Představuji si starého muže u vyhasínajícího ohníčku, jak rovná stébla slámy do trigramů a objevuje podstatu světa slov. Ó jak moudrý asi byl? Jako prázdno okenního rámu. Jak jasnozřivý asi byl? Jako cesta napříč časem i vesmírem.
Někdy mám i černé představy, zdá se mi, že bájné souznění nahradila slova, že nás od banánu a skvělých nápadů vecpala do slepé uličky. Zmatení jazyků přetavilo řeč v potoky krve a hory mrtvých. Národy válčí, totemy hoří, všechno se mění, jen víra je nesmrtelná.
Věty jsou nit vedoucí nás labyrintem života. Stejná věta vyjadřuje pokoru, krutost i potupu, ale my vnímáme jen ten náš význam. Věříš? Je to nesmyslná otázka, pokrytectví či vyhlášení války? Jsme napíchnuti na špendlíky pojmů jak mrtví motýli v dokonalé sbírce manipulátorů.
Není kam uletět, jen popisky se jmény, černé lži na bílé pravdě. Ale co všechny barvy světa kolem, kam se poděly? Na ty už pojmy nestačí, musíme o nich jen snít - fialová jásá v záři oranžové, blankytná se směje se žlutou v náručí a vínově rudá otevírá lidské touhy.
Ano a ne, dobro a zlo, pravda a lež, svět mezi není, nebo se už dávno scvrkl ve vychytralý kalkul. jménu tisíckrát opakovaných lží měníme sebe i svět. Slyšíš ten ohlušující pláč? Tak jsme zůstali sami, vnímavý čtenáři, jen ty a já, jsme budoucnost i minulost, v nás je ukrytý celý svět.
Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách
Uvolni se, zapomeň na cejch profese vypálený ti do čela, do snobského saka si utři boty a sni. Úvahy ti rozkošatí příběh, který se stal, stane či by se alespoň státi mohl, příběh tak neuvěřitelný a pravdivý, že nemá v historii příběhů obdoby.
Nečti pouhé pojmy, čti šťavnaté představy a změníš svět, budeš li si to přát, ó všemocný čtenáři. Nevěříš?
Máte zkušenosti s močením na veřejnosti? Co v případě, když není někde toaleta v přírodě a chlap musí? Je to nechutné. Tak snad to muž/žena dokáže kontrolovat a chvilku vydržet, ne? Chápu, že dítě musí hned, ale dospělý… Něco jiného je o samotě v lese a něco jiného u křoví/stromu vedle cesty, kde chodí i jiní lidé. Nehledě na to, že si dotyčný ani neumyje ruce.
Nesnáším, když jdu ven, navíc s dětmi a bez ostychu si nějaký chlap stoupne ke stromu a začne močit. Tak to je jiná situace. Když jdu na celodenní túru do lesa tak s tím počítám, že si někdo odskočí tam, kde nebude vidět. Spíše jsem to myslela ve městě.
Bydlím v Praze a běžně při procházkách potkávám chlapy, jak někde močí (strom, keř, barák) a dokonce je jim i jedno, že lidé chodí okolo. Já se samozřejmě odvrátím, ale děti to např. komentují. Jednou jsem šla do obchodu dlouhou rovinkou (normálně cesta mezi paneláky) a předemnou šli alkoholici/povaleči a jeden začal močit bokem u křoví. Já se dívala jinam a když jsem procházela mimo, tak mi ten chlap říká,,to je macek, co,,?
Čtěte také: Více o rizicích v přírodě
V lese je mi to jedno, ale ve městěch jsem viděla jen chlapy. A i chlapi v mém okolí nesnáší holé zadky okolo odpočívadel, kdy si páni tvorstva obnaží pr*el a čůrají hned vedle silnice. Tak chvalabohu, že zůstalo pouze u komunikace, že Vas pak třeba nenahanel po sídlišti ano to je otřes, ale co u křoví, ale v podchodech a tunelech, metra, a podobně.
Absolutně otřesné, je když někdo nezajde ani dal do křoví, prostě jde mocit a je mu to jedno, já pokud byl v situaci, že jsem musel třeba, tak sem zastavil a zašel tak aby mne vidět nebylo. Zase ale na druhou stranu musím říct, že pokud je možnost, tak své malé děti dám raději vymočit ke stromu než jít s nimi na veřejný záchod (čekám, aby nikdo nešel nebo se snažím stát tak, aby nebylo nic vidět).
Kolikrát jsou dámské toalety taky lahůdka. Nepochopím, jak někdo může opustit toaletu v tak nechutném stavu. To se nedivim já kolikrát i otevírám nohou když třeba někde sou špinavé hajzly. Někdy ta voda neteče, pak co máš dělat, zažil sem to mnohokrát v práci. Nebo se záchod ucpe.
Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě
tags: #trapasy #s #curanim #v #prirode