Proti přírodě: Hluboký ponor do mysli muže v norské divočině

27.11.2025

Film Proti přírodě je cestou do drsné norské krajiny a do hlavy třicátníka Martina (Ole Giæver), mladého otce a manžela. Martin vyráží sám na víkendový výšlap do hor a my slyšíme jeho necenzurované myšlenky: nekompromisně upřímné postřehy o jeho spořádaném maloměstském životě, o něm samotném i o lidech v jeho okolí. Jeho názory a fantazie sahají od prostých dětinskostí až k hlubším dilematům lidského života.

Do českých kin přichází jeden z prvních filmů z programu Berlinale, norský film Proti přírodě. Natočil ho Ole Giæver, který si taky zahrál hlavní roli. Třicátník Martin vyráží na víkend do hor. Sledujeme ho a slyšíme, co všechno se mu upřímně honí hlavou. Rád by dal svému životu nový začátek. Rád by si začal s jinou ženou. Rád by poslal kolegy z práce k čertu.

Režisér o filmu

Režisér, scenárista a herecký představitel Ole Giæver k tomu dodává: „Chtěl jsem natočit film, v němž se střídá pohled do nitra člověka, otevírající přístup k jeho nejniternějším myšlenkám, snům a představám, s jeho vnějším pozorováním - ovšem aniž by onen člověk věděl, že je pozorován. Mou vizí bylo dostat se ve filmu blíže k jádru člověka, k samotné podstatě toho, co je důvěrně známé a univerzální všem lidským bytostem.“

Hlavní postavu si zahrál sám režisér Ole Giaever a do filmu obsadil i svoji manželku a svého syna. Nejedná se o autobiografický příběh, ale rozhodně mám vztah k hlavnímu hrdinovi a k jeho potřebě vyrážet do přírody a dostat se tak blíž sám k sobě.

„Nějakou chvíli mi trvalo, než jsem se rozhodl, že hlavní roli budu hrát já sám. Ale ještě před tím než jsem se takhle rozhodl, tak jsem rovnou angažoval manželku jako svoji filmovou ženu. A pak, když jsem obsadil sám sebe, už bylo docela jednoduché hrát i s vlastním synem. Je pro nás přirozené být spolu a taky nám je syn podobný.“

Čtěte také: Akční film s Wesley Snipesem

Krize středního věku a hledání sebe sama

„Myslím, že v průběhu života se dostaneme několikrát do bodu, ve kterém musíme přemýšlet o tom, jestli vedeme takový život, jaký chceme. A to může nastat v raném věku, ve středním věku, nebo i v pozdním. V průběhu děláme různá rozhodnutí. Stěhování do jiného města, svatba, nebo rozhodnutí mít děti, abych dal nějaké příklady. A pak časem po všech těch rozhodnutích přemýšlíte, jestli jste se svým životem spokojený. Může k tomu dojít v různém věku. Ale ano, Martin je asi v tom, čemu říkáme krize středního věku. Má dítě, etabloval se v práci.“

Podobné téma - člověk v přírodě - jste zpracoval i v předcházejících filmech. Inspiruje mě norský filozof Ole Ness, který řekl, že sám uprostřed přírody byl vždy nejvíc sám sebou. To dobře chápu. Příroda o nás nemá žádná očekávání. Můžete v ní být, kým chcete. Jiní lidé říkají, že naopak nemůžete najít sám sebe, pokud nevstupujete do vztahů s jinými lidmi. Já osobně si myslím, že třeba najít rovnováhu mezi samotou v přírodě a tím, že jsme společenské bytosti, že potřebujeme společnost, sociální kontakty a kulturní život.

Srovnání s jinými filmy

Filmy, jež svým hrdinům nastavují zrcadlo skrze přírodu, která je jim rovnoprávným partnerem, se občas objeví. Kupříkladu v roce 2007 byla kanadská divočina silnější než Emile Hirsch. Ve výpravném snímku Útěk do divočiny představovala příroda svobodu, nezkaženost a nekompromisnost. Christopherovi McCandlessovi (Emile Hirsch) se útěk z civilizace stal osudným, zemřel na otravu po požití rostliny, kterou považoval za jedlou. Před svou smrtí si uvědomil, že samota a odloučení od lidského rodu není člověku vlastní. Bylo už nicméně pozdě.

Snímek Proti přírodě není tak radikální jako Útěk do divočiny. A možná právě v tom je jeho síla, působivost. Mnohem silněji se totiž vztahuje k "obyčejnému životu", nikam neutíká. Respektive, po krátkém úniku se hrdina vrací zpět domů, k přítelkyni a synovi.

Zajímavosti z natáčení

Na častější výskyt podivných situací a postav jsme si u skandinávských filmů zvykli. Proto nás nepřekvapilo, když jsme na plakátu filmu "Proti přírodě" uviděli pána od pasu dolů nahého, který kamsi utíká horskou krajinou. Nepřekvapilo nás ani, když jsme pak v kině zjistili, že se jedná o velmi upřímný film, který říká nahlas to, co si většinou říkáme jen sami pro sebe, anebo raději vůbec. A že přitom nešetří suchým humorem.

Čtěte také: Podívejte se na trailer Boeing 747 v ohrožení

„Trošku nás udivilo, že hlavní roli (toho pána z plakátu) hraje samotný režisér, jeho manželku hraje jeho manželka a jeho dítě hraje jeho dítě,“ vzpomíná na první setkání s filmem Ivo Andrle z distribuční společnosti Aerofilms. „Jediné, co nás nakonec překvapilo, bylo, že na následnou "děkovačku" a debatu s diváky se autor dostavil celý oblečený, a to i se svou ženou, která jej evidentně ani po přečtení tohoto nepříliš lichotivého scénáře nezavrhla.“

O režisérovi

Studoval nejdříve na Nordlandské umělecké a filmové škole a poté na Umělecké akademii Konstfack ve Stockholmu, kterou absolvoval v roce 2005. Mezi lety 2002 a 2007 natočil s režisérskou kolegyní Marte Voldovou 260 krátkých filmů v rámci projektu nazvaného Play. V roce 2007 napsal a zrežíroval cenami ověnčený krátký film TOMMY. TOMMY byl nominován mimo jiné na cenu za nejlepší krátký film v rámci Evropských filmových cen. V roce 2008 Ole natočil 45minutový film SOMMERHUSET (Chata), který byl nominován na norskou Národní filmovou cenu za nejlepší scénář. V roce 2011 vznikl jeho celovečerní debut HORA (Fjellet).