Ladislav (Láďa) Hruška je vystudovaný učitel, novinář, ale především český televizní reportér známý také jako propagátor pokrmů zhotovených z levných surovin, moderátor pořadu Vychytávky Ládi Hrušky, a také autor bestsellerových kuchařek. V rozhovoru jsme hovořili o jeho začátcích, přesunu do Prahy a kariéře v televizi.
Narodil jste se, pane Hruško, v Městci Králové. Jste původním vzděláním učitel, při škole v Hradci Králové jste byl redaktorem v regionálním tisku a v průběhu studia na Pedagogické fakultě Univerzity v Hradci Králové jste dva roky učil v Městci Králové. Splnil se mi sen být učitelem. Bylo to krátký, ale krásný.
Ale jelikož jsem nedostal plný úvazek na aprobace, které jsem vystudoval (biologie, chemie), tak jsem možná právě proto zkusil přestoupit na profesionální novinařinu, která byla tehdy jen mým koníčkem. A taky jsem vyučoval dílny, které jsem v oblibě jako žák moc neměl, protože jsme tenkrát vyráběli nepraktické a těžké výrobky. To jsem se snažil změnit.
Poté jste se stal reportérem v Nymburském deníku. Byla to v novinářské hantýrce zpočátku taková hlásná trouba radnic. Musíte si správné kontakty a kauzičky najít praxí sami. Jako eléva vás k žádným kauzám nikdo nepustí. Být trpělivý, svědomitý a pečlivý. Pak to přijde.
Později jste pracoval pro rozhlas (Český rozhlas, Frekvence 1) a od roku 2007 v TV Prima. Asi jako z malého rybníčku mezi bělicema skočit rovnou do divoké řeky se štikama. Jaké to bylo pro regionálního novináře přejít do rozhlasu a do televize? Se vším všudy. Z kolegiálního prostředí se dostanete do ringu, kde se nesmíte nechat nikým a ničím semlít a sem tam mít ostré lokty.
Čtěte také: Více o venkovské zeleni
Láďa Hruška jako potravinový inspektor ve zpravodajství TV Nova. V roce 2012 jste nastoupil do TV Nova, což Vám hodně změnilo život. Z terénního zpravodaje ve zpravodajství jste se dostal k funkci „potravinového inspektora“. Spíše mě i jako spotřebitele nebavilo a bytostně štvalo, co si nám řetězce dovolují podstrkovat pod nos. Co Vám na tom nejvíce bavilo?
Nepořádek, plísně a hniloba mezi regály a všichni se tvářili, že to je v pohodě. Tedy až na zákazníky. Tak to tedy NE! Řekl jsem si tenkrát a měl jsem na půl roku o práci postaráno. Nezapomenu asi nejvíce na aroganci ochranky řetězce v Kolíně. Tam to byla v regálech jedna velká ostuda a pánové z rádoby SECURITY tomu nasadili korunku.
Doma jsem vařil od mala nebo koukal mámě nebo babičce pod ruce a pokličku. Asi v 7 letech jsem začal polévkami z pytlíku a postupně jsem se zdokonaloval. Heslo „není čas ztrácet čas ani v kuchyni” ale razím dodnes.
Zpočátku mně je posílali diváci, abych je vyzkoušel a ukázal. Později jsem si je začal hledat a vychytávat ku obrazu svému. Buď je zjednodušit ale ne na úkor chuti nebo nahradit nějaké suroviny zdravěji.
V té době jste začal být velmi populární. Nikdy nemám žádné velké plány. Zvláště, když v roce 2014 vydala TV Nova tištěnou kuchařku Vaříme s Láďou Hruškou, ze které se stal bestseller. Nikdy nemám žádné velké plány. Práce mě musí bavit a naplňovat.
Čtěte také: Environmentální bezpečnost: podrobná analýza
V roce 2015 se začal na TV Prima točit pořad Vychytávky Ládi Hrušky, ve kterém ukazujete nejen zajímavé recepty, ale také různé kutilské tipy a zlepšováky. Letos běží už 10. sezóna. Každý z našeho malého, ale šikovného týmu. Pořad má samozřejmě svoji dramaturgii se scenáristy.
Ale u nás si pomáháme všichni navzájem, takže nic pro nikoho není tabu a každý může čímkoliv přispět do vínku. U kutilů chlapů jasně vede “samodomo” zemědělská technika a grily z jeklů, bubnů od praček a podobně. U žen zase jakékoliv vychytané tvoření. Naposled mě uchvátily různé kabelky a tašky vyrobené z těch černých plastových krabiček na jídlo, které běžně vyhazujeme.
Mám to po 20 letech v Praze už tak, že ji vnímám jako svůj druhý domov. V Praze říkám, že jedu na víkend domů do Městce Králové a doma v Městci zase, že jedu domů do Karlína. Praha je krásná na každém rohu. Užívám si ji se vším všudy jako klasická “naplavenina” ze středních Čech, jak nám s oblibou říkají Pražáci. Nic.
Jste, pane Hruško, velmi vytížený muž. Spánkem a sluníčkem. Když ho tady u nás je málo a mám čas mimo natáčení, vyrážím za ním do tepla. Klidně i sám, když mám velký absťák a nikdo nemá čas odletět pustit starosti k moři se mnou. Už nesním. Moje sny se mně totiž pomalu, ale jistě plní a já se na těch vlnách nechávám jen unášet a jsem vždy zvědavý, čím nebo jakou nabídkou mě osud zase překvapí.
Čtěte také: Pamětní emise TGM
tags: #tomas #vacek #ekolog #životopis