Ohrožení Plynoucí Z Definice

Nejvyšší soud rozhodl dne 14. 8. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Z. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě.

Definice Ohrožení Nemocí z Povolání

Ohrožení nemocí z povolání je preventivní institut pracovního i veřejného zdravotnického práva, jehož smyslem je předejít vzniku nemoci z povolání. Zdravotní způsobilost zaměstnance je při zjištění ohrožení nemocí z povolání omezena pouze tak, že nesmí nadále práci konat za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání. Ostatní práce však vykonávat může.

Ohrožením nemocí z povolání, jak je definováno v § 347 ZP, se rozumí takové změny zdravotního stavu, které ještě nedosahují takového stupně, aby je bylo možné posoudit jako nemoc z povolání. Zákonným předpokladem však je, aby tyto změny zdravotního stavu nastaly za podmínek, za nichž jinak vzniká nemoc z povolání.

Se zjištěním ohrožení nemocí z povolání není podle ZP spojen vznik nároku na náhradu škody, není upravena odpovědnost zaměstnavatele za vznikající škody a zaměstnanci, u něhož je zjištěno ohrožení nemoci z povolání, vznikají podle ZP pouze některé speciální dílčí právní nároky [doplatek do průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením podle § 139 odst. 1 písm. a) ZP, odstupné při použití výpovědního důvodu podle § 52 písm. d) ZP ].

Ohrožení nemocí z povolání není zákoníkem práce výslovně kryto vznikem odpovědnosti zaměstnavatele z toho důvodu, že při ohrožení nemocí z povolání není zdravotní stav zaměstnance nezpůsobilý k výkonu práce obecně. Zaměstnanec není práce neschopen, není mu přiznáván z tohoto důvodu ani invalidní důchod apod., může vykonávat jakékoliv práce, nesmí vykonávat pouze práce, za nichž vzniká nemoc z povolání, jejíž ohrožení bylo zjištěno.

Čtěte také: Obrana proti nebezpečí

Ohrožení nemocí z povolání není kryto zákonným pojištěním odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou pracovním úrazem a nemocí z povolání.

Ohrožení nemocí z povolání se zjišťuje na základě lékařského posudku, který vydává poskytovatel zdravotních služeb příslušný k vydání lékařského posudku o nemoci z povolání. Postupuje přitom podle § 61 až 66 zákona č. 373/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o specifických zdravotních službách.

Při posuzování a zjišťování ohrožení nemocí z povolání se postupuje podle nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. Zvláštní seznam ohrožení nemocí z povolání zatím vládou vydán nebyl, ačkoliv je k tomu vláda zmocněna.

Postup při posuzování a uznávání ohrožení nemocí z povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o ohrožení nemocí z povolání, podmínky, za nichž ohrožení nemocí nelze nadále uznat za ohrožení nemocí z povolání, a náležitosti lékařského posudku je shodný s posuzováním a zjišťováním nemoci z povolání a upravuje jej vyhláška č. 104/2012 Sb., o posuzování nemocí z povolání.

Nesmí-li podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, zaměstnanec dále konat dosavadní práci pro ohrožení nemocí z povolání, je zaměstnavatel povinen jej podle § 41 odst. 1 písm. b) ZP převést na jinou práci.

Čtěte také: Jak ekologicky zlikvidovat vozidlo?

Jestliže byl zaměstnanec z důvodů ohrožení nemocí z povolání převeden na jinou práci, za niž přísluší nižší mzda nebo plat, přísluší mu podle § 139 ZP za dobu převedení doplatek ke mzdě nebo platu do výše průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením.

Pokud zaměstnavatel nemá pro zaměstnance jinou vhodnou práci, na kterou by jej mohl převést, anebo chce se zaměstnancem ukončit pracovní poměr, je to možné za podmínek upravených v § 52 písm. d) ZP. Zaměstnanci však v tomto případě přísluší odstupné nejméně ve výši 12násobku průměrného výdělku.

Definice Ohroženého Dítěte

Obecně můžeme za ohrožené dítě považovat takové dítě, které nemá uspokojeny základní potřeby nebo mu nenaplnění těchto potřeb hrozí. Prostředí či podmínky života dítěte se natolik odchýlily od normy, že mohou bezprostředně ohrožovat jeho přirozený vývoj a začlenění do společnosti.

Za ohrožené dítě se primárně považuje takové dítě, jež je ohroženo týráním, zneužíváním nebo zanedbáváním (tzv. syndrom CAN).

Legislativní Vymezení Ohroženého Dítěte

Z pohledu legislativy můžeme využít terminologii § 6 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, tzn. zákona č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů. Dle tohoto zákona se jedná především o děti, jejichž rodiče zemřeli nebo neplní povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti nebo nevykonávají či zneužívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti.

Čtěte také: Příroda a zdraví: Propojení

Jsou to ale také děti, na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, svobodu, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo které jsou ohrožovány násilím mezi rodiči či byly svěřeny do výchovy jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte a ta své povinnosti neplní.

V neposlední řadě jsou ohrožené i děti a mladiství, kteří zanedbávají školní docházku, požívají alkohol nebo návykové látky, jsou ohroženy závislostí, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin anebo které se opakovaně dopouští útěků.

Syndrom CAN (týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte)

Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (syndrom „CAN“ = Child abuse and neglect) lze definovat jako soubor nepříznivých příznaků v nejrůznějších oblastech stavu, vývoje dítěte a jeho postavení ve společnosti a zároveň v rodině. Vzniká převážně úmyslným ubližováním dítěti, které je nejčastěji způsobeno jeho nejbližšími vychovateli, hlavně rodiči.

Termín se vyvíjel postupně od 50. let 20. století. V české terminologii byl v 90. letech minulého století přeložen jako syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Podle definice z této doby se jedná o „jakékoli nenáhodné jednání rodičů nebo jiné dospělé osoby, které je v dané společnosti odmítané a nepřijatelné a jež poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, popř. způsobí jeho smrt.“

Dítě je týráno/zneužíváno/zanedbáváno tehdy, jestliže s ním dospělý zachází způsobem, který je v dané době v dané společnosti pokládán za nepřijatelný (podle International Society for Prevention of Cruelty to Children, ISPCC).

V evropských zemí je asi 4-5 % dětí týraných a zneužívaných (a to je pravděpodobně jen „špička ledovce“). Chlapci jsou obecně týráni stejně často jako dívky, podíl dívek je vyšší v případě sexuálního zneužívání. Vyšší riziko týrání je u dětí prvorozených a fyzicky nebo mentálně handicapovaných. Těžkými formami týrání jsou nejčastěji postiženy děti do 2 let věku.

Zkušenost s emočním týráním deklarovalo 15‚6 % respondentů, s fyzickým týráním 18 %, se sexuálním zneužitím 9‚7 % a se zanedbáváním 37‚2 % respondentů.

Týrání dítěte je trestný čin. V trestním zákoně je ustanoven jako „Týrání svěřené osoby“ nebo „Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě“. Neoznámení nebo nezabránění trestnému činu týrání svěřené osoby je trestným činem.

Oznámení o podezření na týrání svěřené osoby je nutné podat policii ČR nebo příslušnému státnímu zástupci.

Formy Týrání

• Citové týrání - zahrnuje takové podněty, které mají vážný negativní vliv na citový vývoj dítěte.
• Sexuální zneužívání - Nepatřičné vystavování dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti i chování.
• Tělesné týrání - neuspokojování základních tělesných potřeb dítěte.

Kdo Poskytuje Sociálně-Právní Ochranu Dětí?

• Soudy
• Specializované orgány (zákon o SPO v § 4 odst. 1)
• Obecní úřady
• Krajské úřady (v Praze Magistrát hl. m. Prahy)
• Ministerstvo práce a sociálních věcí
• Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně
• Obce a kraje v samostatné působnosti
• Komise pro sociálně-právní ochranu dětí
• Další právnické a fyzické osoby (pověřené výkonem sociálně právní ochrany)

Oznamovací Povinnost

Institut oznamovací povinnosti má zásadní význam a jeho smyslem je dostat informaci o ohrožení dítěte k orgánu, který je pověřen jeho ochranou. Oznamovací povinnost dle ZSPOD dopadá na značné množství subjektů. Dle § 10 odst.

Subjekty, které nemají zákonnou povinnost mlčenlivosti, jsou povinny oznámit veškeré skutečnosti, které nasvědčují tomu, že se jedná o ohrožené dítě (tedy o dítě uvedené v § 6 ZSPOD). Poněkud problematické je však oznámení činěné osobami, které mají povinnost zachovat mlčenlivost podle zvláštních právních předpisů.

Trestněprávní Aspekty

Povinnost některé trestné činy oznámit dle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“) je mezi veřejností známá, tento článek jen shrnuje zásadní skutečnosti. Tato povinnost samozřejmě není omezena na zařízení pro děti, jedná se o obecnou zákonnou povinnost pro všechny.

Povinnost překazit trestný čin se týká více trestných činů, protože včasným jednáním je možno dítě ochránit. Pokud by se osoba dozvěděla hodnověrným způsobem, že jiný připravuje nebo páchá některý z předmětných trestných činů a spáchání nebo dokončení takového trestného činu nepřekazil, dopustil by se trestného činu nepřekažení trestného činu dle § 367 trestního zákoníku.

Pokud již byl spáchán některý z trestných činů vymezených v § 368 trestního zákoníku, je osoba povinna oznámit to státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, pokud se o jeho spáchání dozví hodnověrným způsobem. V případě nesplnění této povinnosti by se osoba dopustila trestného činu neoznámení trestného činu.

Jak Poznat Ohrožené Dítě?

Dítě, které potřebuje pomoc kvůli špatnému zacházení, může být i ve vašem okolí. Mezi hlavní fyzické znaky ohrožení dítěte pozorovatelné na jeho těle patří různé druhy poranění od modřin, šrámů a oděrek přes popáleniny nebo otoky. Zpozornět byste měli zejména ve chvíli, kdy se vyskytují na neobvyklých místech nebo opakovaně a také v situacích, kdy zranění zjevně neodpovídá poskytnutému vysvětlení. Upoutat pozornost může také chování rodičů dítěte nebo jiných pečujících osob.

Znaky Ohrožení Dítěte

Trestné Činy Proti Zdraví

Trestné činy proti zdraví máme v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku (dále též jen „trestní zákoník“ nebo „TZ“) upraveny v hlavě I. ve druhém dílu. Chráněným objektem u těchto trestných činů je lidské zdraví, a to i zdraví u člověka, který je už zraněn nebo nemocen.

Objektivní stránka je charakterizována způsobem ublížení na zdraví. TZ podle závažnosti rozlišuje těžkou újmu na zdraví a ublížení na zdraví. Rozlišení ublížení na zdraví a těžké újmy na zdraví budou věnovány následující kapitoly. Dle subjektivní stránky můžeme tyto trestné činy dělit na úmyslné a nedbalostní.

Aby došlo k ublížení na zdraví ve smyslu TZ, tak poškozenému musí vzniknout porucha zdraví nebo jiné onemocnění, které znesnadňují obvyklý způsob života na nikoliv krátkou dobu a vyžadují lékařské ošetření. Všechny tyto znaky musí být splněny kumulativně. Tyto důležité předpoklady jsou vymezeny v prvním odstavci § 122 TZ.

Definici těžké újmy najdeme ve druhém odstavci v § 122 TZ a zní následovně: „Těžkou újmou na zdraví se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění.

tags: #toho #plynoucí #ohrožení #definice

Oblíbené příspěvky:

• Boryt Step v ČR
• Sněhurka: Emoce a archetypy
• Dopady Vltavské kaskády na životní prostředí
• KES v Hoře Svatého Šebestiána
• Příčiny kolísání klimatu v kvartéru