Rizika skládek: Těžké kovy, prach a dopady na životní prostředí

06.03.2026

Skládkování odpadů představuje plýtvání zdroji, které by mohly být využity. Kromě produkce plynů, jako je metan a oxid uhličitý, skládky skrývají i další potenciální rizika pro životní prostředí a lidské zdraví.

Nebezpečí skládek pro životní prostředí

Milan Havel z Arniky upozorňuje na následující rizika spojená se skládkováním odpadu:

Fyzikální rizika: Organické sloučeniny ve skládkovém plynu (dichlormethan, benzen, vinylchlorid, toulen, xyleny, ethylbenzen).
Těžké kovy: Cr, As, Cd, Hg, Pb.
Prach: Mikrobiální patogeny ve vzduchu u skládek a kontejnerů (vyšší koncentrace hub, plísní, bakterií).

Michal Stieber ze společnosti Veolia Využití odpadů ČR doplňuje:

Kromě uvolňování metanu je to samozřejmě i potenciální riziko kontaminace podzemních vod. Správně založená a řádně řízená skládka by měla tato rizika dostatečně zajišťovat. Zabezpečení proti průsakům včetně jejich detekce, odvod a on-site čištění skládkových vod by měly být automatickými prvky moderní skládky. Obávám se ale, že tento ideální stav v české praxi nepřevažuje. Řadu skládek zde máme od 90. let a historie jejich budování a provozu vždy neodpovídala té nejlepší praxi. A to nechci ani spekulovat kolik “upravených” nebezpečných odpadů je uloženo ve skládkách odpadů ostatních. V budoucnu se tak mohou stát ekologickou zátěží zanechanou budoucím generacím bez finančního krytí.

Na druhou stranu se nelze tvářit, že skládky nebudou v budoucnu potřeba a že je reálné dosáhnout nulového skládkování. Taková tvrzení se vůbec nezakládají na realitě. Skládky budou vždy potřeba. Hlavním cílem však musí být, aby na nich nekončily využitelné odpady, a to jak materiálově, tak energeticky. To se musí týkat i nebezpečných odpadů.

Čtěte také: Budoucí emisní normy Euro 7

Typy skládek

Aby to nebylo tak jednoduchý, skládek je navíc víc typů, a zas znova, prostě proto, že ne každý typ odpadu se může házet „jen tak“ někam. Jablka s hruškama nemíchat…

Skládky pro ostatní odpad (S-OO): Tam ukládáme odpad, který není nebezpečný. Slouží prostě k ukládání takových těch nejběžnějších druhů odpadu a takový skládky jsou zabezpečený proti únikům znečišťujících látek do okolí. U nás jich je cca 170.
Skládky na inertní odpad (S-IO): Tohle cizí slovíčko říká prostě to, že tady se jedná o typ odpadu, který obvykle nemění podobu - nepodléhá žádným fyzickým, biologickým, a dokonce ani chemickým změnám. Tenhle druh odpadu není nebezpečný, nejčastěji jde třeba o suť, zeminu nebo podobný stavební odpady.
Skládky na nebezpečné odpady (S-NO): Tyhlety skládky slouží k ukládání nebezpečnýho odpadu hlavně z průmyslu, ale také z obcí, a mají ty nejvyšší bezpečnostní pravidla, aby do okolí nemohlo nic nebezpečného uniknout. Někdy se dokonce některý druhy nebezpečnýho odpadu zalívají do skla nebo betonu.

Požáry skládek

Požár na skládce Celio, který začal v pondělí a zaměstnával záchranáře i ve středu 30. srpna, vzbuzuje u lidí negativní emoce. Mnozí pochybují o tom, že ovzduší v okolních městech a vsích bylo během havárie v pořádku. Podle odborného konzultanta v oblasti ekologických a zdravotních rizik MUDr.

Hodně závisí na tom, jaký odpad se na skládku ukládá a kolik odpadů případně požár zasáhne. Hlavní nebezpečí spočívá v tom, že za naprosto nekontrolovaných podmínek může hořet velké množství materiálu a všechny zplodiny hoření unikají do ovzduší. Podobně jako ve spalovnách vznikají tisíce rozmanitých chemikálií, z nichž mnohé mohou ohrožovat lidské zdraví. Unikají karcinogeny, mutageny, látky narušující hormonální systém a tak dále.

Alternativy skládkování

V rámci Evropské unie, ale i České republiky se slova proměňují v činy, a tak se snahy o efektivnější nakládání a využívání odpadu promítly do legislativy. Jejím cílem je právě tlak na odklon odpadu ze skládek, a tedy zvýšení míry jeho materiálovýho využití zejména ve formě recyklace, příp. formou energetickýho využití.

V roce 2035 bychom měli recyklovat 65 % komunálního odpadu a na skládky by mělo putovat maximálně 10 % komunálu! Jedním z nástrojů nový odpadový legislativy je například postupný zvyšování poplatku za skládkování odpadu, který poputuje na skládku.

Čtěte také: O nádobách na těžký odpad

Snížení množství odpadu končícího na skládkách může dost dobře ovlivnit přístup každýho z nás!

Předcházení vzniku odpadu: Promyslet si, co a proč budeme kupovat (fakt to potřebujeme? Vážně tolik? Nejsou ekologičtější varianty?).
Příprava odpadů k opětovnému využití: Třídění odpadu na jednotlivý složky - papír, plast, sklo, kovy a nápojáče - a pak je pohodlně vytřídit do příslušných barevných kontejnerů.
Recyklace odpadu: Recyklace odpadu probíhá ve specializovaných zařízeních!

Spalovny jako řešení?

Z mého pohledu spalovna není řešením problému, ale jeho součástí. Stejně jako požáry skládek jsou zdokumentovány požáry spaloven odpadů, které představují velice podobné riziko. Spalovna si může zmenšit objem vyprodukovaného odpadu, když ze sto tisíc tun komunálního odpadu vzniká kolem třiceti tisíc tun popela. Ale také vzniká tři až pět tisíc tun toxického popílku, ve kterém jsou koncentrovány nebezpečné těžké kovy nebo perzistentní organické látky jako dioxiny. Navíc nevytříděný komunální odpad není dobré palivo a provoz spalovny je poměrně drahý.

Ve spalovnách se zhodnotí jen zhruba 17-22 % energie uložené v odpadech. Rozbory popelnic po celém Česku ukazují, že kolem šedesáti procent obsahu kontejnerů na směsný komunální odpad je tvořeno dále tříditelnými a recyklovatelnými složkami. Pokud je znovu využijeme, místo toho abychom je spálili, přinese to mnohonásobně větší úsporu energie. Například v případě odpadů z papíru se recyklací získá 2,4krát až 7krát více energie než jejich spálením. A recyklace plastů ušetří dokonce 10krát až 26krát více energie než spalovny.

To, co bychom tedy měli podporovat, je předcházení vzniku odpadů a zvyšování míry jeho znovuvyužívání.

Legislativa

Ze dne 12. Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 8 odst. 2, § 9 odst. 7, § 15 odst. 5, § 17 odst. 4, § 18 odst. 1 a 6, § 19 odst. 2 a 5, § 20 odst. 6, § 22 odst. 7, § 30 odst. 1, § 31 odst. 1 písm. b) a odst. 4, § 32 odst. 1 písm. a) a b), § 33 odst. 1 písm. b), § 34 odst. 1 písm. b) a odst. 7, § 35 odst. 3, § 36 odst. 1 písm. b) a odst. 5 písm. b), § 37 odst. 1 písm. c) a odst. 6, § 40 odst. 5, § 41 odst. 3 písm. f) a odst. 6, § 46 odst. 2 písm. c), § 48 odst. 3, § 59 odst. 7, § 63 odst. 2, 4 a 6, § 64 odst. 6, § 66 odst. 1 písm. a) a odst. 4, § 67 odst. 1 písm. b), odst. 2 a odst. 3, § 68 odst. 3, 5 a 6, § 69 odst. 2, odst. 3 písm. i) a m) a odst. 4, § 71 odst. 2 a 4, § 78 odst. 7, § 79 odst. 6, § 81 odst. 4, § 82 odst. 7, § 83 odst. 4, § 84 odst. 2, § 85, § 86 odst. 4, § 89 odst. 5, § 90 odst. 5, § 91 odst. 3, § 92 odst. 3 písm. a), § 94 odst. 2 a 4, § 95 odst. 1, 3 a 7, § 96 odst. 7, § 106 odst. 2 zákona č.

Čtěte také: Lehké a těžké ionty v ovzduší