Úmluva o omezení emisí CO2: Co to je?

29.03.2026

Úmluva o omezení emisí CO2 je mezinárodní dohoda, jejímž hlavním cílem je stabilizace koncentrací skleníkových plynů v atmosféře na takové úrovni, která by umožnila předcházet nebezpečným důsledkům vzájemného působení lidstva a klimatického systému. Toho má být dosaženo v takovém údobí, aby se ekosystémy mohly přirozenou cestou přizpůsobit změně klimatu, přičemž by nebyla ohrožena produkce potravin a udržitelný hospodářský rozvoj.

Společenství a jeho členské státy se účastnily jednání vedených v mezivládním vyjednávacím výboru zřízeném Valným shromážděním OSN pro přípravu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.

Během Konference OSN o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiru byla Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu podepsána Společenstvím a všemi jeho členskými státy.

Úmluva po své ratifikaci zaváže rozvinuté země a další účastníky uvedené v příloze I úmluvy k zavedení opatření, které omezí antropogenní emise CO2 a dalších skleníkových plynů, na něž se nevztahuje Montrealský protokol, s cílem do konce tohoto desetiletí, individuálně nebo společně, navrátit tyto antropogenní emise na úroveň roku 1990.

V době podpisu úmluvy potvrdilo Společenství a jeho členské státy znovu úmysl stabilizovat do roku 2000 emise CO2 v celém Společenství na úroveň roku 1990, jak je uvedeno v závěrech Rady ze dne 29. října 1990, 13. prosince 1991, 5. a 26. května 1992.

Čtěte také: Výzvy Pařížské dohody

Legislativa a implementace v EU a ČR

Preventivní činnosti proti nebezpečné antropogenní změně klimatu musí být prováděny na mezinárodní i vnitrostátní úrovni.

Společenství i jeho členské státy disponují potřebnými pravomocemi k plnění určitých oblastí pokrytých úmluvou; že je pro Společenství a jeho členské státy nezbytné stát se smluvními stranami, aby bylo možné náležitým způsobem plnit povinnosti vyplývající z úmluvy.

Závazek omezení antropogenních emisí CO2, stanovený v čl. 4 odst. 2 úmluvy, bude splněn Společenstvím jako celkem, a to prostřednictvím opatření přijatých jak Společenstvím, tak členskými státy v rámci jejich pravomocí.

Společenství bere na vědomí, že členské státy přijmou taková opatření, aby bylo možné co nejdříve a pokud možno zároveň uložit listiny o schválení a ratifikaci členskými státy a Společenstvím.

Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu, podepsaná v červnu 1992 v Riu de Janeiru, se jménem Evropského hospodářského společenství schvaluje.

Čtěte také: Vysvětlení katarské úmluvy

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 31. května 1988 byl v Ženevě přijat Protokol o omezení emisí oxidů dusíku nebo jejich toků přes hranice států (dále jen “Protokol“).

Jménem Československé socialistické republiky byl Protokol podepsán dne 1. listopadu 1988 v Sofii.

Listina o schválení Protokolu byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Protokolu, dne 17. ledna 1991.

Protokol vstoupil v platnost na základě svého článku 15 odst. 1 dne 14. února 1991.

Dne 30. září 1993 oznámila Česká republika generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, depozitáři Protokolu, že se jako nástupnický stát České a Slovenské Federativní Republiky s účinností od 1. ledna 1993 považuje za vázánu Protokolem.

Čtěte také: Ochrana ovzduší v Evropě

“Úmluvou“ rozumí Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států přijatá v Ženevě dne 13. listopadu 1979.

“Výkonným orgánem“ rozumí výkonný orgán úmluvy ustanovený podle čl. 10 odst. 2.

“Geografickým rozsahem EMEP“ rozumí území definované v čl. 1 odst. 4 protokolu k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států o dlouhodobém financování Programu spolupráce při monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP) přijatém v Ženevě dne 28. září 1984.

Jakmile to bude možné, podniknou smluvní strany jako první krok účinná opatření k omezení nebo ke snížení svých ročních národních emisí oxidů dusíku nebo jejich přenosu přes hranice států tak, aby tyto emise nejpozději 31. prosince 1994 nepřevyšovaly jejich národní roční emise oxidů dusíku nebo jejich přenosu přes hranice států za kalendářní rok 1987 nebo kterýkoli předcházející rok, který má být určen při podpisu nebo přistoupení k protokolu, kromě toho za předpokladu, že pokud jde o kteroukoli smluvní stranu, která určí tento předcházející rok, její národní průměrné roční přenosy přes hranice nebo národní průměrné roční emise oxidů dusíku za dobu od 1. ledna 1987 do 1. ledna 1991 nepřevyšují její emise nebo přenosy za rok 1987.

Smluvní strany zajistí prvořadé místo výzkumu a monitorování vztahujících se k vypracování a uplatnění přístupu založeného na kritických zátěžích, aby bylo možno na vědeckém základě stanovit nutné snížení emisí oxidů dusíku.

Za použití vhodných modelů a v dostatečném časovém předstihu před každoročním zasedáním výkonného orgánu poskytne EMEP výkonnému orgánu výpočty dusíkové bilance a také toků přesahujících hranice států a depozice oxidů dusíku v rámci geografického rozsahu EMEP.

Změny protokolu, jiné než změny jeho technické přílohy, se přijímají konsensem smluvních stran přítomných na zasedání výkonného orgánu a vstoupí v platnost pro smluvní strany, které je přijaly, devadesát dnů po dni uložení listiny o přijetí od dvou třetin smluvních stran.

Tento protokol je otevřen k podpisu od 1. listopadu 1988 do 4. listopadu 1988 včetně v Sofii a poté v sídle Organizace spojených národů v New Yorku až do 5, května 1989 pro členské státy Komise a státy s poradním statutem při Komisi na základě odstavce 8 usnesení Hospodářské a sociální rady 36/IV/ze dne 28. března 1947.

V záležitostech v rámci svých pravomocí uplatňují tyto regionální organizace hospodářské integrace svým jménem práva a plní povinnosti, které tento protokol přiřazuje jejich členským státům.

Tento protokol je od 6. května 1989 otevřen pro přistoupení států a organizací, které splňují požadavky čl. 13 odst. 1.

Stát nebo organizace, které přistoupí k tomuto protokolu po 31. prosinci 1993, mohou uplatnit články 2 a 4 nejpozději do 31. prosince 1995.

Pro každý stát a organizaci uvedené v čl. 13 odst. 1 vstoupí tento protokol v platnost devadesát dnů po dni uložení listiny o přistoupení.

Kdykoli po uplynutí pěti let ode dne vstupu tohoto protokolu v platnost pro určitou smluvní stranu může tato smluvní strana od protokolu odstoupit tím, že o tom podá písemné oznámení depozitáři.

Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států přijatá dne 13. listopadu 1979 v Ženevě byla vyhlášena pod č. 103/1984 Sb.

Informace týkající se emisí a nákladů jsou založeny na úřední dokumentaci výkonného orgánu a jemu podřízených orgánů, zejména na dokumentech EB.AIR/WG.3/R.8, R.9 a R.16 a ENV/WP.1/R.86 A Corr. 1 otištěných v kapitole 7 publikace Účinky a omezování znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států.

Hlavním zdrojem antropogenních emisí NOx ze stacionárních zdrojů je spalování fosilních paliv.

Při modernizaci stávajících provozů může být rozsah uplatnění technologií s nízkými emisemi NOx omezován negativními provozními vedlejšími účinky nebo jinými místními omezeními. Proto se v případě modernizace uvádějí jen přibližné údaje typicky dosažitelných hodnot emisí NOx.

S ohledem na současně dostupné údaje je možné u nových provozů považovat náklady na úpravy spalování za malé. U modernizace například velké elektrárny se však náklady mohou pohybovat v rozsahu 8-25 švýcarských franků na kWel (v roce 1985).

Kategorie spalovacích zařízení zahrnuje spalování fosilních paliv v pecích, kotlích, nepřímých vytápěcích systémech a dalších spalovacích zařízeních s tepelným výkonem přes 10 MW bez směšování spalin s jinými výstupními proudy nebo zpracovávanými materiály.

Zpracování spalin selektivní katalytickou redukcí (SCR) je opatření dodatečného snížení emisí NOx s účinností 80 % a vyšší. V současné době se získávají značné zkušenosti z nových a modernizovaných instalací uvnitř regionu Komise, zejména u elektráren větších než 300 MW (termální).

Technická a ekonomická proveditelnost těchto variant záleží na velikosti motoru, typu motoru (dvoudobý/čtyřdobý) a provozním režimu motoru (stálé/proměnlivé zatížení).

Motorová vozidla uvažovaná v této příloze jsou vozidla používaná k silniční dopravě, zejména: osobní vozidla s benzínovými a dieselovými motory, lehká užitková vozidla a těžká užitková vozidla. Přesné odkazy se vztahují v případě potřeby na kategorie zvláštních vozidel (M1, M2, M3, N1, N2, N3) definované v nařízení EHS č. 70/220.

Silniční dopřávaje hlavním zdrojem antropogenních emisí NOx v mnoha státech Komise a přispívá zhruba 40 - 80 % k celkovým národním emisím.

Dostupné technologie na omezování oxidů dusíku z motorových vozidel jsou souhrnně uvedeny v tabulce 3 a 6. Je vhodné sdružovat technologie s odkazem na stávající nebo navrhované národní a mezinárodní emisní normy odlišné v přísnosti kontroly.

Technologie, které zahrnují používání katalyzátorů nebo jsou na něm založeny, vyžadují bezolovnaté palivo.

Soudobé automobily s dieselovými motory splňují požadavky norem A, B a C na snížení emisí NOx. Přísné požadavky na emise částic společně s přísnými mezními hodnotami NOx u normy D mají za následek, že osobní vozidla s dieselovými motory budou vyžadovat další vývoj, pravděpodobně včetně elektronického řízení palivového čerpadla, pokročilého systému vstřikování paliva, recirkulace výfukových plynů a lapačů částic. V současné době existují pouze experimentální vozidla.

Tato třída vozidel není v západní Evropě významná a ve východní Evropě je na ústupu.

V současné době je obtížné poskytnout spolehlivé a naprosto přesné údaje o nákladech na technologie omezování znečištění.

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 14. června 1994 byl v Oslo přijat Protokol o dalším snížení emisí síry (dále jen “Protokol“).

S Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky jej ratifikoval.

Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Protokolu, dne 19. prosince 1997.

Protokol vstoupil v platnost na základě svého článku 15 odst. 1 dne 5. srpna 1998.

POZNAMENÁVAJÍCE, že na základě Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu přijaté v New Yorku 9. května 1992 se smluvní strany úmluvy zavázaly chránit klimatický systém ve prospěch současných i budoucích generací.

UZNÁVAJÍCE Protokol o snížení emisí síry nebo jejich toků přes hranice států nejméně o 30 procent, který byl přijat v Helsinkách dne 8. července 1985.

“Úmluvou“ rozumí Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států přijatá v Ženevě dne 13. listopadu 1979.

“Výkonným orgánem“ rozumí výkonný orgán úmluvy ustanovený podle čl. 10 odst. 2.

tags: #umluva #o #omezeni #emisi #co #to