Emisní podmínky dluhopisů a jejich splatnost

Tématem tohoto článku jsou především emisní podmínky dluhopisů. Vysvětlen bude rozdíl emisních podmínek oproti prospektu a uvedeny budou také jejich nejdůležitější náležitosti.

Jak jsme již uvedli, emitentem dluhopisů může být stát, soukromá společnost, banka či územní samosprávní celek a další subjekty. Každý emitent musí před samotnou emisí vytvořit tzv. emisní podmínky.

„Emisní podmínky podrobněji vymezují práva a povinnosti emitenta a vlastníků dluhopisů, jakož i informace o emisi dluhopisů, a to i odkazem na informace obsažené v prospektu,“ jak uvádí zákon č.

Pokud chce emitent dluhopisy nabízet veřejně a bez omezení objemu, má vedle emisních podmínek zpravidla povinnost vyhotovit a zveřejnit tzv. prospekt. Prospekt podává oproti emisním podmínkám hlavní informace o emitentovi (např. emisní kurz).

Prospekt a konečné emisní podmínky jsou velmi důležitým zdrojem informací pro investory, na jejichž základě pak mohou učinit své investiční rozhodnutí. Obsahují detaily o s investicí spjatých rizicích, která bývají na začátku prospektu zmíněna stručně a dále v prospektu jsou vysvětlena podrobněji.

Čtěte také: Vše o emisních normách

V emisních podmínkách a prospektu by se investor měl kromě základních informací o emitentovi a rizicích s ním spojených zaměřit na veškeré části, které emisi ovlivňují a zároveň upřesňují. Důležité jsou jednotlivé rysy cenných papírů (jmenovitá hodnota, převoditelnost, či stanovení výnosu), informace o tom, kde se s dluhopisy bude obchodovat či zda je za dluhopisy poskytnuta záruka.

V emisních podmínkách se také dozvíme, na jaký účel emitent prostředky využije. V podmínkách může investor také informovat o případné podřízenosti dluhopisu či zda je součástí dluhopisu opce.

Kovenanty zvyšují důvěryhodnost emise dluhopisů. Jedná se o závazky nad rámec zákona, které musí emitent v průběhu života dluhopisů dodržovat. Mezi tyto závazky patří často např. udržování určené úrovně zadluženosti nebo likvidity, omezení výplaty dividendy a další.

Pro snížení kreditního rizika mohou být dluhopisy nebo obecně jakékoli dluhy zajištěny poskytnutým kolaterálem. Jedná se o zatížené aktivum, kterým dlužník ručí za svůj dluh (úvěr). V případě, že dluh přestane splácet, kolaterál připadne věřiteli, který se tak tímto způsobem „hojí“.

S rostoucí kvalitou poskytnutého kolaterálu obvykle roste výše úvěru, o kterou se žadatel může ucházet, a zároveň klesá úroková míra z úvěru. V případě vstupu emitenta do likvidace nebo zahájení insolvence vůči emitentovi jsou pohledávky věřitelů z dluhopisů uspokojovány dle stupně jejich seniority.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Informace o postavení emise v porovnání s dalšími závazky emitenta je tak důležitá pro vyhodnocení kreditního rizika. Součástí nezanedbatelného počtu dluhopisů bývá také emitentova opce na předčasné splacení dluhopisu či právo investora o předčasné splacení dluhu požádat.

V případě, že emitent dluhopisů vlastní opci (právo) na předčasné splacení těchto dluhopisů, hovoříme o tzv. svolatelných dluhopisech (callable bonds). Svolatelný dluhopis (callable bond) je typem dluhopisu s vnořenou opcí.

Pro emitenta je tento typ dluhopisu díky vyšším kupónům nákladnější než dluhopisy bez call opce, v případě poklesu úrokových sazeb však může své právo využít a dluh předčasně splatit. Následně si může kapitál obstarat za nižší úrokové náklady.

Emitent se také může s investory dohodnout na předčasném splacení dluhu, aniž by se jednalo o svolatelný dluhopis. Taková nabídka však musí být pro investory atraktivní (např. nabízená cena je nad nominální hodnotou) a je na nich, jestli ji přijmou.

Při zvýšení úrokových sazeb však investor svého práva na předčasnou výplatu může využít a investovat prostředky do výnosnějších aktiv. Emitent tímto naopak utrpí, potenciální potřeba financování ho bude stát více, než platil původnímu investorovi.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Na rozdíl od běžných dluhopisů tak investor může u konvertibilního dluhopisu těžit z růstu firmy. Pokud by její akcie získaly na hodnotě, investor může vyšší výnos získat konverzí dluhopisu na akcie. Příkladem emitenta konvertibilního dluhopisu je např.

Tento požadavek vychází z evropské regulace, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí v EU. Přichází jako součást reakce EU na poslední finanční krizi. Ke zmírnění šoku a obnovení rovnováhy a důvěry na trzích bylo tehdy využito veřejných prostředků.

Splatnost dluhopisu

Co je to splatnost dluhopisu? Zjednodušeně ji můžeme vysvětlit jako životnost dluhopisu, či časové období, na které investor poskytuje emitentovi finanční prostředky. Po uplynutí tohoto období majitel dluhopisu obdrží zpět svou investici. Výše finančních prostředků, které obdrží majitel dluhopisu, se rovná jmenovité hodnotě dluhopisu (jistině).

Kde je uvedena splatnost dluhopisu?

Základní dokumenty, ve kterých musí být splatnost dluhopisu uvedena, určuje přímo Zákon o dluhopisech. Jsou jimi:

• emisní podmínky;
• samotný dluhopis;
• prospekt emise, pokud jej emitent vydává.

Pokud emitent ze své iniciativy uvede splatnost dluhopisů i v dalších dokumentech, které v souvislosti emisí dluhopisů vydává, není to nikdy na škodu. Investoři vždy kvalitní a úplné informace ocení. Na výše jmenované dokumenty však zapomenout nesmí.

Podle čeho se stanoví doba splatnosti?

Délku splatnosti dluhopisu si určuje emitent sám. Zpravidla tak učiní na základě analýzy své společnosti a jejího investičního záměru, pro který emisi dluhopisů vydává.

Nejčastější délky splatnosti dluhopisů

Z dostupných statistik vychází, že investoři mají nejraději dluhopisy se splatností 3 až 5 let. Z pohledu investora lze tento trend chápat tak, že je zájem především o střednědobé investice. Tomu odpovídá i jejich vysoká četnost.

Pokud chtějí být společnosti, které korporátní dluhopisy vydávají, se svou emisí dluhopisů úspěšné, musejí se řídit především poptávkou trhu. Delší splatnosti se objevují spíše výjimečně a využívá je při svých emisích například stát a jím řízené společnosti.

Při pozorném pátrání jsou k nalezení dluhopisy se splatností v délce 7, 10, 15, nebo i 30 let. Takto dlouhé splatnosti často nakupují banky a investiční fondy do svých konzervativních portfolií. Pro běžné investory není tento dlouhý horizont investování zajímavý, často ze strachu z dlouhodobého zablokování finančních prostředků.

Věčné dluhopisy

Existují také dluhopisy, které nemají pevně stanovenou dobu splatnosti. Takové dluhopisy se nazývají věčné dluhopisy. V České republice jsme se s nimi však ještě nesetkali. Dle dostupných informací jsou věčné dluhopisy využívány například ve Velké Británii nebo v Kanadě. Nákupem věčného dluhopisu získává investor vlastně nekonečnou rentu. Ve chvíli, kdy se chce investor ke svým financím dostat, musí držené dluhopisy prodat.

Co se stane, když dluhopisu vyprší splatnost?

Moment, kdy dluhopisu vyprší splatnost, je pro vás jako investora zásadní. V ideálním případě totiž obdržíte svou investici zpět a můžete si ji odškrtnout jako úspěšnou. Každý dluhopis má předem daný den, kdy končí jeho životnost. Určuje ho sám emitent, tedy firma, která si od vás peníze půjčila.

Pro vás to znamená jediné: můžete očekávat, že celou investovanou částku dostanete zpět. Délka splatnosti se tedy liší dluhopis od dluhopisu, největší zastoupení však mají střednědobé dluhopisy se splatností 3-5 let. Tím dluhopis končí.

Druhý scénář, který může nastat je předčasné splacení, což ale opět bude uvedené v emisních podmínkách. I když máte vše sepsané černé na bílém, může nastat situace, kdy emitent dluh není schopen vyplatit. Pak záleží, zda dluhopis je nebo není zajištěný.

U první varianty máte záruku, že vloženou částku (nebo alespoň její část) získáte zpět. V opačném scénáři spoléháte na to, co z firmy v insolvenci “zbyde”.

Po splatnosti dluhopisu vám automaticky dorazí zpět investovaná částka i poslední úrok. Někdy může dojít k předčasnému splacení podle podmínek emise.

Účetnictví emitovaných dluhopisů

Na tomto účtu jsou zachyceny dluhy vzniklé v souvislosti s emisí dlouhodobých dluhopisů. Při potřebě dlouhodobých zdrojů financování se účetní jednotka může rozhodnout pro emisi dlouhodobých dluhopisů.

Dlouhodobé emitované dluhopisy jsou cenné papíry, které zakládají úvěrový vztah mezi dlužníkem a věřitelem. Dlužník je povinen zaplatit ve stanovené lhůtě (lhůtách) nejen dlužnou (takzvanou jmenovitou) částku, ale i vyplácet ve stanovených termínech úrok. Vznik, trvání a zánik úvěrového vztahu je vázán jedině na tento cenný papír.

Splatnost dlouhodobých dluhopisů je nad jeden rok. Emitované dluhopisy se v rámci dlouhodobých zdrojů vykazují do doby, než je jejich zbytková splatnost kratší než jeden rok.

Pasivní účet 473-Emitované dluhopisy, který vznikl z potřeby odděleného sledování a vykazování emitovaných dlouhodobých dluhopisů, je součástí čtvrté účtové třídy (viz heslo Účtová osnova). S dlouhodobými dluhopisy se obchoduje na kapitálovém trhu.

Většina emitovaných cenných papírů, zejména pak obchodovatelných, je dematerializována a nemá listinnou, ale zaknihovanou podobu. O budoucí podobě emitovaného cenného papíru rozhoduje emitent.

Emisi krátkodobých dluhopisů musí předcházet povolení MF (viz zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech). Před emitováním dluhopisu je nutno sestavit žádost, na základě které posoudí MF, zda je emitent schopen dostát v budoucnu svým dluhům z emitovaných dluhopisů. Po udělení povolení může dojít k emisi dluhopisů.

Před uskutečněním emise zaknihovaných cenných papírů je třeba podat oznámení Centrálnímu depozitáři cenných papírů.

Pro účtování emitenta je důležitým momentem, je-li umístění dluhopisu garantováno bankou (banka prodává na vlastní účet) či nikoliv (banka prodává na účet závodu).

tags: #emise #dluhopisu #splatnost

Oblíbené příspěvky:

• Ekologická daň pro 306 1.4
• Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim - Ekoobchůdek
• Pardubice a udržitelná mobilita
• Informace o škole v přírodě Ledče nad Sázavou
• Emise CO2 v ČR a EU