Ochrana tygra ussurijského

Tygr - největší a nejsilnější žijící kočkovitá šelma, predátor, který nemá konkurenci ani přirozeného nepřítele. Přesto se jeho populace snižuje a je stále více ohroženým druhem. Proč? Díky odlesňování a rozšiřování zemědělství ubývá prostor, kde může nerušeně žít, lovit a rozmnožovat se. Zvláště ve 20. století se populace tygra výrazně snížila. V roce 1920 se počet tygrů odhadoval na 100 000, v roce 1970 bylo odhadováno pouze 4 000 tygrů.

Obecné informace o tygrech

Představovat tygra je asi zbytečné. Je největší dnes žijící kočkovitou šelmou a ve svém areálu (žije pouze v Asii) vytváří devět poddruhů lišících se velikostí, zbarvením i znaky na lebce. Z nich tři jsou pravděpodobně již vyhubeny - tygr turanský na pevnině a tygr balijský a jávský na stejnojmenných indonéských ostrovech. Ostatní jsou v různé míře ohroženy vyhubením. Pouze tygra indického lze dnes v přírodě počítat na tisíce, zbývající poddruhy přežívají v počtech desítek nebo nanejvýš stovek jedinců.

Tygři byli loveni odedávna - pro kožešinu a hlavně pro nejrůznější části těla, které sloužily a slouží k výrobě tradičních léků nebo amuletů. Tygři jsou však způsobem života i silou a obratností pro člověka nesnadnou kořistí, a tak jejich dramatický úbytek nastal až v 19. století, kdy lovci začali používat střelné zbraně.

Tygři jsou samotáři a při toulkách za potravou urazí mnoho kilometrů. Výborně plavou, rádi se koupou a dovedou také šplhat po stromech. Zdánlivě kontrastní a nápadná kresba je ve skutečnosti vynikajícím maskováním, díky němuž tygři splývají s mihotavými stíny ve vysoké trávě, rákosí nebo lesním podrostu. Tygřice vodí mláďata a pečuje o ně až dva roky.

V pražské zoo se první tygři objevili už rok po jejím otevření. Byl to kříženec tygra ussurijského a bengálského samec Bengali a samice tygra indického Mitau. Oba pocházeli z Hagenbeckova cirkusu. V roce 1933 se v Praze narodila první dvě tygřata.

Čtěte také: Bílí tygři v přírodě

Rozšíření a život tygrů

Areál rozšíření tygra je v současné době v Asii, a to od Indie přes Indočínu a východní Čínu až na Sibiř. Najdeme je v jižních oblastech Asie, kde se zdržují v souvislých lesích a to převážně v Indii, Indonésii, Číně, Sibiři a v Mandžusku. Žijí v různém prostředí od tropických pralesů, stále zelených lesů, savan, skalnatých horských oblastí až po promrzlou tajgu a tundru. Hlavním faktorem pro výskyt tygrů je přístup k vodě, dostatek kořisti a hustý porost, ve kterém mohou stopovat kořist. Zbarvení tygra je vynikající maskování v podmínkách travnaté džungle.

Tygři jsou samotáři, stýkají se samci se samicemi jen krátce v době páření, mláďata zůstávají s matkami až do tří let. Samice jsou březí přibližně 103 dní a mívají 2-5 mláďat. Velikost revíru tygra závisí na dostupnosti kořisti, může být i 200-400 km2.

Potrava tygrů

Tygr je výhradně masožravec, loví poměrně velká zvířata, jako jsou buvoli indičtí, gaurové, jeleni sambaři, jeleni barasingovy, prasata divoká a zakrslá, medvědy himálajské…. Příležitostně uloví i menší kořist, ptáky, plazy, ryby a pokud je v okolí nedostatek potravy, spokojí se i s kobylkami. Na lov se vydává převážně v noci, aby snížil nebezpečí, že bude objeven. Někdy i při putováním za kořistí urazí velkou vzdálenost. Tygr zaútočí na kořist ze vzdálenosti cca 20m. Tuto vzdálenost překoná třemi až čtyřmi skoky a na kořist se vrhne z boku a okamžitě ji povalí k zemi. Tygři obvykle zabíjejí kousnutím do krku nebo v případě větší kořisti drží zvíře zespoda za krk, dokud nedojde k udušení. Tygři jsou úspěšní v jednom z dvaceti případů. V průměru každý tygr uloví 50 kusů kořisti ročně, to znamená že se nasytí jen každý osmý den. Svou kořist odtáhnou a ukryjí v podrostu.

Společenský život a rozmnožování tygrů

Na rozdíl od lvů nežijí ve skupinách, ale jsou samotáři. Hranice teritoria si vytyčují močí nebo škrábáním do kůry příhodných stromů. Samec dovolí vstup do svého teritoria pouze samici, která je v říji. Nezůstanou spolu však déle než dva týdny. Samice dosahuje pohlavní dospělosti ve 3-4 letech a samec ve 4-5 letech. Období březosti je listopad až duben. Samice je schopna zabřeznout po dobu tří až šesti dnů. Svou připravenost oznamuje samcům hlasitým řevem a označením svého území močí se zvláštním zápachem. Tygří námluvy jsou poměrně hlučné. Páření trvá přibližně půl minuty a často se opakuje, padesátkrát i vícekrát za den, někdy i po dobu několika dnů. Samice je březí 93-111 dní a rodí se jí 2 - 4 mláďata s porodní hmotností až 1000 g. Mláďata jsou slepá, prohlédnou po 6 až 14 dnech. Do dvou měsíců se živí výhradně mlékem, v šesti měsicích začínají lovit malé opeřence a kolouchy. V 18ti měsících jsou schopni lovit sami. Samice se rozloučí definitivně s vrhem jakmile porodí další mláďata. Úmrtnost mláďat je vysoká, 60% hyne do tří měsíců po narození. Jedním z mnoha nebezpečí pro mláďata jsou cizí dospělí samci, kteří jsou schopni mláďata zabít jen pro to, aby se jejich matka dostala znovu do říje a počala potomky s nimi.

Tygr ussurijský (sibiřský)

Tygr ussurijský neboli sibiřský patří do řádu šelem a čeledi kočkovitých. Samci jsou dlouzí 2,7 m až 3,8 m, samice jsou menší. Jejich výška v kohoutku je 105-110 cm. Tygr ussurijský je podstatně větší a světlejší než tygr bengálský. Jeho základní zbarvení srsti je žlutavé a na břiše bílé. Jeho uši jsou krátké, neboť odpovídají jeho chladné domovině. Tygr vidí binokulárně a barevně. Ve tmě vidí pětkrát lépe než oči člověka. Také má velké a ostré drápy, které využívá, když útočí na kořist.

Čtěte také: Boj o přežití tygra ussurijského

Rozmnožování a chování

Tygři pohlavně dospívají ve 3-5 letech. Rozmnožovat se mohou po celý rok. Doba březosti je 95-112 dní a v jednom vrhu může mít samice nanejvýš asi 7 mláďat, ale většinou mají 3-4. Samci tygrů žijí samotářsky ve velkých teritoriích. Tygři jsou aktivní hlavně v noci.

Výskyt a ochrana tygra ussurijského

Tygr ussurijský se vyskytuje v povodí řeky Amur a Ussuri na Dálném východě v Rusku a v severní Číně. Tento druh tygra je ohrožen především tím, že je ničeno jeho původní životní prostředí. V současné době je počet odhadován asi na tři sta žijících exemplářů. Nyní žije podstatně více ussurijských tygrů v zajetí než ve volné přírodě.

Vlastně se dá říct, že dnešní velikost divoké populace je úspěchem - ačkoliv je tygrů ussurijských stále zoufale málo, díky cílené ochraně jejich počty v přírodě utěšeně stoupají.

Ohrožení a ochrana tygrů

Tygr - největší a nejsilnější žijící kočkovitá šelma, predátor, který nemá konkurenci ani přirozeného nepřítele. Přesto se jeho populace snižuje a je stále více ohroženým druhem. Proč? Díky odlesňování a rozšiřování zemědělství ubývá prostor, kde může nerušeně žít, lovit a rozmnožovat se. Zvláště ve 20. století se populace tygra výrazně snížila. V roce 1920 se počet tygrů odhadoval na 100 000, v roce 1970 bylo odhadováno pouze 4 000 tygrů.

Nejsou chráněni úmluvou CITES. Bohužel jsou neustále tyto elegantní kočky loveny pro svoji kožešinu.

Čtěte také: Ochrana tygra ussurijského

V pražské zoo jsme již odchovali celou řadu mláďat těchto krásných šelem. Vůbec první odchov se podařil v roce 1961 od rodičů Amura a Ťapky, kteří oba přišli z volné přírody. Jednalo se o obrovský úspěch, protože ve volné přírodě tehdy přežívalo posledních několik desítek zvířat a zachování poddruhu pro budoucí generace záviselo právě na odchovech v lidské péči.

V naší zoo najdete tyto velké šelmy v samostatné expozici v severní části areálu.

TYGR USSURIJSKÝ: Je největším poddruhem tygra. Naše tygry ussurijské můžete adoptovat, sponzorovat anebo jim koupit tzv. Gajvoron - Ussurijským tygrům se daří v zajetí. Vědci zkoumají, jak odchované tygry vypouštět do přírody.

Dva amurští tygři, Ňurka a Kučer, se spokojeně hřejí v poledním slunci uprostřed ruské dálnovýchodní tajgy. Amurští tygři, žijící jen v některých částech ruského Dálného východu, jsou už řadu let zapsáni v Červené knize celosvětově ohrožených zvířat.

"Tyhle dva tygry mám už 15 let. Donesli mi je lidé z vesnice, našli je každého zvlášť v přírodě. Tygří samec váží asi 230 kilogramů a samice 160. Denně každý spotřebuje tři až sedm kilogramů masa.

Judin za pohled na své tygry vybírá dobrovolné vstupné a prodává vlastní fotografie zvířat.

• Potrava: Divoká prasata, srnci a jeleni, příležitostně medvědi, i menší živočichové. Větší kořist si tygr ukrývá a opět se k ní vrací.
• Rozmnožování: Samice je březí 104-107 dní, rodí 1-5 (6) mláďat, která vodí až do věku 2 let. Samec žije samotářsky.
• Zajímavosti: Ve volné přírodě přežívá posledních 200-300 jedinců, stav v zajetí je asi 1000 jedinců. Je to největší kočkovitá šelma. Výborně plave a na lov vychází i za dne.

Podle mezinárodních ekologických organizací mají na počet divokých kočkovitých šelem vliv především lidé. K omezení počtu vysoké přispěli i pytláci, kteří se nezastavili ani před zabíjením tygrů.

"Dnes je tygrů v Přímořském kraji 430 až 530 kusů.

Vědci a ochránci přírody používají při sčítání tygrů tradiční metody i nejmodernější techniku. Sčítání zvířat podle stop ve sněhu je metodou v Rusku používanou už od 40. let. Mezinárodní organizace navíc začaly sledovat tygry pomocí obojků s vysílačkou.

"Nejdůležitější je vědět, co dělá samice, kde loví, kdy rodí, kolik má mláďat," vyjmenoval Miquelle.

Ňurce a Kučerovi se už v zajetí narodilo devět mláďat. Judinovi je nabízí zoologickým zahradám, poslední přírůstek - devítiměsíčního Almaze - si prý ale nechají. Paradoxně se amurským tygrům v zajetí daří lépe než v divoké přírodě, v zajetí bylo odchováno několik tisíc kusů. Zatím se ale nenašel způsob, jak odchovaného tygra vypouštět zpět do přírody.

Ohrožení tygra člověkem

Tygr je člověkem ohrožován v mnoha směrech. Na mnoha místech, kde tygr dosud žije, je přísně chráněn a za jeho usmrcení jsou vysoké pokuty. Bohužel pytláci za nelegálně uloveného tygra dostanou na černém trhu 50 000 USD (Vesmír 86, 571, 2007/9). Moc ohledů na mizející druh proto neberou.

O ulovené tygry se zajímají hlavně Číňané; jednak kvůli kůži, jednak pro vnitřní části těla, jako jsou tygří kosti, které podle tradiční čínské medicíny mají léčivé účinky. Ty sice nikdy nebyly potvrzeny, přesto tomu lidé pořád věří. Dalším limitujícím faktorem pro tygry je úbytek životního prostoru vinou rozpínavosti člověka. Z vlastních zkušeností mohu říci, že tygr ussurijský (Panthera tigris altaica) je v Rusku velmi přísně chráněn a je považován za národní bohatství. Na druhé straně se ve východosibiřské tajze masově kácejí stromy, čímž se tomuto největšímu poddruhu tygra zmenšuje přirozený biotop. Tamní potravní základna navíc nutí tygry obývat obrovská teritoria, aby se uživili.

Podobně je na tom i tygr indický (Panthera tigris tigris), který je v současnosti relativně nejpočetnější, ale jeho stavy se také rychle zmenšují. Podle sčítání z roku 2007 žilo tehdy na území Indie asi 1410 jedinců (Wilson & Mittermeier 2009). Podle informací z Indie tygři ročně zabijí 60-100 lidí, ale většinou se útoky připisují vyrušeným samicím s mláďaty. Pokud člověk překročí útěkovou vzdálenost a tygřice chránící mláďata nemá šanci uprchnout, zaútočí. Nejde o lidožroutství čili zabití člověka jako zdroje potravy, ale o instinktivní projev s cílem zachránit mláďata před nebezpečím.

Lidožroutství a vypouštění tygrů ze zajetí

Tygr se ovšem výjimečně může stát lidožroutem v pravém smyslu slova. Velmi podrobně o této problematice psal ve své monografii „Velké kočky a gepardi“ vynikající znalec těchto šelem, bohužel předčasně zesnulý Vratislav Mazák, autor popisu poddruhu tygr indočínský (Panthera tigris corbetti). V kapitole s výstižným názvem Ve stínu lidožrouta se můžeme dočíst, že jde o zvířata většinou zraněná ostny dikobraza nebo poraněná člověkem či stará a již neschopná lovit volně žijící zvěř. Dnes už jsou takové případy výjimečné.

Názory některých laiků, že stávající populace tygra by se mohly podporovat vypouštěním zvířat odchovaných v zajetí do volné přírody, se jeví jako irelevantní. Tygr odchovaný v zajetí, který se od rodičů nenaučí lovit, je zcela neschopný ve volné přírodě přežít.

V přirozených podmínkách tygřice vychovává mláďata až tři roky, protože naučit tygře lovit je činnost opravdu velmi náročná a zodpovědná. Tuto výchovu nelze v zajetí nahradit. Pokud bylo tygří mládě odkojeno umělou výživou z láhve a zvyklo si na člověka, chová se po vypuštění do přírody nepřirozeně a navíc nebezpečně pro člověka i domácí zvířata. Nemá z lidí přirozený respekt a velmi pravděpodobně začne lovit v blízkosti lidských sídel domácí zvířata, která jsou pro inteligentní šelmu snadněji ulovitelná než přirozená kořist. Tím se dostane do konfliktu s člověkem a nejspíš jej potká smrt v podobě kulky. Pokud by tygr tento „souboj“ vyhrál, velmi snadno by poznal, že člověk je ještě snadnější kořist než velká domácí zvířata, a stane se z něj lidožrout.

Záchrana tygra ussurijského

Pokud se situace nezmění, musíme se o osud této šelmy obávat. Sice v zajetí máme dost tygrů chovaných v zoologických zahradách, ale z mnoha důvodů - vědeckých, estetických, etických a dalších - je povinností člověka zachovat tygra tam, kde má přirozený domov.

Tygr ussurijský již desítky let bojuje o své přežití. Na pobyt v mrazivých podmínkách je jeho tělo dokonale uzpůsobeno. Jeho obrovské tlapy totiž plní funkci sněžnic, takže se ve sněhu pohybuje bez sebemenších problémů. Je spíše samotářský typ a obývá obrovská teritoria o rozloze až 3 000 km čtverečních. Své území si značkuje močí, a dokonce seškrabává i kůry stromů. Je rovněž vytrvalým lovcem a svou potravu dokáže shánět bez ustání několik hodin. Na úspěšné finále si však musí počkat, jelikož mu vyjde přibližně jeden pokus z deseti. Jeho kořistí se většinou stávají divoká prasata a další větší kopytníci, nepohrdne však ani hlodavci, ptáky a rybami.

Zejména v Číně docházelo k zabíjení těchto šelem kvůli pověrám, že nejrůznější části tygřího těla mají léčebné účinky. Největší krizi tento druh zažil v první polovině 20. století, kdy se ve volné přírodě vyskytovalo pouze čtyřicet jedinců. Tehdejší komunistický režim se postaral o to, že armádní jednotky systematicky tygra ussurijského vybíjely. Lovení těchto krásných šelem ustalo až v roce 1947, kdy byl konečně uzákoněn zákaz lovu. Bohužel k tomu došlo v době, kdy byla populace těchto tygrů téměř vyhlazena. Aktuálně je na listině ohrožených druhů IUCN klasifikován jako ohrožený druh.

Historie a současný stav populace tygra ussurijského

Zatímco dny tygra kaspického (Panthera tigris virgata) byly sečteny již v padesátých letech minulého století, jeho blízký příbuzný tygr ussurijský (Panthera tigris altaica) se stále potuluje tajgami Ruského Dálného východu. Tato majestátní šelma s poměrně světle zbarvenou srstí a širokými tlapami pro snazší pohyb po sněhu, zažila v minulosti kruté pronásledování.

Největší krize uhodila na populaci tygra ussurijského (jemuž se říká také tygr sibiřský) v první polovině 20. století. Kolem roku 1930 se ve volné přírodě pohybovalo pouze čtyřicet jedinců, kteří čelili neustálému nebezpečí. Většina populace padla za oběť systematickému vybíjení armádními jednotkami podporovanými státem a komunistickým režimem (což bylo osudné tygrům kaspickým).

Vládním orgánům trvalo nezvykle dlouho, než si uvědomily, jaký mezinárodně ceněný poklad skrývají ruské lesy. Zákaz lovu tygrů byl uzákoněn až v roce 1947, kdy byla tygří populace téměř vyhlazena. Podobně dopadly i menší populace v severní Číně a Koreji. Naštěstí jsou tygři schopni poměrně rychle se množit, pokud mají dostatek potravy a vhodné životní podmínky. Populace se opět vzchopila, bohužel však jen z několika málo desítek jedinců. Genetická rozmanitost proto dostala na frak: mnozí tygři jsou si podobní jako sourozenci, často dokonce jako dvojčata. To mimo jiné znamená, že nemoc, která dokáže zabít jednoho tygra, může kvůli stejné imunitní slabosti vyhubit všechny.

Kácení lesů, stavění silnic, sušší a teplejší počasí s množstvím lesních požárů a všudypřítomní pytláci - to vše stěžuje tygrům ussurijským jejich snahu udržet si stabilní populaci. Přesto všechny problémy dnes ve volné přírodě najdeme kolem 550 jedinců, z nichž 95 % žije na území Ruského Dálného východu. Největší útočiště jim poskytuje přírodní rezervace Sichote-Alin a o jejich ochranu se stará především projekt Tygr ussurijský založený roku 1992. Pečlivé studium vzorců chování, sociálních struktur, pohybu a využití území, potravních zvyků, reprodukce, úmrtnosti i vztahu s ostatními živočišnými druhy včetně člověka, jsou základem pro účinnou ochranu největší kočkovité šelmy na světě. Nejvíce by však pomohlo vyvrácení mýtů o léčebných účincích nejrůznějších částí tygřího těla.

Početní stavy tygrů a jejich rozšíření

Tygr - největší a nejsilnější žijící kočkovitá šelma, predátor, který nemá konkurenci ani přirozeného nepřítele. Přesto se jeho populace snižuje a je stále více ohroženým druhem. Proč? Díky odlesňování a rozšiřování zemědělství ubývá prostor, kde může nerušeně žít, lovit a rozmnožovat se. Zvláště ve 20. století se populace tygra výrazně snížila. V roce 1920 se počet tygrů odhadoval na 100 000, v roce 1970 bylo odhadováno pouze 4 000 tygrů.

Růst populace v Rusku

Rusko za posledních 12 let téměř zdvojnásobilo počet vzácných tygrů ussurijských. Tygři jsou v mnoha zemích sice nadále ohrožení, ale jejich populace v uplynulých letech rostla. Hodně přes dva metry od špičky čenichu ke kořeni ocasu, metrová výška v kohoutku a více než tři metrické centy živé hmotnosti - to jsou krajní parametry největší žijící kočkovité šelmy, tygra ussurijského (Panthera tigris altaica). Úctyhodný dojem budí svým majestátním vzhledem, velkou hlavou opatřenou delšími licousy, širokými tlapami s deseticentimetrovými drápy a robustní postavou, kterou v zimě ještě umocňuje místy až 10 cm dlouhá hustá srst (na 1 cm2 je asi 3000 chlupů). U starých samců vytvářejí prodloužené chlupy v zátylku, na hrdle a na hrudi dokonce jakousi hřívu. Nesmíme opomenout ani impozantní řev, slyšitelný údajně až na vzdálenost 3 km. Uvedené tělesné dispozice souvisejí s prostředím, které tento poddruh obývá.

V současné době se tygr ussurijský vyskytuje především na ruském Dálném východě v nehostinných horských lesích Přímořského kraje a v okolí Chabarovska, několik posledních jedinců obývá i přilehlé pohraniční oblasti Číny. Ještě v 19. století však jeho areál sahal až do jihovýchodní Sibiře (Zabajkalí), severovýchodní Číny (bývalého Mandžuska) a na sever Korejského poloostrova. Dnes se ani nechce věřit historickým záznamům, podle nichž bylo tehdy ročně (!) loveno 120-150 tygrů. Na druhé straně to vysvětluje, proč došlo počátkem 20. století k náhlému zlomu - roční úlovky postupně klesaly z 50-60 kusů (1900 až 1905) na pouhých 8 kusů po r. 1920. K neblahému osudu největšího tygra přispělo i dokončení Transsibiřské magistrály.

Hlavní problém však nespočíval ani tak v narušení celistvosti tajgy (dnes to neplatí) jako v snazší dostupnosti dříve odlehlých končin - na východ přijížděli stále častěji lovci toužící po zajímavé trofeji, a opačným směrem naopak putovalo mnoho živých tygrů do oblíbených ruských cirkusů a zvěřinců. Ke zvratu v hrozivém populačním vývoji nakonec paradoxně přispěly válečné události a následná stalinská genocida domorodého obyvatelstva. V roce 1947 byl konečně vydán úplný zákaz lovu a na několik let i odchytu živých zvířat do zajetí, a zároveň bylo založeno několik chráněných území (nejznámější jsou biosférická rezervace Sichote Alin a Lazovská rezervace). Uvedená opatření se projevila příznivě - do r. 1957 stoupl počet tygrů ussurijských na 60-65 kusů, po dalších deseti letech bylo napočítáno 120-150 jedinců a početnost nadále vzrůstala (r. 1971 na 134-158 kusů, r.

Druhé krizové období přinesl ussurijským tygrům rozpad Sovětského svazu. Následné společenské změny způsobily, že ochrana rezervací i hranic ochabla, a tím se otevřela cesta pytlákům i pašerákům. Nesmíme totiž zapomínat, že se téměř všechny části tygřího těla, včetně trusu a moči, dosud využívají v tradiční východoasijské medicíně a je po nich stále velká poptávka. Nejžádanější jsou kosti, za které překupníci dostanou na černém trhu až 2000 amerických dolarů za kg. Připravují se z nich pilulky, léčivé náplasti a masti na léčení tyfu, malárie, astmatu, revmatických bolestí v kloubech i svalech a vředů všeho druhu. Lákavé jsou i ceny za tygří kůži (10 000 amerických dolarů) či penis (170 dolarů). Jako posilující nápoj má věhlas tinktura „tygří víno“, mnozí Arabové zase věří, že lebka pod polštářem chrání majitele před zlými duchy; zuby, drápy či kožešina se dosud používají jako talismany. Sečteno a podtrženo, stavy tygrů ussurijských začaly opět dramaticky klesat a kolem r.

V roce 1994 proto vyhlásila ruská vláda projekt (nazvaný podle původního ugedejského názvu tygra) Amba, který pokračuje dodnes. Se zahraniční podporou zřídila dvě speciální jednotky s dobrýmm technickým vybavením, zejména terénními vozy, vysílačkami, výpočetní technikou a zbraněmi. Úkolem „strážců tygrů“ bylo nejen omezit činnost pytláků, ale také přerušit síť pašeráckých gangů a mafií. Bilance téměř desetileté operace je příznivá - ztráty způsobené pytláky se snížily zhruba o 70 % a stavy tygrů mají opět stoupající trend, podle nejoptimističtějších odhadů se pohybují znovu na někdejších 400-470 kusech.

Významnou roli v záchraně tygra ussurijského bezpochyby sehrála skutečnost, že je již dlouho chován v zajetí (mezi ohroženými druhy a poddruhy savců patří jeho chov k nejstarším). Může se pochlubit vskutku úctyhodnou bilancí, neboť do plemenné knihy bylo dosud zaznamenáno více než 4000 jedinců, z nichž naprostá většina přišla na svět v zajetí; z přírody bylo dovezeno pouze okolo stovky tygrů.

Už před řadou let však dosáhl záchranný chov tygra ussurijského hranice, kterou se zatím nepodařilo překlenout. Na rozdíl od jiných druhů (např. kondora kalifornského, bernešky havajské, koně Převalského či adaxe) totiž zatím neexistuje cesta jak odchované tygry vypouštět zpět do přírody. Jejich vazba na člověka je natolik silná, že ji nepřekoná ani pocit „znovunabyté“ svobody. Navíc se i dnes mezi divokými ussurijskými tygry objeví „lidožrouti“ (povětšinou nemocná či jinak hendikepovaná zvířata), které musí strážci rezervací odstřelit. Denní spotřeba 7-9 kg masa činí z ussurijského tygra natolik nákladného chovance, že si ho nemůže dovolit každá zoo. Ročně se narodí asi 50 mláďat, ale na směnném trhu o ně není příliš velký zájem.

Různé poddruhy tygra

tags: #tygr #ussurijsky #ochrana

Oblíbené příspěvky:

• Jak vyřešit znečištění nabíjecího válce
• Cesta směsného odpadu
• Zlato v polovodičové recyklaci
• Program Ekologické školy Litvínov
• Jak připojit pračku a myčku na jeden odpad