Testosteron v ohrožení: Hlubší pohled na studii prof. Hampla

Koncentrace cirkulujících androgenů testikulárního i adrenálního původu dosahují optimální hodnoty u mužů ve věku kolem třicítky a poté klesá. Pokles sexuálních hormonů patří k nejnápadnějším změnám endokrinního systému spojeným se stárnutím. U mužů se projevuje především v poklesu hladin androgenů.

Změna hladin androgenů v průběhu života byla opakovaně potvrzena. Týká se nejen celkového testosteronu, ale i jeho volné frakce v důsledku vzestupu transportního globulinu vázajícího sexuální hormony (SHBG) a také adrenálního dehydroepiandrosteronu, slabého, ale kvantitativně nejhojnějšího androgenu. Pro většinu mužů však platí, že pokles celkového testosteronu ve věkové skupině 30-70 let činí průměrně 0,7 % za rok a volného testosteronu 1,2 % za rok.

Na rozdíl od žen se u mužů důsledky poklesu některých hormonů neprojevují v krátkém časovém úseku, ale jde o děj kontinuální a pozvolný, nedochází při něm k úplnému vyhasnutí plodnosti a nepostihuje všechny muže bez výjimky. Proto také není název andropauza - i když se často používá - považován za zcela přesný a ve světové literatuře se prosadil termín hypogonadismus s pozdním nástupem (late onset hypogonadism - LOH), který lépe vystihuje skutečnost.

Důsledky a projevy hypoandrogenémie

To má za následek rozvoj hypogonadismu označovaného jako hypogonadismus s pozdním nástupem, s řadou více méně nespecifi ckých změn ve funkci vazomotorického a nervového systému, v duševní náladě a poruchách duševních a kognitivních funkcí, s poruchami virility včetně oslabení svalové síly a snížení svalové hmoty a s poruchami v oblasti sexuálních funkcí.

Je provázen řadou příznaků, které nejsou příliš specifické a nejsou ani konstantní. Muži jsou pak postiženi vazomotorickými a nervovými příznaky, poruchami nálady a kognitivních funkcí podobně jako ženy, snížením virility (snížená vitalita, úbytek svalové hmoty, prořídnutí pohlavního ochlupení, abdominální obezita) a oslabením sexuálního života (snížené libido, omezení sexuální aktivity, slabší erekční funkce, slabá ejakulace, snížený objem ejakulátu), připisovanými převážně relativnímu androgennímu deficitu. Zřetelně zhoršena je i kvalita spermií.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Androgenní nedostatečnost je obvykle definována biochemicky koncentracemi celkového testosteronu < 11 nmol/l, resp. volného testosteronu < 220 pmol/l. Takovýto pokles je podle různých studií zaznamenáván u 30-70 % mužů v osmé dekádě života. Je však třeba zdůraznit, že až 20 % mužů v této věkové skupině je naopak vybaveno v tomto smyslu dobře a disponuje koncentracemi testosteronu srovnatelnými s hodnotami u mladých mužů.

Asociace s civilizačními onemocněními

V poslední době se objevila řada prací, které upozorňují na asociaci nízkých hladin androgenů s řadou onemocnění, zejména s těmi, jež někdy označujeme jako onemocnění civilizační, např. obezita, diabetes mellitus, metabolický syndrom nebo kardiovaskulární onemocnění. Kromě důsledků androgenní nedostatečnosti je však hypoandrogenémie asociována i s dalšími poruchami a onemocněními. Nejvýznamnější je asociace s civilizačními onemocněními, jako je obezita, diabetes mellitus, inzulinová rezistence, metabolický syndrom a kardiovaskulární onemocnění.

Řada pozorování potvrzuje, že nízká koncentrace testosteronu je asociována s přítomností a stupněm aterosklerózy a s některými kardiovaskulárními rizikovými faktory, jako je viscerální obezita, inzulinová rezistence, dyslipidémie a hypertenze, a tedy s metabolickým syndromem. Epidemiologické studie prokazují, že muži s nízkou koncentrací testosteronu se dožívají nižšího věku a mají vyšší úmrtnost ze všech příčin i vyšší úmrtnost na kardiovaskulární, onkologická a respirační onemocnění.

Nízká koncentrace testosteronu zhoršuje aterosklerózu a substituce testosteronem u hypogonadismu má příznivý vliv na některé rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění, potlačuje známky zánětu a zlepšuje symptomy hypogonadismu a zvyšuje pocit dobré životní pohody.

Vliv testosteronu na metabolické procesy

Testosteron potlačuje expresi tumor nekrotizujícího faktoru TNFα, cytokinů IL-1β a IL-6 a zvyšuje tvorbu anti-aterogenního cytokinu IL-10. Testosteron zvyšuje také aktivitu NO-syntázy, a tím i produkci oxidu dusnatého, důležitého pro cévní dilataci. S nízkou koncentrací testosteronu koreluje abdominální a subkutánní nahromadění tuku a suplementace testosteronem zlepšuje tělesné složení.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

U starších mužů je koncentrace celkového testosteronu, pokud je v subnormálním rozmezí, asociován s inzulinovou rezistencí nezávisle na ukazatelích centrální obezity. Metabolický syndrom je souhrnem nahromadění rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění, jako je viscerální obezita, porušená glukózová tolerance, zvýšená triglyceridémie, nízká koncentrace HDL cholesterolu a hypertenze. Testosteronová nedostatečnost přispívá k dyslipidémii, typické pro metabolický syndrom. Pojí se s vyššími hodnotami celkového i LDL cholesterolu a triglyceridů a s nižším HDL cholesterolem.

Testosteron a diabetes mellitus

Více než 25 % mužů s diabetem 2. typu má hypogonadotropní hypogonadismus a asi 4 % mají hypergonadotropní hypogonadismus. Diabetes mellitus je zpravidla provázen příznaky typickými pro metabolický syndrom. Diabetici mají nižší hodnoty gonadotropinů a testosteronu než zdraví muži a porucha sexuálních funkcí, zejména erektilní dysfunkce, je často prvým příznakem diabetu.

Testosteron a kardiovaskulární onemocnění

Epidemiologické studie potvrzují, že nízká koncentrace testosteronu se častěji zjišťuje u pacientů s ischemickou chorobou srdeční a že hypotestosteronémie u starších mužů je prediktorem cévní mozkové příhody a ischemických atak. Pro vznik aterosklerózy je důležitá zánětlivá složka s produkcí cytokinů, které pak potlačují osu hypothalamus-hypofýza-gonády. Nízký testosteron lze tedy považovat za biomarker zánětu. Testosteron naopak sám má imunomodulační aktivitu a nízký testosteron urychluje progresi aterosklerózy.

První úspěšný pokus o zlepšení anginy pectoris podáváním testosteronu byl uveřejněn už v roce 1942 nezávisle a téměř současně dvěma pracovišti, ale až v roce 1977 potvrdila kontrolovaná studie příznivé účinky testosteronu na úsek ST na křivce EKG. Chronické srdeční selhání má vysokou mortalitu a v terminálním stadiu je spojeno s katabolickým stavem a kachexií. Nízká koncentrace testosteronu, která se zjišťuje až u 40 % nemocných s chronickým srdečním selháním, je nepříznivým prognostickým ukazatelem pro přežití.

Možnosti léčby a substituce testosteronem

Alespoň částečného zlepšení příznaků hypogonadismu s pozdním nástupem lze docílit substitucí testosteronem. Studií, které prokázaly oprávnění hormonální náhrady u mužů ve smyslu medicíny založené na důkazech, je sice mnohem méně než pro hormonální léčbu příznaků ženského klimakteria a menopauzy, ale většinou se shodují v tom, že u mužů s hypogonadismem a s jeho klinickými příznaky zlepšuje androgenní substituce pocit dobré životní pohody, mírně zlepšuje množství svalové hmoty a poněkud i sílu, mění příznivě poměr tukové a netukové hmoty, mírně zlepšuje denzitu kosti; nemáme však přesvědčivé důkazy o snížení incidence fraktur.

Čtěte také: Pracovní rizika

Testosteron mírně zvyšuje libido, ne upravuje však erektilní dysfunkci, ale tam, kde je jeho hodnota nízká, zlepšuje účinnost proerektilních léčiv typu inhibitorů fosfodiesteráz typu 5. Při léčbě LOH testosteronem je správné řídit se příslušným zásadami pro tuto léčbu. V domácí literatuře lze najít jedno z prvních doporučení, které bylo vypracováno z iniciativy České urologické společnosti. Americká endokrinologická společnost vydala směrnice v roce 2006 a v doplněné formě směrnice nahrazující předchozí v roce 2010.

Směrnice doporučují stanovit diagnózu LOH jen u těch mužů, u nichž jsou klinické příznaky androgenní nedostatečnosti spojeny se subnormální koncentrací testosteronu, která je měřena ukazatelem celkového nebo biologicky dostupného testosteronu v plazmě nebo séru (z krve odebírané v ranních hodinách). Výsledky by měly být potvrzeny při opakovaných měřeních, nikoli však při akutním nebo subakutním onemocnění. Doporučuje se také stanovení LH a FSH k rozlišení primárního nebo sekundárního hypogonadismu, stanovení prolaktinu a určení kostní denzity.

K léčbě je u nás k dispozici testosteron v perorální nebo injekční formě. Před léčbou by měl být zkontrolován stav prostaty, nejlépe při urologické konzultaci, změřeny PSA, hematokrit a výchozí koncentrace testosteronu. Ty by měly být terapií udržovány ve středním pásmu referenčního rozmezí a kontrolovány vždy po třech měsících podobně jako hematokrit a PSA a po 1-2 letech by měla být kontrolována kostní denzita. Současný konsensus uvádí, že přístup musí být přísně individuální, testosteron by měl být podáván jen při laboratorně prokázaném hypogonadismu s klinickými známkami a rizika by měla být důkladně zvážena.

Testosteron se však nepodává pro nebezpečí retence tekutin. Podání suprafyziologických dávek testosteronu však snižuje periferní cévní rezistenci a zlepšuje srdeční výdej, funkční kapacitu a VO2max. Většina studií o vlivu podávání testosteronu na zlepšení kardiovaskulárních funkcí byla poměrně krátkodobá. Je třeba zdůraznit, že testosteron snižuje obvod pasu (nemění však BMI) a hodnotu leptinu a zlepšuje inzulinovou rezistenci, ale pouze tam, kde výchozí koncentrace androgenů byly nedostatečné. U diabetiků 2. typu zlepšuje glykemickou kontrolu.

Testosteron také vede k malému poklesu celkového cholesterolu a někdy i LDL cholesterolu, ale nemění koncentraci triglyceridů. O vlivu na HDL cholesterol jsou údaje v literatuře rozporné. Testosteronová suplementace příznivě ovlivňuje koagulační pochody, může však vést k polycytémii svým pozitivním vlivem na erytropoezu.

tags: #testosteron #v #ohrozeni #hamplova #studie

Oblíbené příspěvky:

• Přesazování magnólie
• Správný výběr koše
• Zavalí nás odpadky?
• Informace o kvalitě ovzduší
• Výchova smrkových porostů