Tři fáze skládkování odpadu

Skládkování odpadu je stále velice významný způsob odstraňování odpadu v České republice, i když z dlouhodobého hlediska je spíše na ústupu. Je tomu tak proto, že odstranění odpadu ve formě ukládání na skládky je dosud často nejlevnějším řešením, nebo fakticky neexistuje jiný způsob, jak s určitým odpadem naložit.

Cílem nového zákona o odpadech č. 541/2020 Sb. („zákon o odpadech“), účinného od 1. ledna tohoto roku, je právě podpora odklonu od skládkování odpadů a snaha motivovat povinné subjekty k dodržování hierarchie nakládání s odpady.

Skládku odpadu nový zákon o odpadech definuje jako „zařízení pro odstranění odpadů pomocí jejich řízeného povrchového nebo podpovrchového ukládání“.

Skládka může být umístěna pouze na pozemku určeném k tomuto účelu územním rozhodnutím a stavebním povolením podle stavebního zákona, a musí splňovat technické podmínky stanovené Ministerstvem životního prostředí (MŽP). K provozování skládky je dále nutné získat souhlas krajského úřadu.

Větší skládky, ve kterých dochází k ukládání více než deseti tun odpadu denně, nebo pokud mají celkovou kapacitu větší než 25 000 tun odpadu, podléhají i režimu zákona č.

Čtěte také: Více o řízeném skládkování

Další povolení a stanoviska (např. stanovisko EIA) jednotlivé skládky odpadů vyžadují v závislosti na konkrétních okolnostech.

Fáze provozu skládky

Skládky budou i podle nové odpadové legislativy provozovány ve třech fázích. K přechodu mezi jednotlivými fázemi je nově nutná změna povolení provozu zařízení nebo integrovaného povolení, na rozdíl od dosavadní úpravy, kdy u menších skládek krajský úřad schvaloval pouze provozní řád nové fáze skládky.

• První fáze: V první fázi je odpad na skládku řízeně uložen na úroveň nebo pod úrovní terénu, přičemž veškerý materiál uložený na skládku v této fázi musí být použit jako konstrukční prvek skládky, za účelem jejího zpevnění.
• Druhá fáze: Ve druhé fázi dochází k uzavírání a rekultivaci skládky způsobem, aby nedošlo k ohrožení životního prostředí a zdraví osob.
• Třetí fáze: Ve třetí fázi pak již probíhá následná péče o skládku, které délku stanoví příslušný krajský úřad.

Druhá a třetí fáze provozu skládky smí být provozovány pouze na základě rozhodnutí o změně povolení provozu skládky. Součástí rozhodnutí o změně povolení provozu skládky je schválení provozního řádu příslušné fáze provozu skládky. Provozovatel skládky je povinen předložit návrh proVyhláška Českého báňského úřadu č. 99/1992 Sb., o zřizování, provozu, zajištění a likvidaci zařízení pro ukládání odpadů v podzemních prostorech, ve znění pozdějších předpisů.

Rozhodnutí o změně povolení provozu skládky, kterým se povoluje provoz druhé fáze provozu skládky, lze vydat, pouze pokud nabylo právní moci, právních účinků nebo účinnosti povolení stavby, kterým se povoluje rekultivace skládky.

Příslušný krajský úřad provádí v průběhu provozu skládky kontrolu na místě provozu zařízení. První kontrolu provede před zahájením ukládání odpadu na skládku nebo na nově vybudovanou část skládky, aby ověřil, zda jsou splněny podmínky stanovené v povolení provozu skládky. Kontrolu krajský úřad provede také před uzavřením skládky, aby ověřil provedení rekultivace skládky.

Čtěte také: Cyklus v Gibsonově teorii

Omezování skládkování

Tendence vedoucí k významnému omezování skládkování odpadu vycházejí hlavně z legislativy EU, na kterou navazuje i nová odpadová legislativa České republiky.

Od 1. ledna 2030 tak nadále nebude možné vůbec skládkovat odpady s výhřevností v sušině nad 6,5 MJ/kg, odpady překračující hodnoty biologické stability (stanoveny v příloze č. 10 zákona o odpadech) a odpady, které bude možné s ohledem na stávající pokrok účelně recyklovat. Recyklovatelné odpady přitom budou v budoucnu opět konkrétně vymezeny ministerskou vyhláškou.

Zákon o odpadech za účelem postupného omezení skládkování do roku 2030 zavádí nové nástroje, často diskutovaným je např. zvyšování poplatků za skládkování odpadu. Uvedené dopadne zejména na obce, které by měly snížit množství komunálního odpadu ukládaného na skládky v přepočtu na obyvatele, a to ze současných 200 kg až na 120 kg v roce 2029.

Uvedená opatření mají také nepřímo podpořit třídění odpadu, kdy zákon o odpadech zavádí tzv. třídicí slevu pro obce, na kterou obce dosáhnou podle úrovně vytříděného odpadu. Až do roku 2029 tak budou moci obce, které dosáhnou požadované úrovně třídění, uložit určité zákonem omezené množství využitelného odpadu na skládku za sníženou sazbu poplatku.

Odděleně tříděným odpadem rozhodným pro stanovení slevy jsou papír, plasty, sklo, kovy a biologicky rozložitelné odpady, textil, oleje a tuky.

Čtěte také: Rekultivace řízené skládky

Již dosavadní podzákonná odpadová legislativa (vyhláška č. 294/2005 Sb., která byla zrušena novým zákonem o odpadech) výslovně zakazovala skládkování odpadů podléhajících povinnosti zpětného odběru, a to např. z elektrozařízení pocházejících z domácností, baterií a s určitými výjimkami i pneumatik. Omezeno bylo také ukládání vytříděných složek komunálního odpadu, jež šlo uložit na skládku pouze v případě, že nebylo po technické nebo ekonomické stránce možné jejich využití, a pokud to povoloval Plán odpadového hospodářství kraje.

Nový zákon o dopadech výše uvedený výčet ostatně sám významně rozšiřuje, kdy např. § 36 odst. 5 zákona o odpadech úplně zakazuje skládkování vytříděného komunálního odpadu vhodného k dalšímu použití nebo recyklaci. Uvedené se nevztahuje na odpad, který se do sběrných nádob dostane jeho nesprávným zařazením (např. neplastový obsah v nádobách na plasty) a odpad vzniklý zpracováním odděleně soustřeďovaných odpadů, kdy nebude mít větší výhřevnost než 6,5 MJ/kg v sušině odpadu, jinak musí být primárně energeticky zužitkovány (spalováním).

Zákaz skládkování tak nově bez výjimek platí pro odděleně soustřeďovaný odpad bez „nečistot“.

Na skládky nesmí být již nyní ukládány rovněž ani nebezpečné odpady, které lze zpracovat ve spalovnách nebo jiných zařízeních, ve kterých lze tyto odpady materiálově nebo energeticky zpracovat. Výčet odpadů, které je zakázáno skládkovat, rozšiřuje zákon o odpadech i o odpady uvedené v § 41 odst. 3, např.

Aby bylo možné posoudit, zda je odpad možné uložit na skládku, je nevyhnutelné, aby původce znal jeho materiálové složení a vlastnosti. Odpad se zařazuje do kategorií dle vyhlášky MŽP č. 8/2021 Sb., o katalogu odpadů. Původce odpadu musí rovněž zvážit, zda odpad nemá nebezpečné vlastnosti, které by mohly nepříznivě ovlivnit životní prostředí a zdraví lidí.

Vzhledem k současné absenci prováděcích právních předpisů lze očekávat, že výše uvedená omezení skládkování se ještě rozšíří. Prozatím mají podle metodického pokynu MŽP subjekty tam, kde chybí prováděcí předpis k novému zákonu o odpadech, dočasně postupovat v souladu s dosavadními vyhláškami.

Černé skládky

Výslovné úpravy se v novém zákoně o odpadech dočkaly i tzv. černé skládky. Černou skládkou se rozumí místo, kde je nelegálně uložen odpad. Typickým příkladem černé skládky, se kterým se setkal snad každý, jsou pak menší nebo větší skládky odpadu poblíž odlehlých, méně frekventovaných cest nebo odstavných ploch. Zákon platný do roku 2021 přitom tuto problematiku vůbec neupravoval.

Při přípravě nového zákona o odpadech byly zváženy různé varianty, např. Pokud vlastník pozemku zjistí, že se na jeho pozemku objevila černá skládka, a to bez ohledu na její velikost, je povinen o této skutečnosti informovat obecní úřad ORP. Obecný úřad se pokusí zjistit vlastníka odpadu.

Pokud se podaří dohledat vlastníka odpadu, obecní úřad ORP uloží provinilci sankci dle zákona o odpadech a stanoví mu lhůtu pro odklizení odpadu. Černé skládky většího rozsahu může řešit a sankcionovat i ČIŽP, přičemž v tomto případě se u podnikajících subjektů pokuty mohou vyšplhat až řádově do výše desítek milionů korun.

Pokud naopak obecní úřad ORP vlastníka nelegálně uloženého odpadu nenalezne, je k odklizení odpadu vyzván vlastník pozemku, přičemž k odstranění černé skládky mu obecní úřad s ORP stanoví lhůtu 30 dnů, avšak nemá možnost odklizení vymáhat. Podle důvodové zprávy k zákonu o odpadech tato výzva nemá být chápána jako sankce pro vlastníka pozemku, nýbrž se ze strany zákonodárce jedná o snahu co nejrychlejšího podchycení možných nepříznivých vlivů černé skládky na životní prostředí.

Neodstraní-li černou skládku vlastník pozemku, může obecní úřad ORP vlastníkovi pozemku uložit, aby prozatím zamezil navážení dalšího odpadu (např. oznamovací tabulí, přehrazením příjezdové cesty k černé skládce) a/nebo odpad zabezpečil před únikem. Obec však může černou skládku i sama odklidit.

Byť je zřejmé, že nová odpadová legislativa výrazně směřuje k omezení odstraňování odpadů ukládáním na skládky, mnozí jí vyčítají nedostatečnou ambicióznost, a to i s ohledem na posunutí zákazu skládkování využitelného odpadu na rok 2030. Naproti tomu se ozývají zastánci skládkování, kteří téměř úplné zamezení skládkování odpadu nepovažují za reálné ani v roce 2030.

tags: #tri #faze #skladkovani

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelná produkce
• Pokrok v oblasti životního prostředí v Novém Jičíně
• Mluvčí Greenpeace Lenka
• Udržitelnost v Módě
• Průvodce odpadovým hospodářstvím HK