Těžba písku a její ekologické dopady

Písek je ve stavebnictví druhou nejvyužívanější komoditou po vodě a zcela zásadním materiálem pro stavebnictví. Používá se pro výrobu betonu, malt a dalších stavebních směsí. Moderní svět by bez něj nestál: písek najdeme v betonu držícím pohromadě budovy i v asfaltových silnicích. Používá se dokonce k výrobě počítačů.

Po vodě je písek nejpoužívanějším přírodním zdrojem na světě. Na planetě se každý rok vytěží až 50 miliard tun písku a štěrkopísku, což by stačilo na postavení 27 metrů vysoké a stejně široké zdi obepínající celou Zemi. Každý rok se použije přibližně 50 miliard tun písku a štěrku, což by pokrylo území větší než souostroví Velké Británie. Tato míra těžby však překračuje míru přirozené obnovy, což má dopad na dostupnost kvalitních agregátů.

Globální zásoby písku se vyčerpávají - urbanizace a masivní zlepšování infrastruktury po celém světě zvyšují poptávku po písku. Písek je obvykle spojován s dovolenou na pláži, ale stěží si jej představíme jako neobnovitelný zdroj. Každý rok těžíme 15 miliard tun a poptávka stále roste: za posledních 30 let vzrostla poptávka po těžbě o 360 %. Při této rychlosti dosáhneme 40 miliard tun v roce 2050 a 55 miliard v roce 2060. Vzhledem k době obnovy je to pro naši planetu neudržitelné.

Dopady těžby písku na životní prostředí

Řada oborů lidské činnosti je spojována s přímou újmou na životním prostředí. Je ale také řada aktivit, které mají neméně devastující dopad, ale většinovou společností jsou přehlíženy. Dossier: U jedné z nejobchodovanějších komodit na planetě existuje velmi nízké obecné povědomí o rozsáhlých dopadech těžby.

Globální roční průmyslová těžba písku a štěrku za období 2008 až 2019 v milionech tun. její dopady na životní prostředí. na to upozornil program OSN pro životní prostředí (UNEP). Písek a štěrk jsou nepostradatelné ve stavebnictví - třeba při výrobě betonu a asfaltu, ale také ve sklářském průmyslu - a jeho těžba se za poslední dvě desetiletí ztrojnásobila.

Čtěte také: prevence znečištění vody při těžbě

MATĚJČEK, T., ŠMÍD, O. (2024): Těžba štěrkopísků a její dopady na krajinu. Abstrakt: Příspěvek shrnuje základní poznatky o těžbě štěrkopísku a jejích dopadech na krajinu. Zmíněny jsou výsledky komplexních geografických výzkumů zaměřených na krajinné změny spojené s těžbou a možnosti následného využití vytěžených pískoven.

Různé způsoby těžby - ze dna řek nebo z břehů a náplavů, z jezer, z mělčin nebo v říční nivě, ze dna moří či z pláží - využívají různých technologií a působí na životní prostředí odlišným způsobem. Písek, o kterém je řeč, ovšem není pouze ten vhodný pro stavebnictví. Písek má využití mnohem širší, včetně mikročipů v mobilech a noteboocích.

Lze tedy jednoznačně říct, že stavebnictví a jeho potřeba písku má značné ekologické dopady, včetně eroze pobřeží, ničení říčních ekosystémů a ohrožení biodiverzity. Těžba písku z řek připravuje mnoho nízko položených asijských delt o sediment, který potřebují k vlastnímu udržení, což podle vědců zvyšuje riziko zhoršení ztráty půdy. To je problém nejen proto, že delty jsou domovem milionů lidí, ale také proto, že produkují významný podíl potravin v regionu.

Peduzzi vysvětlil, že jezera a řeky byly poškozeny těžbou písku, což může změnit směr vodních cest, snížit hladinu jezer, rozrušit břehy a narušit život divoké zvěři. Mnoho postupů těžby písku v rozvíjejících se ekonomikách není v souladu s těžebními předpisy a předpisy pro životního prostředí.

V Indonésii mezi lety 2005 a 2014 zmizelo kvůli těžbě písku čtyřiadvacet ostrovů a dalších osmdesát jich je ohroženo. V Maroku pochází polovina písku (10 milionů metrů krychlových ročně) z nelegální těžby na pobřeží. Pašeráci tak přeměnili velkou pláž mezi Safi a Essouirou ve skalnatou krajinu. Těžba pobřežního písku vede k mizení pláží, ohrožuje tamní ekosystémy i živobytí rybářských komunit, které kvůli tomu jednoduše nemají co lovit.

Čtěte také: Fosfor a ekosystémy

Už v roce 2009 vědecká studie upozorňovala, že „těžba písku na plážích vytvořila krajinu podobnou té měsíční, zničila mořský ekosystém, ohrozila blízké mokřady a zvýšila zranitelnost pobřežní infrastruktury vůči bouřím a stoupající mořské hladině“.

Nelegální těžba písku

S pískem se čile obchoduje i nelegálně. Není proto překvapením, že se s pískem čile obchoduje i nelegálně. Nelegální těžba jen zřídka přitahuje pozornost orgánů činných v trestním řízení, protože vypadá stejně jako ta legální - obnáší bagry, lopaty, nákladní automobily. Navíc se většinou těží tam, kde není soukromý vlastník půdy, který by si stěžoval. Úředníci z toho pak profitují podobně jako zločinecké syndikáty.

Nejvýznamněji poptává písek Čína, která ho mezi lety 2011 a 2013 spotřebovala 6,6 gigatun - více než Spojené státy za celé dvacáté století. V Indii padly pašerákům písku za oběť desítky lidí jako například dvaadvacetiletý aktivista, který byl rozsekán, nebo upálený novinář. Mezi lety 2020 a 2022 tamní pískové mafie zabily nejméně dvanáct občanů a dva policisty. Celosvětově se odhaduje, že černý trh s pískem dosahuje hodnoty až 350 miliard dolarů ročně. To je více než nelegální těžba dřeva či zlata nebo rybolov.

Marocký písek se pak může dostat i do Evropy. Nelegálně těžená komodita byla použita pro stavbu hotelů a restaurací v jižním Španělsku a do španělské enklávy Melilla písek přepravují i nákladní vozidla patřící marockým vládním úředníkům a politikům. Těží se navíc i v okupované Západní Sahaře. Odtud putuje nejčastěji z přístavu Al-´Ajún písek na Kanárské ostrovy, Azory, Madeiru nebo do Portugalska.

Možnosti řešení a alternativy

Budoucí stabilita trhu s pískem bude záviset na efektivnější regulaci a povolování těžby, případně na hledání alternativních materiálů pro stavební využití. Mnoho zemí, včetně států Evropské unie, proto zavedlo přísné regulace nebo zákazy těžby, aby ochránily své přírodní zdroje.

Čtěte také: Veletov: Životní prostředí a těžba

Rostoucí tlak na přírodní zdroje písku motivuje stavební průmysl hledat vhodné alternativy, které by mohly pomoci tento nedostatek vyřešit. Mezi slibné alterinativy se řadí například recyklace stavebního odpadu - starý beton lze rozdrtit na granulát, který pak slouží jako náhrada písku ve stavebních směsích. Tento přístup je nejen ekologický, ale také pomáhá snižovat objem odpadu. Kvalita umělého písku je navíc snadno kontrolovatelná a jeho výroba není závislá na přírodních zdrojích, může ovšem být energeticky náročná a produkce větších množství může mít dopady na životní prostředí.

Zmínit je třeba i průmyslové odpady, jako je struska z oceláren nebo popílek z tepelných elektráren, které mohou také částečně nahradit písek ve stavebních materiálech. Toto řešení by snížilo množství odpadu, protože zejména popílek je často dostupný ve velkém množství. Tím samozřejmě výčet nekončí, protože na co neexistuje snadná a rychlá odpověď, to řeší věda. Inovativní výzkumy se tedy zaměřují i na biologické náhražky písku, kterými mohou být například houby nebo bakterie, které mohou v půdě vytvářet stavební materiály.

Přísady do betonu Sika, například z produktové řady Sika® ViscoCrete®, pomáhají čelit výzvám moderní technologie betonu. Nová řešení, jako je PARNATUR®, první „snadno stříkatelná“ tepelně a zvukově izolační malta na bázi technického konopí, podporují využití biologických zdrojů a přispívají tak k tvorbě vazeb mezi stavebnictvím a zemědělstvím. Použitím konopné fasádní omítky se sníží spotřeba energie v domě až o 45 %. Na převratné inovaci se pracovalo v technologickém centru Sika ve Francii.

tags: #tezba #pisku #ekologicke #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Jak se adaptovat na změny klimatu?
• Globální ekologická krize a vzdělávání
• Skládkování odpadů v ČR: SWOT
• Klimatické Změny
• Recenze kotlů Dakon