Tři systémy sociálně ekologického modelu

Ekologická perspektiva

Jako první se pravděpodobně otázkou prostředí v kontextu sociální práce zabývali Stein a Cloward (1959). V 60. letech dále vzrůstal zájem o ekologické koncepty a jejich možnou aplikaci v pomáhajících profesích. K významnějším pracím, které v té době výrazně ovlivnily vývoj sociální práce, patří texty Bartlettové (1970) a Gordona (1969). Bartlettová se zasloužila o rozpracování konceptu sociálního fungování a Gordonovy práce (např. 1969) je možno chápat jako bezprostřední předchůdce ekologické perspektivy v sociální práci.

Ekologická perspektiva pomáhá ozřejmit koncept „člověka v prostředí“. Zdůrazňuje, že není dostatečné zabývat se lidmi a (nebo) prostředím. Perspektiva poukazuje na propojenost mezi nimi a na fakt, že právě na jejich společných hranicích vzniká mnoho životních stresů a problémů (Germain, Gitterman, 1980). Ať už tedy sociální pracovník pracuje přímo s jednotlivcem nebo s institucí, musí si být vždy vědom jejich vzájemného vlivu a vzájemné závislosti. Sociální pracovník, který působí v úrovni plánování a tvorby strategií, ale také jako klinický psychoterapeut, si musí všímat klienta i jeho prostředí.

„Life“ model sociální práce se orientuje na:

1. Silné stránky lidí, jejich vrozenou touhu po zdraví, trvalém růstu a uvolnění potenciálu.
2. Modifikaci prostředí, s ohledem na potřeby lidí.
3. Zlepšování vztahu člověk:prostředí.

Je to vztah mezi klientem a soc. pracovníkem. Soc. pracovník jedná s klientem jako se sobě rovným partnerem. Každý má jinou pozici: soc. pracovník - profesionální status, úroveň vzdělání, pozice v instituci, rasa; klient - expert na vlastní život. Zmocnění je důsledkem společné aktivity klienta a soc. pracovníka.

Dovednosti v ekologické perspektivě

Na základě hodnot a znalostí sociální pracovník provádí různé aktivity, které mají vést k dosažení identifikovaného (vyjednaného) cíle. Sociální pracovníci uplatňující ekologickou perspektivu by měli být podle McMahonové (1990) trénováni v širokém množství základních dovedností. Specializovaní sociální pracovníci pak potřebují samozřejmě další specifické znalosti i dovednosti, které jim umožní pracovat ve specifických oblastech a se specifickými populacemi.

Čtěte také: Definice a význam ÚSES v ČR

Aby sociální pracovníci mohli naplnit cíl ekologického modelu sociální práce, musí disponovat poznatky o člověku i jeho prostředí a také o jejich vzájemném vztahu. Základem znalostní výbavy sociálních pracovníků jsou poznatky o chování, potřebách a cílech lidských systémů v kontextu jejich rozmanité kultury prostředí. Sociální pracovníci potřebují rozumět různým systémům, které svojí činností konstituují prostředí. Mezi ně patří jednotlivci, skupiny, rodiny, organizace, instituce a společnosti. Znalost nezbytná pro sociální práci zahrnuje také studium biologie, psychologie, sociologie, politologie, ekonomiky a sociální politiky. Dále k nim samozřejmě náleží specifické znalosti z oblasti komunikace, skupinové a rodinné dynamiky, komunitního rozvoje atp.

Klasifikace problémů sociálního fungování a metoda PIE

Tento systém byl vyvinut ve Spojených státech Karlsem a Wandereiem (1997). Zkratka PIE znamená person-in-environment neboli osoba-v-prostředí. S ohledem na praktické použití v praxi sociální práce - člověk-ve-svém-světě. Cílem této metody PIE je nabídnout a umožnit jednotné, jednotlivým sociálním pracovníkům i dalším odborníkům jednoznačně srozumitelné výroky a výpovědi o:

• sociální roli či rolích,
• environmentálních problémech-ve světě fyzickém i sociálním,
• problémech duševního zdraví,
• problémech tělesného zdraví,
• zdrojích klientových sil, jeho rezervách a zásobách energie.

Příklad použití metody PIE

Jana je třiadvacetiletá svobodná matka, která má dvě děti předškolního věku. Při rozhovoru se sociální pracovnicí Jana uvedla, že v posledních dvou letech má obavy, zda dokáže být dobrou matkou. Pracuje v místní továrně, ale za poměrně nízký plat. Po návratu z každodenní směny má strach, že se nebude moct dokázat na své děti naladit. Navíc bylo v jejím domě zvýšeno nájemné. Ještě před zvýšením Jana tak tak s penězi vycházela. Další starosti jí působí její přítel, který je do Jany sice zamilován, ale Jana nemá pocit, že by to byla její „životní láska“. Nechce zranit jeho city a tak se s ním stýká.

Dále klientka uvádí, že se z těchto starostí cítí zmatená a depresivní. Stává se jí, že se náhle rozpláče, nemůže spát a mívá málo energie. Uvažovala i o tom, že si vezme život. Také se klientka zmiňuje, že se jí vracejí a zhoršují astmatické potíže, které ji předtím několik let netrápily. Na konci vstupního rozhovoru popisuje sociální pracovnice Janinu situaci pomocí metody PIE následujícím způsobem:

Faktor I - Problémy sociálního fungování

Každý člověk zaujímá v určitém daném čase alespoň jednu sociální roli. Mohou tedy nastat problémy při výkonu této role. V tomto případě je to problém rodičovské role - střední závažnosti, nedostatečné schopnosti zvládat problémy. Problém milenecké role, mírně závažný.

Čtěte také: Nadregionální ÚSES

Faktor II - Problémy prostředí, jak fyzického tak sociálního prostředí

Problém v oblasti ekonomické/základní potřeby, nedostatečné ekonomické zdroje v okolí, jež by zajistily klientku a její závislé děti, velice závažný.

Faktor III - Problémy duševního zdraví

Aktuální deprese, ojedinělá epizoda, středně závažná.

Faktor IV - Problémy tělesného zdraví

Nemoci diagnostikované lékařem a jiné zdravotní problémy sdělené klientem nebo někým jiným. Astma - udávané klientkou.

Dalším krokem v této metodě PIE bývá číselné zakódování nálezu.

Antirasistický přístup (AOP)

Dále jen AOP se v moderní sociální práci začaly objevovat na přelomu 80. a 90. let 20. století jako reakce na vzrůstající nepokoje etnických a jiných menšin v západních zemích (pobyt běženců z východu v Německu, kriminalita a nepokoje mezi černošským obyvatelstvem ve VB a Spojených státech). AOP je postup užívaný v sociální práci, jenž reaguje na systémové znevýhodňování určitých skupin, ať už jsou jeho zdrojem rasové předsudky, předsudky týkající se pohlaví, společenského postavení, sexuální orientace, možností lidí s postižením, nebo jiné. Chce navrhovat řešení těchto situací a prosazovat je, a to pokud možno s aktivní účastí těch, kterých se věc týká. AOP je nutný i při případové práci; pracovník, který by nevnímal systémové souvislosti případu, by se bezděčně mohl podílet na utlačování klienta.

Čtěte také: Systémy chovu koní v ČR

Nejznámějším teoretikem AOP je P. Freire, který své pokusy o zlepšení sociální situace chudých brazilských farmářů nazval pedagogikou utlačovaných. Koncept navržený Freirem lze ale aplikovat jen v omezených situacích a dobách (nejlépe v revolučních a porevolučních).

Dalším z autorů je Neil Thompson (1992), který vymezuje AOP následujícími rysy:

• Diskriminace je základní rys klientovy situace - je vysloveně nebezpečné, pokud si soc. pracovník neuvědomuje diskriminaci či opresi. Smyslem AOP je upozorňovat na opresi mezi skupinami lidí, např. oprese mužů vůči ženám (gender), jedné kultury vůči druhé (ethnocentrism), mezi generacemi (ageism), zdravých lidí vůči zdravotně postiženým nebo ateismus.
• Opresi lze odstranit nebo posílit - strukturální znevýhodnění určitých skupin kterým jsou ubírána některá práva a možnosti, která jsou běžně dostupná většinové společnosti. Soc. pracovník může intervencí opresi posílit nebo odstranit, proto je nutné, aby měl povědomí o sociálně-politickém kontextu a nezůstával tak součástí problému.
• Tři imperativy:
  • Spravedlnost - se všemi bude nakládáno podle stejných práv, která jim náleží. Velký důraz je věnován problematice etnických menšin.
  • Rovnost - rovné zacházení neznamená zacházení se všemi stejně, ale je třeba brát v úvahu specifické potřeby lidí (např. vozíčkáři). Soc. pracovník se má zaměřit tedy na rovné práva a příležitosti.
  • Spoluúčast - klientů na plánování, koordinaci a vyhodnocování služeb. Dochází tak ke „zmocňování“ klientů a služby potom lépe odpovídají jejich potřebám.
• Zmocňování (empowerment) klientů - navazuje na koncept uschopnění (enabling) v tradiční soc. práci, tj. zabránění vzniku závislosti klienta na moci, a rozšiřuje ho na zmocňování. Zmocňování znamená pomoc lidem, aby získali větší kontrolu/moc nad svým životem a podmínkami.
• Strukturální povaha klientovy situace - soc. pracovník musí při své práci brát ohled na tyto strukturální znaky: rasu, etnicitu, věk, postižení, sexuální orientaci, atd. a roli těchto znaků v klientově situaci. Pokud to neudělá, může klienta více poškodit než mu pomoci.
• Jedinečnost člověka - každý člověk má tedy být vnímán jako jedinečná osobnost se specifickými potřebami a charakteristikami. Toto musíme zvažovat v poukazu na rasu, třídu, etnicitu klienta, atd.
• Diskriminace je jedna - jsou různé formy - rasismus, sexismus, diskriminace věkových skupin atd. jsou ve skutečnosti spojité, souvisejí jedna s druhou.

AOP v rozmanitých perspektivách

Na základě prací Denneyho, Goulda a Jenkinse rozlišuje Payne (1997:247-251) několik antirasistických přístupů. Přestože se tato typologie výslovně týká přístupů k znevýhodněným na základě rasové příslušnosti je možné ji zobecnit i na AOP k jiným typům znevýhodnění. Lze hovořit o následujících typech AOP:

• Asimilace - sociální pracovník předpokládá kulturní deficit subkultury, k níž klient náleží, a snaží se mu pomoci zvládat různé stupně akulturace, rozvinout dovednosti potřebné v novém prostředí.
• Liberální pluralismus - zdůrazňuje princip rovných příležitostí, zaručení práva všech na stejné zacházení a na možnost využít stejného spektra sociálních služeb. Pro lidi s určitým postižením může zacházení jako s každým jiným v praxi vytvářet hendikep a prvotní předpoklad rovnosti se tak paradoxně mění ve znevýhodnění.
• Kulturní pluralismus - usiluje o přijetí kulturní různorodosti jako reality a politiku multikulturalismu, která by umožnila jednotlivcům, aby si zachovali osobité kulturní tradice.
• Strukturalismus - vychází z předpokladu, že v kapitalistické společnosti mají jednotlivé skupiny (třídy, ale i etnické a další subkultury a sociální skupiny) odlišné postavení z hlediska moci, což vede k nadvládě jedněch a diskriminaci jiných skupin. Strukturalisté se snaží příslušníkům znevýhodněných skupin zprostředkovat poznání příčin jejich diskriminace a posilovat jejich schopnost ovlivňovat společenské podmínky uspokojování vlastních potřeb a dosahování vlastních cílů.
• Menšinové přístupy - zdůrazňují nutnost zahrnout do tvorby různých služeb i jejich praxe perspektivy menšin (zvláště etnických). V souvislosti s menšinovým přístupem je zaveden pojem „poznávacího privilegia“ minority, jejíž členové daleko příměji rozumí žité zkušenosti útlaku. Sociální práce by proto měla brát v úvahu názory prezentované utlačovanými.

tags: #tri #systemy #socialne #ekologickeho #modelu

Oblíbené příspěvky:

• Klimatické změny a lidstvo
• Organizace školy v přírodě krok za krokem
• Správné kompostování
• Environmentální vzdělávání dramatickou výchovou
• Odpadové hospodářství v ČR: Modul 6