Trofická síť lesního ekosystému střední Evropy

Ekologie se zabývá vztahy v přírodě, respektive vztahy mezi organismy navzájem a organismy a prostředím. Zkoumá vztahy mezi organismy navzájem i mezi organismy a prostředím.

V každém ekosystému je možno rozlišit výrazné potravní (trofické) a energetické vazby. Všechny složky ekosystému jsou vzájemně propojeny výměnou, respektive koloběhem látek, jednosměrným tokem energie (od sluneční energie, přes autotrofní organizmy až po dekompozitory) a předáváním informací.

Živé organizmy v ekosystému lze podle jejich převažující úlohy (funkce) rozdělit na producenty, konzumenty a dekompozitory.

Potravní řetězce a vztahy

Potravní řetězce popisují, jak se látky a energie v přírodě přesouvají mezi organismy. Na počátku potravních řetězců stojí producenti, což bývají fotosyntetizující organismy. Díky fotosyntéze ukládají energii slunečního záření do chemických vazeb a vytvářejí organické látky bohaté na energii.

Producenty se živí konzumenti 1. řádu, což jsou obvykle býložraví (živící se rostlinami) či všežraví živočichové. Konzumenty 1. řádu žerou konzumenti 2. řádu (podobně dále s konzumenty dalších řádů). Mrtvá těla všech účastníků potravního řetězce zpracovávají rozkladači (dekompozitoři). Ti uvolňují různé látky zpět do prostředí, jsou tak k dispozici dalším organismům.

Čtěte také: Aktuální spory v ochraně přírody a lesnictví

Znázornění potravních řetězců je do určité míry zjednodušující: ve skutečnosti např. určitý živočich nežere jen jeden druh jiného živočicha (pro přesnější vyjádření potravních vztahů se využívají tzv. trofická (potravní) síť neboli trofická struktura ekosystému.

Typy potravních řetězců

• Pastevně-kořistnický: Vede od rostlinných producentů přes fytofágní konzumenty k zoofágním predátorům, popř. k člověku. U živočichů se velikost těla zvětšuje, jejich populační hustota naopak zmenšuje. Čím větší je živočich, zejména masožravec, tím větší je jeho revír.
• Parazitický: Zdrojem potravy parazitů je jejich hostitel, rostlina nebo živočich. Následným článkem je hyperparazit, konzumující tělo parazita. Velikost těla parazitů se zmenšuje, jejich početnost naopak zvětšuje. Potravní vazby parazitů jsou často složité, někdy dochází ke střídání hostitelů, nebo i rozdílným hostitelům u samců nebo samic parazita.
• Dekompoziční (rozkladný): Vede od odumřelé rostlinné nebo živočišné hmoty přes četné návazné dekompozitory až k mikroorganizmům, kteří mrtvou organickou hmotu zcela rozkládají a v konečné fázi mineralizují, poskytujíce tak živiny pro blok producentů. Velikost jejich těla se postupně zmenšuje, početnost naopak zvyšuje až k neobyčejně vysokým hodnotám. Iniciálními (počátečními) dekompozitory jsou živočichové, finálními (koncovými) rozkladači jsou mikroorganizmy.

Rozkladači (dekompozitoři)

Rozkladači (dekompozitoři) se významně podílejí na koloběhu látek v přírodě. Rozkládají mrtvou organickou hmotu (mrtvé organismy). Organická hmota je rozkladači zpracovávána na jednodušší látky. Tyto látky (živiny i minerální látky) se pak vracejí do prostředí a mohou je využít další organismy. Mrtvá organická hmota (např. dřevo, těla živočichů) se díky rozkladačům v přírodě dlouhodobě nehromadí. Mezi typické rozkladače patří nezelené bakterie a houby.

Vztahy mezi organismy

Vnitrodruhové vztahy existují mezi jedinci stejného druhu. Jedinci mohou napodobovat své chování, soutěžit o pohlavní partnery či si vymezovat teritorium. Predace je potravní vztah, kdy predátor (dravec) zabíjí svou kořist. Jako symbióza se v biologii označuje jakýkoli úzký mezidruhový vztah, nehledě na jeho (ne)výhodnost pro zúčastněné strany. Organismy mohou na symbióze být zcela či částečně závislí.

U živočichů se rozlišují vnější parazité (např. klíště, veš, komár sající krev) a vnitřní parazité (např. Parazitoidi zabíjejí svého hostitele, např. U rostlin se klasicky rozlišují poloparazité, kteří sami fotosyntetizují (např. jmelí) a berou hostiteli hlavně vodu a minerální látky.

Využívání krajiny a změny jejího charakteru

Využívání krajiny mění její charakter (ráz). Změny krajiny jsou způsobeny stejnými skupinami faktorů, které krajinu tvoří [přírodními a antropogenními]. Lidská činnost vědomě i nevědomě zasahuje do biotických i abiotických složek a procesů v krajině, převážně s negativními dopady.

Čtěte také: Ekologické vztahy v lese

Typy krajiny dle antropického vlivu

Na základě intenzity antropického vlivu lze kulturní krajinu dále diferencovat dle SKLENIČKY (2003, s. kde rovnováha mezi působením antropogenních a ostatních faktorů je zachována. V plné míře přetrvává i autoregulační schopnost na jednotlivých úrovních ekosystémů.

Antropické vlivy ve větší míře narušují stabilitu přírodních složek. Přesto je zachována autoregulační schopnost ekosystémů a jejich schopnost restaurace (SKLENIČKA, 2003, s. dochází k těžkému narušení autoregulačních schopností a náprava je možná jen za předpokladu značných energetických vstupů a ekonomických prostředků (SKLENIČKA, 2003, s. 18).

V devastované (zpustošené) krajině je přírodní struktura zcela přeměněná, přírodní složky krajiny zničené nebo zatlačené do marginálních (okrajových; mezních) poloh. Nulová je autoregulační schopnost krajiny. Příkladem jsou průmyslové aglomerace se soustředěním těžkého průmyslu a oblasti devastované těžbou nerostných surovin.

Příklady změn krajiny

Příklady změn krajiny v časové a prostorové dimenzi (LIPSKÝ, 1999, s. stratosférická ozónová vrstva je významně redukována v globálním měřítku v důsledku přítomnosti chlorovaných a fluorovaných uhlovodíků; největší úbytky zaznamenány nad oblastí jižního pólu, nad Antarktidou (MOLDAN, 2001, s.

• Prakticky celý povrch souše (resp. zvýšené požadavky na vodu vedly k budování velkého množství přehrad a jiných rezervoárů.
• Okolo 10% všech řek na světě lze považovat za znečištěné, hodnota jejich BSK (měřítko znečištění organickými látkami) překračuje kritickou hranici 6,5mg/l, značná část povrchové vody je dále znečisťována různými toxickými látkami, např. sloučeninami těžkých kovů, odpadními vodami, zbytky pesticidů a dalšími chemickými látkami používanými v zemědělství.
• V řekách a jezerech stoupá zejména obsah živin, především sloučenin dusíku a fosforu.
• Některá jezera i největší jako je Aralské jezero či jezero Čad, jsou podstatně redukována, protože přítoky do nich jsou plně využity v zemědělství.
• Využívání geneticky modifikovaných organismů (obavy z neočekávaného chování těchto organismů v prostředí, možnost přenosu genů z GMO na přírodní druhy - což může vézt k vytvoření nových škůdců jako výsledek hybridizace, nebezpečí vytlačení původních druhů - agresivní chování, mohou narušovat potravní řetězec, obecně mohou mít negativní vliv na biodiverzitu, mohou být nebezpečné pro lidské zdraví např.
• Výrazné je odlesňování v tropických rozvojových zemích - mizí tropický deštný les (dnešní rychlost se odhaduje mezi asi 130 -170 tis.

Čtěte také: Ekosystém lesa a živočichové

tags: #trofická #síť #lesní #ekosystém #střední #Evropa

Oblíbené příspěvky:

• Hluk, valivý odpor a přilnavost pneumatik
• Vysoké odpadkové koše
• Stylové kyblíky na kávový odpad
• Zajištěné dluhopisy a podmínky
• Údržba podlouhlého sprchového odpadu