Ústřední Autobusové Nádraží: Proměny v Ostravě a Brně

Ústřední autobusové nádraží (ÚAN) se stalo nedílnou součástí infrastruktury měst. V tomto článku se podíváme na proměny ÚAN v Ostravě a Brně.

Ústřední Autobusové Nádraží Ostrava

Ústřední autobusové nádraží (ÚAN) v Ostravě se stalo nedílnou součástí moderní infrastruktury města. Po dokončení výstavby se ÚAN stal centrem veškeré autobusové dopravy ve městě zahrnující nejen linky městské hromadné dopravy, ale i meziměstské a dálkové spoje ČSAD.

Už koncem padesátých let vznikaly první studie Ústředního autobusového nádraží, ale až v roce 1969 uzrál projekt tak, jak jsme ho znali až do zrušení autobusového nádraží v roce 2005.

Architektonické řešení navrhl Ing. Hadač z Dopravoprojektu Brno, detailní plány jednotlivých částí vypracoval Ing. Nové Ústřední autobusové nádraží bylo slavnostně uvedeno do provozu dne 3. července 1973. Spolu s otevřením nového autobusového nádraží byla zrušena autobusová střediska ze Smetanova i Gagarinova náměstí.

Pro pohodlný přístup cestujících byl vybudován dlouhý tubus s nástupišti, který byl propojen s podchodem pod Gottwaldovou třídou. Výstavba ÚAN významně zvýšila dopravní frekvenci na přilehlé křižovatce u náměstí Republiky.

Čtěte také: Látky znečišťující ovzduší a jejich vliv na zdraví

V listopadu 1983 byla zahájena další fáze výstavby Ústředního autobusového nádraží v Ostravě s rozpočtovými náklady ve výši 53,65 milionů korun. V rámci této stavby byly zlikvidovány základy objektů bývalé šachty Šalamouna, provedeny přeložky inženýrských sítí a vznikl 220 m dlouhý podchod spojující zastávky městské hromadné dopravy s nástupišti ÚAN Ostrava.

V osmdesátých let odbavovalo Ústřední autobusové nádraží denně přibližně 900 autobusových spojů městských i dálkových linek, což znamenalo téměř 110 tisíc pasažérů. S rostoucím počtem pasažérů vyvstala potřeba rozšíření zázemí, což vedlo k plánům na výstavbu nové výpravní budovy. Od dubna 1987 do roku 1991 probíhala výstavba provozní a administrativní budovy ČSAD.

Ke konci devadesátých let došlo k úbytku cestujících využívajících autobusovou dopravu. V důsledku toho později ustoupilo původní rozlehlé autobusové nádraží výstavbě obchodního centra Karolina. Nové autobusové stanoviště bylo přemístěno blíže k výškové administrativní budově, do které bylo umístěno zázemí pro cestující. Slavnostní otevření autobusového nádraží v nové poloze proběhlo dne 7.

Tam, kde ještě před několika lety stávaly autobusy, dnes parkují osobní auta. Na ploše bývalého ÚAN totiž vyrostlo nákupní centrum, velkou plochu zabírá právě parkoviště. Samotné nádraží se posunulo do míst blíže k ulici 28. října.

Naše krátká procházka začala na Vítkovické ulici u bývalé nádražní budovy. Na ní se ještě donedávna vyjímal velký nápis ČSAD. Budova se v současné době rekonstruuje, takže dostává nový kabát. Zatím jsme nemohli zhodnotit, jak bude vypadat, protože její podoba je rozpracovaná. Od ní jsme se vydali přes dlouhé parkoviště směrem k novému, menšímu autobusovému nádraží.

Čtěte také: NSEV Čabárna a příroda

Mezi parkovištěm a chodníkem u Vítkovické ulice jsme nemohli přehlédnout velkou betonovou plastiku - pozůstatek minulého režimu. Při pohledu na ni si něco vybaví opravdu jen člověk s velkou představivostí.

Na konci velkého parkoviště, hned vedle stánku s občerstvením, je podchod, kterým se lidé dostanou do prostor nového autobusového nádraží. Kdo si chce zkrátit cestu, může se vydat vyšlapanými pěšinkami podél příjezdových cest a kruhového objezdu.

Samotné autobusové nádraží je opticky rozděleno na dvě části. Jedna se nachází pod vysokou budovou, nazývanou též mrakodrap. Druhá část zastávek leží blíže k Vítkovické ulici a ulici 28. října. Odtud se mohou chodci dostat podchodem na nedaleké Frýdlantské mosty.

Ústřední Autobusové Nádraží Brno Zvonařka

Brněnské Ústřední autobusové nádraží Zvonařka prošlo zásadní rekonstrukcí. Stojí za ní ateliér CHYBIK+KRISTOF, jež opravu sám spoluinicioval.

Již jsme o tom také hovořili a velká zábava to nebyla. O co menší zábava, o to však poučnější. Architektonickovýtvarná podoba samotné budovy Zvonařka z roku 1978 - možná, snad. Pokud přistoupíme na brutalistní provedení stavby s masívní příhradovinou nesoucí železobetonovou desku, s opravdu brutalistním lemováním robustní železobetonovou členěnou atikou, pak vidíme celé dílo ve shodě s dobovým kontextem tehdejší architektury.

Čtěte také: Nezklamané srdce v přírodě

Pokud forma brutalismu žádá podle kritérií stylu zapamatovatelnost díla, výraznou konstrukci, jasně vyjádřené materiály s pravidelnou a opakující se strukturou konstrukce, potom jsme zde správně. Pro objasnění pojmu brut (brutalistní) - výraz pochází z francouzštiny a značí hrubý, neotesaný, drsný, surový ve vztahu k povrchu převážně užitého betonu u tohoto architektonického stylu.

Má pochopitelně často vliv na monumentální či mohutné, těžké vzezření stavby, ale zároveň na obtížnou opakovatelnost a aplikovatelnost stylu. Zároveň je však často dílem ryze uměleckým a autorským, leckdy dominantním a zároveň jedinečným.

Tento popis platil do roku 2019. Konečně Brno uslyšelo alespoň na další dílčí změnu. Roku 2019 byla totiž zahájena jeho rekonstrukce podle návrhu architektů Ondřeje Chybíka a Michala Krištofa z roku 2017. Návrh stávající architektonicky hodnotnou stavbu zachovává a modernizuje ji pomocí uceleného barevného sjednocení, a hlavně výrazného osvětlení kryté plochy. Z mého pohledu to světlo je alfa a omega celého řešení.

To původní řešení s nástupišti pod pergolou a parkováním autobusů na střeše bylo v jádru velmi zdařilé. Tento koncept z atelieru architekta Radůze Russe, měl své opodstatnění a na tehdejší dobu dával smysl.

Bohužel smysl postrádalo to, co následovalo. Tedy spíše nenásledovalo. Absence dalších etap, zapracování do celkového konceptu urbanistické infrastruktury a nevkusné nánosy doby, dostalo ÚAN Zvonařka do nedávné žalostné podoby. Nicméně moderní prvky, prosvětlení, nová odbavovací hala, a hlavně odstranění otřesných přílepků, otevře konečně ÚAN Zvonařka Brnu a snad i světu. Změní se tak celková dispozice nádraží a otevře se tímto zdařilým zásahem reprezentativní průčelí s hlavním vstupem z ulice Zvonařka.

Protější stranu nádraží přes silnici lemuje fasáda OC Galerie Vaňkovka. Více než skvělý počin. Opravená Zvonařka se slavnostně otevřela.

Brněnské Ústřední autobusové nádraží Zvonařka prošlo zásadní rekonstrukcí. Stojí za ní ateliér CHYBIK+KRISTOF, který opravu sám spoluinicioval. Provoz nádraží se už plně obnovil, pracovat se ale ještě bude na předprostoru nové výpravní haly. Kromě ní se Zvonařka dočkala moderního osvětlení, nového logického číslování nástupišť nebo světlého nátěru konstrukce jejich zastřešení.

Učinit z autobusového nádraží funkční a přívětivý veřejný prostor a zároveň zachovat podstatu brutalistní architektury z 80. let - to byly cíle, které si před modernizací Zvonařky vytyčili architekti Ondřej Chybík a Michal Krištof. Oba se podařilo splnit.

S plány na rekonstrukci Ústředního autobusového nádraží Zvonařka oslovili majitele a vedení města, práce začaly v roce 2017. Zvonařka se směrem k centru otevírá novou výpravní halou, jejíž organický tvar překlenuje zázemí od prodeje jízdenek a čekárny až po občerstvení a toalety. Mobiliář v interiéru haly pochází od firmy mmcité.

„Budovu jsme tvarovali tak, aby naváděla cestující dovnitř. Její výrazná červená střecha navíc volně přechází ve veřejný prostor nádraží. Právě z pozice haly také vyplynulo nové číslování nástupišť. Všechna nástupiště propojuje nový bezbariérový chodník, aby se cestující pohodlně dostali ke všem místům odjezdů a nemuseli nádraží obcházet, jako tomu bylo doposud. Orientaci jim usnadňuje nový informační systém a obrazovky.

Ocelová konstrukce zastřešení dostala světlý nátěr. Celý prostor opticky zvyšuje nové osvětlení, jehož intenzita reaguje na okolní denní světlo a šetří elektřinu. Přibyl také výtah na střechu, kde lidé mohou nově využít 53 parkovacích míst P+R. Dosud na střeše parkovaly pouze autobusy. Kapacitu pro stovku autobusů se přitom podařilo zachovat.

Modernizaci Zvonařky podporuje i vedení Brna. „Jedná se o důležitou dopravní stavbu, která je klíčová nejen pro Brno a jeho obyvatele, ale také pro celý region. Velké uznání si zaslouží návrh i provedení rekonstrukce - objekt neztratil nic ze své autentičnosti, a přitom získal moderní tvář.

V částečném provozu začalo nádraží fungovat už v prosinci 2020, od začátku letošního roku se postupně obnovoval plný provoz. Slavnostní otevření se muselo odkládat kvůli pandemii Covid-19. Došlo k němu až v úterý 2. března za přítomnosti primátorky Markéty Vaňkové, předsedy představenstva ČSAD Brno holding Antonína Grunda a architektů Ondřeje Chybíka, Ingrid Spáčilové a Ondřeje Švancary z ateliéru CHYBIK+KRISTOF.

Studio Chybík+Krištof bylo založeno v roce 2010, dnes ateliér tvoří více než 50 spolupracujících architektů. Ve 3 pobočkách v Česku a na Slovensku se věnují široké škále témat, projektů rozličných měřítek a typologií. Během necelé první dekády existence studio navrhlo například Český pavilon na světové výstavě EXPO 2015 v italském Miláně nebo galerii nábytku MY DVA, za niž získalo Grand Prix Obce architektů.

Ondřej Chybík (*1985, Brno, Česká republika) po studiích architektury v Brně a rakouském Grazu absolvoval postgraduální studium urbanismu na prestižní ETH Zürich ve Švýcarsku. Působil ve vídeňském ateliéru PPAG.

Michal Krištof (*1986, Kláštor pod Znievom, Slovensko) studoval architekturu a urbanismus v Brně a na Sint-Lucas v Gentu. Po ukončení studia pracoval v Bjarke Ingels Group - BIG v Kodani na projektech, jako jsou například Shenzhen International Energy Mansion v Číně nebo Dánské národní námořní muzeum v Helsingoru.

tags: #uan #ktere #stanoviste #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Popis stanoviště strojvedoucího v 854
• Projekty ochránců přírody Třebíč
• Práce pro Učitele Ekologie v ČR
• Je každý z nás zodpovědný za klimatické změny?
• Průvodce výběrem košů Hailo