Poznávání a cestování je aktivita, která sice rozšiřuje náš rozhled, ale škodí naší planetě. Prestižní studie Uhlíková stopa globálního cestovního ruchu (The carbon footprint of global tourism, 2018) konstatuje ve svých závěrech, že turismus představuje kolem osmi procent všech emisí oxidu uhličitého.
To je třikrát více, než se původně předpokládalo, přičemž emise oxidu uhličitého rostly čtyřikrát rychleji než v období mezi lety 2009 a 2013. Zvláště masový turismus klade vysoké nároky na spotřebu energie a vody, žádá si výstavbu nejen dalších náročných budov, ale také dopravní infrastruktury. Významně se podílí na znečištění vod i na produkci množství komunálního odpadu.
Turismus devastuje unikátní, ale poměrně lehce zranitelné části přírody, potlačuje nebo dokonce ničí vegetaci, ruší, omezuje a poškozuje živočichy a mnohde nepřímo vyvolává erozi půdy. Například na Maledivách a Seychelách je turismus zodpovědný za osmdesát procent emisí. Navíc se ukázalo, že čím bohatší lidé cestují, tím více emisí vyprodukují.
Cestovní ruch může mít negativní dopad na životní prostředí dvěma hlavními způsoby: rozvojem oblasti nebo chováním turistů. K negativním dopadům patří:
Především z pohledu dopravy a jejích emisí má turismus negativní vliv na životní prostředí. Cestovní ruch jako celek se podílí na tvorbě CO2 asi z 8 %. Z toho téměř polovina je způsobená dopravou. Největší vliv má samozřejmě letecká doprava, která je k životnímu prostředí nejméně šetrná. Asi 12 % emisí pak vytváří výroba zboží, které spotřebováváme během našich cest, a 10 % tvoří spotřeba jídla a nápojů. Ubytování se podílí na emisích cestovních ruchu z 6 %. Zde je nejnáročnější například provoz klimatizací a vytápění pokojů či bazénů.
Čtěte také: Zajímavosti Ruska
Automobily a letadla kazí ovzduší. Kvůli znečištění, pohonné hmoty, výpary z aut, letadel, odpad apod... Letadla letadla, odpadky, poškozování přírody Létání letadlem, způsobující skleníkový jev, odpady v restauracích.. Letani, doprava a znečištění ovzduší. Odpadky. Masovy turismus ničí přírodu- v ČR napriklad koruny stromů a jejich obri parkoviště. Navstevnici prijedou autem a zase odjedou.
Hotely, restaurace a všechna další zařízení cestovního ruchu používají obrovské množství produktů, které jsou často dodávány a baleny v plastových obalech, a navíc slouží pouze na jedno použití. Stačí jmenovat třeba malé šamponky, mýdla a čepice do sprchy na hotelových pokojích. Časté jsou také mikro balení marmelády a medu u snídaní. Soukromé pláže hotelů bývají uklizené. Krom toho z nich navíc vyplývá, že jakmile se lidé přepnou do „módu dovolená“, používají a spotřebují mnohem více vody, elektřiny a tvoří také více odpadu než v běžném životě. A obecně také platí, že si toho o dovolených dáme na talíř mnohem víc, než kolik toho ve skutečnosti sníme.
Turismus se však může podílet na ochraně životního prostředí, a to v případě, je-li systémově a moderně řízen. Lidé, kteří se cestovním ruchem živí si dříve či později jistě uvědomí, že kvalitní prostředí a zdravá příroda je jistým zdrojem jejich živobytí, že je lákadlem pro návštěvníky. Část prostředků, které cestovní ruch vyprodukuje, je však třeba poctivě vracet do ochrany přírody, ale i do ochrany kulturních, duchovních a historických památek v tom kterém území (Evropská úmluva o krajině).
Na začátku 90. let vznikla na půdě Federace přírodních a národních parků v Evropě široká diskuse s partnery z oblasti cestovního ruchu a na jejím základě byla formulována Evropská charta udržitelné turistiky v chráněných územích (www.eco-tour.org), která je v souladu s principy Agendy 21. Cesta k udržitelnější turistice vede, zdá se, ve dvou paralelních proudech. Trendově „ekologizovat“ se může a musí masová turistika, a to prostřednictvím vylepšování ekologických standardů a promyšleného plánování či marketingu na různých úrovních rozhodování.
Nejšetrnější varianty turistiky, které nejen nemusí životní prostředí, biologickou i kulturní diverzitu poškozovat, ale naopak mohou pro ně být přínosem, představuje především alternativní turistika. To je turistika šetrná, měkká, a proto rozptýlená. Skutečně šetrná turistika vyžaduje radikální změnu přístupu. Šetrná turistika rekreanty a cestovatele spíš rozptyluje, než koncentruje.
Čtěte také: Turistika v Rožnově
Mezinárodní nevládní organizace Federace evropských národních a přírodních parků (Federation of Nature and National Parks of Europe - FNNPE), která později přijala jméno EUROPARC Federation (zastoupeno MŽP, AOPK i všemi čtyřmi NP), se jako jednou ze svých nejvýznamnějších agend dlouhodobě zabývá problematikou tzv. udržitelného turismu v chráněných územích. V roce 2009 za tím účelem přijala tzv. Evropskou chartu pro udržitelný turismus v chráněných územích (European Charter for Sustainable Tourism).
Jedná se o praktický nástroj pomáhající správcům chráněných území v Evropě průběžně zlepšovat udržitelný rozvoj a turismus. Zároveň však bere ohled na místní podmínky, komunitu a existující turistickou infrastrukturu. V rámci tohoto procesu se iniciuje plánování udržitelného rozvoje turismu společně se všemi zainteresovanými stranami. Ministerstvo životního prostředí se účastní mezirezortní debaty nad analýzou stavu cestovního ruchu v České republice a nad aktuálními tématy cestovního ruchu v České republice.
Rozvíjet udržitelný turismus například pomocí systémového řízení nadměrného počtu návštěvníků v přírodně cenných lokalitách tak, aby se snížila zátěž pro ekosystémy, je hlavním cílem Programu švýcarsko-české spolupráce s názvem Udržitelný turismus a posílení biodiverzity. Zahajovací konference programu, na které byla vyhlášená také projektová výzva, proběhla v Kaiserštejnském paláci v Praze 21. listopadu 2024.
Cílem MŽP je zabezpečit dlouhodobé fungování systému EVVO a EP v co nejvyšší kvalitě a zároveň jeho otevřenost novým přístupům a trendům, jak je to popsáno v aktuálním Státním programu EVVO a EP na léta 2016-2025. Podpora systému je zajišťována především formou legislativních norem a diferenciovaných finančních programů, rozvíjením metodik, informováním a osvětou veřejnosti, komunikací s veřejností nebo podporou funkčních sítí středisek ekologické výchovy a environmentálních poraden.
Mezi hlavní priority ochrany přírody patří osvěta a informování veřejnosti, bez jejíž podpory by nebylo možné ochranu přírody a krajiny účinně a dlouhodobě zajišťovat. Z řady účinných nástrojů pro komunikaci s veřejností patří investičně i provozně k nejnáročnějším návštěvnická střediska ve zvláště chráněných územích. Potřeba budování návštěvnických středisek v místech s významným přírodním a kulturním dědictvím narůstá s touhou lidí poznávat, cestovat a navštěvovat zajímavé destinace.
Čtěte také: Uloz.to a autorské právo
Významnými preventivními nástroji politiky životního prostředí jsou environmentální vzdělávání, výchova a osvěta a ekologické poradenství. Jejich cílem je rozvoj kompetencí (znalostí, dovedností a postojů) potřebných pro environmentálně odpovědné jednání lidí, tedy takové jednání, které je v dané situaci a možnostech co nejpříznivější pro současný i budoucí stav životního prostředí.
Turismus má nepochybně významný dopad na životní prostředí, ale správným řízením a osvětou je možné minimalizovat negativní dopady a podporovat udržitelné formy cestování. Důležitá je spolupráce mezi správci chráněných území, turistickými organizacemi a samotnými turisty, kteří by měli být ohleduplní k přírodě a místní kultuře.
tags: #turismus #dopady #na #životní #prostředí