Tomas Vaclavik a ekologický přístup

Diskuse o větrných elektrárnách v posledních týdnech burcuje obecní kinosály a rezonuje i ve vysoké politice. Sociologovi a novináři Petru Vidomusovi do této atmosféry vychází studie mapující české protivětrné aktéry, jejich argumenty i napojení na pravicově-populistické politiky.

V rozhovoru pro Voxpot rozebírá, proč je větrná energie tím nejméně oblíbeným zdrojem energie pravicových populistů nebo proč není strategické označovat protivětrné spolky rovnou za proruské aktéry.

Protivětrní aktivisté a jejich argumenty

Protivětrným aktivistům se věnujete již delší dobu, příhodně minulý týden vám o nich vyšla studie. Překvapilo vás, že to téma v posledních týdnech tak rezonuje ve veřejném prostoru?

Zas tak moc ne, protože se rozjíždělo na nejrůznějších dezinformačních kanálech a stále častěji se k němu vyjadřovali nejrůznější populističtí politici. Teď v lednu hodně zesílilo, protože vznikla celostátní petice za revizi zákona o obnovitelných zdrojích.

Do tématu vtáhla řadu dalších populistických aktérů, kteří se mu dříve nevěnovali. Nicméně první u něj byli politici Svobodných a SPD.

Čtěte také: Osobnosti formující českou ekologii

Je jedním z těch, kteří v online protivětrných skupinách patří k nejčastěji sdíleným nebo citovaným. Do některých diskuzí se i sám zapojuje. Osobně navštívil veřejné akce v některých malých obcích nebo s těmi místními spolky spolupracuje.

Turek se tématu nárazově věnoval i dřív - už v minulém roce zmíněné skupiny sdílely jeho nejrůznější videa. Ale mám pocit, že u Svobodných je to takové soustavnější a intenzivnější. A je jasné, že Turek se teď tématu věnuje víc, protože má vliv na agendu Ministerstva životního prostředí.

České skupiny nebyly původně moc propojené a neměly příliš informací. Tohle informační vakuum vedlo k odkazování a sdílení informací ze Slovenska, z okruhu Daniela Mačovského a Kataríny Ondrušové. Když si totiž nějaké informace googlíte, narazíte na jejich web nebo skupinu a najdete tam i balík argumentů, které můžete využít, ačkoli jsou často zavádějící.

Podle jejich vyjádření tam byla poprvé právě Ondrušová a údajně tam vznikla nějaká neformální asociace spolků. To je propojilo a umožnilo jim sdílet expertizu, know-how a strategii.

Argumenty protivětrných hnutí

Mačovského a Ondrušovou označujete ve studii za hlavní ideový zdroj protivětrných hnutí. Můžete shrnout, jaký typ argumentů používají?

Čtěte také: Více o venkovské zeleni

Hodně pracují s argumenty týkajícími se zdraví, což dobře rezonuje a dá se strategicky využít. To jsou argumenty infrazvukem nebo stroboskopickým efektem. Tyhle dopady hodně akcentují a zároveň do značné míry zveličují a přeceňují.

Používají i ekologické, environmentální argumenty, třeba dopady na ptáky a netopýry. Nebo mluví o hodnotě nemovitostí. Oni vás zavalí argumenty a nejrůznějšími výzkumy, často ze zahraničí.

Z lokálního odporu se stává systémová kritika a populistický konflikt - výhrady ke konkrétním lokálním projektům mění v ideově založenou kritiku obnovitelných zdrojů a nutnosti energetické tranzice jako celku.

Pochopitelně je třeba říct, že projekty mohou být lepší a horší a existují i špatné projekty. Ty lepší projekty tyhle negativní dopady zohledňují.

Samozřejmě investoři mají nejrůznější zájmy a i způsob vyjednávání s obcemi a občany se liší. Záleží na investorech, jak moc budou transparentní, jaké se nastaví kompenzace či spoluúčast obcí a lidí na projektech. Závisí to na nějakém vyjednávání.

Čtěte také: Environmentální bezpečnost: podrobná analýza

Je tam představa, že jim do ní zasahuje někdo vzdálený, třeba městské elity a investoři, že jim říkají, co mají dělat. Místní tak ztrácí podíl na spolurozhodování. Spolky to hodně akcentují na svých webech a je potřeba brát to vážně.

Předchozí vláda usilovala o vytyčení akceleračních zón, aby urychlila výstavbu elektráren, ale už podcenila nebo nestihla tu komunikační linku.

Během výzkumu jsem našel skupinu na Rakovnicku, která původně bojovala proti plánovanému kamenolomu. A když se tam objevily plány na stavbu větrných elektráren, plynule přešli na toto téma. Vnímají to jako podobný zásah do krajiny. Takže tu nějaký soulad s lokálními ekologickými snahami existuje.

Ale pak je tady ještě rovina ze strany populistických politiků nebo nějakých dezinformátorů, kteří se záměrně a strategicky snaží ty průmyslové stavby a stavby větrných elektráren vykreslovat jako jedno a to samé. Třeba když se na Slovensku diskutuje o různých spalovnách nebo o stavbě gigafactory, vykreslují to i vizuálně stejně jako větrníky. Jde přitom o jiný druh zatížení.

Snažil jsem se upozornit, že protivětrné spolky a politici z krajní pravice akcentují lokální a konzervativní ochranu životního prostředí. Chtějí se vykreslit jako ti správní ekologové v kontrastu k zavedeným neziskovým organizacím, jako je třeba Hnutí DUHA.

Ochranu přírody chtějí odpoutat od otázek klimatu, což však oddělit nejde. Větrníky pak symbolizují jejich protivníky, zásah do krajiny a energetickou tranzici, kterou nepodporují.

Postoj k uhlí a jaderné energetice

Protivětrní aktivisté často vyzdvihují jadernou energetiku a vodní zdroje. Je tam patrný i takový technooptimismus ve smyslu: nedělejme teď nic, protože na obzoru jsou dokonalejší technologie, ať už třeba dokonalejší větrné elektrárny, nebo malé modulární reaktory.

Jenže takové technologie můžeme očekávat v horizontu desítek let a aktuálně nám nepomohou. Technooptimismus je hlavně způsob, jak oddálit řešení.

Malé obce zůstaly v informačním vakuu, které využívají populisté. K mobilizaci těch spolků a homogenizaci jejich argumentů pak dochází na sociálních sítích.

Navzájem si přesdílejí různá videa, třeba emotivní záběry hlučících větrných elektráren. Sociální sítě jsou v tomto ohledu nejvlivnější. Mezi spolky je přitom třeba rozlišovat - mohou někdy přinášet i relevantní argumenty.

Nicméně ve studii jsem se snažil upozornit hlavně na skupinu těch hlasitých odpůrců, kteří se snaží zneužít obav a shodit otázku obnovitelných zdrojů ze stolu. Je zajímavé, že když lidi mají s elektrárnami osobní zkušenost, jsou jim více nakloněni.

V případě výstavby odpor často rychle odezní, lidé si na elektrárnu zvyknou a už pro ně není zásadním tématem.

Různé případové studie také ukazují, že hodně záleží, kde bydlíte a co konkrétně vám to přináší. Na elektrárny si spíše stěžují lidé z okolních obcí než z těch, kde přímo stojí. Ty okolní z toho totiž většinou nemají žádné kompenzace.

Důležitá je transparentnost a snaha vtáhnout lidi do rozhodování. Říct jim, jaký budou mít podíl na zisku z elektrárny. Aspekt distributivní spravedlnosti se ukazuje jako důležitý nejen u nás, ale i v zahraničí.

Na druhé straně je ale tohle pro malé obce pochopitelně složité. Často na to nemají expertizu, informace nebo finance.

Zahraniční stopy a vliv Ruska

Ve Spojených státech například konzervativní think tanky napojené na fosilní průmysl organizačně i finančně podporují protivětrné skupiny. Ty se často tváří jako ekologické spolky, kdy třeba bojují za velryby, ale skrytě je platí tento byznys. Takže tam je to doložené, ale v Česku zatím ne. Na Rusko se lidé často ptají.

Já jsem v tom spíše opatrný, protože je kontraproduktivní někoho hned označovat jako proruského nebo jednajícího v zájmu Ruska. Určitě to nebude případ většiny lokálních iniciativ.

Populističtí politici se zkrátka snaží získat na tématu politické body a tyto vášně záměrně rozdmýchávají. Tahle polarizace a určitá obstrukce obnovitelných zdrojů je určitě v zájmu Ruska. Nemůžeme ale říct, že by tam byla přímá linka.

Mám dojem, že titulky o proruských aktivistech naženete lidi z těch protivětrných spolků rovnou do náruče populistů. Zaregistroval jsem spolky, co se proti té proruské nálepce hodně vymezují a stěžují si na ni. Mají ale jen malé mediální zdroje, aby se proti tomu vyhradily slyšitelně.

Typické je třeba Německo. Tam má protivětrný aktivismus hlubší kořeny sahající třeba šest let zpátky a existují tam různé sítě protivětrných spolků, z nichž některé spolupracují s AfD.

Platí ale, že evropská pravicově-populistická hnutí používají argument, že se raději starají o lokální přírodu, a ne o nějaké abstraktní globální klima. Ano, podobně to dělají i Svobodní v Rakousku. Otázku životního prostředí už pár let označují za svoji prioritu, ale vnímají ji hodně v konzervativním duchu a snaží se ji oddělit od globálních a klimatických témat.

Krajní pravice typicky akcentuje lokální, silně tradiční linku ochrany životního prostředí.

Agroenvironmentální přístupy a biodiverzita

Intenzivní zemědělství významně přispívá k úbytku biodiverzity a degradaci ekosystémových služeb v evropské krajině. Agroenvironmentální přístupy (AEP) byly zavedeny jako nástroj ke zmírnění těchto negativních dopadů, ale jejich účinnost a míra využívání zemědělci se značně liší.

Metody projektu zohledňují složitost rozhodování zemědělců a rozdílné preference jednotlivých typů zemědělských podniků. Zároveň projekt hodnotí dopad různých scénářů zavádění AEP na biodiverzitu a ekosystémové služby v pěti případových územích napříč EU, včetně České republiky, a to na území Jihomoravského a Zlínského kraje.

Projekt BESTMAP přinesl nový pohled na rozmanitost zemědělských podniků prostřednictvím jejich klasifikace do tzv. faremních archetypů (Obr. 2, Václavík et al. 2024). Tato klasifikace vychází z analýzy dat téměř 8 000 farem z let 2019 až 2022, přičemž klíčovými faktory byly ekonomická velikost a výrobní zaměření definované podle zjednodušené metodiky Farm Accountancy Data Network (FADN).

Využity byly údaje z Integrovaného administrativního a kontrolního systému (IACS) a databáze Land Parcel Identification System (LPIS), které poskytují informace o velikosti, umístění a charakteristikách zemědělských pozemků, včetně typu půdy a pěstovaných plodin.

Díky těmto datům bylo možné vytvořit typologii zemědělských podniků, která identifikovala skupiny farem s podobným využíváním zemědělských dotací.

Prostorová analýza těchto archetypů ve spojení s daty Ministerstva zemědělství o využívání dotačních titulů ukázala, jak různé typy farem využívají AEP (Obr.

V pestré mozaice zemědělských podniků v případovém území v ČR se ukazuje, že 28 % farem se specializuje na polní výrobu (P1 farmy), zatímco 32 % se věnuje trvalým kulturám (P3), jako jsou vinice a sady.

Chov zvířat, převaha travních porostů a produkce krmných plodin (P4) tvoří 23 % a smíšená rostlinná a živočišná výroba 16 %. Farmy zaměřené na zahradnictví (P2) jsou zastoupeny méně než 1 %.

Z analýzy možná překvapivě vyplývá, že větší podniky využívají AEP častěji a implementují širší škálu opatření. Naopak menší farmy se soustředí na omezený počet opatření a využívají AEP méně často.

Některé typy opatření, jako biopásy, meziplodiny a úhor, jsou populární především u velkých podniků s polní nebo smíšenou výrobou. Naopak ošetřování travních porostů a ekologické zemědělství jsou častější u středních a malých farem zaměřených na živočišnou výrobu a trvalé kultury.

Ekologická produkce je přítomna ve všech faremních archetypech, avšak farmy v ekologickém režimu méně často využívají další agroenvironmentální nástroje, jako jsou AEKO a EFA, ve srovnání s konvenčními podniky.

Agroenvironmentální přístupy představují soubor opatření a postupů v zemědělství, které mají za cíl snížit negativní dopady intenzivního hospodaření na složky životního prostředí (půdu, vodu) a podpořit biodiverzitu v zemědělské krajině.

Tyto přístupy jsou součástí Společné zemědělské politiky (SZP) Evropské unie a jsou dobrovolné pro zemědělce, kteří za jejich zavádění dostávají finanční kompenzace.

Hlavními dotačními nástroji jsou například agroenvironmentálně- klimatická opatření (AEKO) a ekologické zemědělství (2. pilíř SZP) nebo v předchozím programovém období (2014-2022) jimi byly platby za ozelenění, např. plochy v ekologickém zájmu, tzv. Ecological Focus Areas (EFA, 1. pilíř SZP).

tags: #tomas #vaclavik #ekologický #přístup

Oblíbené příspěvky:

• Jak správně třídit kovový odpad
• Bezpečnost při noční chůzi
• Rizika plastových obalů
• Jak se zbavit černé skládky?
• Krajiny změny: Udržitelný svět