Co nepatří do české přírody: Invazní druhy

Invazní druhy, zavlékané lidmi mimo oblast svého původního výskytu, jsou příčinou mnoha environmentálních a socio-ekonomických problémů.

Některé zavlečené druhy snižují diverzitu původních druhů, produkují alergenní pyl nebo přenášejí choroby hospodářských zvířat a pěstovaných rostlin.

To vše ukazuje, že je potřeba jednotná strategie nakládání s těmito druhy, které musí předcházet důkladná analýza jejich vlastností, zhodnocení jejich vlivů na přírodu i společnost a rozvaha budoucích rizik a našich možností, jak na ně reagovat.

Cílová strategie musí být z praktických důvodů dostatečně jednoduchá a přehledná; musí být dostatečně robustní, zároveň však je třeba, aby rozlišovala mezi jednotlivými skupinami druhů a reflektovala i odlišnosti mezi invadovanými stanovišti.

Mnohé nepůvodní organismy v naší přírodě totiž působí v některých ohledech nepříznivě, ale v jiných přinášejí užitek, takže jsou z lidského hlediska vnímány pozitivně (např. okrasné rostliny, zemědělské plodiny, užitková zvířata).

Čtěte také: České Právo a Příroda

Dobrým příkladem je silně invazní akát. Ten sice snižuje diverzitu vegetace, ale je ceněnou dřevinou (dřevo, med) a akátiny jsou významným útočištěm ptactva a dokonce určitých druhů ohrožených rostlin (zejména teplomilných cibulovin).

Jak přistupovat k nepůvodním druhům?

Přístup k invazním druhům komplikuje řada okolností. Některé se týkají samotných organismů a jejich chování.

Počet nepůvodních druhů přítomných na našem území stále roste, v důsledku jejich záměrného i náhodného zavlékání. Zároveň se v čase mění i jejich chování a tím i to, jak jsou vnímány lidskou společností.

Dopady čili impakty zavlečených druhů na biodiverzitu a i socioekonomické aspekty lidské činnosti jsou nejen celkově různorodé, ale u jednotlivých druhů se zásadně liší i šíře jejich spektra; možná rizika negativního vlivu se zdaleka netýkají jen ohrožení biodiverzity.

Druhý okruh obtíží se týká samotného chápání a hodnocení nepůvodních druhů. Mezi veřejností, v ochraně přírody a ve veřejné správě se dosud setkáme se směšováním a záměnami pojmů jako neofyt (tj. rostlina zavlečená v nedávné historii), druh nepůvodní (s přirozeným rozšířením mimo ČR) a invazní (dnes se silně šířící).

Čtěte také: Tipy pro ekologické praní

Problémem je i fakt, že termínem „invazní“ se někdy mylně označují i v současnosti se šířící druhy původní. Přestože mohou mít podobný negativní dopad jako druhy nepůvodní, zásadně se liší stabilními nikami historicky formovanými dlouhodobou rovnováhou s přirozenými nepřáteli.

Navíc bývají někdy za invazní označovány jen ty druhy, které mají negativní dopad na biodiverzitu či hospodářskou činnost lidí (např. dle definice IUCN). Protože ne vždy dokážeme impakt dobře zjistit a posoudit, není toto kritérium příliš šťastné a je vhodnější hodnotit zavlečené druhy jen podle jejich rozšíření, rychlosti šíření a typu obsazovaných stanovišť.

Je přirozené, že laická veřejnost vnímá hlavně impakty nepůvodních druhů, které se jí přímo dotýkají, jako jsou invaze patogenů, alergenních rostlin, hospodářských škůdců nebo druhů, které ovlivňují využití území (prostupnost krajiny a zarůstání vodních ploch), a ostatní vlivy, např. na druhovou diverzitu, má tendenci spíše přehlížet.

Stejně tak nepřekvapí zásadní rozdíly v hodnocení nepůvodních druhů různými zájmovými skupinami; odlišně na škodlivost křídlatky nahlíží ochranář na jedné straně a příznivec energetických plodin na straně druhé. Dalším příkladem jsou dřeviny ceněné v lesnictví, u kterých je znám negativní dopad na fungování celých ekosytémů.

Seznamy invazních druhů

Mezi odborníky i veřejností jsou známé tzv. červené seznamy (Red lists) ohrožených druhů. Obdobou pro nepůvodní druhy jsou seznamy černé (Black), šedé (Grey), varovné (Watch nebo Alert) a bílé (White).

Čtěte také: Ekológie lesa očima studentů: Zkušenosti s testem

• Černé seznamy obsahují nejvýznamnější invazní druhy, jejichž likvidace a management je prioritní a na vhodné metody likvidace by se měl důsledněji zaměřit výzkum.
• Šedé seznamy zahrnují druhy, jejichž vliv je malý, ale nikoliv zanedbatelný a jejichž omezování má v určitých podmínkách smysl, a také druhy s dosud neznámým impaktem, jejichž výskyt v krajině lze prozatím tolerovat, ale při jejich úmyslném rozšiřování užíváme princip předběžné opatrnosti.
• Varovný seznam nejčastěji obsahuje druhy, které se ve volné krajině daného území dosud nevyskytují, ale může hrozit jejich zavlečení nebo rozšíření z kultury.
• Na tzv. bílém seznamu pak jsou nepůvodní druhy, které lze pokládat za bezpečné.

Vznikají i speciální seznamy pro ochranu přírody, pro lesnictví atp.

Rozdělení druhů do jednotlivých skupin může být založeno na různých přístupech. Nejčastěji se používají metody tzv. hodnocení rizik v kombinaci s hodnocením impaktu.

Problém je, že většina obdobných seznamů v jednotlivých státech Evropy není zakotvena v legislativě a mají pouze doporučující charakter. V legislativě ČR je pro management invazních druhů využitelný pouze seznam druhů monitorovaných Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským.

Vzhledem k tomu, že požadavek vyšel od MŽP ČR, je navržený systém primárně určen pro posuzování rizik pro biodiverzitu a fungování ekosystémů. Nicméně zadání také znělo na systém, který bude akceptovatelný širokou škálou uživatelů z různých zájmových skupin. Proto byl jako důležité doplňkové kritérium zařazen i vliv na člověka.

Zvolili jsme dostatečně obecná pravidla, umožňující klasifikovat společně rostliny i živočichy, zároveň jsme však vzali v potaz odlišné invazní chování různých druhů, jejich aktuální rozšíření, charakter invadovaných stanovišť, možnosti likvidace a managementu.

Jelikož mnoho nepůvodních druhů má nejen negativní, ale i pozitivní vlastnosti a vnímání jejich škodlivosti se liší podle toho, koho se problém týká, bylo nutné rozdělit nepůvodní druhy na ty, které aktuálně neškodí, nebo škodí jen v některých ohledech, a na ty, jejichž přítomnost je nežádoucí vždy a všude.

Navržené schéma hodnocení je založeno na čtyřech základních kritériích: charakteru výskytu těchto druhů v krajině (druhy rozšířené s pomocí úmyslného vysazování vs. druhy, které se rozšířily hlavně spontánně), jejich vlivu na přírodu, vlivu na lidskou společnost (zdraví, ekonomiku) a na managementových možnostech.

Právě poslední kritérium je velmi důležité - management se totiž může pohybovat od kompletní eradikace, doporučované pro výjimečně problematické druhy, jako jsou bolševník velkolepý nebo ambrózie peřenolistá, přes stratifikovaný přístup, kdy je z hlediska efektivity vynaložených prostředků vhodné zasahovat jen někde, až po úplnou toleranci. Právě tolerance se u některých druhů ukazuje jako nejrozumnější přístup.

Navržený černý, šedý a varovný seznam vychází zejména z existujících seznamů nepůvodních druhů rostlin a živočichů vyskytujících se ve volné přírodě. V seznamu jsou zahrnuty cévnaté rostliny, obratlovci a většina skupin bezobratlých.

Živočišné druhy vyžadující chráněné prostředí skleníků či skladišť mají riziko úniku malé, a proto nebyly do hodnocení zahrnuty, stejně jako nezplaňující zahradní rostliny.

Data byla doplněna o novější údaje z jiných zdrojů, např. z osobních databází, sbírek a publikací. Abychom jednotlivé druhy správně zařadili a snížili vliv subjektivního hodnocení, zvolili jsme následující postup.

Pro každý druh byla na základě dostupných informací zjištěna jeho populační dynamika. Pro šířící se a přežívající druhy byly doplněny informace o výskytu v různých typech stanovišť, charakteru rozšíření v krajině (převaha spontánních nebo kulturních výskytů), o míře vlivu na biodiverzitu a lidskou činnost a o možnostech managementu.

Hodnocení bylo založeno na zjednodušeném principu měření impaktu GISS a na jednotném vyjádření míry vlivu studovaného druhu.

Samotný vliv byl klasifikován do tří kategorií od zanedbatelného, přes střední (dochází např. k poklesu diverzity, ale bez změny společenstva) po silný (např. pokud vlivem invazního druhu dojde k vymizení jednoho či více druhů, změny společenstev jsou značné a nevratné) s ohledem na možnost návratu invadovaného systému do stavu před invazí.

Pro hodnocení impaktu jsme vycházeli z expertních poznatků a prací. Zařazení do skupin managementu je výsledkem kombinace charakteru invadovaných stanovišť (např. intravilán, ruderální plochy) a populačního statutu.

V černém seznamu je nyní 78 rostlin a 39 živočichů, v šedém seznamu 47 rostlin a 16 živočichů. Ve varovném seznamu je 25 rostlin a 27 živočichů.

Černý seznam má dále jemnější kategorizaci do tří podskupin. V první, s doporučením na intenzivní management, je ambrozie peřenolistá, bolševník velkolepý, norek americký, mýval severní a kleštík zhoubný.

Pro další dvě podskupiny černého seznamu je doporučen stratifikovaný přístup managementu.

Předložené seznamy nejsou a nemohou být konečné, protože invaze jsou velmi dynamickým procesem.

V roce 2024 proběhl první ročník monitoringu invazních a nepůvodních druhů, který na území Karlovarského kraje a části Ústeckého kraje zajišťuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, RP Správa CHKO Slavkovský les.

Projekt Mapování a monitoring invazních druhů, tzv. InvazMap, je prováděn v mapovacích čtvercích na území celé republiky a to na předem vytipovaných lokalitách a stanovištích. Během výzkumu jsou sledovány kromě druhů u nás invazních a nepůvodních také druhy s významným dopadem na Evropskou unii.

Jde o druhy nepůvodní, vyskytující se a šířící se v biogeografické oblasti společné alespoň dvěma státům Evropy a s pravděpodobností jejich závažného nepříznivého dopadu na evropskou přírodu.

Všeobecně známou dřevinou, jež je velmi často pěstovaná jako keř živých plotů, je pámelník bílý (Symphoricarpos albus). Není proto divu, že jej na Karlovarsku a v západní části Ústeckého kraje často nacházíme jako pozůstatek zaniklých vesnic, nebo se rozrůstající odnožemi z místa své původní výsadby volně do krajiny.

Podobně do naší přírody zplaňují i keře z okruhu svídy bílé (Cornus alba agg.). Ty jsou také časté v intravilánech obcí i měst Karlovarského kraje. O hodně běžnější než svída bílá (Cornus alba) je zde svída výběžkatá (Cornus sericea). Ta má větší listy a větve, které často zakořeňují.

Poměrně nebezpečným keřem pro volné šíření je zimolez ovíjivý (Lonicera periclymenum), původní druh v západní a severní Evropě. Není proto divu, že se s ním v západních Čechách občas setkáme. Tato liána umí na světlejších místech v lesích a to i jehličnatých, téměř úplně pokrýt plochy výrazně převyšující 10 m². Jeho plody do širší vzdálenosti roznášejí ptáci.

Z méně známých invazních druhů západních Čech představujeme střemchu pozdní (Prunus serotina) a přísavník popínavý (Parthenocissus inserta). Střemcha je známa například z okolí Lokte a Čankova, i z Mariánských Lázní. Dřevitou popínavou liánu přísavník jsme objevili zatím jen u Lokte a nedaleko Stanoviště.

Nezaměnitelný keř s prutovitými převislými větvemi, šedozelenými listy a fialovými kvítky, kustovnice cizí (Lycium barbarum), je u nás také pěstovaným nepůvodním druhem, už od konce 18. století. Od té doby se hojně rozšířila, zejména v teplých oblastech ČR, například kolem silnic a železničních tratí a podél zdí.

Doporučujeme si nové výsadby promyslet a na svých zahrádkách hledat i třeba bezpečné alternativy a nepěstovat zde invazní druhy rostlin. Ty se nejčastěji stávají zdrojem invazí ve volné krajině ČR.

Invazní druhy rostlin a živočichů představují vážnou hrozbu pro přírodní lokality po celém světě. Společně se vzrůstajícím využíváním přírodních zdrojů, znečišťováním životního prostředí a změnou klimatu jsou řazeny k hlavním negativním faktorům ohrožujících stávající biodiverzitu původních ekosystémů. Nadto způsobují nemalé ekonomické škody a mohou též nebezpečně působit na lidské zdraví.

Vzrůstající mobilita lidské populace výrazně napomáhá rozšiřování těchto druhů. Ty jsou tak do nových území zavlékány úmyslně např. jako okrasné rostliny (těmi byly v druhé polovině 19. století i dnes tak nepříjemné křídlatky, netýkavka žláznatá či bolševník).

Druhou možností je neúmyslné (nevědomé) zavlečení spolu s jiným druhem do nové lokality.

Vloni v srpnu byl již počtvrté aktualizován seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Evropskou unii (dále jen unijní seznamu). Přibylo dalších 8 druhů rostlin a 18 druhů živočichů. Drtivá většina z nich se v České republice vůbec nevyskytuje. O několik však v České republice nouze není. Těmi jsou tři druhy křídlatek (k. japonská, k. sachalinská a k. česká), norek americký a jelen sika.

Z celkového počtu 595 nepůvodních druhů živočichů vyskytujících se na území České republiky je za invazní považováno 113 druhů.

Příklady invazních druhů v ČR

• Rak bahenní: Původem z jihovýchodní Evropy, záměrně vysazován jako náhrada za raka říčního, ale vytlačuje ho.
• Střemcha pozdní: Známá například z okolí Lokte a Čankova, i z Mariánských Lázní.
• Přísavník popínavý: Dřevitou popínavou liánu objevili u Lokte a nedaleko Stanoviště.
• Psík mývalovitý: Zavalitější psovitá šelma z Dálného východu, záměrně vysazována. Obývá celé území ČR.
• Kustovnice cizí: Rozšířila se zejména v teplých oblastech ČR, například kolem silnic a železničních tratí a podél zdí.

Regulační opatření

Podle Nařízení EP a Rady č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů musí členské státy zřídit pro značně rozšířené druhy z unijního seznamu tzv. regulační opatření, ve kterých jsou stanoveny postupy, jak minimalizovat dopad těchto druhů na biologickou rozmanitost, lidské zdraví a hospodářství.

Priorita jednotlivých opatření by zde měla být stanovena na základě posouzení rizik a nákladové efektivity. Kromě cílené (mechanické, chemické, biologické) eradikace druhu patří mezi tato opatření i opatření týkající se dotčeného ekosystému, které mají zvýšit jeho odolnost vůči stávajícím a budoucím invazím.

Regulační opatření též připouští dočasné komerční využití již usídlených invazních druhů, pod podmínkou náležitého zdůvodnění a za předpokladu, že jsou zavedeny odpovídající kontroly, aby se zabránilo jejich dalšímu šíření.

tags: #co #nepatri #do #ceske #prirody #invazni

Oblíbené příspěvky:

• Přírodní zdroje alkoholu v krvi
• Izolované Stanoviště: Návody
• Emisní plakety v Evropě: Co potřebujete vědět
• Výlety s kočárkem v přírodě
• Statistika ohrožených druhů