Rusko: Turistika, příroda a zajímavosti

Rusko - největší země světa. Nekonečně rozlehlé, mnohdy extravagantní, neuvěřitelně pestré i velmi svérázné. V celkem 11 časových zónách tu žije 114 milionů lidí. Úchvatné přírodní scenérie, jaké nikde jinde nenajdete, historie sahající 1156 let nazpět a také obrovská kulturní rozmanitost.

Pojďme do toho rovnou skočit - právě tak, jako když zdejší obyvatelé rozjařeně skáčou do ledových tůní poblíž tradiční ruské sauny zvané baňa.

Proč navštívit Rusko?

1. Pochopte monumentálnost a pestrost Ruska: Díky gigantické rozloze a rozmanitosti je Rusko ideální destinací, kde si každý návštěvník přijde na své. Pro odvážné dobrodruhy jsou tu hory a jezera, kam se dá vyrazit za turistikou, lyžováním či vodními sporty; kdo dává přednost spíše kultuře a dalším civilizačním radovánkám, má na výběr ze zdejších 1 110 měst.

2. Objevujte mnohovrstevnatost ruské kultury: Na zajímavé příběhy narazíte v Rusku na každém kroku. Od intrikánství z dob byzantské říše přes epochu SSSR až po odlišnost kultur více než stovky etnických menšin, jež v Rusku žijí - někteří z nich dosud nosí své typické kroje či oblečení, mají vlastní náboženské tradice a v nejednom případě i svůj vlastní jazyk.

3. Obdivujte zdejší architektonické skvosty: Ruská velkoměsta se mohou pochlubit opravdovou plejádou architektonických děl - něco jedinečného a zvláštního tady najdete doslova na každém rohu. V Moskvě, která je hlavním, ale také nejstarším městem v zemi, mají i stanice metra vskutku grandiózní ráz, jenž připomíná velkolepé ruské paláce - Stalin totiž kdysi rozhodl, že by mělo metro vypadat jako „paláce lidu“.

   Čtěte také: Odkazy na článek o ruské agresi

Hlavní města a památky

Z našeho výčtu samozřejmě nelze vynechat Moskvu, nynější hlavní město, které vás překvapí dechberoucí architekturou a všudypřítomnou historií. Návštěva chrámu Vasilije Blaženého toho bude dozajista důkazem.

V první řadě doporučujeme navštívit druhou největší metropoli Petrohrad, bývalé hlavní město Ruského impéria. Užijete si zde romantické projížďky po Něvě, návštěvy kulturních památek, katedrál, divadel a typických ruských trhů.

Pokud se za krásami Ruska vydáte transsibiřskou magistrálou, udělejte si zastávku ve městě Nižnij Novgorod. Toto starobylé místo na řece Volha žije obchodním a politickým životem, turisté zde však najdou i mnoho historických památek.

Za návštěvu stojí i město Bolgar, jež patří do ruské republiky Tatarstán. Dominantu města tvoří historický a architektonický komplex, který patří do světového dědictví UNESCO.

Pokud se chcete dostat za polární kruh, určitě přijeďte do přístavu Murmansk. Jsou tu dlouhé zimy a můžete tu spatřit polární záři.

Čtěte také: Turistika v Rožnově

Mezi města s početnými památkami patří i Kazaň, centrum Tatarstánu. Carské selo (Carskoje Selo) okouzlí každého z vás. V této carské vesnici ve městě Puškin je ke zhlédnutí několik paláců a parků. Najdete zde dokonce věhlasnou Jantarovou komnatu, která je situována v Kateřinském paláci.

Dalším významným bodem vaší cesty by měl být jeden z nejstarších námořních přístavů na severu evropské části Ruska, a to Archangelsk.

Matka vlast volá (The Motherland Calls) představuje sochu tyčící se nad městem Volgograd.

Transsibiřská magistrála

Už vás všechny ty honosné paláce omrzely? Vydejte se do míst, kam většina turistů nezamíří, a vyrazte na východ Transsibiřským expresem. Tato dlouhá cesta vlakem s mnoha překrásnými scenériemi za oknem vás z Moskvy dovede až do Vladivostoku - měří neuvěřitelných 5 752 mil. Projíždí nekonečnými sibiřskými rovinami a zastavuje na místech, která patří k těm nejúchvatnějším v celém Rusku.

V zimě budete svištět podél zamrzlého jezera Bajkal, v létě zase uvidíte, jak se na jeho rozlehlé hladině nádherně třpytí slunce. Ve vlaku pochopitelně nechybí jídelní vůz a Wi-Fi zdarma, ale na to, abyste sledovali film na Netflixu, budete nejspíš příliš rozptýleni děním za oknem.

Čtěte také: Turismus a ekologie

Přírodní krásy

Tak velká země jako Rusko zákonitě musí nabízet úchvatné přírodní scenerie všeho druhu. A taky že ano, jen je tu jeden zásadní problém. Turistická infrastruktura v přírodě je takřka nulová, a to včetně národních parků. Existují v zásadě jen dvě oblasti, kde jsou na turisty zvyklí a připravení. První z nich je jeden z největších přírodních klenotů Ruska a zároveň nejhlubší jezero na světě Bajkal. Druhou oblastí s jakž takž rozvinutou infrastrukturou je část pohoří Kavkaz poblíž zimního střediska Krasnaja Poljana.

Jestliže dáváte přednost aktivní dovolené a máte raději přírodu než historické památky, potom vám i evropská část Ruska může nabídnout své poklady. Například řeka Volha je nejdelší řekou v Evropě a ústí do Kaspického moře. Pro Rusy má důležitou symboliku a už jen pohled na ni a okolní panoramata vás nadchne.

Pro ty, které zajímá vysokohorská turistika, bude důležité pohoří Ural tvořící geografickou hranici mezi Evropou a Asií. Najdete zde rozmanitou faunu a floru, těží se zde i vzácné kameny.

Jako bonus na závěr jmenujeme ruské národní parky. Nedotčenou přírodu naleznete v Národním parku Smolensk. Toto kouzelné místo 500 km od Moskvy láká návštěvníky na rybolov a outdoorové sporty. Nachází se zde několik jezer a velké množství vzácných rostlin.

Největší v oblasti je však Národní park Jugyd Va, který je dokonce uveden na seznamu UNESCO, a je to pravé místo pro milovníky přírody. Nutno zmínit i Národní park Ruská Arktida, nejsevernější chráněnou přírodní rezervaci. Jedná se o ledovcový prostor složený z mnoha souostroví a ostrovů.

Bajkal

Když se řekne Bajkal, vybaví se všem asi jako první divoká krása sibiřské přírody. Hluboké lesy ruské tajgy, mohutné řeky a široko daleko ani živáčka. Právě proto je Bajkal považován za jeden z přírodních divů naší planety.

Jsou-li vám české hory malé, pak je oblast kolem ruského jezera dobrým tipem.

Více než na něj se ale tentokrát zaměříme na to, co vás čeká v jeho čarokrásném okolí. Kde jej najdete? Jezero leží v oblasti jižní Sibiře na pomezí Irkutské oblasti a Burjatské republiky.

Díky své délce se severní a jižní strana jezera dosti liší. Zatímco jižní strana je více civilizovaná a ovlivněná cestovním ruchem, severní část je izolovanější a divočejší.

Jezero samo o sobě je tak hluboké, že jeho vody se nikdy neprohřejí. Zajímavostí je, že je dost možné, že se jezero stále zvětšuje. Maximální hloubka jezera je 1642 metrů, plus nánosy sedimentu.

Hladina jezera v zimě zamrzá a led zde může vydržet až do května, v severní části i do června. Tloušťka ledu se běžně pohybuje okolo 2 metrů. Poté, co led roztaje, se začínají vody mírně oteplovat.

Teplota se však běžně pohybuje okolo 3-10 °C, pouze v mělčinách se na povrchu v průběhu léta stihne ohřát na nějakých 16-18 °C. V jezeře však byly objeveny i termální prameny o teplotě až 50 °C, především v oblasti severního konce jezera.

Bajkalská voda má ještě jednu specialitu. Je opravdu křišťálově čistá. I když bohužel lidská činnost způsobuje znečištění řek, moří a okolní přírody, jezero zatím této hrozbě statečně odolává.

Jezero je jedním z nejunikátnějších biotopů na planetě Zemi. To, že bajkalská příroda je unikátní a je potřeba ji chránit (třeba jen kvůli důležitému zdroji pitné vody), si uvědomovali už pradávní vládci. Jedním z nich byl Čingischán, legendární mongolský bojovník a sjednotitel obrovské říše.

Přítok jezera zajišťují téměř tři stovky řek a potoků, ale vytéká z něj jen jedna jediná řeka, a to Angara. Jezero je unikátní nejen tím, ale i svými samočistícími schopnostmi. Díky jeho neobvyklé čistotě se mu přezdívá „modré oko Sibiře“.

Díky činnosti nejrůznějších bakterií je voda jezera nejen čistá, ale hlavně prokysličená a zbavena látek, které do jezera proudí s vodou celkem tří set řek, jež vtékají do jezera.

Pro člověka je užitečnější ryba zvaná omul. Ta je místní specialitou, a pokud se sami nevydáte na rybolov, omula si koupíte v každé vesnici. Mnohem větší rybou, která žije v hlubinách jezera, je jeseter. Ten je bohužel díky svému využití na kaviár masivně loven.

Na dně jezera roste také zvláštní houba, které se přezdívá bajkalský kaktus. To podle jasně zelené barvy a typického tvaru.

Okolí Bajkalu:

1. Jezero je po velké části svého obvodu obklopeno horami. Počasí je zde podobné jako na zbytku Sibiře kontinentální, to znamená, že teploty se mohou v průběhu roku pohybovat bez problémů mezi +35 °C do -40 °C.
2. Asi 350 kilometrů podél západního pobřeží se táhne tzv. Primorsko neboli Přímořské pohoří. Nejvyšší vrchol Golec Trechgolovyj má 1728 m n. m.
3. Jižní část jezera obklopuje pohoří Chamar-Daban. Nejvyšší vrchol je Subutuj (2 396 m n. m.). Z celé oblasti jezera Bajkal je právě jih nejvlhčí, s největším ročním srážkovým úhrnem. Právě zde začíná legendární Krugobajkalka, tzv. Zlatá přezka na železném pásu Transsibiřské magistrály.

Jakmile člověk opustí města a vesnice a dostane se do hor a lesů, ocitá se uprostřed sibiřské divočiny. V místních lesích narazíte nejčastěji na borovice, ve vyšších nadmořských výškách potom na kleč a horské louky.

Ze zvířat můžete narazit na losy, jeleny, srnce, ale i rysa, rosomáka, nebo dokonce medvěda hnědého.

Oblíbenou a lehce dostupnou vycházkou v této oblasti je výstup na Pik Čerského, který se nachází ve výšce 2 090 m n. m., asi 17 km jižně od Sljuďanky, a kde v minulosti procházela stezka pro obchodníky s čajem. Dnes na návštěvníka čekají nádherné výhledy. Ideální je začít právě ze Sljuďanky, od které vede cesta.

Po zhruba 2 hodinách příjemné chůze se dostaneme k malé kavárničce, ve které se můžete občerstvit před výstupem do 1 500 m n. m. Poté budete pokračovat dál až na vrcholek dalších cca 2,5 kilometru, které jsou z celého výstupu asi nejtěžší. Odměna ve formě dechberoucích výhledů vás ale nemine.

Altaj

Na Altaji se setkávají sibiřská tajga, mongolské polopouště a kazašské stepi. Nejvyšší pohoří Sibiře tvoří přirozenou hranici mezi severem a jihem a východem i západem asijského světadílu. Mísí se tady svébytná ruská kultura s tradičním světem původních altajských národů.

Sibiř nás vítá březovými a modřínovými lesy. Projíždíme zapomenutým krajem, kde se mezi kopci krčí maličké vesnice s dřevěnými chaloupkami. V zahrádkách kolem nich kvetou barevné květy a roste zelenina. Před některými ploty stojí stolečky s vyrovnanými sklenicemi marmelád a kompotů nebo s kyblíky jablek, rajčat a další zeleniny. Podél silnice se pasou husy, kozy, krávy a občas také prasata. Tu a tam zahlédnu bábušku v šátku, jak sedí na lavičce před domem a sleduje okolní dění.

Pomalu stoupáme do hor a napojujeme se na Čujský trakt, hlavní silnici v regionu, která vede do západního Mongolska. Ve stáncích v průsmycích se prodává altajský med, medovina a také limbové oříšky, jedlá semínka borovice sibiřské.

Jakmile se silnice přiblíží k řece Katuni, musíme každou chvíli zastavovat a znovu a znovu obdivovat její tyrkysové vody, které si razí cestu čarokrásnou krajinou jižní Sibiře. Na jejích březích se střídají zlatavé stepi, skalnaté hřebeny hor i hluboké lesy. Připadáme si tady jako na Aljašce. U řeky šplháme po obrovských balvanech, procházíme se po úzkých plážích s bílým pískem a zcela propadáme podmanivému půvabu sibiřské divočiny.

Přes modřínové a borovicové lesy se dostaneme až na širé pláně porostlé borůvčím s oky jezer, které nám zase připomínají severskou tundru někde ve Finsku nebo ve Švédsku. V typické altajské vesnici Ulagan už žijí pouze Altajci, turkický národ, kteří hovoří altajštinou, jazykem podobným kyrgyzštině.

Největší překvapení na nás ale čeká ve chvíli, kdy se přehoupneme přes průsmyk Katu-Jaryk, položený ve výšce 1200 metrů nad mořem, a v celé kráse se před námi otevře pohled do mohutného údolí řeky Čulyšman. Rusové mu dokonce přezdívají „Grand Canyon Altaje“. Do strmého svahu nad řekou je vytesána úzká silnice, která na délce tři a půl kilometru překonává převýšení osm set metrů. Sjíždíme opatrně serpentinami dolů a já upírám zrak na meandrující smaragdovou řeku a na malé dřevěné chatičky na jejích březích, které stojí v řadách vedle sebe a z výšky vypadají jako korálky. Na některých keřích podle šamanistické tradice visí bílé pruhy látek a já se musím v duchu usmát své bláhové myšlence, že po horách ve Střední Asii už mě nemůže nic překvapit. Altaj mě vyvádí z omylu a s každým dalším okamžikem stráveným tady se mi zarývá hlouběji pod kůži!

Místo toho se autem vydáváme k Těleckému jezeru. Vrcholky hor se noří do nadýchaných mraků, které na nich sedí jako bělostná chundelatá čepice. Z hrany příkrých stěn kaňonu se řítí hned několik vodopádů, dolina září zelenými barvami a mezi skálami právě rozkvétají keře růžových rododendronů. Řeka Čulyšman se rozděluje na mnoho říčních ramen a vytváří ostrovy nedostupné sibiřské džungle se spoustou popadaných stromů a polámaných kmenů.

Opouštíme dolinu řeky Čulyšman a napojujeme se zpátky na Čujský trakt. Na kraji silnice si u pramene nabíráme čistou vodu a dáváme se do řeči se dvěma motorkáři z Tomsku. I když se jim peníze snažíme všemožně dát, oni se brání a nic si od nás nevezmou. Je na nich vidět radost, že pro nás mohli něco udělat, a mě zase dojímá jejich milá laskavost. Společně procházíme po chodníčcích ze surového dřeva přes podmáčenou louku protkanou sítí potůčků. Na konci stezky se pod skálou ve stínu stromů rozkládá docela malé zářivě tyrkysové jezírko s křišťálově čistou vodou. Napájí ho jeden velký a tři menší podzemní prameny. Přitékající voda dává na dně vzniknout bizarním kruhovým obrazcům, které se neustále mění. Existuje teorie, že jezírko vzniklo docela nedávno při zemětřesení v roce 2003.

Loučíme se s Pašou a Sašou a pokračujeme po Čujském traktu dál na jihovýchod do Kurajské stepi. Provází nás řeka Čuja, podél které Čujský trakt zčásti vede. Čuja se kroutí jako stříbrný had mezi hřebeny hor a přináší život do okolní vyprahlé krajiny. Na jejích březích rostou modříny, břízy a rakytníky.

V mokřinách mezi zákruty a slepými rameny řeky se rozprostírá lidmi zcela nedotčený sibiřský prales. Pohled na něj z výšky nás přenáší do úplně jiného světa, kamsi do pradávných časů, a já před očima úplně vidím obrázky s pravěkými močály od Zdeňka Buriana, které jsem si jako malá s oblibou prohlížela.

Další zajímavosti

Pro letecké nadšence Rusko je mekkou pro všechny letecké nadšence. Jedině tady najdete ještě zbytky dosluhujících sovětských letadel v pravidelném provozu i moderní ruské stroje, které nelétají nikde jinde na světě.

tags: #rusove #turismus #priroda #zajimavosti

Oblíbené příspěvky:

• Květiny šetrné k přírodě Beroun
• Soutěže a příklady ekologických projektů
• Co je dobře maskované velitelské stanoviště?
• Levné odpadkové koše: bazarová nabídka
• Jak opravit neodtékající pračku