Snížit produkci odpadu by mělo lidstvo jako celek, nicméně jak se říká: „vše začíná doma“. Proto je klíčové neprodukovat větší množství odpadu na úrovni každé domácnosti. Dosažení tohoto cíle přitom nemusí být složité… Produkci odpadů z domácnosti lze radikálně snížit!
Před časem jsme přinesli článek o britské rodině Straussových, která vyprodukuje pouze jednu tašku odpadu za rok. V žádném případě se přitom nejedná o nějakou výjimku z „konzumního“ pravidla, neboť existuje daleko více lidí, kteří se rozhodli významně snížit dopad své existence na životní prostředí. Jako další příklad tedy můžeme uvést jistou Laurie Singerovou z New Yorku. Tato studentka šla dokonce ještě dále, neboť už dva roky nevyprodukovala žádný odpad! Že to není možné? Evidentně ano.
Tito a další lidé nám zkrátka a dobře jasně ukazují, že produkci odpadu můžeme skutečně omezit velmi výrazně.
Samozřejmě že snížit tvorbu odpadu v eko domácnosti není zase tak složité, problém ovšem může nastat v případě, chceme-li se hned od začátku pokusit o radikální redukci, neboť to už není tak jednoduché. Sama Laurie Singerová přiznala, že jí trvalo cca jeden rok, než přišla na všechny možné způsoby, jak produkci odpadů eliminovat. Proto doporučujeme postupovat krok za krokem. Snaha o dokonalost totiž může být mnohdy kontraproduktivní, protože neúspěch, který se může dostavit, zabrání jakýmkoli dalším pokusům o změnu. Povězme si tedy, jak začít.
Celkově bychom se zkrátka měli více zaměřit na skutečnost, jestli potřebujeme tolik věcí, kolik kupujeme a používáme. Výsledkem takové „kontemplace“ totiž může být nejen menší zátěž pro životní prostředí, ale také lze tímto způsobem výrazně snížit výdaje v rodinném rozpočtu. Spojí se tedy příjemné s užitečným.
Čtěte také: Sazba DPH pro dřevěné odpady
Nakládání s většinou odpadů, zejména nebezpečných, je podřízeno opačnému principu trhu, než je tomu u oběhu výrobků. Vlastník nebo původce odpadu při jeho prodeji - předání k dalšímu využití či likvidaci - nemá zisk, ale naopak musí zaplatit nemalou finanční částku. Je pak příznačnou snahou některých vlastníků se odpadu zbavit nelegálně. Pokud proto není odpad od svého vzniku po celou dobu evidován a sledován, dochází ke vzniku nelegálních skladů nebo skládek, u nichž se mj. nedbá na bezpečnostní předpisy. Důsledkem takové činnosti pak mohou být mj. Podle statistiky Hasičského záchranného sboru zasahují hasiči u požárů nepovolených skladů a skládek odpadů dvakrát častěji než u povolených a monitorovaných. Právě nezabezpečené skladování odpadu dokonce bez evidence, o jaký typ odpadu se jedná, přitom představuje největší riziko poškození životního prostředí nebo i zdraví osob.
Těmto stavům může zamezit důsledný a funkční systém monitorování toku odpadů, který měl být obsahem právních předpisů fakticky již od vzniku odpadové legislativy v 90. letech. Zástupkyně proto apeluje na Ministerstvo životního prostředí ČR, které připravuje návrh on-line informačního systému o pohybu nebezpečných látek a odpadů v ČR, aby byl tento systém co nejdříve uveden do provozu.
Podle zjištění zástupkyně ochránce není nakládání s odpady stále dostatečně sledováno. Evidence nakládání s odpady není provázána s evidencí jejich přepravy. Administrativně náročné stohy formulářů hlášení přepravy se hromadí na obecních úřadech s rozšířenou působností, aniž by byly vyhodnocovány. Přehledy a kontrola skutečných materiálových toků tak má značné trhliny.
V informačním systému odpadového hospodářství ISOH provozovaném Českou informační agenturou životního prostředí CENIA se informace o odpadech objevují obvykle s půlročním zpožděním (nebo přinejmenším se zpožděním několika měsíců). Údaje o hmotnosti, druhu a skladbě odpadu, které jsou do systému hlášeny, navíc nelze stoprocentně ověřit a je tak nutno vycházet z údajů doložených provozovatelem. Zvláště alarmující je to v případě nebezpečných odpadů. Za klíčové proto zástupkyně ochránce považuje nastavení evidence tak, aby bylo možné monitorovat pohyb odpadu a nakládání s ním v reálném čase (on-line evidence).
Za rizikovou považuje zástupkyně ochránce práv také otázku nedostatečného provázání evidence chemických látek, léčiv a návykových látek s katalogem odpadů. Po dobu, kdy tyto látky nejsou odpadem, je s nimi stanoveno příslušnými zákony velmi přísné zacházení, včetně povinnosti evidovat případně každé jednotlivé balení a nakládání s ním. Tento přísný režim ovšem končí okamžikem, kdy se tyto látky stanou odpady - jsou zařazeny do evidence dle Katalogu odpadů a nadále je s nimi nakládáno v režimu tohoto zákona. Pod souhrnnými katalogovými čísly se sledování psychotropních a omamných látek ztrácí v celkovém množství odpadu léčiv. V rámci manipulace s takovým množstvím pak může docházet k určitým změnám celkové hmotnosti nebo snadné účelové záměně a k využívání odpadu k jiným, nelegálním účelům. Psychotropní a omamné látky pak mohou být zneužity k jiným nelegálním a kriminálním aktivitám.
Čtěte také: Kompostování krok za krokem
Podle zástupkyně ochránce by měly orgány státní správy na úseku odpadového hospodaření, tj. Česká inspekce životního prostředí, krajské a obecní úřady, velmi úzce spolupracovat a stanovit efektivní systém kontrol nakládání s odpady. Důležité jsou nejen kontroly povolených skládek, ale Česká inspekce životního prostředí by měla od ostatních úřadů dostávat také například informace o možném nelegálním skladování odpadů.
Orgány státní správy se při kontrolách potýkají také s problémy pramenícími ze střetu základních lidských práv a svobod a veřejného práva. V obavě z konfliktu s právem na soukromí ne vždy kontrolují veškeré hospodářské objekty a pozemky provozovatele skladu odpadů. V rámci své kontrolní činnosti dokonce vůbec nevstupují do objektů ve vlastnictví nepodnikající fyzické osoby, které jsou provozovány k podnikání. K těmto zjištěním dospěla zástupkyně ochránce například v kauze nelegálního skladování nebezpečného odpadu v areálu bývalé firmy Vertex v Libčanech. Opakovaně proto upozorňuje, že orgány státní správy mohou při kontrole podle zákona o odpadech vstupovat na cizí pozemky nebo do cizích objektů, jsou-li užívány pro podnikatelskou činnost. Pojem „obydlí“, jehož se právo na soukromí týká, nelze mechanicky vztahovat na všechny prostory ve vlastnictví fyzické osoby, ale pouze na ty, kde se daná osoba skutečně zdržuje, kde bydlí apod. Platí to především v případech, kdy fyzická osoba pronajímá objekty jiným podnikatelským subjektům. V případě Libčan orgány státní správy své oprávnění v průběhu kontrol nevyužily, neprováděly kontrolu ve všech objektech areálu, takže nedošlo k včasnému odhalení nepovoleného nakládání s odpady. Zástupkyně veřejného ochránce práv proto požádala ministerstvo pro životní prostředí, aby ve spolupráci s Českou inspekcí životního prostředí zpracovalo metodickou pomoc zaměřenou právě na vstupování do objektů.
Podle zjištění zástupkyně ochránce dochází často k situacím, že provozovatelé, jimž bylo vydáno povolení k nakládání s odpady, se tímto povolením vykazují i poté, co jim bylo odebráno pro porušení povinností stanovených zákonem o odpadech. V důsledku toho i nadále přejímají odpady a provozují nepovolené sklady a skládky. Vedle důsledné kontroly považuje zástupkyně ochránce za formu obrany zveřejnění platnosti povolení, jak k tomu přistoupili například v Jihočeském kraji.
Většina odpadů z průmyslu je zařaditelná mezi nebezpečné odpady. Jiným kritériem je místo vzniku odpadů, dělíme je na odpady primární a sekundární. Z primárních odpadů lze téměř vždy získat druhotné suroviny. Je třeba se zaměřit na to, aby vznikající odpady byly recyklovány. Odpady s charakterem odpadů z výrobní sféry je třeba zpracovat týmiž postupy. Průmysl je nejčastějším zdrojem odpadů. V nových technologiích je prakticky nemožné zamezit vzniku těchto odpadů.
Plynné odpady mohou být toxické nebo organoleptické. Kapalné odpady často obsahují nebezpečné chemikálie. Pevné odpady mohou obsahovat toxické složky a představují riziko pro životní prostředí.
Čtěte také: Škoda a emisní normy
Kovový odpad obsahuje kovy v nultém mocenství. V potravinářském průmyslu prakticky nevznikají nebezpečné odpady. V dřevozpracujícím průmyslu se snaží o bezodpadovou technologii. Odpady z nejaderné energetiky téměř neprodukuje. Hlavní využití popílku je ve stavebnictví.
Značná část zdravotnických odpadů má nebezpečnou vlastnost Infekční a na nakládání s nimi jsou kladeny specifické povinnosti. Zdravotnické odpady, tedy takové, které se v Katalogu odpadů zařadí do skupiny 18, však nemusí vznikat výhradně jen ve zdravotnických zařízeních (nemocnicích nebo ordinacích lékařů), ale také v domácím prostředí pacienta nebo v dalších provozech - např. v kosmetických salonech, tetovacích studiích, kadeřnictvích nebo zařízeních poskytujících sociální péči. Vedle zákona o odpadech je třeba řídit se i zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Tam jsou stanoveny např. časové lhůty pro shromáždění zdravotnických odpadů u původce, pro přepravu i pro jejich likvidaci, a také požadavky na provozní řády zdravotnických zařízení, které musí obsahovat mj. pokyny pro nakládání se vznikajícími odpady.
Správné zařazení zdravotnických odpadů je opět na původci, ne všechny jsou infekční, a tedy nebezpečné. Opakovaně se vedou diskuse na téma inkontinenčních pomůcek z domovů důchodců nebo mateřských škol. Dle Sdělení MŽP z 20. 1. 2020 (č. j.: MZP/2020/720/226) tyto odpady nejsou automaticky infekční a lze je s výjimkou od pacientů z infekčních oddělení zařadit jako ostatní odpad. Vždy je však třeba dodržovat správné postupy jejich soustřeďování i likvidace, protože v čase se v nich mohou patogeny namnožit a způsobit jejich infekčnost.
Od ledna roku 2026 má v České republice vstoupit v účinnost zásadní změna - Spalitelné nebezpečné odpady by se nově podle vyhlášky MŽP měly jen spalovat. Česká republika totiž jednoduše nemá dost spaloven nebezpečných odpadů, kam by se příslušný nebezpečný odpad vešel.
Podle dat MŽP byla v roce 2023 produkce nebezpečného odpadu v ČR 1,58 mil. tun a produkce nebezpečných odpadů na obyvatele činila 145 kg. Nejvíce jich vzniklo v Moravskoslezském kraji (225 kg na obyvatele), nejméně v Karlovarském (67 kg na obyvatele).
Celý svět trápí nešvar označovaný pojmem přejatým z anglického jazyka, tzv. littering. Littering je pojem, kterým označujeme úmyslně nebo neúmyslně pohozený, ponechaný nebo vlivem přírodních procesů (vítr, voda) zanesený odpad. Ten se může takto vyskytovat v urbanizovaném městském či venkovském prostředí, v blízkosti míst dopravní infrastruktury či v přírodě, a to mimo místa určená ke sběru odpadů (barevné kontejnery, odpadkové koše, speciální sběrné nádoby, místa zpětného odběru, výkupny či sběrné dvory apod.). Typické je, že u takového odpadu nejeví původce aktivní snahu o jeho sběr a že je to odpad, který má negativní vliv na životní prostředí.
Příčinou vzniku litteringu je litteringové chování, které utváří celá řada faktorů, zpravidla se jedná o mix tzv. vnitřních a vnějších norem chování a nevhodného organizačně-technického zabezpečení sběru odpadů, tedy situačních proměnných.
V České republice je naštěstí třídění odpadu snadné díky síti veřejně dostupných barevných kontejnerů, nádob pro individuální sběry či systému pytlového sběru, místům zpětného odběru, výkupnám surovin a sběrným dvorům. Odpady můžeme třídit do stovek tisíc nádob a třídění je dostupné pro 99 % obyvatel!
tags: #jaké #mohou #být #problémy #s #množstvím