy pand nejlépe bránit.

Čtěte také: Jak se stát učitelem přírodopisu?

Panda červená

Jako panda byl poprvé označován právě tento druh, mnohem později bylo toto jméno přeneseno na pandu velkou. Panda červené patří mezi nejvýše žijící zvířata na světě, vyskytuje se i ve více než 4 000 m n. m.

Přes den panda často spí na větvích a v závislosti na okolní teplotě je buď stočená do klubíčka s ocasem položeným přes hlavu (je-li zima) nebo s nohama volně visícíma dolů (v případě vyšších teplot). Jde o soumračného až nočního živočicha, který je aktivní obvykle jen v pozdních odpoledních a večerních hodinách.

Dokáže stát na zadních končetinách až 30 vteřin nebo urazit i několikametrovou vzdálenost. V případě ohrožení strne nebo předstírá smrt.

Podle nejnovějších fylogenetických výzkumů a analýzy DNA se zjistilo, že pandy mají společný šelmí původ, avšak panda velká se řadí do čeledi medvědovitých, zatímco pro pandu červenou se vytvořila vlastní čeleď, Ailuridae - pandy malé, a zařazena byla do nadčeledi Musteloidea, společně s mývaly, vydrami, skunky či lasicemi.

Panda červená byla zařazena na Červený seznam ohrožených druhů do kategorie ohrožený druh, protože se její populace za poslední tři generace snížila o 50%. Jedním z hlavních rizik je pro pandy masivní úbytek horských lesů v oblastech, kde žijí.

Pandy červené jsou také velmi náchylné na psinku, k jejíž rychlému šíření přispívá stále častější kontakt mezi pandami a pasteveckými psy. Dalším velkým ohrožením je pro pandy lov.

Má protáhlé tělo, krátké nohy a dlouhý ocas. Tělo je rezavé, nohy tmavohnědé, obličej světlejší, s bílou maskou, ocas příčně pruhovaný. Typický je krátký čenich a trojúhelníkovité boltce. Svým vzhledem nijak nepřipomíná známější pandu velkou, i když žije podobně a hrozí jí tedy podobná nebezpečí.

Jejím domovem jsou horské lesy a bambusové houštiny v Číně, Indii, Bhútánu a Barmě.

Podobně jako panda velká má zvláštní „palec“, což je výrůstek zápěstní kosti, ovšem daleko menší. Listy bambusu i jiných rostlin tedy není schopna zdrhnout. Místo toho si za pomoci „palce“ tlapou přitáhne větev a listy okusuje.

Do jídelníčku pandy červené patří i ptačí vejce a menší živočichové, nepohrdne ani sladkými plody či kořínky a živí se dokonce i lišejníky. Za potravou se vydává za soumraku a v noci. Žije převážně samotářsky, a tak veškerou péči o mláďata obstarává samice.

Rozšíření a početnost pandy velké

Panda velká (Ailuropoda melanoleuca) dnes obývá pouze jižní část střední Číny, kde se vyskytuje v šesti izolovaných horských oblastech (Min-šan, Čchin-ling, Čchiung-laj, Liang-šan, Dasiang-ling a Siao-siang-ling) v provinciích Kan-su, Šan-si a zejména S-­-čchuan (Sečuán), kde žije kolem 75 % populace. Rozloha areálu rozšíření dnes dosahuje asi 30 000 km2, mezi 102-108,3° východní délky a 28,2-34,1° severní šířky.

Změny podnebí, intenzivní lov a tisíce let trvající kultivace stanovišť jak v nižších polohách, tak na náhorních plošinách postupně způsobily, že se výskyt pand omezil pouze na nehostinné horské oblasti západního okraje kdysi rozsáhlého areálu. Původně se tento druh vyskytoval nejen na většině území jižní a východní Číny, ale fosilní nálezy naznačují jeho přítomnost i mnohem jižněji, v oblasti severního Myanmaru a Vietnamu a severněji až téměř k Pekingu (Schaller et al.1985).

Pro zjištění početnosti zbývající populace byly v polovině 70. a 80. let 20. století a v letech 2000-2002 provedeny tři rozsáhlé terénní průzkumy. Všechny vycházely z četnosti pobytových znaků, ovšem konkrétní použité metody hodnocení byly odlišné, takže výsledky nejsou příliš srovnatelné. Je z nich však přesto patrné, že důslednější ochrana lesů a protipytlácká opatření z posledních let zřejmě vedou k postupnému nárůstu početnosti. Nicméně empiricky zatím nelze tuto skutečnost potvrdit (Lü et al.2008).

Výsledky aktuálních průzkumů v letech 2000-2002, koordinované čínskou Státní správou lesů a nevládní organizací Světový fond na ochranu přírody (WWF International), dospěly k celkové početnosti populace kolem 1 600 jedinců. To je o 40 % více, než uvádějí předchozí odhady. Avšak podle genetických analýz by mohla početnost pandy velké dosahovat i 2 000-3 000 jedinců (Zhan et al.2006).

Toto navýšení může být způsobeno jednak odlišnou metodikou monitorování a větší rozlohou sledovaného území, ale i skutečným nárůstem početnosti pandí populace v některých oblastech. Na druhou stranu na jiných lokalitách došlo ke zhoršení stavu biotopů a počty pand zde ve srovnání s průzkumem v 80. letech poklesly.

Vzhledem k rozpadu areálu rozšíření čítá dnes řada přežívajících subpopulací pandy velké méně než 50 jedinců (Lü et al.l.c.). Nic však příliš nenaznačuje, že by došlo k výraznému snížení jejich genetické diverzity, ačkoliv by se to dalo při obdobně nízké početnosti populace očekávat. Přitom od dob, kdy byly původní populace podstatně početnější, muselo pravděpodobně k postupné ztrátě genetické rozmanitosti dojít (Lu et al.2001).

Některé nové, byť podle řady odborníků kontroverzní výzkumy navíc naznačují, že v oblasti Čchin-ling (provincie Šan-si) se vyskytuje geneticky izolovaná populace natolik odlišná od ostatních, že je dnes považována za samostatný poddruh A. m. qinlingensis. Její zbarvení není kontrastně černobílé, ale spíše tmavě a světle hnědé (Wan et al.2005).

Závislost na bambusu a pomalé rozmnožování

Panda velká obývá horské lesy mírného pásu s hustými porosty bambusu (Bambuseae) v nadmořské výšce 1 200-4 100 m (většinou 1 500-3 000 m). Preference stanovišť závisí na druhu a množství bambusu, stromovém zápoji, který ovlivňuje jeho růst, a na svažitosti terénu: černobílé šelmy jednoznačně upřednostňují dlouhověké porosty (Zhang et al. 2011).

Pandy velké neupadají do zimního spánku, pouze se v tomto období přesunují do nižších nadmořských výšek a dočasně vyhledávají úkryty v dutinách stromů, skalních trhlinách a jeskyních (Lindburg & Baragona l.c.). Více než polovinu dne včetně noci tráví konzumací bambusu, který tvoří až 99 % potravy a kterého spotřebují za 24 hodin asi 9-14 kg (Schaller et al.1.c.). Potravu tvoří přes 60 druhů těchto dřevitých trav, avšak pandy významně upřednostňují 35 pouze z nich (Loucks et al.2003).

Jedním z mýtů, který kolem pand koluje, je jejich velmi špatná rozmnožovací schopnost. Tento názor pramení zejména z předchozích neúspěchů při chovu v lidské péči. Studie pand z volné přírody však naznačují, že míra reprodukce není o nic horší než u ostatních druhů medvědů (Lindburg & Baragona l.c.), mimoto populace v lidské péči v Číně se dnes rozmnožují velmi dobře.

Pandy velké jsou s výjimkou období rozmnožování a výchovy mláďat obvykle samotářská zvířata. Během období rozmnožování v březnu až květnu se mohou samice pářit s několika samci. Mláďata se rodí v období srpna až září, často v jeskynních doupatech či v dutinách stromů. Matka zpravidla odchová pouze jediné mládě (Schaller et al. l.c., Zhu et al.2001).

Hlavní příčiny ohrožení

Největší hrozbu pro pandu velkou představuje poškozování a úbytek biotopů, které vedou k fragmentaci populace. K ní dochází na dvou úrovních, a to v rámci celkového geografického areálu rozšíření, který je v současnosti v důsledku zemědělství rozdělen na šest izolovaných oblastí, a na jednotlivých lokalitách, ve kterých jsou zbytky bambusových lesů rozdrobeny a odděleny plochami vykácené a obdělávané půdy či lesů bez bambusového podrostu (Lü et al. l.c.).

Původní bio­topy mizí v důsledku kácení lesa a následné přeměny uvolněných ploch v zemědělskou půdu. V takových oblastech pak přežívají pouze málo početné a izolované populace pand, omezené na vysoké horské hřebeny odříznuté plochami kultivované krajiny.

Snaha čínských úřadů omezit uvedený trend vedla k založení chráněných území pro pandu velkou, z nichž některá jsou propojena migračními koridory. I přes tato opatření však zatím není přežití druhu dostatečně zajištěno, neboť početnost populace je stále příliš nízká, stejně jako zbytkové plochy vhodných stanovišť. Kromě toho jsou v některých rezervacích biotopy poškozeny intenzivním využíváním člověkem, což ještě více platí v oblastech, kde žijí pandy mimo rezervace (Liu et al.2001).

Další hrozbou pro pandy zůstává jejich potravní závislost na bambusu. Bambus je charakteristický periodickým a synchronním (proto velkoplošným) kvetením, po kterém následuje odumírání celých porostů (v intervalech 15-120 let, s průměrem 50 let).

Před výraznými zásahy člověka do biotopu mohly pandy migrovat z míst, kde bambus odumřel, do oblastí, kde bambus nekvetl a byl jako potrava k dispozici. Studie, které byly provedeny po posledním zaznamenaném velkém kvetení a odumírání bambusu na počátku 80. let 20. století, naznačují, že pandy byly schopny přežít právě díky možnosti nalézt plochy nekvetoucího bambusu a také díky migraci do alternativních biotopů, kde mohly konzumovat jinak méně preferované druhy této skupiny (Lindburg & Baragona l.c.).

V minulosti bylo vážným problémem i pytláctví. V současné době, kdy se jej podařilo výrazně eliminovat, nepředstavuje již pro pandy závažnou hrozbu.

Zemětřesení jako příklad hrozby nenadálých vnějších zásahů

Vedle degradace biotopů lidskou činností jsou původní zbytky areálu výskytu i populací pandy velké ohroženy neperio­dickými přírodními katastrofami. K těm nejvýraznějším patří zemětřesení, neboť poslední refugia pand se nacházejí právě na tektonicky dosti nestabilním východním okraji Tibetské plošiny.

Pandy se v některých oblastech setkávaly se zemětřesením i v minulosti, ovšem díky vyšší stabilitě původních nenarušených biotopů a podstatně rozsáhlejšímu areálu rozšíření nebyly následky přírodních pohrom zřejmě tak výrazné jako v současnosti.

V květnu roku 2008 došlo v provincii ­S-čchuan k nejsilnějšímu zemětřesení v Číně za posledních šedesát let o síle osmi stupňů Richterovy stupnice, které způsobilo vedle značných materiálních škod a velkých ztrát na životech (téměř 70 000 obětí) i výrazné poškození tamějších ekosystémů. V postižené oblasti šlo téměř o 78 000 ha půdy, z čehož asi 67 000 ha byly přirozené ekosystémy.

Po vyhodnocení vlivu zemětřesení se zjistilo, že poškozené oblasti se významně překrývají s výskytem pand (Wang et al. 2008, Li et al. 2010). V S-čchuanu a na jižním okraji Kan-su bylo zasaženo asi 53 % biotopů a 67 % populace pandy velké. Ve vzdálenosti asi 50 km od epicentra zemětřesení bylo kriticky postiženo 29 % biotopů a 44 % populace.

Nejintenzivněji bylo poškozeno prostředí pandy velké v pohořích Min-šan a Čchiung- -laj, kde se vyskytují nejpočetnější populace a nejrozsáhlejší zbytky nedotčených stanovišť. Ušetřena nezůstala ani legendární národní přírodní rezervace Wolong o rozloze 2 000 km2, kde byla poničena zdejší chovná stanice, v níž se pandy velké pravidelně rozmnožují, a jedno zvíře uhynulo. Zbytek pand byl přesunut do chovného centra v rezervaci Bifeng-sia, která leží v provincii S-čchuan asi 150 km od jejího hlavního města Čcheng-tu a z hlediska ochrany pand velkých dnes s počtem 62 zvířat (2008) představuje nejvýznamnější chovnou stanici.

Zemětřesení způsobilo převážně sesuvy půdy, které pak vedly ke ztrátě vegetačního krytu. Nejpostiženější byly svahy podél silnic a cest, okolí lidských sídel a oblasti s chudým vegetačním pokryvem. To poukazuje na skutečnost, že nejvíce škod bylo v antropogenně ovlivněných oblastech, nikoliv uvnitř nedotčených rezervací, a vypovídá o podstatně vyšší odolnosti přirozených biotopů.

Ochranářské aktivity

Panda velká je na červeném seznamu IUCN (Mezinárodní unie na ochranu přírody) vedena v kategorii ohrožený druh (EN - endangered), podle čínského zákona na ochranu přírody z roku 1988 je pak zařazena do kategorie I (maximální stupeň ochrany) a v rámci Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) figuruje rovněž v příloze I, tedy mezi nejpřísněji chráněnými druhy.

Někdejší Ministerstvo lesnictví Čínské lidové republiky (dnes Státní správa lesů) a WWF vytvořily v roce 1989 společný plán péče pro pandu velkou, který byl v roce 1992 přijat jako oficiální dokument čínskou vládou a je podkladem pro současné ochranářské aktivity. Poté, co se podařilo z větší části omezit pytláctví, se stala hlavním bodem ochrany obnova pandích biotopů (Swaisgood et al.2010).

Aktuální jsou i plány na repatriaci zvířat z lidské péče (v současné době se tato možnost ověřuje), což ovšem nesouvisí ani tak s nízkou početností pand ve volné přírodě jako spíše s vysokými počty jedinců v chovných centrech, které jsou důsledkem enormního chovatelského úspěchu posledních let.

tags: #stupen #ohrozeni #pandy

Oblíbené příspěvky:

• Ekologická žaloba na EU
• Statistiky recyklace v České republice
• Komunální odpad a výjimky
• Historie Komunálu: Přečtěte si více
• Bonitovaná Půdně Ekologická Jednotka