Úbytek kosů černých v české přírodě: Příčiny a souvislosti

V posledních letech pozorujeme v české přírodě výrazné změny, které se dotýkají i běžných druhů ptactva. Jednou z těchto změn je úbytek kosů černých, který je patrný zejména v městském prostředí.

Predace a její vliv na populaci ptáků

Rapidní úbytek drobné zvěře a nebývale vysoké stavy prasat, lišek, kun, krkavců a některých dravců nelze chápat jinak než spojité nádoby. Tato hypotéza je pravděpodobnější než tvrzení, že za úbytkem jsou jiné vlivy, jako jsou změny životního prostředí, pesticidy, exhaláty a doprava. Ano, všechny tyto faktory jsou velmi významné, ale rozsah dopadu nadměrné predace bývá teoretiky zpochybňován a bagatelizován.

Námitku, že žádný predátor nedokáže vyhubit svou kořist, lze zcela konkrétně vyvrátit. Je například historicky doloženo, že příchod člověka s jeho zdokonalovanými zbraněmi vedl k vyhubení pratura, zubra, divokého koně, losa, divokého prasete, velkých šelem, dravců, krkavců, kormoránů a mnoha dalších. A to v časech, kdy tu nespolupůsobil ani jeden ze zmiňovaných vlivů. Některá zvířata člověk vyhubil kvůli obživě, jiná jako škůdce na svém hospodářství, či nežádoucí potravní konkurenty.

Doba se změnila a v minulosti vyhubené druhy se vracejí do naší přírody. Je třeba zdůraznit, že také díky péči a uvědomělosti myslivců. Ale například v úvodu zmíněné druhy vykazují stavy, které jsou velmi znepokojující. A že všeho moc škodí, toho si byli naši předkové dobře vědomi. Jak se k vysokým stavům škodné postavit, na to bude mít každý asi vlastní odpověď.

Změny v krajině a hospodaření

Nicméně jsem přesvědčen, že pokud se nezmění bezohledný až barbarský způsob obhospodařování půdy, jsou veškeré snahy o záchranu původní fauny zbytečné. Osobně jsem pro zákaz používání rodenticidů, které hubí nejen hraboše a zajíce, ale také bažanty, koroptve, havrany, racky aj. Používání pesticidů se stalo rovněž tolerovaným nešvarem.

Čtěte také: Řešení pro ochranu přírody

Východisko vidím v pěstování odolných odrůd, které není třeba každých čtrnáct dní postřikovat, jak je dnes běžnou praxí. To už jsem spíše pro geneticky modifikované odrůdy, které mají zakódovanou odolnost vůči nemocem. Všechny dnes používané odrůdy se stejně už velmi liší od těch prapůvodních a jsou tedy svým způsobem několikrát geneticky upravované.

Věřím v renesanci chovu skotu a budoucnost nově zakládaných travních porostů. Traviny jsou daleko šetrnější k půdě a při dobré hospodářské politice i ekonomicky výhodné, například pro spalovny nebo bioplynové stanice. Módní nezřízené pěstování kukuřice a řepky je především na svažitých pozemcích těžkým hříchem ve vztahu k životodárné ornici, která trpí ohromnou erozí.

Zde vznikají škody, které nejdou ani vyčíslit, a kompetentní osoby se doposud nezmohly na nic jiného, než pozici mrtvého brouka. A to nehovořím o koordinovaném zajišťování protierozních opatření, mezí, biopásů či kontrolovatelné skladbě kultur. V době satelitních snímků by to měla být hračka. Zde má státní ochrana přírody a ministerští úředníci takové rezervy, že je vidí všichni okolo, jen ne oni sami.

Změní-li se ráz krajiny a vytvoří se systém biopásů, koridorů a zatravněných ploch, a současně se radikálně omezí chemizace, je šance na návrat dříve hojných druhů, i když asi ne v takových počtech, jak tomu bývalo v minulosti.

Srovnání minulosti a současnosti

Dlouhá léta jsem chodil v blízkém okolí bydliště, aniž bych spatřil stopy prasete, lišky nebo kuny. Stejně vzácní byli v tu dobu i káně nebo jestřáb. Což se projevilo pochopitelně na vysoké početnosti nejen lovné zvěře, ale rovněž hrabošů, myší, vrabců, strnadů, skřivanů, ťuhýků aj. Tato vysoká potravní nabídka způsobila přítomnost druhů, které jsou dnes výrazně méně početné, tj. kalous ušatý a zejména sýček obecný, u kterého je situace velmi kritická.

Čtěte také: Ubývání biodiverzity a jeho dopady

Zatímco dříve hnízdilo v katastru Příluku nejméně pět párů kalouse a tři páry sýčka, ten druhý je již spoustu let minulostí a u kalousů zahnízdí v dobrém roce nanejvýš jeden pár. Vrabců ubylo zejména v důsledku zániku chovů domácích zvířat, kde uzobával zrní drůbeži, svůj vliv pravděpodobně mají i silvestrovské nekonečné petardy a detonace, při kterých se tito ptáci uštvou až ke kolapsu.

Úbytek hlavní potravy šelem a dravců, tj. hraboše polního, lze dát do souvislosti jak se zvýšeným predačním tlakem, tak s používáním pesticidů a těžké zemědělské techniky, ale svůj vliv mají zřejmě neznámé nemoci a přítomnost cizorodých látek. Jelikož se hraboš nevyskytuje ani na loukách, kde se nepostřikuje a netráví, a kde nejsou prasata či jiní predátoři, připadá u něj do úvahy tatáž příčina úbytku jako u zajíce.

Výsledky pozorování ptáků na zahradách

Spolu s Vánocemi skončilo i další kolo soutěže Živá zahrada, kterou Český svaz ochránců přírody organizuje už 21 let. Předběžné výsledky pozorování ptáků na zahradách jsou zajímavé. Nejvíce byla viděna sýkora koňadra (98 % zahrad), sýkora modřinka (92 %) a překvapivě bylo málo kosů (86 %)!

Ještě před rokem se kosi s koňadrami dělili o titul nejčastěji pozorovaného ptačího druhu, když byly vidění na 93 zahradách ze sta. Nyní předběžné výsledky Vánočního pozorování Živé zahrady hlásí vzestup výskytu sýkor, ale i poměrně významný pokles četnosti výskytu kosa černého. Příčiny této rychlé změny jsou nejasné. Je možné, že se u nás opět rozšířil virus USUTU, na který jsou kosi extrémně citliví?

Pro ptáky a i další divoká zvířata žijící v blízkosti lidí je nyní důležité, aby zdárně přežili čas ohňostrojů, který bohužel nastává. Milovníci divokých zvířat soutěžících v Živé zahradě nám po Novém roce velmi často hlásí až 100% úbytek ptáků v případech, kdy byly v blízkosti jejich zahrady odpalovány ohňostroje.

Čtěte také: Koše na tříděný odpad - montáž

Záchrana potápky roháče na Benešovsku

Obdivuhodné nasazení projevili benešovští hasiči, kteří se společně s pracovníky Záchranné stanice ve Vlašimi 13. prosince 2019 vydali za záchranou potápky roháče na zamrzlém Semovickém rybníku u Bystřice na Benešovsku. Po převozu do Stanice byla potápka prohlédnuta veterinární lékařkou, nemá žádná viditelná zranění. Je vysílená, důsledkem nedostatku potravy atak rekonvalescence nebude až tak náročná. Bez zásahu a pomoci by však měla téměř nulovou šanci na přežití.

Projekt městských holubníků

Toto je první ze série článků, které mají za cíl popularizovat projekt budování městských holubníků. Projekt vznikl jako reakce na neetické pokusy o regulaci holubích populací ve městech.

Soužití holubů a člověka je velmi dlouhé, první zmínky o domestikaci holubů pocházejí z Mezopotámie z doby před asi 6 000 lety. Nicméně schopnost vrátit se vždy domů, a to rychlostí až 100 km za hodinu, představovala až do vynálezu telegrafu naprosto nepřekonatelnou možnost přenosu zpráv. Po tisíciletích domestikace se z holubů najednou stávali doslova bezdomovci. Za tu dobu už ale ztratili schopnost samostatného života, a tak udělali jedinou možnou věc, kterou mohli. Následovali lidi do měst.

Zdivočelí holubi, jak jsme již napsali v úvodu, jsou vlastně potomci původních holubů domácích, a je možné je velmi snadno opět domestikovat. Oni sami v podstatě ani po ničem jiném netouží. Holubník je jejich nejpřirozenější prostředí a jsou schopni tam trávit asi 80 % času. Jsou na jednom místě, neposedávají tolik po střechách a ulicích, ošetřovatelé mají kontrolu nad jejich zdravotním stavem, a navíc se dá v holubnících velmi jednoduše regulovat holubí populace odběrem vajíček.

Virus Usutu a kosi černí

V roce 2018 a 2019 veřejnost upozorňovala na neobvyklé hynutí kosů černých (Turdus merula) na různých místech ČR. Vědci z Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně, Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze zkoumali výskyt onemocnění přenášených v městském prostředí a u více než desítky kosů uhynulých koncem léta 2018 v Praze a Brně detekovali ptačí virus Usutu.

Zatímco ochranáři z Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) tvrdí, že kosi se z loňské krize stále ještě nevzpamatovali a kosi se na zahradách stále nevyskytuje tak často, jak tomu bývalo před rokem 2018 a výskyt zmíněného viru prezentují jako jeden z možných faktorů, odborníci z České společnosti ornitologické (ČSO) uvádějí, že i přes drobné meziroční snížení početnosti se kosům daří dobře.

Důvody drobného meziročního snížení ovšem neznáme, může se opravdu jednat o vliv zvýšené úmrtnosti následkem choroby, stejně tak se ale mohlo nepříznivě projevit loňské velmi suché jaro a léto nebo jakýkoli jiný vliv, který neznáme.

Tabulka srovnání výskytu kosa černého na zahradách

Přínos krmení ptáků

Zdánlivě malý počin: nasypat ptáčkům do krmítka každý den něco k snědku. Tahle pro mnohé lidi už skoro rutina má ale pro člověka (i celý ekosystém) větší přínos, než jsme si možná vědomi.

Díky krmení ptáků máte možnost sledovat zázraky přírody v přímém přenosu. Možná si myslíte, že ptáci vaši péči ocení pouze v zimním období, ale pokud přikrmujete celý rok, brzy zjistíte, že spolehlivá dodávka krmení je pro volně žijící ptáky opravdovým požehnáním. Ptáci migrují instinktivně vlivem měnícího se počasí a zkracujících/prodlužujících se dní/nocí. Nemusíte se tedy bát, že byste je svým krmením nějak zastavili v jejich přirozené migraci.

Ptáci budou mít nasycená bříška, ale co z toho budete mít vy? Možná více, než byste čekali. Asi nejkrásnější zvuk, který můžete na své zahradě slyšet, je ptačí štěbetání. Navíc ptáci dokážou zbavit zahradu řady škůdců. Pro většinu lidí znamená sledování ptáků sníženou hladinu stresu a příjemný pocit klidu, takže krmením pomáháme nejenom ptákům a přírodě, ale i sobě.

tags: #ubyva #kosu #cernych #v #nasi #prirode

Oblíbené příspěvky:

• Hoya: Pěstování a péče
• Oslava krásy a svobody
• Designové retro koše
• Více o recyklaci polystyrenu
• Protesty Greenpeace proti dolu Turów