Tesařík obrovský je dřevokazný, avšak vzácný hmyz chráněný zákonem. Požírá sice vzrostlé živé stromy, ale vaše domovy jsou před ním zcela v bezpečí.
Tesařík obrovský, Cerambyx cerdo, je druh dřevokazného hmyzu, kterého můžete potkat i u nás, protože je rozšířen po celé střední a jižní Evropě, v jižní části Švédska a také v severní Africe a na Kavkaze až k řece Dněpr.
Ačkoli se jedná o brouka, který způsobuje škody na stromech, je tesařík obrovský zařazen mezi ohrožené druhy a je zákonem chráněný.
Tento druh tesaříka se dorůstá až 56 milimetrů. Samci bývají obvykle štíhlejší a mívají také dvakrát delší tykadla než samičky. Jsou zbarvení do tmavě hněda, přičemž jejich krovky jsou zakončeny červenohnědou barvou.
Larvy tesaříka obrovského jsou světle žluté s rezavou hlavou a mohou dosahovat délky až 10 cm.
Čtěte také: Jak chránit dřevo před tesaříkem
Potravou tesaříka obrovského jsou převážně duby. Vzácně si pochutnává na jilmech nebo ořešácích a opravdu výjimečně na jasanu a vrbě.
Tento velký hmyz vyhledává staré živé stromy, často starší i sta let, které se nachází na slunném místě, obvykle na krajích lesa, v alejích nebo světlých porostech svahů či osamocených stromech na loukách.
Na rozdíl od jiných tesaříků, například tesaříka krovového, tesařík obrovský nikdy nenapadá konstrukce domů, krovy ani jiné opracované dřevo. Pokud jste zaznamenali známky přítomnosti tesaříků - chodbičky ve dřevě a výletové otvory, nebo jste spatřili létajícího dospělce či po dřevě lezoucí larvu, pravděpodobně se bude jednat o jiný druh.
Ustupující druh, který je zatím ještě hojnější v jižních Čechách (Třeboňsko a Chlumecko, Hluboká nad Vltavou) a na jižní a střední Moravě. Opakovaně je nacházen i na Křivoklátsku.
Je znám z hráze rybníka Homolka v přírodní památce Milíčovský les a rybníky. Jedná se sice o slabou populaci, ale opakovaně ověřovanou. Druhým místem výskytu jsou porosty zakrslé teplomilné doubravy na skalních výchozech v oblasti přírodní rezervace Šance.
Čtěte také: Ochrana plejtváka obrovského
Druh je na ústupu zřejmě z důvodu úbytku starých dubových stromů. Obě zjištěné populace v Praze jsou územně chráněny. Lze proto předpokládat, že staré stromy zde budou zachovány.
Alespoň v případě Milíčovského lesa jsou v okolí další duby, které by do budoucna mohly sloužit jako náhradní stanoviště po odumření nyní obývaných stromů. Podle červeného seznamu je řazen mezi ohrožené druhy (EN), zákonem je chráněn jako druh silně ohrožený.
Je to také evropsky významný druh uvedený ve směrnici č. 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, v přílohách II.
Velké mírně oválné výletové otvory v kůře dubů (v průměru 20,75 x 13,2 mm). Larvy v posledních stádiích vývoje vyhazují z chodby piliny, piliny nasypané u paty kmenů dobře identifikují současnou přítomnost populace tesaříka obrovského i velikost populace.
U populací zaniklých zůstávají výletové otvory v suchých mrtvých stromech. Ve dřevě jsou takové chodby, jaké jsou vidět na silně napadených stromech s oloupanou kůrou (viz foto). Nápadní dospělci aktivující hlavně večer v okolí živných dřevin.
Čtěte také: Jakub Obrovský a legionářské známky
Vyhledává především duby, ale znám je i z dalších dřevin (jírovec, buk, ořešák, habr, jilm nebo jasan). Napadá staré stromy hlavně ve spodních částech a na osluněné straně.
Objevuje se nejčastěji na solitérních stromech, v alejích, na hrázích rybníků nebo na světlých okrajích lesů.
Tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) patří k deštníkovým druhům, reprezentujícím rozmanitou a ohroženou faunu starých dubů. Zatímco faktory, ovlivňující výskyt tesaříka obrovského v krajině, jsou známy, existuje nedostatek informací o činitelích mající vliv na jeho výskyt v rámci jednotlivých stromů.
Studie zahrnula 30 dubů, na nichž bylo zaznamenáno 4 259 výletových otvorů tesaříka obrovského. Počet výletových otvorů klesal s rostoucí výškou, zvyšoval se s rostoucím průměrem kmenů a s otevřeností k okolí.
Ze studie vyplynulo, že tesaříci se vyskytují zejména v osluněných částech kmene o velkém průměru, převážně nízko nad zemí, s jižní a západní orientací a u stromů rostoucích solitérně. Tloušťka kmene tak byla klíčovým faktorem ovlivňujícím rozmanitost daného druhu.
Fakt, že tesaříci preferovali dolní osluněné části kmene může vysvětlovat pokles početnosti tohoto druhu během posledního století - přeměna lesních pastvin, výmladkového a středního lesa vedla k zástinu bází kmene u vhodných stromů a k vymizení velkých solitérních dubů s dostatečným průměrem kmene.
Fragmentace biotopu je jedním z faktorů způsobujících ubývání současné biodiverzity. U živočišných druhů s omezenou migrační schopností jsou reintrodukce nebo translokace jedním z možných způsobů, jak negativní důsledky fragmentace snížit.
Cílem dané studie bylo zhodnotit úspěšnost reintrodukčního programu tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo). V roce 1987 bylo v lednickém zámeckém parku odchyceno sedm samic a tři samci tesaříka obrovského a vypuštěno na Podskalské louce u Hluboké nad Vltavou.
Nejvyšší genetická diverzita byla dosáhnuta u populace tesaříků z Moravy, která byla i geneticky značně odlišná od zbylých dvou studovaných populací. Naopak nejnižší hodnoty genetické diverzity byly zjištěny u reintrodukované populace.
tags: #tesařík #obrovský #ohrožený #druh